Milevská partička KRAOST se po roce od účasti na kompilaci „Posloucháte jižní Čechy 4“ připomíná s novým materiálem. Tentokrát šestiskladbovým, vylisovaným do sedmipalcového vinylku opatřeného pěkným obalem. O artwork se postaral Rybňa, jeho práce je originální i dobře vypadá, a KRAOST díky němu mají po dvou ne zrovna výstavních titulních coverech konečně obal, který zaujme na první pohled. Uvnitř kapsy je příloha obsahující texty, fotku kapely i další potřebné informace, navíc i samolepka – poctivá práce.
Muzika KRAOST má blíž k thrash metalu než k HC, po krátkém intru se z beden valí nadupaná svižná muzika, která by šla heslovitě popsat jako: dusot bicích – řezající plus kvílející kytara – brumlající basa – dívčí řev. Úvodní „Falešný přítel“ fičí jako vichřice a jako přirovnání mě napadají LAHAR – KRAOST jsou podobně intenzivní i podobně pestří. Nejde jen o hoblovačku za každou cenu, ale skladba, byť krátká, je promyšlená, svým způsobem i hitová. Verča řve jako život, ale je jí většinou bez problémů rozumět – frázování má optimální a do muziky se její hlas hodí. Pustil jsem si pro srovnání i předchozí EP z roku 2012, na kterém byla u mikrofonu Adéla – ale ono není co srovnávat, každá slečna má úplně jiný projev; Adéla freneticky ječela, Veru řve a křičí, hlas má hlubší i hrubší. Na „jihočeské kazetě“ vokáloval Rybňa – a jeho přesun na post kytaristy považuji za dobré řešení, Verčin zpěv/řev mi do produkce KRAOST sedí více. A když už jsem u srovnávání, tak na aktuálním počinu mají KRAOST bez debat nejlepší zvuk, byť i předchozí počiny nahrávali ve (stejném) studiu Woodland.
I druhá a třetí skladba odsýpají hlavně v ultra rychlém tempu, ve „Zrůdě“ se prakticky nezvolní (není na to čas, když song trvá minutu), „Jmenován bohem“ už nabízí více prostoru a tak je song členitější, střídají se nájezdy s volnějším tempem, nechybí chytlavé melodie podpořené hitovým refrénem. Třetí áčková skladba má i nejzajímavější text, pojednává o Jimu Jonesovi, zakladateli a šéfovi sekty Chrám lidu, jejíž příslušníci spáchali v roce 1978 hromadnou sebevraždu, nebo byli povražděni fanatickými Jonesovými přívrženci, když chtěli opustit osadu vybudovanou v džungli v jihoamerickém státě Guyana. Vždycky mě potěší, když mě kapela „přinutí“ pátrat po inspiračních zdrojích pro texty.
Druhá strana začíná songem „Soudný den“, ve kterém je namixován thrash metal s HC i punkovými rytmy, ale co do nápadů mi přijde z alba nejméně interesantní. To „Vynález“ už ale zase boduje na celé čáře, od začátku je to parádní jízda, celou skladbou se proplétají chytlavé kytarové vyhrávky, a když dojde na kratinké zvolnění, zapadá do kontextu songu bez problémů. Nastavenou laťku drží i závěrečná „Pitvám, tedy jsem“, která opět nabízí pestrou muziku na ploše jedné a půl minuty. Název parafrázuje známe sousloví „Myslím, tedy jsem“, a text pojednává o práci patologů, „rutinní práci jako každé jiné“. Je chvályhodné, že KRAOST nesklouzli k nějakým gore pitomostem, ale podívali se na tuhle práci jako na jednu z mnoha, ostatně dovětek k textu mluví jasnou řečí: „Nepohrdejme prací druhých, obzvlášť když je zaměstnává naše smrt.“
Kromě dvou netypických textů jsou další čtyři pro kapely podobného ražení běžné, takže faleš, církev, životní prostředí a jakýsi apel, aby se lidi zamysleli a snažili se zlepšit život i druhým, místo aby nadávali na kdeco. Napsané je to víceméně obyčejně, žádné extra hraní si se slovy se nekoná, rovnou k věci, místy takřka heslovitě.
Celkově mě těch deset minut muziky potěšilo a pobavilo, KRAOST se neustále zlepšují, jejich muzika nepostrádá zajímavé nápady a fanoušky thrash metalu i divočejšího HC by měla zaujmout na první poslech.
Seznam skladeb:
- Side A:
- Falešný přítel
- Zrůda
- Jmenován bohem
- Side B:
- Soudný den
- Vynález
- Pitvám, tedy jsem
Čas: cca 10 min.
Sestava:
- Pták - drums
- Rybňa - guitar
- Verča - voc
- Kaby - bass/voc
