ETEF 2020

11. 3. 2017, Sušice – U Chovatelů

Koncertně slabší začátek roku – dva koncerty za dva měsíce – zdá se, končí. V březnu by to mělo být minimálně o 100 % lepší, prvních 50 % plánovaných akcí obstarala co do žánrů hodně barevná sušická zastávka. Ono se není čemu divit, když se koncert konal v Restauraci U Chovatelů, která sousedí s výstavištěm, na kterém se konají výstavy exotického ptactva, papoušky nevyjímaje. A nějací chocholatí příznivci rachotu dorazili i na sešlost, na které měl kromě ostřejších part vystoupit i  Mr. Cemetery, kterého, nevím proč, západočeští promotéři zvou na své akce.

Restaurace U Chovatelů je příjemný prostor ve tvaru písmena L, který mi atmosférou připomíná strakonickou Jiskru před rekonstrukcí (protože v Jiskře se taky dříve hrálo na úrovni diváků), akorát že v Sušici se kapely rovnaly za rohem od výčepu (na konci kratší čárky v elku). Místa bylo tak akorát, aby se v koutě poskládaly pětičlenné kapely, ale než na ně došlo, představil se special guest. Mr. Cemetery, respektive Frank Love, jak si Franta říká, když produkuje disko. Frank přítomné pobavil bezelstností až trapností, ničím jiným to v jeho případě není možné… Nechci se do něj navážet, už minule jsem psal, že se pohybuje v jiné dimenzi a jeho tvorba je bizár, a jak známo, kdeco bizarního na lidi zabírá, což bylo evidentní na mladších ročnících, které se bavily a usmívaly od ucha k uchu… Po popíku si dal Franta pauzičku a pak rozjel nekonečnou performanci jako Mr. Cemetery, takže „Mrtví vstávají“, atd., atd. Kolovrátkové klávesové postupy doplněné triviální naprogramovanou rytmikou mohou zaujmout tak pět minut, opět proto, že jde o hudební masakr, ale dál už to přestává být vtipné. Po zhruba 45 minutách peklo skončilo, ale slečny v předních pozicích si ještě vykřičely přídavek „Líbí se mi, jak mě lákáš“, což není o satanovi, ale o nějaké slečně, která Franka láká do svého pelíšku.

Kolem deváté konečně začalo něco smysluplného. TOSIRO se letos dožívají dvaceti let, což neslaví ničím jiným než vydáním nového materiálu. Až v Sušici mi docvaklo, co že jsou TOSIRO zač… jsem holt ostuda. TOSIRO totiž řadu let hráli coby H.A.T.E!, jejich nahrávky jsem kdysi i recenzoval, mám je doma… a nevěděl jsem, že se přejmenovali. TOSIRO jsem viděl potřetí, předtím vždy ve Vodňanech na Festě, a vždycky mě dokázali svou intenzivní a expresivní muzikou zaujmout. Není to záležitost na první poslech, tak si při psaní těchto řádků doplňuji vzdělání a poslouchám aktuální materiál „Lunvy“, který zatím vyšel digitálně, ale mělo by dojít  na vinyl. Těžko zařaditelná směs post emo screamo nervo hardcore sludge (já ho tam prostě slyším, i když se mnou asi nebude nikdo souhlasit) je postavená na střídání volnějších a agresivních pasáží, přičemž ty volnější jsou minimalistické, ty ostřejší pak doplňuje frenetický řev. Tomu žel nebylo příliš rozumět; on byl obecně s nazvučením zpěvu trochu problém celý večer, na  můj vkus jej měly dvě kapely tišeji, než bych si přál. Jinak byl ale zvuk na hospodské poměry hodně dobrý, kytary, basa a bicí v naprostém pořádku. TOSIRO mě tentokrát bavili snad nejvíc ze všech mých setkání s nimi, a bylo vidět, že to baví i muzikanty, kteří celé vystoupení prožívali a odehráli s velkým nasazením.

Staří známí MÖRKHIMMEL pořádně roztopili pod kotlem a několik jedinců v předních řadách se pustilo do bezhlavého trdlování. Vepředu navíc nebylo zrovna bezpečno, protože Slávek zase měl „svůj den“. (úsměv) Takže kromě pohledů jak z hororu vyváděl další psí kusy, vrážel do lidí, prskal po nich pivo, bez varování se vrhal do kotle a své dovádění korunoval výskokem na stůl, kde kromě vylití piva odkrákal kus jedné skladby. Docela legrační byl pohled na náctileté slečny, které s nechápavými výrazy koukaly jako zjara… asi nikdy nic takového nezažily. (úsměv) MÖRKHIMMEL nabídli ještě jednu specialitu, alespoň v našich končinách, a to, že se představili s novým kytaristou Márou. A hrálo jim to parádně. Chorobný black/death/punk bordel zabíral, ať se hrálo z „Ostří černé kosy zní“, nebo novinky z již nahraného splitu s THE TOWER, který už by měl konečně brzy vyjít… Nové skladby mi přišly trochu složitější, ale možná to byl jen dojem, protože jsem je slyšel poprvé… jinak samozřejmě nechyběly prověřené hity, z nichž asi nejvíc zabírala divočina „Na věky věků“. Mě potěšila i bezvýchodná „Zima“, ale obecně jsem byl hodně spokojený se všemi songy. Jediné, co opět trochu haprovalo, byla hlasitost vokálu, která mohla (měla) být silnější.

Když se kapela pojmenuje HNUS UMÍRAJÍCÍ, má v Čechách o pozornost postaráno. Jak tomu bude v zahraničí, netuším, jakýkoliv překlad neudělá takovou službu jako čeština… V HNUSU se sešli muzikanti, kteří už mají leccos za sebou, třeba !ÚL.. nebo VEKSLAN, tentokrát ale zcela propadli černému řemeslu. Všichni pánové nazdobili obličeje barvami, bubeník hrál se stylovými černými paličkami, ale zpočátku se nedařilo dostat kapelu a mě na jednu vlnu. První dvě skladby sice frčely, ale v tom nejprimitivnějším blackmetalovém duchu; to by mi až tak nepřekáželo, kdyby se sem tam objevilo něco, co by monotónní muziku rozčíslo. To přišlo až se třetím songem, který byl mnohem pomalejší a taky propracovanější. A jestli si dobře vybavuji skutečnost, i čtvrtý a pak myslím ještě jeden song se odvíjely řekněme v black/doom stylu a to byly okamžiky, kdy se HNUS blížil mému vkusu. Plusové body patří i zpěvákovi, který byl za celý večer nejlépe slyšet, stejně jako Vojta, který mu sem tam sekundoval. Zaujala mě ještě záležitost – kytarová práce – zatímco Vojta drhl špinavé riffy, druhý kytarista jel vysoké tóny, jakási skrytá sóla, která se vinula řadou pasáží, aniž by působila prvoplánovitě. Zřejmější to asi bude z nahrávky, kterou snad kapela už chystá… Jako zpestření pak HNUS používá mlhu a vizuální efekty, které mi ale přišly úplně zbytečné – škatule, z které se zamlží a pak sel line nějaký barevný sloupec, asi jako imitace ohně nebo čeho, bych okamžitě hodil do šrotu (nebo daroval Mr. Cemeterymu – úsměv).

Akce skončila zhruba o půlnoci, za což patří pořadatelům pochvala, ještě větší by měli, kdyby byla akce nekuřácká – nevětraný prostor se brzy proměnil v nikotinovou komoru, ze které jsem musel několikrát odejít a nedechnout se čerstvého vzduchu. Další, nevím jestli plusové, nebo mínusové body pak patří místním návštěvníkům, kterých se po hospodě a přilehlém okolí pohybovala většina v totálně sešrotovaném stavu; největší exot s nakresleným kosočtvercem na čele pak dokonce při setu HNUSU usnul na podlaze u zpěvákových nohou… až ho museli odtáhnout. Ale jinak příjemný večer, v podstatě jsem si u každé kapely něco našel, i když celkem logicky mě nejvíc bavili MÖRKHIMMELNÍCI.  

 

 


Zveřejněno: 15. 03. 2017
Přečteno:
2990 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář