Ahoj Skoří, vítám tě po nějaké době opět na Fobii a je mi ctí udělat s tebou můj první rozhovor. Připravil jsem si pro tebe pár otázek ohledně nové desky EXORCIZPHOBIE „About Us Without Us“, která vyšla hezky v den mých narozenin 31. března.
Protože jsi ještě plný dojmů, asi bych měl začít otázkou, jak se vám povedl křest alba v Trutnově v Hospodě Voletiny, kde vystupovaly kromě českých kapel i ty ze zahraničí?
Ahoj Kubo, to ti teda přeju zpětně všechno nejlepší, haha. Křest se povedl na výbornou, dorazilo kolem 150 lidí a na to že bylo devět kapel, všechno odsýpalo, nic se neposralo. Všechny kapely odehrály vážně super sety.
Děkuju. Na domácí scéně jste stálicí, ale všiml jsem si, že na podporu alba pojedete šňůru se zastávkami i v Německu, Lucembursku, Belgii, Francii, Itálii a Rakousku. Jak se česká kapela k takovým vystoupením dostane a jak ji za hranicemi fanoušci metalu berou?
Je to tak. 29. 4. vyrážíme s EXORCIZPHOBIÍ na první delší evropské tour. Je za tím především spousta mravenčí práce, desítky hodin strávených komunikací a obepisováním různých kontaktů. Rozhodně to není tak, že bys pro nabídky nevěděl kam dřív skočit. No a jak na nás budou lidi reagovat, to ti povím, až se vrátíme, haha.
Vrátíme se k vašemu albu. Hned první, co každého zaujme, je netradiční zneklidňující fotografie na přebalu. Můžeš nám přiblížit, co tam vlastně vidíme, nebo je účelem, aby si to každý individuálně domyslel?
Na přebalu vidíš fragment obrazu „Fragile Relations I“ z roku 1995 od malíře Josefa Bavora. Pepa Bavor je skvělý, nejen v Čechách uznávaný malíř a ilustrátor, ale taky můj přímý prastrýc. S jeho tvorbou jsem se setkal už v raném věku a moc mě zaujala. Ať už šlo o velice přesné a podrobné anatomické ilustrace nebo abstraktní malby. Právě ty tvoří vnitřek bookletu. Vedle každého textu je vždy jedno z jeho děl, týkající se více či méně tématu songu.
Jsem moc rád, že se celou věc podařilo dotáhnout právě v tomhle duchu. Chtěli jsme něco netypického a tohle bylo přesně ono. Velkou měrou se na obalu podílel i Honza Erben, který vše připravil a zaranžoval.
Jak dlouho trvaly práce s kompozicí a pak samotným nahráváním ve studiu Pulton?
Pár věcí už mi leželo v šuplíku delší dobu. Například „Planet-Penitentiary“ nebo „The Rats in The Walls“, ta byla mimochodem původně složená pro E-FORCE, ale Ericovi se zdála až moc VOIVOD, haha. Obecně se na skladbách pracovalo řekněme někdy od konce roku 2016. Nahrávat se začalo tuším v září minulého roku a mastering se řešil až do března. Poměrně zdlouhavý proces…
S posledním záznamem přišel i první videoklip na titulní skladbu, který se mi moc líbí, protože na křivdy z minulosti by se rozhodně nemělo zapomínat. Kde se zrodil nápad, na jakém místě se natáčelo a kdo se podílel na výrobě?
Vize byla udělat klip jednoduše, použít dobové záběry a využít nějaký starý, nepoužívaný objekt, kterých je tu v okolí požehnaně. Matyas Paster, s nímž jsme na klipu spolupracovali, nám řekl, že ví o ideálním místě. Šlo o nepoužívaný vlakový tunel, postavený ještě před první světovou válkou nedaleko polského Mieroszówa. Místo mělo opravdu skvělou atmosféru, Matyas nám akorát „zapomněl“ říct, že bude nutné vytahat veškerou aparaturu do nechutně strmého krpálu a potom ji nést zhruba dalších 400 metrů podél tratě. Trochu jsme ho na začátku proklínali, haha. Natáčení jsme si ale moc užili a i když se asi z klipu dalo dostat víc, jsme s ním spokojeni a Matyasovi patří obrovský dík.
Navážu na předchozí otázku. Můžeš mi něco říct proč se vracíte k Mnichovu 1938 a k textům, jak probíhala procedura?
Všichni jsme fandové do historie a v průběhu vzniku nového materiálu jsme toho o meziválečném období a událostech 2. světové války naklábosili vážně hodně a to především s naším novým basákem Alešem při našich četných, nezřídka několikadenních výbojích po místních hospodách a barech, haha. Ze spousty důvodů mi přišlo vážně dobré tohle téma zpracovat. Jsme kluci ze Sudet, z mnoha míst nejen v Podkrkonoší na tebe ta doba prostě pořád dýchá. Myslím, že je hodně důležité udržet v mladých lidech povědomí o událostech našich dějin minulého století. Mělo by nám to připomínat, jak důležité je vyznávat a zastávat určité vznešené lidské ideály a hodnoty, abychom předešli opakování všech těch napáchaných zvěrstev. Když se ale podívám na současné světové dění a nálady ve společnosti, mám pocit, že to nemůže skončit dobře. Pořád ale věřím v dobro lidí.
Nerad bych taky, aby byla titulní věc vnímána jako nějaké kňourání nad tím, jak se na nás všichni vykašlali. Toho klasicky českého svádění viny za všechna příkoří na ostatní už bylo myslím dost.
„O nás bez nás“ mi také přišlo jako skvělé heslo prostupující skrze témata dalších textů. Ať už se jedná o mezilidské vztahy nebo hledání osobní cesty v tomhle bláznivém světě. Jedinou částečně vybočující věcí alba je „The Rats In The Walls“, která je inspirována stejnojmennou povídkou H.P. Lovecrafta.
Vím, že si jdete oproti konkurenci vlastní cestou. Nicméně z poslechu je patrné, že kanadští VOIVOD budou nejspíše velkým vlivem. Jaký k nim máš vztah a je tvým cílem udělat z EXORCIZPHOBIE něco podobného ve středu Evropy?
VOIVOD na mě měli, mají a bezpochyby i budou mít velký vliv, co se celkového chápání muziky týče. Přijde mi naprosto v pořádku, že jsou jejich vlivy v naší muzice cítit. Takhle to prostě funguje. To, co máš rád, to, s čím rezonuješ, to si tě najde a potom tě to utváří. Určitě bys u nás našel spoustu dalších slyšitelných, dominantních vlivů. Například D.R.I., SACRED REICH, NUCLEAR ASSAULT, Bay Area Thrash Metal jako celek nebo kapely z Venice Beach jako EXCEL, BEOWÜLF nebo SxTx. Mým cílem rozhodně není být nějaká kopírka čehokoliv, to, co chci, je míchat si vlastní osobitý koktejl jménem EXORCIZPHOBIA.
Album má vzestupnou tendenci a po baladičce „Time Does Not Heal“ už soupeříte s větrem o závod. Byl to záměr takhle poskládat, většinou se kapely snaží předvést největší hity v první polovině alba, ale vy jste vsadili na velké finále?
Nevím, troufám si říct, že songy na albu jsou poměrně vyrovnané. Zajímavé je, že skladby zůstaly zachovány v pořadí, v jakém byly nahrány. Původně měla být součástí alba ještě krátká instrumentálka „Mobilisation“ před titulní věcí, ale nakonec mi tam přišla tak nějak zbytečná, tak nějak navíc. Mám pocit, že právě takhle má „About Us Without Us“ nejlepší spád a příjemně plyne.
Dali jste do toho kus sebe, jde o to nejlepší, co jste dali dohromady?
Je to klišé, ale určitě jde o nejlepší nahrávku, kterou jsme zatím udělali. Na druhou stranu je toho pořád mraky ke zdokonalování, rozhodně je na čem pracovat. Doufám, že další deska bude zase dál.
Zaregistroval jsem tě na nejnovější desce pražských KAAR, psal jsem na to recenzi (hehe), kde zpíváš česky. Uslyšíme tě ještě někdy za mikrofonem používat mateřštinu?
Kluci z KAAR přišli s tímhle super nápadem udělat vál, kde zapějí všichni z piss trojky. O něčem takovém už jsme se bavili v rámci společného splitka, ale nepodařilo se to dotáhnout. Já a čeština, to je vděčné téma, v kapele jsme ho v minulosti už párkrát řešili.
S angličtinou se mi mnohem lépe pracuje, lépe se mi v ní vyjadřuje. Jsem samouk, takže na předchozích počinech je v tomhle směru slyšet velká řada nedostatků. Za ty roky jsem se ale přeci jenom něco naučil a moc mě baví se v tom zdokonalovat. Navíc napsat text v češtině tak, aby nevyzněl hloupě nebo pateticky není vážně nic jednoduchého. Takže žádné koketování s mateřštinou v plánu není, ale nikdy neříkej nikdy.
Jestli sleduješ konkurenci, tak co v poslední době posloucháš a doporučil bys nám?
Výraz konkurence tady není vůbec na místě. Hudbu děláš v první řadě pro radost, jsme kapely, ne stavební firmy, haha…
Co se týče zahraničních žánrovek, tak v poslední době poslouchám nejvíc asi POWER TRIP, LICH KING a nový album od ZEKE. U nás samozřejmě novinky od KAAR a MURDER INC. V obou případech skvělá práce. Mám vážně velkou radost, jak se tady scéna za ty roky rozjela, jak nabrala na síle. Taky pořád hodně poslouchám „The Metallist“ od MALIGNANT TUMOUR, kulervoucí to počin. Nová deska TORTHARRY je skvělá nebo třeba SECTESY. Super!
Ohledně jiných žánrů u nás, tak určitě HENTAI CORPORATION, THE ATAVISTS nebo PRVNÍ HOŘE – velká nápaditost, vysoká kvalita a taky zasloužená popularita. Taky třeba WILD TIDES nebo sólový album Honzy Křížka (WALK CHOC ICE, BLUE EFFECT), tady už to není úplně pro mě, ale líbí se mi, jak je to dělaný a fandim. Ještě mě napadají třeba slovenští FYASCO, to je vážně tlak kurva, haha…
Je něco, co by si chtěl vzkázat našim čtenářům?
Lidi, mrkněte na naše nový album, můžete ho celý slyšet na našem Bandzone nebo na YouTube. Budeme moc rádi za jakoukoliv zpětnou vazbu. Stavte se za námi na koncertě, rádi s vámi pokecáme. A taky si od nás něco kupte, ať máme za co pít, haha!
Děkuji ti za rozhovor a snad se brzy uvidíme na nějakém koncertu. Ahoj.
Díky za prostor a super pokec Kubo, brzo někde na viděnou!
