Němečtí STREAMS OF BLOOD vznikli na jaře roku 2009. Zakládajícími členy byli dva kytaristé Thymos a Tavor. Už během léta téhož roku natočili mini CD „Antilife“. Vzhledem k absenci bubeníka jim bicí nabouchal hostující Torturer. Ten se pár let předtím mihl i v kapele BELPHEGOR, jako koncertní bubeník. Následující rok odchází jeden ze zakládajících členů a přichází bubeník Simon Schiling, nebo-li Blood Hammer. Od této doby už nic nebrání tomu, aby se muzikanti plně věnovali skládání nového materiálu, a proto roku 2011 vychází první plnohodnotné album tohoto blackmetalového tělesa. Dodnes mají muzikanti na kontě pod hlavičkou STREAMS OF BLOOD tři nahrávky a jeden split, přičemž sestava se několikrát proměnila, jen kytarista Thymos setrval na svém místě. Poslední počin, o kterém dnes bude řeč, vyvrhli Folter Records do černočerné tmy ke konci února.
Fanoušci STREAMS OF BOOD budou jistě novinku srovnávat s předešlým počinem. Úplně stejně jsem to udělal i já. Ať chceme, nebo ne, tak vždycky tomu tak bude. Tedy u kapel, které se k našim uším již někdy dostaly, budeme porovnávat, zda kapela sama sebe překonala, nebo se jí to nepovedlo, či je její nové směřování v rozporu s naším hudebním vkusem.
Nicméně pokud dojde na ono srovnávání, tak první, čeho si vnímavý posluchač všimne, je ubrání na rychlosti. Nové skladby nemají rychlost uragánu, jak tomu bylo na minulé desce. Tímto se může zdát, že jsou krapet méně nabroušené. To, co hudba ztrácí na rychlosti, vyvažuje hlubší atmosférou. Tu však posluchač pochopí až po několika protočeních v přehrávači. Když jsem novinku poslouchal poprvé, tak jsem na ní neslyšel nic zásadního. Dokonce bych řekl, že mi připadala docela nudná. Proto jsem ji na hodně dlouhou dobu odložil na hromádku, o které s nadsázkou rád říkám „odpočívej v pokoji“.
Vzhledem k tomu, že kapel je na světě jako máku a názvy se mnohdy ve vzpomínkách slévají jeden přes druhý, vedu si v počítači takovou malou databázi. Do ní si píši jména kapel s názvy CD, která jsem několikrát slyšel. Každé jméno obsahuje i malý popisek, jak na mě nahrávka zapůsobila. To především proto, abych i po letech zhruba věděl, jak daná deska zněla. A právě v této mé třinácté komoře jsem objevil i předešlý počin STREAMS OF BLOOD. A protože jsem „Ultimate Destination“ slyšel několikrát, znamená to, že nebyl tak špatný. Tak novinkový zlatavý kotouč opět putoval do přehrávače. Chvíle soustředěného poslechu stačila na to, abych pochopil, jaká chyba byla nahrávku odložit stranou.
Z počátku máte pocit, že se nic zásadního neděje, neb „Allgegenwärtig“ začíná stejně jako mnoho blackmetalových nahrávek. Jenže nic není tak, jak se na první poslech může zdát. Pod zdánlivě nepropustnou hlukovou slupkou se toho děje až běda. Především práce kytar je to, co jsem si na této desce velice oblíbil. Thymos kouzlí riffy, jež sekají hlavy na potkání. Ale síla není jen ve vypečených kytarových riffech. Moc se mi líbí i útočnost zvuku. Tento případ je patrný především ve skladbě „Corrosion“. Právě při tomto songu chtějí repráky vyskočit z beden. Pravým opakem této skladby je hned následující počin nazvaný „Detox“. Místy se jedná až o punkovou záležitost zabalenou do feelingu černého kovu. Další štych je klasickým vyhlazovákem, po kterém zůstane jen popel a prach. Tato skladba je asi nejtvrdším kouskem na celém albu a vzdává tak čest starým black partám ze severu. „Fusion“ opět přináší zklidnění v podobě progresivněji laděné kompozice, ve které se střídají tvrdší pasáže s těmi jemnějšími. Tento song je maximálně temný a výpravný. Ale ani přes tyto vlastnosti se nejedná o nejsilnější skladbu alba. Tou je bezesporu předposlední „Regeneration“. Rychlý song s kytarovou linkou, jež by rozplakala i mrtvolu v hrobě. Text skladby sice nemám k dispozici, ale dle hudby bych se odvážil tvrdit, že nepůjde o nic veselého. Tato skladba je asi nejrozmanitější ze všech. Najdeme v ní všechny hudební složky, co se postupně vyskytovaly v jednotlivých kompozicích. Jak ohlušující zvukovou bariéru ze začátku alba, tak střední tempa plné atmosféry, či nekompromisní úseky plivající síru na všechny strany. Poslední kousek nazvaný „Transformation“ je v podstatě takové hezké doplnění alba v podobě melodických linek na nekompromisní hudební platformě.
Zvukově je „Allgegenwärtig“ neveselou záležitostí. Především bicí mají občas takový zvláštní čvachtavý zvuk, ale možná právě díky tomuto faktu má nahrávka svou osobitou atmosféru. Krom kytar, o kterých již byla řeč výše, je nutné pochválit také zpěv. Ten je přesně takový, jaký by měl být. Ostrý, skřípavý a načichlý temnotou.
STREAMS OF BLOOD nejsou ničím zcela výjimečným na extrémním hudebním poli. Ale setrvávat v jejich přítomnosti je velmi příjemné. I přes všechny porodní bolesti při letmém seznámení na začátku je dnes „Allgegenwärtig“ mým častým společníkem.
Seznam skladeb:
- Stella Nova (Collapse)
- Corrosion
- Detox
- Open Your Third Eye
- Fusion
- Man Owes Nature Only death (Conduct)
- Regeneration
- Transformation
Čas: 45:03
Sestava:
- Thymos – zpěv, kytara, baskytara
- Terrorin – bicí
https://streamsofblood.bandcamp.com/
http://www.streamsofblood.com/
