DARK GAMBALLE

LP 2017, PHR Records / (alternativní) punk / Česko

V prosinci 2017 vyšla další tuzemská split deska. Potkaly se na ní dvě moravské punkové kapely, které ten punk dělají tak trochu jinak. Svojsky. ALIUSTERRA a UŠTKNI. S oběma partami už jsem v minulosti měl tu čest, ale v paměti mi mnohem silněji utkvěla rožnovská alternativní punkovka UŠTKNI, hlavně její „nedvojalbum“ „Oči šelem“ / „Protijed“, LP s dvěma nahrávkami, takže jako dvojalbum, ale na jednom nosiči. ALIUSTERRU jsem viděl jen naživo, na vodňanské Festě, kde mě docela bavila, ale asi ne tolik, abych se pídil po zvukových nosičích. Ale teď mi jejich čerstvý materiál dostal do rukou a tak je na čase se pořádně seznámit.

I když čerstvý… ALIUSTERRA nahrála „Trip falešné svobody“ na podzim 2016, ale nejspíš hledala vydavatele, nebo nikam nespěchala, nebo… Čert asi ví víc – kapela v podstatě nemá na netu profil, ze kterého by bylo možné se něco dozvědět, takže nebudu hádat a rovnou k materiálu na straně A. A s tím to není úplně jednoduché. Punk – určitě. Anarcho punk – ano. Alternativní punk – taky. Trocha Rožnovska – rovněž. Brněnští na to jdou od několika lesů, hned první „Vlny“ plynou ve středním až pomalém tempu, ale nelze mluvit o výjimce, protože ALIUSTERRA se podobně „převaluje“ ještě v několika skladbách. Její punk není útočný jen tím, že by koketoval s HC či crustem, působí poměrně agresivně i v pomalejších skladbách. Přispívá k tomu i střídání mužského a slečnovského zpěvu; oba vokalisté hlavně naléhavě řvou, čímž podtrhují sdělení obsažená v textech. A lze jim odpustit, že jde o zpěv stylem „jak mi zobák narostl“ – pěvecká exhibice se ani v jednom případě nekoná, ale o to v punku nejde. Jde o to, aby dokázal zaujmout i něčím jiným než nadáváním na poměry a snadno zapamatovatelnými riffy či melodiemi. A těmto nešvarům se ALIUSTERRA celkem zdařile vyhýbá, i když i skladby „do skoku“ na albu nechybí. Mně hodně zaujala potemnělá, snad postpunková „Berou vše“ s nervy drásajícím refrénem, ale nebráním se ani poslechu následující skladby „Tlející zoufalství“,  v níž boduje nejen divočejší muzika, ale i text reflektující současné dění, které kapela v textu shrnuje lakonicky: „Do záhuby vedem ten náš svět“. Trochu jednodušší „Balada o četnictvu“ je ohlodaná na kost a v kontextu alba mi přijde nejméně zajímavá, v „Hrdinech myších válek“ se místy hodně vyřádil bicmen, kytara ostře řeze, ale refrén… ten mi pod nos moc nejde, přijde mi zbytečně chytlavý, možná až vlezlý. Ale kapela se snaží o pestrost a jeden útok na první signální lze tolerovat, hlavně když se v dalších skladbách pořád něco děje, nehrají se dokola tři riffy, mění se tempo a na dvouminutových plochách toho brněnští stihnou poměrně dost, třeba v osmičce překvapivě zahranou kytaru, z poslední rozevláté položky pak dýchne i ten Rožnov. A ještě dvě záležitosti stojí za zmínku – zvuk a již lehce nakousnuté texty. Zvuk ze studia Ziki Records je v pohodě, ale je obrovský rozdíl poslouchat nahrávku z Bandcampu a z vinylu. Jako orientační poslech samozřejmě web postačuje, ale kdo si chce muziku opravdu poslechnout, tak z vinylu je zážitek neporovnatelný – i když jde o punk. A texty – ty sice naplňují žánrové mantinely, ale napsané jsou solidně, místy až poeticky, byť jde o poesii hodně temnou („Kousky skla ti kreslí vrásky, čepel bezmoci se hlouběji noří, povadly všechny sedmikrásky a ta poslední v dlani ti hoří.“).
7/10

UŠTKNI jsou z Rožnova a to řadě lidí stačí k tomu, aby zajásali; řadě pak k tomu, aby mávli rukou, že to je málo punk a moc alternativa. UŠTKNI ale punk jsou, i když jsou v rámci žánru rozkročeni mnohem více než většina ostatních punkerů. Minule jsem si pomohl zařazením UŠTKNI mezi UŽ JSME DOMA a DYBBUK (PLYN), obě kapely poslouží jako mantinely i v případě „...Bez boha, bez ďábla...“, a jako další přirovnání mě napadá stará ZNOUZECTNOST, a to hned z několika důvodů – tím prvním je zařazení saxofonu, tím druhým ženský rozjívený zpěv, třetím pak občasná vokální podobnost pánů za mikrofonem. První slovo ale patří dámě, myslím, že zpívá bubenice Lena, ale to „vařím“ z vody a dojmů z poslechu předchozích nahrávek, kde Lena byla jediná žena v kapele – teď by ji měla doplňovat baskytaristka Peťa, ale jestli taky zpívá?… sestava je uvedená bez nástrojů. Ale ještě k úvodní skladbičce „Čumil“, v níž se střídají ležérní (barové) polohy s trochu ostřejšími, ženský zpěv s mužským, kytara se saxofonem, a díky pěknému zvuku (rovněž Ziki Records) je dobře slyšet i baskytara, která není do počtu, ale prakticky na celé nahrávce vystrkuje růžky. V druhém „Větru“ Kav pěje lehce parodickým hláskem a muzika je takřka bigbítová, tahle poloha mě baví trochu méně než následující „Ne-moc slov“, v níž se opět vrací ženský zpěv a větší prostor dostává saxofon, místy ústřední nástroj, ale důležitější je, že jde o chytlavou skladbu s trefným textem s pěknou slovní hříčkou o moci a ne-moci slov. Ještě silněji působí refrén v „Prorocích“, kde se žena za mikrofonem vyřádila a její excentrický projev, hlavně v refrénu, je zapamatovatelný při prvním poslechu. Jestli se o nějaké skladbě dá říct, že je to větší punk, pak jsou to „Pohřbeni“, kteří po pomalém začátku naberou obrátky a chvíli frčí pěkně zostra. Ale nejen tím jsou UŠTKNI živi, nahrávka je zajímavá tím, že se na ní pořád něco mění, že těch devět skladeb těká a pořád něčím překvapuje. „Strach“ osciluje mezi DYBBUKEM a ZNOUZÍ – ne, že by šlo o nějaký plagiát, ale lepší přirovnání mě nenapadá, a když začne zpěvák v „Době“ protahovat slova („mečet“), derou se na mysl i WOHNOUT. Závěrečné „Hroby“ zpočátku disponují nervní atmosférou jako staré české undergroundové kapely typu PPU, za což „může“ saxofon i zpěv, opět ženský, což obecně kvituji; na starších nahrávkách neměla Lena takový prostor, na „...Bez boha...“ toho ženské hlasivky obstarávají víc než polovinu. A mají o čem zpívat (i ty mužské…), protože UŠTKNI mají texty hodné zamyšlení, většinou v nich jde o hledání životních cest, mezilidské vztahy, náboženství, nešvary dneška… typická témata, leč pojatá originálně, poeticky, slova působí přirozeně a korunují velmi dobrý dojem z celé nahrávky.
7,5/10

Obal, jak je u Papagáje zvykem, není odbytý, naopak. Do vnější kapsy je vložený list z kvalitního papíru, na němž jsou texty i sestavy (bez uvedení nástrojů) a informace o nahrávání. Každá kapela má svoji „přední“ stranu obalu a obě použily symbol oka – UŠTKNI  oka vševidoucího, leč přeškrtnutého, navíc obklopeného symbolem pro radioaktivitu, ALIUSTERRA pak oči lidské i „oči“ v kamerách. První obrázek si vysvětluji  (v souvislosti s názvem nahrávky) jako odmítání náboženství obecně (a text ke skladbě „Proroci“ mi snad dává za pravdu), druhý jako parafrázi Orwellova románu 1984 – Velký bratr tě sleduje, aneb všudypřítomné kamery i „oči“ vidí vše, co se děje.

Seznam skladeb:

  • ALIUSTERRA
  1. Vlny
  2. Cesta k trůnu
  3. Berou vše
  4. Tlející zoufalství
  5. Balada o četnictvu
  6. Hrdinové myších válek
  7. Ve vlastní base
  8. Dny co bolí
  9. Trip falešné svobody
  • UŠTKNI
  1. Čumil
  2. Vítr
  3. Ne-moc slov
  4. Proroci
  5. Pohřbeni
  6. Rouhač
  7. Strach
  8. Doba
  9. Hroby

Čas: cca 17 min. + cca 22 min.

Sestavy:

ALIUSTERRA

  • Ben
  • Nika
  • Honza
  • Saša
  • Dan

UŠTKNI

  • Kav
  • Zdeňa
  • Lena
  • Johny
  • Peťa

Bandcamp

https://aliusterra.bandcamp.com/

https://ustkni.bandcamp.com/
http://bandzone.cz/ustkni

 


Zveřejněno: 26. 01. 2018
Přečteno:
2814 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář