Program na poslední červnovou sobotu se mi měnil jako aprílové počasí (i když ani to červnové není zrovna stálé...). Nejdřív jsem měl v plánu vyrazit na křest nového CD MATER MONSTIFERY do Českých Budějovic, kam se chystal kamarád, jenže ten se rozhodl zůstat doma v kutlochu. Tak jsem si vybral místní pivovarskou pouť, kde program, kromě pěnivého moku, nabízel i nějaké kapely. Jenže pak se ozval Venca Votruba, jestli bych nechtěl vyrazit s DARK ANGELS do Plzně, kde zahrají ještě PEORTH ze Slovenska a MORTIFILIA. Nabídka, která nejšla odmítnout... Takže jsem vyrazil na pouťové pivo, chvíli poslechl kapelu kolegů z práce, jak hrají pro horkem sužované publikum, a v půl šesté už jsem nasedal do klimatizované dodávky k šestici žíznivých. (úsměv) Po pěti stech metrech se žízeň ukázala jako stěžejní a tak se stavělo na pumpě, kde byly doplněny zásoby. A pak hurá na Plzeň.
Před Parlament jsme dorazili kolem 19. hodiny, kde už hlídkovali sympatičtí kluci z pořádající kapely INNERSPHERE. Ti nešetřili úsměvy ani silami a hned začali pomáhat s nošením aparatury do podzemí, kde k velkému překvapení muzikantů čekaly hody. Stůl plný jídla nebývá na undergroundových akcích běžnou záležitostí, takže pořadatelům všechna čest... (a máte-li kapelu, akce organizované INNERSPHERE si nenechte ujít! - úsměv). Nenažranci z DARK ANGELS se nenechali přemlouvat a do řízků, sekané, slaného pečiva, kartonu piva a později i buchet a bábovky se s chutí pustili.
S chutí se do svého vystoupení pustili i PEORTH. O těch jsem neměl potuchy, na BZ jsem si před akcí přečetl, že by měli hrát death metal - a víc jsem nestihl. Takže překvapení, což někdy není na škodu, někdy ale neznalost materiálu hraje roli negativní. Tentokrát to bylo nejspíš jedno. V muzice PEORTH jsem se nevyznal na koncertu a nevyznám se v ní ani při domácím poslechu, který jsem si naordinoval, abych si ujasnil, co vlastně pánové hrají. Proklamovaný death metal to není, Radek v muzice slovenské party slyšel bigbítové postupy a nejspíš měl pravdu. Objevovaly se i nějaké melodie, ale ty nebyly tak silné, aby si je člověk zapamatoval, jinak šlo o řekněme hodný death metal modernějšího střihu. Kapela sice působila sehraným dojmem, ke zpestření přispíval i vokál jednoho z kytaristů, ale celkově to bylo v podání PEORTH průměrné.
Jako druzí se na malém pódiu porovnali DARK ANGELS. U těch mi vždycky dávalo zabrat stylové zařazení. Kluci si dělali legraci z kombinace heavy/doom/power/gothic metal, kterou jsem před časem použil v recenzi na adresu jejich alba „Embodiment of Grief“ (což dokládá, jak pozorně muzikanti čtou recenze, takže mají pochvalu - úsměv) a i když je to lehce krkolomné spojení, lepší mě pořád nenapadá. DARK ANGELS i v Parlamentu sázeli na potemnělé melodie, které vedle kytar dotvářely klávesy, na střídání temp, kdy občas zamířili k doom metalu, občas se nebáli to pořádně nakopnout, o což se staral hlavně Honza za bicími, který to řezal opravdu nesmlouvavě, až si kluci po koncertu na oko stěžovali, že jim důkladně provětral ušní bubínky. Vystoupení jihočeské party mě bavilo, i díky výbornému Radkovi za mikrofonem, i díky precizním instrumentálním výkonům všech - v kapele se prostě sešli šikovní muzikanti, kteří i žánr, který až tak nevyhledávám, umějí podat zajímavě. A navíc se konala jedna velká premiéra - první koncert v řadách kapely si střihl světoběžník David Zíka, který nahradil dnes již bývalého basáka Trávu a rozšířil tak své pole působnosti o další kapelu. Metalový archív jich u jeho jména eviduje 13, ale to neznamená, že by snad přinášel smůlu, protože na encyklopedii rozhodně nejsou všechny... zatím ani DARK ANGELS. Ti zahráli několik starších kusů a taky několik úplně nových, které už mají nahrané a které by snad už brzy měly vyjít na CD pod Meta Age.
MORTIFILIA to odpálila deset minut před jedenáctou a s vervou se pustila do přehrávání šlágrů z posledního alba „... When I Killed The God“. Tedy nejen z něj, došlo i na nějaké starší skladby. A ať se hrálo ze starších časů, nebo ze současnosti, pořád to mělo tu správnou šťávu a pořádné grády. Tahle mě death metal baví - svižné skladby plné zajímavých vyhrávek a chytlavých melodií, příkladné nasazení celé kapely, a když se přidal na podmínky prostoru solidní zvuk, byl výsledkem parádní koncert. Což ocenili i fanoušci, kterých se na večírek sešlo nějakých čtyřicet. To sice na monitoru nevypadá zrovna vesele, ale Parlament je malý jako větší obývák a tak vypadal prostor prakticky celý večer solidně zaplněný. MORTIFILIA to chtěla po nějakých pětatřiceti minutách zabalit, ale fanoušci si napřed vykřičeli vyhlazovák „Just Funny Day“ a nedali pokoj ani po prvním přídavku, tak pánové pro jistotu přidali ještě dva kusy. I tak bylo dohráno před půlnocí, takže pěkně podle plánu byl konec v rozumný čas.
Byl jsem rád, že jsem vyrazil, a taky jsem zjistil, že ne všechny pomluvy týkající se politiků se zakládají na pravdě. Protože zákon o zákazu kouření, který se týká hospod, dorazil i do Parlamentu. (smích) Ale vážně - já to vítám. Během večera mě nepálily oči, domů jsem dorazil v oblečení, které nesmrdělo, a ani hlava mě ráno nebolela. Návštěvníci-kuřáci se během pauz šikovali venku a kromě nikotinu se nadechli i vzduchu, a často zmiňovaný zvýšený ruch na ulici jsem nezaznamenal, všichni se chovali způsobně. (úsměv)
A ještě jedna věc se mi cestou domů (a vlastně už cestou tam) honila hlavou. Co muzikanty pohání k tomu, že harcují po nocích a hrají pak pro třicet lidí? Den dámy a pánů z DARK ANGELS vypadal asi takhle: V půl čtvrté sraz v Českých Budějovicích, pak cca 75 km do Čestic pro bubeníka a basáka, pak do Strakonic pro mě (což bylo při cestě) a hurá na Plzeň (cca 100 km), v sedm příjezd na místo činu, tahání aparátu, dvě a půl hodiny tlachání, popíjení a okukování PEORTH, pak zhruba hodina na pódiu, pak převlékačka totálně propoceného oblečení, druhé kolo tlachání a popíjení + omrknutí MORTIFILIE, tahání aparátu nahoru a před jednou po půlnoci odjez k domovům. V autě část usnula, část probrala kde co. Ve Strakonicích vylodění ve dvě, návrat do ČB zhruba v půl čtvrté, takže ve finále kvůli necelé hodině hraní 12 hodin mimo domov a 350 najetých kilometrů. Přesto to Petře a klukům stojí za to; a nejde jen o tuhle partu, podobně se víkend co víkend harcují desítky lidí. Je to svým způsobem posedlost, ale krásná... Většina undergroundových muzikantů ví, že jejich snažení bude zajímat pár desítek posluchačů, a když se nezadaří, tak třeba jen desítku. Ale je to koníček, který má smysl, protože dělá radost nejen hlavním protagonistům, ale i druhé straně, nám, fanouškům.
