Johan:
Pamatuji si, jak KubaAjz připsal pod report loňského Enter The Eternal Fire Festu, že procestoval festivalový světa kraj a zjistil, že nejlíp je ve Volyni. Něco na tom bude, nejen kapely, ale i atmosféra, prostředí a vůbec všechno okolo se loni i letos podařilo, myslím, na sto procent. Aby to nevyznělo jako sebechvála (přece jen máme s kamarády z DéPéHá v organizaci maličko namočené prsty), nechám tyhle záležitosti na kolezích. Ale to, že letošní ročník nepostihla nepřízeň osudu, napsat můžu, protože za prvé vyšlo krásné počasí, za druhé dorazily všechny kapely (jedinou změnou byla dopředu avizovaná náhrada za F.O.B. v podobě DPK) a za třetí kapely hrály v naplánovaném pořadí prakticky bez jakéhokoliv zpoždění.
Jako první se na pódiu objevila litvínovská parta DPK. Jestli mě paměť neklame, tak jsem se s touhle letitou kapelou setkal živě poprvé, a jako otvírák akce to bylo OK. Trochu mně neseděl zvuk, resp. jeho hlasitost – hlavně v backstage to bylo na moje rozmazlená ušiska moc nahlas. Říkal jsem si, jestli to takhle bude celé dva dny, tak to bude peklo, a běžel pro špunty do uší, což na open akcích dělám jen mimořádně. Ale DPK v tomhle byli extrém, nejspíš měli nahulené aparáty, ale ono to k jejich drtivé deathgrindové rotyce asi bylo potřebné. Půl hodiny mi přišlo tak akorát, kvartet během téhle doby stihl nějakých osm kousků, které dokázaly zmobilizovat do té doby polehávající a posedávající publikum a tak hned první kapela nehrála do prázdna, ale pro nějakých plus mínus sto fanoušků.
ETEF je známý tím, že dává přednost neokoukaným, ale zajímavým kapelám, v programu jsem si takhle zařadil většinu těch zahraničních. O řadě jsem dosud neměl páru, jen jsem si je letecky projel na netu, abych si udělal představu, a podle té mi měli ANGREPP sedět. Švédské komando rozehrálo velice zábavnou hru, která se odehrávala v trojúhelníku thrash, black a punk. (úsměv) Pánové k tomu přistoupili s nadhledem, sypali z rukávu svižné skočné vypalovačky, prostě zábava v první řadě, a vlastně i ve druhé, protože členové kapely se bavili oba dva dny… tak, že když nehráli, tak pili jako… Dáni ne, ale Švédi. (smích) Takřka stejná sestava totiž hrála ještě v sobotu pod praporem IXXI a oba dva dny pánové posedávali v backstage a lili do sebe pivo i další dobroty v takovém množství, že jsem se bál, že to nepřežijí. (smích)
Tuzemskou minoritu zastupovali NAHUM. Podobně jako autor stati na webu festivalu jsem, nevím proč, nechával ostravskou kapelu (s přesahem na Slovensko) stranou, ale živá prezentace mi uštědřila ránu mezi oči (uši). Death/thrash metal plný zajímavých pasáží, sól, melodií… podaný s naprostým přehledem – jako bych poslouchal nějaké švédské komando z dob, kdy tenhle žánr zažíval nejlepší roky. Když se přidal výborný zvuk, vyšel z toho hodně vydařený set. A přidám ještě jednu zajímavost – bubeník si obul boty do vody, neboť se mu v nich prý nejlépe bubnuje… (úsměv)
A střídání žánrů pokračovalo, na řadě byl black metal v podání finské družiny AUTHOR. Pro většinu lidí nejspíš neznámé jméno, které zatím ve fyzické formě zvěčnilo pouhých šest skladeb. Podle dostupných informací jsou studiové záznamy dílem jedince, na živo ale samozřejmě kapela funguje v plné polní. A servíruje black metal tradičního ražení, možná s lehce netradiční délkou skladeb – ty jsou poměrně dlouhé, takže aby posluchače zaujaly, musí se toho v nich dít víc než jen dokola omílané riffy. A ono se i děje, seveřané svou muziku podali s grácií a hlavně nabídli řadu kvalitních nápadů i instrumentálních výkonů.
Kdo by v Česku neznal INFEST a jejich předáka Vandala? Srbská eskadra u nás odehrála řadu koncertů a pokaždé to byla pořádná rotyka. A ve Volyni tomu nebylo jinak. Thrash/death metal podaný s obrovským nasazením celé kapely převálcoval přihlížející nejen energií, ale i umem všech protagonistů – aby ne, když jde o matadory balkánské scény, kteří už toho mají za sebou opravdu hodně. Vypadá to, že pořád jen chválím, ale když ono to všechno zatím mělo úroveň. Jistě, neslyšel jsem od žádné kapely celý set, protože nějaké ty pořadatelské povinnosti jsme měli s DéPéHáčkem na krku, ale i tak jsme zhlédli/vyslechli většinu setů, částečně ze zákulisí, nebo z pódia…
Hlavní kapelou pátečního večera byli DEMONICAL, kteří dorazili do Volyně autobusem (s) AUTHOR a pokračovali pak na slovenský Gothoom. Opačným směrem si to štrádovali BEHEADED a IXXI… ale to odbočuji. Takže k tomu autobusu… ten se chlapcům finským, resp. jednomu, který prý pracuje jako automechanik, povedl. Celý černý, logo AUTHOR na boku… ale dost blbinek. (úsměv) DEMONICAL jsou opravdu démoničtí, jejich metal je true pure swedish death, zahraný a odeřvaný s obrovským přehledem. Kamarád se po jejich setu ptal, jestli je to jen jeho dojem, že tahle parta byla jiná liga než všechny předchozí; možná je to maličko přehnané, ale jízda to byla skvostná. Však si lidi vyřvali přídavek, takže DEMONICAL jako jediní přidávali a způsobili nepatrné posunutí harmonogramu o nějakých deset minut.
Z předfestového poslechu mi u SAILLE zůstalo v podvědomí, že to bude black metal ozdobený symfonickými prvky. Ty jsem ale při živém provedení nějak postrádal… vlastně jsem postrádal i nějaké záchytné body, a to nejspíš kvůli zmršenému zvuku. Kapela si prý přivezla vlastního zvukaře a to se nejspíš minulo účinkem, protože šlo o jediné vystoupení za dva dny, při kterém jsem si se zvukem neporozuměl. A tím pádem ani s kapelou. Asi jediné opravdové zklamání.
AVENGER aneb pořádající bratrské duo Rámus a Honza v jiné akci než doposud. Půlhodina blackened death metalu i přes pokročilejší hodinu udržela v pozoru i v pohybu slušný počet fanoušků, kteří si s chutí s charismatickým Radkem zařvali „Dark metal“ nebo „Godless“. Hrálo se i z nového alba, které by mělo vyjít… už brzy. Pěkná tečka za vydařeným dnem, ve čtvrt na dvě to kluci balí a pak to balíme (myslím jako veteš z pódia, aby v noci nějaký bambula nedostal nápad zahrát si na bicí...) i my, red guys (jak nás označil Honza kvůli červeným trikům, což nám lichotilo – úsměv). Mně, a věřím, že i všem příchozím, se páteční program líbil, nabídl na jednu stranu pestrou paletu metalu, na druhou paletu ryze tradicionalistickou, vždyť se hrálo v rozmezí death-black-thrash… prostě pro staromilce.
Opat:
Když mi přišel někdy začátkem roku mail od jednoho z pořadatelů Enter the Eternal Fire Festu Rámuse s informací o startu předprodeje vstupenek, ani na chvíli jsem neváhal. Koupaliště Volyně, jež je dějištěm dvoudenní akce, je mým domovem každý rok od obnovení festivalu. Nemůže za to jen vždy zajímavý line-up, obsahující zajímavé akvizice domácí scény v kombinaci s většinou ne úplně hvězdnými zahraničními formacemi, ale též naprosto pohodová, až dovolenková atmosféra. Adjektivum příjemný se v souvislosti s ETEF Festem prostě hodí.
Z kapel, které mě nejvíce táhly, vyčnívali jednoznačně polští black metalisté OUTRE, kteří mě dva roky zpět na Brutal Assaultu pořádně nakopali do prdele a deska „Ghost Chants“ je famózní. Samozřejmě ve výčtu očekávaných akvizic nemohou chybět IXXI, DEMONICAL, SAILLE či BEHEADED, z tuzemských například IMPURITUM, AVENGER nebo DEMIMONDE. Ale pěkně po pořádku…
Roli otevírací skupiny festivalu obdrželi litvínovští D(ěti) P(ohřebního) K(vítí), prezentující se nářezem na pomezí death metalu a grindu. Bývá to občas tak, že si první kapela vyžere závěrečné experimenty s ozvučením, ale ač nebyl sound úplně ideální (na můj vkus byla málo slyšitelná kytara, což je v případě, že banda disponuje jen jednou, problém), rozhodně nešlo o žádný průser. DPK trochu znám z dřívějška, do vystoupení dají vždy řádnou dávku energie a navíc jsou nejen vyhraní, ale též zábavní. Netvrdím, že je to první liga death metalu u nás, ale svojský přístup je znatelný a na rozjezd byla litvínovská čtveřice fajn.
Následoval přesun do black/thrashových vod a též první zahraniční kapela – švédští ANGREPP. Ústřední postavou je nesmírně příjemně vystupující vokalista Outlaw, jenž též vévodí dříve zmíněným IXXI, kteří si svůj set odbyli o den později. Na rozdíl od nich jsem o hudbě ANGREPP neměl příliš ponětí, tak nějak se ale trefili do mého očekávání. IXXI jsou o něco blackovější, u ANGREPP je znatelná převaha thrashovějších a punkovějších rytmů, ale nějaký extrémní rozdíl mezi formacemi není. Švédové to tam sypali hlava nehlava, Outlaw občas nechal zařvat do mikrofonu i někoho z publika (což byla asi jediná vada na setu (smích)), a 35 minut uteklo až moc rychle. Klidně bych si ještě jednu dvě skladby dal a pokud máte dnes (29. 7.) čas, určitě na ANGREPP zajděte mrknout do pražské Modré Vopice. Zajímavostí je, že v kapele začínal bubeník Fredrik Widigs, který to nyní valí v MARDUK nebo NORDJEVEL.
Ostravští NAHUM jsou poslední dobou koncertně velmi aktivní a prostor dostali též ve Volyni. Jejich death/thrash jsem měl několikrát možnost vidět v klubu a ač sám mám v oblibě lehce odlišnou podobu žánru, muzikantský um a zápal pro věc je neoddiskutovatelný. Zejména hru kytaristů si lze užít se vším všudy, tedy s tvrdými riffy i vydařenými progresivními sóly. Možná by NAHUM slušela větší variabilita vokálů, jinak ale nemůžu říct nic proti, jen mě jejich hudba prostě trochu míjí.
Jak jsem v úvodu nastínil, Enter the Eternal Fire Fest je akcí, kde vystupuje mnoho zahraničních formací, kterým by se dalo vlepit štítek „druhá liga“. Tím ale nemyslím hudebně, spíše co se týče povědomí o nich. Takový popis by bylo možno přitknout též finskému black metalu AUTHOR. Studiově jde o one-man project Jussiho Vähänummiho, který má na kontě zatím jedno EP a ještě docela čerstvé album „Lopun alku“. Pro koncerty se J.V. obklopuje čtveřicí hráčů, jejichž životopisy sice nejsou vyplněny množstvím známých formací, ve Volyni ale předvedli, že na to zatraceně mají. AUTHOR se vyznačují standardním pojetím black metalu, bez výraznějších disharmonií nebo avantgardních vsuvek, ale řemeslo zvládají naprosto precizně. Kromě klasických táhlých riffů nabízí hudba Finů množství zdařilých melodií a vybrnkávek, je promyšlená do detailu. Vokalista, kterým je právě J.V., svým postojem hodně připomínal Mortuuse z MARDUK. Hlasově sice nebyl až tak silný a prohnilý, a občas by mohl nechat více vyniknout nástroje, ale jinak nemám, co bych vytkl. Pro mě nejlepší kapela pátečního dne.
Srbské INFEST už zná asi každý metalový nadšenec v České republice. Jsou tu totiž enormně často, ať už v rámci klubových, nebo festivalových show. Tuzemské kotliny si očividně Srbové oblíbili a kotliny si oblíbily je. INFEST jsou velcí sympaťáci, neustále vytváří kontakt s publikem (a to i po koncertech, vždyť ve Volyni následně pařili celý zbytek festivalu), energie z nich prýští. Jejich hudba mě ale trochu míjí. Je to našlapaný death/thrash, o tom žádná, ale bez jakékoliv změny. Když si třeba poslechnu poslední desku „Cold Blood War“, tak o tom, že Srbové umí, není pochyb, jenže když v té půlhodině marně hledám nějaký záchytný bod, vybočující moment, tak si album prostě tolik neužiju. Naživo INFEST určitě fungují lépe a vlastně mě vždy baví, ale je to asi z velké dávky dáno energickou show a charismatem muzikantů.
Headlinerem prvního dne byli švédští death metalisté DEMONICAL, které jsem v minulosti několikrát viděl, ve Volyni však poprvé s novým zpěvákem Alexanderem Högbomem. Kdo sleduje dění na švédské scéně, asi už se s tímto jménem setkal, buď v souvislosti s žánrovými souputníky CENTINEX, nebo doomověji laděnými OCTOBER TIDE. Byl jsem na Högbomův výkon zvědav - ač o jeho kvalitách není sporu, nahradit takového maniaka, jakým je Sverker Widgren, to je vskutku nelehký úkol. Ale povedlo se mu to. O DEMONICAL ve Volyni lze mluvit jen v superlativech – nejsem schopen ze sebe vysypat setlist, nemám jejich desky až tak najeté, ale ať už se hrálo cokoliv, mělo to ohromnou sílu. A ten zvuk! Skvělé, vyrovnané ozvučení spolu s charakteristicky chrastivými kytarami nedávalo šanci na oddych. Výborná potemnělá show.
Musím souhlasit s Johanovým názorem na vystoupení následujících SAILLE. V nedávném reportu z Czech Death Festu jsem zmínil, že jsem vzhledem k okolnostem nemohl tamní koncert Belgičanů sledovat soustředěně, přesto mě ale to, co jsem měl možnost slyšet, bavilo. A možná by tomu ve Volyni nebylo jinak, neboť některé pasáže měly vskutku sílu, kdyby show nezkazilo špatné ozvučení. Byla to prostě koule, symfonické prvky, pro SAILLE tolik charakteristické, byly hodně utopené, ale ani živé nástrojstvo nemohlo skrze zvukovou zeď oslnit. Škoda, snad to napotřetí vyjde se vším všudy.
Závěr prvního dne byl, jako už tradičně, v režii AVENGER, v nichž je mimo jiné zastoupena pořadatelská dvojice Rámus & Honza Kapák. Black/deathová jihočeská pětice pro mě představuje jednu z nejlepších tuzemských kapel a tuto pozici potvrdili i pozdním volyňským setem. Oproti předchozím byl znatelně obměněný playlist, a to z jednoduchého důvodu: AVENGER představili několik skladeb z novinky, kterou si sama kapela vydá už velmi brzy. Z prvního koncertního poslechu jsem nabyl dojmu, že AVENGER docela řádně zrychlili a nezbývá, než se těšit, určitě půjde o jeden z letošních českých vrcholů. Ukázky proložila pětice klasikami typu „Dark Metal“ nebo „Godless“ a i přes jednu hodinu ranní početné publikum dalo kapele znovu znát, kde je doma. Paráda!
Fotky: Ignor
