Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

30. 6. 2017, Strakonice – letní kino

Před třiceti lety, v roce 1987, vyšlo dvojalbum STROMBOLI, které pro mou generaci znamenalo hodně. Všichni jsme si gramodesky koupili a slintali nad kreativitou Michala Pavlíčka, zpěvem Báry Basikové a stylovým rozpětím skladeb, jež se na deskách objevily, takže kapela posbírala fanoušky ze všech možných žánrových spekter – jazzrockeři si lebedili nad první stranou, rockeři a avantgardisté nad druhou a třetí a metalisté nad čtvrtou, kde se objevily ostře vyřezané songy „Ó hory, ó hory“ nebo „Ivanhoe“. Záhy k řadě písní vznikly videoklipy různé úrovně a s tvorbou kapely se mohli seznámit i diváci televizních hudebních programů. O dva roky později se STROMBOLI prezentovali v jiném světle –  deska „Shutdown“ určitě předběhla dobu, šlo o jednu z prvních nahrávek pořízených za komunistů v angličtině, byť dvě skladby se objevily s předstihem s českými texty na SP. 

Po roce 1990 se ale slušně rozjetá kapela zastavila. Každý z hudebníků se věnoval jiným záležitostem a do popředí zájmu fanoušků se dostávala jiná muzika. STROMBOLI pak ještě odehráli něco jako vzpomínkový koncert (2001) a sem tam v různých příležitostných sestavách dávali muzikanti některé skladby k dobru třeba na letních festivalech, ale až po dlouhých 24 letech se znovu sešli a nahráli nové album „Fiat Lux“. Návrat pak oslavili velkolepým koncertem v pražské O2 Aréně, kam jsem se žel nedostal. Takže když problesklo, že se STROMBOLI objeví v mém rodném městě, okamžitě jsem si datum zapsal do kalendáře s vykřičníkem a těšil se… Trochu rozpaků sice vzbudila výše vstupného, přece jen 500,- na místě mi přijde dost, takže jsem si říkal, kolik lidí asi na koncert dorazí. Divně působila i informační nejistota – na některých plakátech bylo jako místo konání uvedeno letní kino, na některých hradní nádvoří, které mi přišlo jako rozumnější volba, protože jsem očekával pár bláznů, kteří se na hrad v pohodě vejdou. Ale hradem jsem prošel a nikde nic, takže letní kino bylo tím správným místem. 

Hned před areálem, který pojme odhadem 2000 diváků, jsem se potkal s nějakými známými a došlo mi, že na koncertu sám nebudu. Uvnitř už se lidi usazovali, další desítky stály dlouhé fronty na pivo, ale čtvrt hodiny před začátkem to na natřískaný amfiteátr nevypadalo. Leč prostory se rychle plnily a ve finále se sedadla víceméně zaplnila, odhadoval bych to na cca tisícovku lidí, většinou ve středním věku 40+. (úsměv) 

Krátce po 21. hodině se na pódiu postupně začali objevovat Michal Pavlíček, Klaudius Kryšpín, Jiří Veselý, Vendula Kašpárková a Bára Basiková a odstartovali vystoupení písní „Stromboli“. Skladba chvílemi experimentální, chvílemi majestátní jako sopka, jež jí i kapele dala název, zpočátku budila malé rozpaky – přišlo mi, že zvuk není úplně optimální a Bářin zpěv není úplně výstavní. „Třesky, blesky“ taky nejsou zrovna posluchačsky vstřícné, navíc příliš textu neobsahují, ale v bezeslovném preludování už to byla ta Bára, na kterou jsem přišel. Výrazně se zlepšil i zvuk a až do konce koncertu to v tomto směru bylo výborné. 

Bylo mi v podstatě jedno, z jaké etapy existence kapely se hrálo, jednak se mi prakticky všechny skladby, na které došlo, líbí, a hlavně – všichni na pódiu předváděli parádní výkony. Když to vezmu od nejméně nápadného Jiřího Veselého (který celý koncert strávil vedle bubenické rampy před svým aparátem prakticky bez pohybů), tak jeho hra byla funkční a zcela podřízená celku – a hlavně, díky zvukaři byla basa pěkně slyšet.

Vendula Kašpárková za klávesami „vlála“ jako zamlada a širokým rejstříkem dotvářela atmosféru písniček, hlavně těch ze „Shutdown“; ale neztratila se ani v těch ostatních.

Klaudius Kryšpín je borec. S živými bicími, navíc parádně zahranými, vyzněly písničky mnohem živočišněji než ze studiových nahrávek, na kterých byly používány elektronické nebo  programované bicí.

Michal Pavlíček – myslím, že netřeba dodávat velká slova, je to prostě kytarista génius.

A Bára Basiková? Ta se postupně rozezpívala k velkému výkonu a jen potvrdila pozici nejlepší tuzemské zpěvačky, na které se – samozřejmě v mém soukromém žebříčku – drží od roku 1987, kdy zazářila na „Době ledové“ od PRECEDENS a právě 2LP STROMBOLI.

Repertoár, který poslední červnový den v letňáku zazněl, lze pocitově rozdělit do tří kategorií. Tu první tvořily (vedle již zmíněných) skladby z debutu s texty Christiana Morgensterna, skladby lehce experimentální, rozevláté, v nichž se nejvíce vyřádili Michal s Bárou – „Veliké lalulá“, „Košilela“, „Villa Ada“ nebo „Carmen“. 

Druhá sorta pocházela ze „Shutdown“, tady už se hrála světová rocková extratřída, a dodnes si myslím, že kdyby tahle deska vyšla na Západě, katapultovala by kapelu na výsluní posluchačského zájmu a do záře reflektorů velkých festivalů. Ale i světla ve strakonickém amfíku dodala písním jako „Why“, „Scanners“, „Back in the Castle“ nebo „Sandonorico“ parádní atmosféru. 

A do třetice nářezy. Zhruba v polovině vystoupení se na pódiu zjevil šoumen s horou na hlavě. Jasně, Vilém Čok, jasně, „Ó hory, ó hory“. Jeho živelný projev a takřka metalově laděná muzika poprvé trochu rozvášnily dosud poměrně statické publikum – tu a tam někdo zvedl ruku a zapojil se do zpěvu refrénu. To já ocenil, že jsem si dobře sedl – protože jsme si s Láďou takhle počínali prakticky od začátku, vsedě v rámci možností „pařili“ a vyzpěvovali si texty, které známe zpaměti. Možná naše chování působilo lehce nepatřičně, ale naštěstí jsme seděli v horní části hlediště a za námi už moc lidí nebylo, a když už, tak podobně si koncert užívající holky. Koncerty pro sedící publikum holt tu atmosféru nikdy nebudou mít takovou, jako když lidi stojí a můžou se na muziku hýbat. Ale Vilém ve dvou skladbách (druhou byl pochopitelně „Ivanhoe“) atmosféru oživil, o tom žádná.

Trochu překvapivě kapela rezignovala na poslední album „Fiat Lux“, z nějž zazněla jediná věc, „Katova pomocnice“, před níž muzikanti kromě Venduly využili delší klávesové instrumentálky (právě v režii klávesistky) ke krátkému oddechu. Čekal jsem spíše „Tetování“ nebo „Tesáky“, respektive jsem čekal všechny uvedené skladby, když už se na plakátu uvádělo, že jde o koncert v rámci Fiat Lux Tour. Ale lidi přišli na staré fláky a tak jim je STROMBOLI servírovali zhruba sto minut.

Bylo zřejmé, že první odchod do zákulisí nebude posledním, fanoušci tleskali a kapelu si na pódium „vrátili“, podle očekávání se znovu objevila i s Vilémem a podruhé dala „Ó hory, ó hory“, tentokrát i s Bárou, takže speciální provedení, navíc už pro víceméně stojící publikum, které konečně pořádně ožilo a kapelu podpořilo sborovým řevem refrénu. Ani to ale nebyla úplná tečka, byť mně tahle hymna přišla jako ideální ukončení večera, ještě jednou se dámy a pánové objevili a přidali „Okolo ohňů“ v češtině.

Parádní večer skončil po dvou hodinách hudebního perfekcionismu, který ale nepůsobil nikterak chladně nebo vypočítavě. Přišlo mi, že se muzikanti na pódiu bavili, že chtěli pobavit i lidi a že se jim to povedlo. V mém případě na sto procent.


 


Zveřejněno: 04. 07. 2017
Přečteno:
3700 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář