Jihočeský label Élysion se letos rozjel nebývalým tempem a už stačil vydat tři cédéčka. Mezi nové akvizice patří pražské seskupení Negative Face, což je jedna z v současnosti čtyř kapel maxiaktivního multiinstrumentalisty Matěje Lipského. Tahle kapela (nevím, jestli v tomto případě je slovo kapela na místě, možná by se více hodilo slovo projekt) se po dvou rychle po sobě vydaných demáčích In The Positive a The Dance Of The Mournful Clown na dlouhou dobu odmlčela. Až po sedmi letech došlo k nahrání aktuálního alba a tomu se teď podíváme na zoubek.
Už lidské zdroje napovídají, že se nebude jednat o běžnou záležitost. Sestava ?kapely? totiž čítá kromě Matěje dalších devět hudebníků plus dva zajímavé hosty (pro pořádek je sestava uvedena na konci). Album je zabaleno ve fajnovém bookletu s jednoduchými, ale oku lahodícími motivy listů stromů. Ještě zajímavější jsou texty, v případě NF spíše poezie. Většinou se točí okolo vztahů, přírody, zimy, ale jen v jakýchsi náznacích, každý si je nejspíš může vyložit po svým - a u mě teda s přehledem vedou slova k titulní skladbě Stín, která je spolu s posledním songem Pán zrcadel nazpívána česky. Zbytek potom opanovala angličtina, ale booklet uvádí i české ekvivalenty.
Začátek patří very special guestovi - panu herci Lubomírovi Lipskému (shoda příjmení s Matějem není náhodná - děda a vnuk). Ten svým charakteristickým hlasem přednáší verše uvozující první skladbu, ve které hrají prim kytary, mužský čistý hlas, ženský školený zpěv (Tereza) a docela vynikají hammondky hodně načichlé nějakým panem Lordem. Víceméně je to melodická rocková písnička, s chytlavými vokály, hodně pestrou kytarovou hrou a razantními bicími. Pohodový rozjezd střídá murmur a skorodeathmetalový nátěr. Ten ale netrvá věčně, nejdříve ho zjemňuje saxofon, posléze měkne i vokál a skladba spíše míří do HC vod (s art rockovou pasáží uprostřed). S trojkou přichází druhá zpěvačka (Klára) s trošku jiným, průzračnějším hlasem, zase je to něco jako art rock - kytarky, saxík, mužský recitativ - pohodička. Ale najednou se skladba splaší úplně jinam - mužský hlas je nějak zkreslený, hodně se zrychluje a do svižnějšího tempa se přidává i slavice a nakonec si s rozložením zvuku pohrává i pan zvukař. Dlouhá skladba končí v melancholickém duchu začátku. A pak zase hrubý Matějův řev a přitvrzení, hard core se silnými klávesovými plochami a nějakým exotickým bubínkem (djembe jsem vyčetl v bookletu); ale jak už je zvykem NF, opět se skladba chvílemi posouvá do rockovějších poloh. Přichází Zima, polehoučku, šeptem, jemným zpěvem Terezy i Matěje, asi nejpocitovější záležitost, kytárky, synťák, klapky... Největší hitovkou (vedle česky zpívaných) je každopádně The Blue, náladou navazující na Stín či Coolness, možná trochu jednodušší než zbytek desky. U mikrofonu se střídají Matěj s Klárou, svižná rytmika to sune pěkně kupředu. Zatím jsme tu neměli baladu, ale Šeptem nelze jinak označit. Vítr vane asi z Irska (moc se v baladách nevyznám a výběry irských a keltských písní nevlastním), podruhé se výrazněji ozývají hammondky a kytara jen tak brnká za doprovodu střídmých bicích. Následuje zase rychlovka, HC death skákačka, kterou zjemňuje chvílemi zpěv, chvílemi klávesy a zpovzdálí doprovází zase tam-tam (bubínek). K doom metalu má nejblíž předposlední položka, aspoň v úvodu, pak se zrychluje, zpomalujuje, murmuruje, čistě zpívá, saxofonuje, no prostě míchanice všech možných stylů, která mi v rámci celého alba sedí asi nejméně. Zato česky zívanej Pán zrcadel je parádním zavírákem. Zpívá a mluví Tereza a trošku jinak než předtím, krásným hlubším hlasem. K tomu dva klasické nástroje flétna a hlavně housle čarují kouzelné melodie. Že by písnička do titulků nějaké pohádky?
Z téhle sáhodlouhé pitvy je asi málokdo moudrej, páč jsem se věnoval popisu a nikoliv názoru. Takže aby bylo jasno, tohle je po všech čertech výborná deska. A výborný dojem jen dokresluje krásně čitelný zvuk z Hostivaře. Můj obdiv k materiálu NF je možná až nekritický, protože vidím jen jednu (z mého pohledu) slabší skladbu a CD se mi fakt hodně líbí. A paradoxně více oceňuji melodické a členité skladby než těch pár nářeznických pasáží. Ty ale album zpestřují, takže asi to tak má být. Další malinká výhrada, nebo spíše povzdech, míří k angličtině. Mám rád česky zpívající kapely, NF na to textařsky mají, tak proč sakra nezpívají mateřštinou????
Album doporučuju neortodoxním duším, které si hudbu rády vychutnají, vlastní kvalitní aparaturu a mají večer čas sednout do křesla, zavřít oči a naslouchat ... pozorně.
Čas: 37:49
Seznam skladeb:
- Stín
- Self
- Coolness Of The Moon /Setkání/
- Light, Dark... /Světlá, tmavá/
- The Winter /Zima/
- The Blue /Modrá/
- In A Whisper /Šeptem/
- Summer Time /Letní čas/
- With The Sand In The Eyes /S pískem v očích/
- Pán zrcadel
sestava:
- Matěj Lipský ? hudba, texty, produkce,kytara, baskytara, zpěv, flétna
- Maťo Mišík - kytarová sóla
- Láďa Kutiš - saxofon
- Jolana Borčová - housle
- Klára Kondelíková - zpěv
- Tereza Staňková - zpěv
- Michal Knotek - bicí
- Petr Maliňák - klávesy
- David Tlustý - hammondky
- Martin Jandourek - bicí, bonga, perkuse, baskytara
hosté:
- Lubomír Lipský - recitace
- Zdeněk Šikýř - moog
