O novém albu, poezii, dědovi, českých komediích a dalších důležitých momentech jsem si popovídal s Matějem Lipským, nesmírně aktivním a zajímavým člověkem.
1. Buď zdráv Matěji. Jak je to vlastně momentálně s NF ? jedná se o reálně fungující skupinu nebo pouze studiovou záležitost? Je vůbec v případě NF na místě slovo skupina, nebo se jedná spíš o Tvůj projekt?
Taky tě zdravím a přeji zdraví :-). V současné době se chystá veliký krok. Z projektu se opět stane regulérní kapela. První koncert spojený se křtem CD je naplánován na 11. 10. 2005 do pražského klubu Rock Café (vstup bude zdarma a jako support zahrají Anhead). Jen doufám, že se to stihne. Koncertní sestava Negative Face bude devítičlenná!!! Jinak nové album NF ?Stín? je spíše mým projektem. Udělal jsem spoustu muziky během osmi let a z ní jsem vybral deset skladeb, které jsem následně s nejrůznějšími hosty přivedl v hostivařském studiu k životu. Tímto jim moc, opravdu moc děkuji. A musím zcela nekriticky říct, že mám z celkového výsledku alba velikou radost. První ohlasy jsou pozitivní, uvidíme, co bude dál. Návrat Negative Face byl ale zamýšlen pouze studiově. Nicméně spousta muzikantů, kteří se na albu podíleli má velkou chuť hrát tento materiál i živě. Já z toho mám maličko obavy, ale beru to jako výzvu. Uvidíme, jak to dopadne.
2. Historie kapely je k vidění na webu, na tu se ptát nebudu, ale vrať se k předchozím dvěma nahrávkám, které vyšly na MC či CD(-R?). Kolik kusů se podařilo rozšířit (předpokládám, že vlastními silami), jaké byly ohlasy a proč byla poté činnost bandu přerušena na tak dlouhou dobu?
Abych řekl pravdu, nemám absolutně ponětí, kolik se rozšířilo prvního dema ?In The Positive?, ani druhého materiálu ?The Dance Of The Mournful Clown?. Je to tím, že první demáč byl šířen samostatně na kazetách, ale také na 2CD ?Komplet? od Masturbace. Mohl bych se tu vytahovat, kolik se toho prodalo, ale já si nedělal žádné statistiky. Prostě to nevím. To samé se dá říct o CD ?The Dance?? , které se nejdříve prodávalo na nahraných kazetách, pak na CD-R a nakonec i na originál kazetách. Nemám prostě tušení, je to už dost dávno. Ohlasy byly zvláštní. Na první demáč skoro všechny pozitivní. Jediné, co nám bylo vytýkáno, se týkalo toho, že nahrávka obsahovala jen dvě skladby. Reakce na ?The Dance?? byly různorodé. Od absolutního nadšení a euforického vychvalování, přes střízlivé zamyšlení, až po názor, že je muzika překombinovaná a moc složitá (koho to zajímá víc, tak na www.elysion.cz je v našem profilu spousta recenzí k nahlédnutí). Činnost kapely jsem ukončil, protože tehdejší sestava nesplňovala mé představy o budoucí muzice Negative Face. Je fakt, že jsem občas velmi nekompromisní člověk, pokud jde o muziku (v životě jsem udělal spousty kompromisů). Takže to se mnou neměli ostatní muzikanti lehké. Chtěl jsem neustále hrát a pracovat na novém albu. No a ne každý měl na hraní čas. Navíc jsem chtěl využít spousty dalších nástrojů, než jaké jsme měli v tehdejší koncertní sestavě. A abych pravdu řekl, potřeboval jsem i lepší instrumentalisty. Prostě se tehdejší Negative Face neshodovali s mým ideálem. Ten je sice jako každý ideál nedostižný, ale můžeme se k němu alespoň blížit. A tam jsme se spíš vzdalovali. Přesto to byly fajn roky a všem, co se v kapele objevili moc děkuji.
3. Venku máte novou desku s českým názvem Stín, ale česky zpívané texty tvoří na CD minoritu. Znám spíše opačný postup ? anglický název a český zpěv. Jak (proč) Tě to napadlo?
Není na tom nic originálního. Já chtěl původně aby se album jmenovalo ?The Blue?, ale pak vydala kapela Žlutý Pes svůj hit ?Modrá? a já si řekl, že určitě název alba změním. Rozhodl jsem se pro ?Stín? na základě jednoho obalu od Maťa, který mě velmi inspiroval a už jsem u toho zůstal. Při závěrečném výběru skladeb na desku to vyšlo tak, že převážily anglicky zpívané písně. To je vše. Možná mě teď zpětně trošičku mrzí, že tam těch českých věcí není víc, ale to už je jedno. Vše si vynahradím, až natočím ?muzikál? Klaunův Sen, který bude celý v češtině a hudebně naváže na poslední skladbu ?Pán Zrcadel?z aktuálního CD NF.
4. Album vydal label z jižních Čech Élysion, který patří spíše k těm menším. Jednal jsi o vydání ještě s jinými českými / zahraničními firmami ? a můžeš je případně prozradit? Jaký byl rozhodující moment při volbě Élysion? Myslíš, že tahle volba byla správná?
O správnosti své volby jsem přesvědčen. Zatím jsem spokojen. Vše, co bylo ze strany firmy Élysion domluveno bylo splněno. Nečekám žádnou ohromnou propagaci. Je to malá, ale velmi ambiciózní firmička. O propagaci se nyní starám z velké části já. Navíc mi pravděpodobně před Vánocemi u Élysion vyjde knížka o muzikoterapii. To je také moc fajn. Jde o progresivní lidičky, kteří jsou otevřeni všemu a pouští se i do vydávání knih. To je mi moc sympatické. Jinak jsem u nás nabídl promáč jen Shindy Productions a Epidemie records. Ti mi nabídli distribuci, ale ne vydání. Pak jsem byl delší dobu ve Velké Británii a tam jsem kontaktoval pár labelů, ale nakonec jsem si ani nezjišťoval, jak jsem u nich pochodil. Protože jsem se v mezičase domluvil s Élysion. Je fakt, že jsem tentokrát moc firmu nehledal. Jediné, co jsem věděl bylo, že album vyjde na originál lisovaném CD. A to se uskutečnilo.
5. CD má velice pěkně graficky vyvedený booklet ? přehledně uvedená sestava, texty jak v originále, tak překlady do češtiny, motiv listů ? čí je to prácička a čí idea?
Obal je z dílny mého kamaráda z dětství Maťa Mišíka. On je skvělý výtvarník a spolupracuje se spoustou kapel. Sám také ve spoustě kapel hrál a hraje. Je i šikovný kytarista a na albu ?Stín? nahrál většinu kytarových improvizovaných sól. Sám mi řekl, že ho album Negative Face baví (čehož si vážím), že je z něj cítit má energie. Prý by ho on udělal úplně jinak, ale vnímá mé úsilí ve skladbách. Mám pocit, že se docela napojil na texty i mě samotného a obal ?ušil? na míru. Včetně nálady a barev. Mimochodem ta matně zelená je opravdu mou nejoblíbenější barvou a to Maťo ani neví. Motiv starých listů na poškrábaném papíře (ve stylu starých popraskaných filmů) se mi opravdu moc líbí. Pro mě je to obal roku. Opravdu se mu to moc povedlo a všichni, kdo s deskou přišli do styku si jeho práci moc pochvalují. Pokud vás zajímá, co Maťo ještě dělá, mrkněte na jeho stránky www.matomatic.com. I když je moc neaktualizuje, stojí za to si je pořádně prohlédnout a pročíst.
6. Můžeš trochu přiblížit proces nahrávání a představit jednotlivé členy ? hosty? Přecejen každá skladba v jiné sestavě ? tohle ukočírovat asi nebylo snadné...
Díky Bohu se to všechno povedlo a dalo se to ukočírovat. Navíc na to bylo jen sedm dní. První nahrával většinu bicích partů Michal Knotek z kapely E.O.S., po něm nahrál dvě skladby můj bratranec Martin Jandourek, který je multiinstrumentalistou, a tak dohrál i perkuse a djembe. Také se postaral o zbylé basové party, které jsem nedokázal zahrát já nebo které jsem prostě nenahrál. Následně jsem nahrál veškeré akustické a elektrické kytary a do studia přišli další hosté. Byl to klávesista Petr Maliňák (jinak Anhead) a hammondkový hráč David Tlustý (Neřízená Střela). Ti dodali skladbám další rozměr. Můj kámoš Maťo nahrál svá sóla (jinak hraje se Selfbrush a Anetou Langerovou, dříve byl v Tata Bojs). Pak přišel nejnáročnější den. Ráno nahrála houslové party Jolana Ronková (H.K.O.), které jsem přivezl to, co chci zahrát den před studiem. Ona si to rozepsala do not a druhý den ráno vše s přehledem zahrála. Pak nazpívala tři skladby Terezka Staňková (Techtle Mechtle). Moc se mi líbilo, jak na místě byla schopna okamžitě dosadit druhý a třetí hlas. Po pauze na oběd se ve studiu objevil skvělý saxofonista Láďa Kutiš (GSB) a nahrál spousty melodických sólíček do nejrůznějších skladeb. Večerní nahrávání patřilo Klárce Kondelíkové (LUS3) a mému dědovi Lubomíru Lipskému. Pak jsem nahrál flétny a nazpíval co bylo třeba. Dva dny se míchalo a masterovalo a mistr zvuku Zdeněk Šikýř připojil několik tónů se svým micro mooga. K mé velké spokojenosti se album povedlo. Možná bych udělal nějaké změny ve skladbách ?Light, Dark?? a ?With The Sand In My Eyes?, ale jinak jsem opravdu spokojený. Některé skladby ve své finální podobě předčili mé očekávání.
7. Z mého pohledu nejpřekvapivějším podílníkem ze studia je česká ?Elenis Moriset? neboli Klára Kondelíková z Lus3. Tuhle kapelku jsem loni viděl live, ale moc mě to nebralo ? takovej pop rock... Ale na albu NF odvedla výbornou práci. Jak ses k ní dostal?
Já jsem někde náhodou narazil na její domovskou kapelu LUS3 a moc mě zaujal její hlas. Pak jsem si zašel ještě na jeden jejich koncert a měl jsem jasno. S touto zpěvačkou jsem chtěl spolupracovat. Jen jsem jí nechtěl osobně kontaktovat hned po koncertě. Je fakt, že na mě působila přísným dojmem. Pak jsem ale zjistil, že ji zná Maťo, a tak nás představil. Klárka byla velmi milá a s naší spoluprácí souhlasila. Jsem moc rád, že mám na albu právě jí. Nemyslím si, že by byla českou ?Elenis Moriset?. Má totiž jiný hlas. Mám rád její hlas a doufám, že budeme i v budoucnosti společně spolupracovat, třeba i na dalších projektech. Stejně tak jsem moc rád, že mám na albu konzervatoristku Terezku Staňkovou. Obdivuji její profesionalitu i sametový hlas (obzvlášť v hlubších polohách). Myslím si, že české texty zazpívané z jejích úst musejí zanechat v každém člověku zvláštní hřejivý pocit. Nebo alespoň já to tak mám. Legrační mi přijde jedna věc, že se lidi v mém okolí dělí na ty, kteří preferují hlas Kláry a jiní Terezy. A já si jen uvědomuji, že má volba byla správná a oslovil jsem ty pravé zpěvačky, které mají v muzice své srdce.
8. Deska nabízí poměrně netradiční mix skladeb od umírněných rockových až po rychlé death metalové. Nemáš trochu obavy, že to lidi nepřijmou?
Ti, co znají alespoň trošičku moji dosavadní tvorbu jsou již zvyklí a co se nových lidiček týče? Nevím, možná se bojím, že si album poslechnou jen jednou nebo dvakrát. To je totiž moc krátká doba na to, aby do nálady jednotlivých kompozic pronikli. Je fakt, že mix deathu s folkem a rockem není to pravé ořechové pro nikoho ortodoxního. Otevření lidé, kteří hledají něco zajímavého však mohou být mile překvapeni. Na albu mě moc baví, že každý, kdo ho poslouchá si tam najde ?svoji píseň? a ta se pokaždé liší. Mám pocit, že je to poctivá deska a neměla by nikoho, kdo si ji koupí zklamat. Nechal jsem na ní spoustu let svého života a osobní energie. Je v ní malý otisk mé duše.
9. Další kapitola ? texty. Ty tvé se metalovo-rockovému žargonu docela vymykají, nebojím se je označit jako poezii ? souhlasíš? Ale přijdou mi takové posmutnělé, ovlivněné podzimem a hlavně zimou. Jak vlastně dáváš slova dohromady ? musíš mít speciální náladu, bejt smutnej, veselej, sám, osamělej... A co podzim a zima ? tipnul bych, že jsou to Tvá oblíbená roční období.
To je pěkná otázka :-). Mám rád všechna roční období. Na každém období je něco magického, co mě moc baví. Debut ?Stín? je ale opravdu zimním (místy podzimním) albem. Nálada textů je často směřována k melancholii, která na mě dýchá ze zasněžených lesů a hor. Miluji to, když jsem někde na lyžích a užívám si rychlou jízdu mezi stromy nebo i klidné lyžování na sjezdovkách. Pak jsem rád u krbu s ohněm, kdy za okny staré chaty řádí sněhová bouře a mráz kreslí na okna verandy své originální obrazy. Podzim je rovněž úžasný. Listy se loučí se stromy a nechávají je nahé. Planeta se obléká do nádherných barev, ale jiných než na jaře. Všemu naslouchám a nechávám se inspirovat. To se pak odráží v mých textech, stejně tak jako zážitky ze setkávání se s lidmi. Mé texty jsou velmi osobní. Jsou pocitové a těší mě, že je nazýváš poezií. Jsou smutné, to je pravda. Často se ze svých smutků vypisuji jak hudebně, tak lyricky. Teď, co píšu tyto řádky zažívám zvláštní pocity euforického štěstí i existenciální bolesti. Je to inspirativní období. Přesto bych se raději nacházel v klidu. Měl bych se raději věnovat psaní diplomové práce a ne se nechat unášet bláznivými emocemi a psát spoustu muziky. Je fakt, že dokážu napsat smutný text, i když jsem úplně bez aktuálního emočního ataku. Ale většinou tomu tak není. Někdy mám pocit, že jak hudebně, tak i textově jen zachycuji něco, co mi někdo tajemný diktuje. Já se jen účastním tím, že naslouchám. A jsem asi opravdu smutným pisálkem. Třeba v mém folkovém vystupování mi je ?vyčítáno? že jsem smutný písničkář. Asi to tak je, prostě to tak mám ? melancholie v srdci, romantika v duši a blbosti v hlavě :-).
10. Trošku chaosu registruju v tracklistu ? pod číslem 3 se skrývá skladba s několika názvy. Booklet uvádí anglicky Coolness of the Moon, český překlad Setkání tomu ale neodpovídá a když připočtu webovou verzi jako The Gathering, je z toho solidní guláš. Kdepak je zakopanej hafan?
Je to takto: The Gathering v jednom z možných překladů opravdu znamená ?setkání? nebo ?společenství?. Takže jsem původně skladbu nazval podle její české předlohy. Pak jsem si ale uvědomil, že jde o skladbu, kterou z většiny zpívá Klárka Kondelíková a já nechtěl, aby ji někdo na základě jejího projevu a názvu skladby spojoval s holandskou kapelou The Gathering. Takže jsem pro finální název skladby na desku použil část textu ?Coolness Of The Moon?. Tento ?Měsíční chlad? pěkně dokresluje náladu alba, ale je fakt, že už tolik nevystihuje podstatu dané písně. A co se webu týče, náš webmaster nezměnil opravené texty u všech skladeb. Takže se kromě tohoto překvápka můžeme na našich stránkách setkat i se spoustou chyb v angličtině, které po korektuře na obalu alba nejsou.
11. Speciálním hostem CD, který namluvil úvodní pasáž první skladby, je herec Lubomír Lipský, o němž je mi známo, že je to Tvůj děda. O Tvém vztahu k němu asi hodně napovídá moc hezká fotka v bookletu. Jak se ale tvářil, když jsi ho požádal o výpomoc při nahrávání?
Okamžitě souhlasil. Až mě to zaskočilo, ale byl jsem potěšený. On jel totiž ve stejný den nahrávat pohádky do studia na Proseku. Ráno jsme se potkali na zahradě a rovnou se dohodli na nahrávání pro Negative Face. Děda mě i mým dvěma bratrancům moc drží palce a chtěl by nám pomáhat. Je ale fakt, že jsem dědu požádal o spolupráci až nyní a to ještě na základě aktuálního nápadu na ranní zahradě. Já totiž chtěl něco dokázat bez toho, aby mi pomohlo jeho jméno a jeho osobní píle. Proto jsem to dříve nikde neprezentoval a spousta lidí o tom, že jsem jeho vnuk neví. V dnešní době mají všechny kapely kde hraji docela stabilní pozici na scéně. Myslím si, že právě teď uzrál čas na to, abychom se s dědou setkali na desce. Navíc, až se objeví na ?muzikálu?, už to nebude nikoho překvapovat a věřím, že mě nikdo nebude předhazovat, že se snažím prosazovat na úkor slavného dědy. Tak tomu nikdy nebylo. A myslím si, že jsem v muzice udělal již dost na to, abych mohl říct ano, tento člověk je mým dědou, moc si ho vážím a jsem šťastný, že se podílel na mém albu.
12. Slyšel děda hotovou desku, nebo ho to, co děláš, nezajímá?
Naopak zajímá ho vše, co dělají jeho vnuci. Když jsme točili první demáč, tak nám pomáhal odvézt bicí do studia, podobně nám pomáhal při prvním pražském koncertě. Vždy on i babička poslouchali, co jsme ve studiu nahráli. Ať to byl šílený death metal nebo experimentální muzika. Ke všemu se vždy vyjádřili. Teď například dědu baví mé folkové aktivity (byl i na koncertě). Líbí se mu některé písničky z nového demosnímku Anhead i z aktuálního alba ?Stín? od NF. Děda je věčně mladým člověkem, i když od mládí hraje většinou staré ?dědky?. Mám ho moc rád a vážím si každé moudré rady, co mi kdy do života dal. Je fakt, že ne vždy jsem je respektoval, ale pak se většinou ukázalo, že jsem ho měl poslechnout. Je moudrý, duchem mladý a zajímá se o vše. Nedávno začal s internetem a to že má dva mobily nikoho nepřekvapuje :-). Ještě jedna perlička, zkušebnu máme přímo u půdy nad jeho bytem. Nikdy mu to nevadilo, naopak nás v našem muzicírování podporoval. Sám také hraje na řadu hudebních nástrojů. Ani panu Horníčkovi, když ještě žil, nevadilo naše počínání. Vždy jen prohlásil, že dříve bydlel u nádraží, tak mu to naše hraní připomíná zvuky z tamního prostředí :-).
13. Jedním z mých koníčků jsou české komedie 70. ? 80. let. Spoustu z nich natočil Oldřich Lipský a Lubomír Lipský si zahrál několik kultovních postav ? namátkou pan Kejml ve Čtyřech vraždách, klaun-kuchařka v Šesti medvědech nebo vedoucí samoobsluhy v Ať žijí duchové. Holduješ taky těmhle filmům? V jaké roli máš dědu nejraději? U mě vede vedoucí sámošky a scéna, kdy je mírně přiopilý a vyráží za ?divným ? vlivným? příbuzným.
Já ty filmy opravdu miluji. Mám rád Oldřichovy filmy. Moc mě baví Adéla ještě nevečeřela, Tajmný hrad v Karpatech, Jáchyme hoď ho do stroje, Limonádový Joe a tebou zmiňované filmy. Moje nejoblíbenější role u dědy je role klauna v Šesti medvědech s Cibulkou. To je pro mě úžasné. Od mala miluji klauny a díky dědovi jsme se mohl oblékat do jejich kostýmů, co měl zrovna doma. Líčit se jako oni a blbnout. Jinak Jouza z Ať žijí duchové je neoddiskutovatelný kult :-). Stejně jako děda Potůček nebo vrátný Hlustvisihák.
14. Tenhle rozhovor se hlavně týká Negative Face, ale Ty jsi aktivní i v dalších kapelách ? Anhead, Lykathé, The Khondeluxe? Jak se podílíš na tvorbě materiálu v těchto seskupeních? Hrají tyhle bandy koncerty ? jestli jo, jak to můžeš stihnout?
Já moc rád hraji živě. Můj sen byl hrát každý týden několikrát. To se mi teď plní a jsem za to moc rád. Nicméně je fakt, že kluci kolem mě už nejsou tak moc nevázaní jako já. A tak nemůže jedna kapela hrát tak často. Proto působím ve více projektech a sám rozjíždím další a další. Já pro hudbu žiji i dýchám. Jsem nejšťastnější s kytarou v ruce na pódiu, ve studiu, doma i ve zkušebně. To je můj svět. Je fakt, že v poslední době jsem ve spoustě kapel hlavně jako zpěvák, ale já opravdu moc rád zpívám, a tak i to přináší krásné zážitky do mého všedního bytí. A navíc jsem našel i cestu pro mou profesní dráhu, která se dá spojit s hudbou v psychoterapii. Studuji speciální pedagogiku a psychologii. Svou cestu vidím tedy ve spojení muziky s tím, co studuji. Vše mě v životě vede k muzikoterapii. Hodlám se jí do budoucna více věnovat. Možná jsem se teď měl rozepsat o všech projektech. Ale přijde mi to zbytečné. Je jich moc. Jediné co musím udělat je, hlídat se, aby mě to hraní a muzicírování nepohltilo. Aby se zábava nezměnila v rutinu.
15. A nakonec otázka, kterou asi budu používat do budoucna pořád, hlavně kdybych se zapomněl zeptat na něco zásadního, aby ochotný odpovídač mohl mé zanedbání napravit. Takže ?volná kategorie? neboli závěrečná slova jsou Tvá...
Díky za rozhovor. Co dodat na závěr? Nedávno jsem viděl na vlastní oči ducha. Pokud má někdo z vás podobné zážitky nebo i jiné, které se vymykají běžnému racionálnímu chápání, dejte mi prosím vědět o vašem příběhu prostřednictvím e-mailu. Býval jsem velmi racionální člověk, jen se mi to teď v životě všechno mění. Přehodnocuji skutečné a neskutečné. Bláznivé i racionální.
