Přiznám se, že jsem do letoška o americké thrashové partě ANIALATOR neslyšel. Až když mi přišlo z Pařátu na hodnocení jejich chystané EP „Rise to Supremacy“, trochu jsem si kapelu proklepl, a ejhle, zajímavostí se najde dost. Třeba ta, že ANIALATOR vznikli v roce 1986! Nebo ta, že nikdy nevydali plnohodnotnou desku, jen demáče a EPka. A taky ta, že mezi roky 1989-2015 odpočívali… Návratové pětiskladbové EP je plné staroškolského thrash metalu, agrese i kytarového kvílení. Dobrá předzvěst slibovaného velkého alba, full debutu po 32 letech od založení. EP vyjde u Xtreem Music 7. února, velká deska snad do konce roku...
To jsem napsal do únorových tipů a protože mi příběh ANIALATOR přijde atraktivní a muzika zrovna tak, je tady bližší přiblížení reunionové nahrávky. Ta je sice poměrně krátká, necelých dvacet minut, přesto ale stojí za zvýšenou pozornost.
ANIALATOR model 2018 mají s původní sestavou společného pouze jednoho člena, basáka Alexe Domingueze, s ním to na konci existence prvního ANIALATORU táhl i kytarista Roland Torres, ostatní muzikanty Alex posbíral ve spřátelených kapelách, nebo s nimi hrál v SUFFERANCE, což byl následovník ANIALATOR. Podle všech indicií jde o samé staré psy (úsměv) – většina má nějaký zářez na pažbě v osmdesátých letech, takže není divu, že muzika na „Rise to Supremacy“ je vystavěná na základech, které tehdy položili SLAYER a podobně laděné spolky. Vyjít těchhle pět skladeb v roce 1986, mohlo se dneska mluvit o „Rise to Supremacy“ v podobných souvislostech jako o „Reign in Blood“. Některé momenty jsou natolik osmdesátkové, že z toho musí každému nostalgikovi ukápnout slza. (úsměv) Okamžitě po stisku tlačítka play se z repráků vyvalí thrashmetalové tornádo, Angel plive slova jako vzteklý pes, bicmen to řeže hlava nehlava a ostrou kytarovou řežbu zdatně doplňuje vytažená drnčící basa, SADUS hadr. „Embrace the Chaos“ ale není jen o nadzvukové rychlosti, nechybí zvolnění a samozřejmě ani kvílivé sólo. Návrat o třicet let, ale se soudobým zvukem, to je asi hlavní rozdíl mezi letitými nahrávkami a touhle, která je o poznání agresivnější, nadupanější, naštěstí ale nikoliv uhlazená. ANIALATOR se povedlo vyvolat ducha starých thrashových časů, sem tam se přiblížili deathovým sférám, ale hlavně dokázali připravit pár nových fláků, které mají švih, třeba ona houpavá pasáž ve třetí „Rise Again“ musí zvednout ze židle každého thrashera, sóla v témž songu pak vyjí tak předpisově, že by se mohla objevit v každé učebnici thrash metalu.
Z předchozích slov je asi zřejmé, že mě ANIALATOR udělali velkou radost a že si poslech jejich nového materiálu náležitě užívám. Možná jen „Thick Skinned“ mě nedostává do pořádného rauše, přece jen je taková opatrnější, pomalejší, lehce zabrzděná, i když ani v ní nechybí povedené sólo, respektive sól několik, která na sebe bezprostředně navazují. Poslední „Black“ pak asi nejsilněji koketuje s death metalem, Alex se ostatně netají obdivem ke starým evropským kapelám typu ASPHYX či PESTILENCE, a tady to dal poměrně jasně najevo, i když od thrashe úplně neutekl.
Uvidíme, kam povedou další kroky kapely, která v začátcích sdílela pódium s nejednou metalovou veličinou, na což Alex v aktuálním Pařátu vzpomíná: „Hráli jsme se SUFFOCATION, ale třeba i s CANNIBAL CORPSE, DEATH. Všichni jsme stáli na jedné čáře, na koncertech ještě nebyly security a vše se odehrávalo v duchu totálního undergroundu. Nezapomenutelné časy!“ A s aktuálním počinem ony nezapomenutelné časy aspoň částečně ožívají, a kdo ví, třeba se tahle parta, která dnes dělá muziku hlavně pro zábavu, po boku těch, kteří ze stejné startovní čáry doběhli mnohem dál, objeví po třech dekádách znovu.
Seznam skladeb:
- Embrace the Chaos
- All Systems Down
- Rise Again
- Thick Skinned
- Black
Čas: 19:06
Sestava:
- Armando Valadez - guitars
- Alex Dominguez - bass
- Roland Torres - guitars
- O. J. Landa - drums
- Angel Gonzalez - vocals
