Nejbližší koncerty
  • 23. 05. 2024Fenomenální baskytarista a vynikající zpěvák MARCO MENDOZ...
  • 24. 05. 2024MORTHYMER Mysteriózní persona, které dali život členové ...
  • 25. 05. 2024Warm-up festivalu Pod parou míří i do Ostravy! Vystoupí T...
  • 27. 05. 2024NO FUCKER - d-beat & rawpunk z New York City, známý mj. d...
  • 29. 05. 2024Violent Way (USA) + Remdik (SK)
  • 31. 05. 2024Ráďa & Pepča proudly present: "Jen pro ten dnešní den sto...
  • 03. 06. 2024HIGH ON FIRE (USA) + REPELENT SS
  • 06. 06. 2024FOSCØ (ESP) - screamo https://fosco.bandcamp.com/album/g...
OBSCENE EXTREME 2024

NEGATIVE FACE - Stín CD 2005 - ÉLYSION

Jihočeský label Élysion se letos rozjel nebývalým tempem a už stačil vydat tři cédéčka. Mezi nové  akvizice patří pražské seskupení Negative Face, což je jedna z v současnosti čtyř kapel maxiaktivního multiinstrumentalisty Matěje Lipského. Tahle kapela (nevím, jestli v tomto případě je slovo kapela na místě, možná by se více hodilo slovo projekt) se po dvou rychle po sobě vydaných demáčích In The Positive a The Dance Of The Mournful Clown na dlouhou dobu odmlčela. Až po sedmi letech došlo k nahrání aktuálního alba a tomu se teď podíváme na zoubek.

Už lidské zdroje napovídají, že se nebude jednat o běžnou záležitost. Sestava ?kapely? totiž čítá kromě Matěje dalších devět hudebníků plus dva zajímavé hosty (pro pořádek je sestava uvedena na konci). Album je zabaleno ve fajnovém bookletu s jednoduchými, ale oku lahodícími motivy listů stromů. Ještě zajímavější jsou texty, v případě NF spíše poezie. Většinou se točí okolo vztahů, přírody, zimy, ale jen v jakýchsi náznacích, každý si je nejspíš může vyložit po svým - a u mě teda s přehledem vedou slova k titulní skladbě Stín, která je spolu s posledním songem Pán zrcadel nazpívána česky. Zbytek potom opanovala angličtina, ale booklet uvádí i české ekvivalenty.

Začátek patří very special guestovi - panu herci Lubomírovi Lipskému (shoda příjmení s Matějem není náhodná - děda a vnuk).  Ten svým charakteristickým hlasem přednáší verše uvozující první skladbu, ve které hrají prim kytary, mužský čistý hlas, ženský školený zpěv (Tereza) a docela vynikají hammondky hodně načichlé nějakým panem Lordem. Víceméně je to melodická rocková písnička, s chytlavými vokály, hodně pestrou kytarovou hrou a razantními bicími. Pohodový rozjezd střídá murmur a skorodeathmetalový nátěr. Ten ale netrvá věčně, nejdříve ho zjemňuje saxofon, posléze měkne i vokál a skladba spíše míří do HC vod (s art rockovou pasáží uprostřed). S trojkou přichází druhá zpěvačka (Klára) s trošku jiným, průzračnějším hlasem, zase je to něco jako art rock - kytarky, saxík, mužský recitativ - pohodička. Ale najednou se skladba splaší úplně jinam - mužský hlas je nějak zkreslený, hodně se zrychluje a do svižnějšího tempa se přidává i slavice a nakonec si s rozložením zvuku pohrává i pan zvukař. Dlouhá skladba končí v melancholickém duchu začátku. A pak zase hrubý Matějův řev a přitvrzení, hard core se silnými klávesovými plochami a nějakým exotickým bubínkem (djembe jsem vyčetl v bookletu); ale jak už je zvykem NF, opět se skladba chvílemi posouvá do rockovějších poloh. Přichází Zima, polehoučku, šeptem, jemným zpěvem Terezy i Matěje, asi nejpocitovější záležitost, kytárky, synťák, klapky... Největší hitovkou (vedle česky zpívaných) je každopádně The Blue, náladou navazující na Stín či Coolness, možná trochu jednodušší než zbytek desky. U mikrofonu se střídají Matěj s Klárou, svižná rytmika to sune pěkně kupředu. Zatím jsme tu neměli baladu, ale Šeptem nelze jinak označit. Vítr vane asi z Irska (moc se v baladách nevyznám a výběry irských a keltských písní nevlastním), podruhé se výrazněji ozývají hammondky a kytara jen tak brnká za doprovodu střídmých bicích. Následuje zase rychlovka, HC death skákačka, kterou zjemňuje chvílemi zpěv, chvílemi klávesy a zpovzdálí doprovází zase tam-tam (bubínek).  K doom metalu má nejblíž předposlední položka, aspoň v úvodu, pak se zrychluje, zpomalujuje, murmuruje, čistě zpívá, saxofonuje, no prostě míchanice všech možných stylů, která mi v rámci celého alba sedí asi nejméně. Zato česky zívanej Pán zrcadel je parádním zavírákem. Zpívá a mluví Tereza a trošku jinak než předtím, krásným hlubším hlasem. K tomu dva klasické nástroje flétna a hlavně housle čarují kouzelné melodie. Že by písnička do titulků nějaké pohádky?

Z téhle sáhodlouhé pitvy je asi málokdo moudrej, páč jsem se věnoval popisu a nikoliv názoru. Takže aby bylo jasno, tohle je po všech čertech výborná deska. A výborný dojem jen dokresluje krásně čitelný zvuk z Hostivaře. Můj obdiv k materiálu NF je možná až nekritický, protože vidím jen jednu (z mého pohledu) slabší skladbu a CD se mi fakt hodně líbí. A paradoxně více oceňuji melodické a členité skladby než těch pár nářeznických pasáží. Ty ale album zpestřují, takže asi to tak má být. Další malinká výhrada, nebo spíše povzdech, míří k angličtině. Mám rád česky zpívající kapely, NF na to textařsky mají, tak proč sakra nezpívají mateřštinou????

Album doporučuju neortodoxním duším, které si hudbu rády vychutnají, vlastní kvalitní aparaturu a mají večer čas sednout do křesla, zavřít oči a naslouchat ... pozorně.

Čas: 37:49

Seznam skladeb:

  1. Stín
  2. Self
  3. Coolness Of The Moon /Setkání/
  4. Light, Dark... /Světlá, tmavá/
  5. The Winter /Zima/
  6. The Blue /Modrá/
  7. In A Whisper /Šeptem/
  8. Summer Time /Letní čas/
  9. With The Sand In The Eyes /S pískem v očích/
  10. Pán zrcadel

sestava:

  • Matěj Lipský ? hudba, texty, produkce,kytara, baskytara, zpěv, flétna
  • Maťo Mišík - kytarová sóla
  • Láďa Kutiš - saxofon
  • Jolana Borčová - housle
  • Klára Kondelíková - zpěv
  • Tereza Staňková - zpěv
  • Michal Knotek - bicí
  • Petr Maliňák - klávesy
  • David Tlustý - hammondky
  • Martin Jandourek -  bicí, bonga, perkuse, baskytara

hosté:

  • Lubomír Lipský - recitace
  • Zdeněk Šikýř - moog

web: http://www.negativeface.tk


Zveřejněno: 26. 04. 2005
Přečteno:
3423 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

11. 05. 2005 08:47 napsal/a marty
NF
tohle je dalsi prijemne prekvapeni od Elysionu
27. 04. 2005 20:14 napsal/a Ifa
N.F.
Docela mi trvalo, než jsem se tímto dílem prokousal. Kdyby mi Vojata s Élysionu neřekl, že to chce více poslechů, možná bych si album poslechl dvakrát a tím by to haslo. Ale to by byla chyba, protože to fakt stojí za to. S Johanem v recenzi souhlasím se vším ( ostatně jako vždycky ). Jsem rád, že N.F. sehnali vydavatele, protože vydat takovouto muziku to chce kus odvahy.