Tohle že má být ona stará punková legenda? Takto položená otázka může být vyjádřením zklamání z toho, když nějaká kapela oproti své tvrdší minulosti značně vyměkne, ovšem zde je tomu naštěstí přesně opačně. Tady bylo až nečekaně hodně nabroušeno ostří.
Teplický ŠANOV 1 vyvrhl osmé řadové album. Mnoho starších posluchačů zná asi jen repertoárově zásadní, jenže zvukově zahuhlaný debut „Konec světa“, případně vrcholnou dvojku „On The Shit“, zatímco v dalších letech to s kapelou šlo střídavě nahoru i dolů. Leč ať už minulá alba byla jakákoli, loňská novinka, poprvé od debutu a vzápětí po reedici druhé desky vydaná prvořadě na vinylu, činí krok směrem nikoli lepším či horším, ale spíše agresivnějším.
Tentokrát opravdu nelze čekat nějaké punkové hitovky, ale naopak zvukově špinavé a nemilosrdně razantní rány do ksichtu, z jejichž hlučného sevření lze jen obtížně vydolovat cokoli přívětivějšího. Skutečně žádný melodický punk, ale spíše hardcore punk, místy možná až crust. Hrubost, syrovost a neotesanost zde vládnou všemu, současně nikde téměř ani náznak nějaké výraznější libozvučnosti, o vyměklosti mladých poppunkových břídilů ani nemluvě.
Prakticky od samotného počátku vstupní „Evoluce malých lidí“ se ozývá zběsilý až nepříčetný řev, v jehož masakrující linii pokračuje nejen titulní „Osmá renesance“, ale také „Alláhovy Rychlé šípy“, „Hymnus nadčlověka“, „Spiritica Cannabica“ a vůbec celé album. Snad jen trochu delší kompozice „Kulička snů“ a „Půlnoční emo“ přinášejí alespoň drobnější náznaky tempového zvolnění, zatímco jinak mocně převažuje totální palba, která tak krásně rve uši.
Celé album nahráli pouze dva pánové, z nichž zejména autorsky výhradní a výrazně dominantnější Šantrůček alias Uhlíř alias Nikita Boy působí dojmem, že ze sebe na stará kolena chce vyřvat úplně veškerou nasranost, která se v něm za ty roky nahromadila, nekouká nalevo ani napravo a ze všech sil se snaží přesvědčit o tom, že ani po třiceti letech v punku nejenže neztratil nic ze své jedovatosti a útočnosti, ale až nyní v něm konečně kulminuje. Jeho šílenému křiku neuniknou islamisté, nadlidi, Facebook i další témata, stvrzující to, že stále je na co nadávat.
Tohle je vedle debutu zvukově nejundergroundovější, ale především naprosto nejtvrdší, nejdrsnější a nejbrutálnější album, jaké kdy tato kapela nahrála.
Seznam skladeb:
- Evoluce malých lidí
- Osmá renesance
- Kulička snů
- Alláhovy Rychlé šípy
- Na křídlech motýlů
- Pátý element
- Hymnus nadčlověka
- Spiritica Cannabica
- Půlnoční emo
Čas: 26:42
Sestava:
- Nikita Boy – baskytara, kytara, zpěv
- Plechy – bicí, kytara
