Malenice ? Debustrol, Alkehol hlásaly plakáty, což bylo signálem ke krátké vyjížďce (ze Strakonic ani ne 20 kiláků). Tradiční spolucestovatelé nemohli (jeden makal, druhej hrál fotbal), tak jsem vzal dva netradiční, cestou vyzvedl Rámuse s Marií a před osmou večerní vcházíme do sálu (předtím jsme zhubli o 180 Kč, což se mi zdá v pohodě při počtu kapel).
Sic je to skoro neuvěřitelné, ale v téhle vesnici jsem byl poprvé někdy před 18 lety. Tehdejší zábavy a diskárny byly vyhlášeny široko daleko (vzpomeňte na film Slunce, seno, jahody, ve kterém jsou Malenice zmiňovány ohledně diskotéky). Zábavy tu tenkrát byly víceméně metalové, na diskotékách se pouštěl Arakain či Torr, což si dnes těžko představit. V současné době je místo opět diskotékovou baštou, takže jsem byl zvědavej, jak se sál za ty roky, co jsem tu nebyl, změnil. Ale jedinou viditelnou změnou je debilní tyč uprostřed pódia, jinak všechno při starém. A zajímavostí maxi plátno, na kterém běží Euronews ? tedy ČT2, neklamný signál, že dnes se hraje o postup do finále hokejového mistrovství světa. To bylo také důvodem obav o návštěvnost. Ale lokální rozhlasové stanice prý donekonečna omílaly, že bude plátno a přenos, takže se nakonec sešlo odhadem 300 lidí.
První na prostorné pódium vylezla mohelnická techno deathová kapela SCENERY. Na první pohled registruji změnu v sestavě ? přibyl jeden kytarista. Scenery se mi vždy líbí, ale tentokrát to bylo ještě o kousek lepší, protože druhá kytara patřičně přitvrdila sound. Technicky náročné a spletité skladby odehráli pánové s přehledem, z celého vystoupení byla cítit skvělá sehranost a výborný dojem ještě umocňoval vokalista s dobrým pohybem a ještě lepším hlasem.
Po krátké pauze nastupuje pražská kapelka BLACK PEARL, která nahradila původně avizovaný Band Milana Brouma. Každopádně mladíci kvalit předchozích borců nedosahovali. Hudebně ještě jakž takž ? moderní metloš, hodně melodií, nějaké předtočené samplíky z playbacku, šikovný kytarista tak trochu s vizáží Fernanda z Moonspell, ale dolů to posílal otřesný falešný zpěv. Slyšela to i porota a do dalšího kola rockové ligy postupují SCENERY.
PANGEA rockovou ligu vyhrála loni, takže letos jede celé tohle putovní klání celé. Už loni mě moc nebrali a nevylepšila to ani posila u mikrofonu. Oba vokalisté sice převyšují předchozího chlapce o dvě třídy, kapele to vcelku šlape, ale mě to nebavilo. Sehranost a drive jim ale upřít nemůžu a také lidem se to vcelku zamlouvalo.
O mnoho více jsem byl zvědavej na novou tvorbu Plzeňáků INTERITUS. Předchozí alba znám nazpaměť, za pár dní má vyjít u Élysion album Frozen Darkness. Zazněly největší pecky ze Srdce Krále a hrálo se samozřejmě z již nahrané novinky. Starší věci u mě samozřejmě vítězily, v nových mi trošku scházely hitové melodie flétny a violy, které v nich mají menší prostor. Možná je to klam, protože jsem tyhle songy slyšel poprvé. Počkám si na cédeso a uvidím. Každopádně hity Srdce Krále, Sirael či Havranův Let konečně roztančily publikum.
Během setu Interitus došlo ke dvěma důležitým okolnostem ? jednak se zhoršil do té doby výborný zvuk (chvíli trvalo, něž se zvukař popasoval s nástrojovým obsazením), jednak dal Radek Dvořák vítězný gól hokejistů. Sál v tu chvíli vylétl nadšením (celou dobu přenosu koukala půlka sálu chvíli na hokej, chvíli na pódium), jsme ve finále!!
DEBUSTROL je v poslední době zase ve formě (období s experimenty je naštěstí pryč), dvě kytary určitě nejsou na škodu. Kdo by čekal představení nového alba Přerushit, hodně by se pletl, protože z něj zazněl akorát love song Přerušit sekerou ... Jinak se hrály letité hity, většina z Vyznání smrti, titulní kus ze Světa, co zatočí s tebou a totéž z Vyhlazení. Dočkali jsme se i opěvování papeže. Na přídavek se Kolins navlékl do národního dresu a oslavil s ječícím davem pod pódiem hokejovou radost. Výborný, výborný, výborný ? masakr, masakr, masakr ? Debustrol, Debustrol, Debustrol!
ALKEHOL jsem nikdy živě neviděl, znám akorát halekačky z prvních dvou cédes, pak už to šlo kolem mě. Ota je sice sympaťák, ale produkce Alkeholu je kravina na entou. Na Debustrol byl zvuk klasa, na Alkehol šel do kytek. A vůbec největším trapasem byl výkon kdysi thrash a black metalového bicmena Melmuse, který by se neztratil v žádné dechovce. Možná tvrdá slova, ale většina mých známých to ani nedokoukala.
Celkový dojem ale dobrý, tři kapely se mi líbily a zbytek jsem taky vydržel, většinou u hokeje coby kulisu. Po druhé ranní to balíme, neb nás vyhazují s tím, že jsme poslední, kdo jim překáží v úklidu.
