Švédská AGRIMONIA je přesně tím případem, kdy si na jejím popisu dokonale vylámete zuby. Zeptejte se pěti lidí, jaké pocity se jim při poslechu téhle kapely vybavují, a dostanete pět různých pohledů na věc. Ona už samotná sestava zasévá pochybnosti, mezi členy se totiž nacházejí lidé, kteří prošli nebo jsou stále aktivní v kapelách jako jsou AT THE GATES, MARTYRDÖD, SKITSYSTEM, MIASMAL, atd. Těžko z toho předvídat při prvním kontaktu, jak bude AGRIMONIA znít.
Lepší představu má pochopitelně ten, kdo se se skupinou potkal už v minulosti, přece jen tahle parta působí na scéně od roku 2005 a má za sebou několik nahrávek, kterými si vydobyla náležitý respekt. Názory na kvalitu jednotlivých alb se budou pravděpodobně lišit kus od kusu, ale já kopu za předposlední desku „Rites of Separation“ z roku 2013, která mě ve své době dokonale odzbrojila a často se k ní vracím. Ale i předešlé kusy nabízejí zajímavou porci hudby, na které pamětníci oceňují větší neučesanost a něco jako silnější spontánnost.
Novinka „Awaken“ není v principu příliš rozdílná od předešlé desky, což je v tomto případě jenom dobře, ale když se člověk podívá do minulosti, současná podoba AGRIMONIE se stala jednoznačně sofistikovanější záležitostí. Na albu má každý tón svůj řád a nic není náhodného. To ale nic nemění na faktu, že hudba této severské party zní neustále syrově, ale zároveň oplývá i tolik typickou severskou melancholií.
AGRIMONIA se drží svého oblíbeného modelu, kdy skládá dlouhé kompozice, v průměru přes deset minut, ve kterých na této velkorysé ploše rozehrává pozoruhodné příběhy a vrství na sebe zajímavé nápady, kdy se střídají drsnější party, přispívá k tomu i hrubý vokál zpěvačky Christiny, s melodičtějšími momenty. V melodických kytarových partech si kapela dala letos hodně záležet, objevuje se jich na jejich poměry velké množství a disponují silným potenciálem zakořenit v mysli. Což se jim v mém případě daří bezezbytku. Každá ze skladeb nabídne nějaký takový part, hlavně začátek druhého tracku „Astray“ je v tomto smyslu absolutním topem nahrávky, o nic pozadu nestojí ani závěrečná lahůdková „The Sparrow“.
Pro AGRIMONII dnešních dní je typické střední tempo, kdy postupně rozvíjí nápady a nikam nespěchá. Jedinou živočišnější a méně spoutanou složkou je song „Foreshadowed“, který v podstatě po celou dobu burácí a dá připomenout, že členům kapely nekolují v žilách tóny death metalu a crustu náhodou. Nicméně osobně si užívám hlavně ty pasáže, kdy se kapela usadí v pomalejších rytmech a rozehrává barevné scenérie.
AGRIMONIA platí stále i v roce 2018 za zajímavý úkaz, jednoznačně je to dospělejší kapela, která se baví a stejné pocity dokáže předat i posluchačům. V souvislosti s kapelou se můžete dočíst o škatulkách jako death metal, crust, doom metal, sludge, progresivní metal… Jak jsem psal výše, každý si tam najde něco a je tak těžké tuhle partu dokonale popsat, což je skvělá zpráva. AGRIMONIA totiž hraje hudbu, která není snadno uchopitelná, ale přitom má svůj vlastní výraz, v kterém se umí hodně dobře pohybovat.
Seznam skladeb:
- A World Unseen
- Astray
- Foreshadowed
- Awaken
- Withering
- The Sparrow
Čas: 57:22
Sestava:
- Christina - vokál, klávesy
- Pontus - kytara, klávesy
- Magnus - kytara
- Björn - bicí
- Martin - baskytara
https://www.facebook.com/agrimonia.swe
https://agrimoniasl.bandcamp.com/album/awaken
