TELEPATIE

CD 2016, vlastní náklad / black/death metal / Polsko

Polsko je stejně jako celá Evropa líhní kapel všech možných hudebních žánrů. Taktéž tam jako na celém světě mnoho kapel přežije a další se zhroutí do propadliště dějin. Jaká budoucnost však čeká dnes zmíněné SOUL MAGGOT je stále ve hvězdách. Kapela byla založena léta páně dva tisíce dvanáct v polském Kobióru. Od jejího vzniku se muzikanti snaží skládat svůj vlastní materiál a často koncertovat. V roce loňském byly konečně prolomeny ledy a muzikanti se zavřeli do studia Huge, kde natočili svůj první záznam, jímž se prezentují hudebnímu světu.

Nahrávka čítá všeho všudy pouhé čtyři skladby a její délka se pohybuje kolem osmnácti minut. Ale i během takto (ne)dlouhého záznamu je možné vysledovat, v jaké kondici se kapela nachází. Dnešní doba je doba digitální. Proto není nejmenší problém cokoli nahrát i doma v obýváku. Zda je to špatně nebo dobře, je otázkou pohledu. Na jednu stranu díky tomuto faktu mohou mít svou vlastní tvorbu na CD všichni, kdo o to stojí. Na stranu druhou má tento fakt za následek velké množství materiálu, který nestojí ani za povšimnutí. Naštěstí tuto druhou variantu můžeme dnes s klidem vynechat. SOUL MAGGOT nejsou kapelou, která by svou hudbu hrnula hlava nehlava. O jejich tvorbě by se s klidem dalo napsat, že je celkem promyšlená a každá ze skladeb skrývá nějaké překvapení. Nejprve mi nebylo úplně vše po chuti, ale během druhé skladby jsem zjistil, že všechno do sebe skvěle zapadá. Hudba je jak tvrdá, tak melodická. Navíc trochu ortodoxní, ale zároveň i lehce experimentální. Sluší se pochválit především kytary a zpěv, neboť i jeho „vinou“ je album maximálně pestré. Zpěv má totiž rozsah ve všech možných polohách. Od hrubého growlu až po klasický blackmetalový krákor. Chybí jen čisté vokály, což je pro mě maximálně vítaný fakt. Taky je nutné zmínit, že muzikanti mají docela dobré nápady, jež dělají jejich hudbu takovou, že se dá poslouchat i vícekrát než pouze jednou. Někdy si i říkám, že jiné kapely by s takovýmto množstvím nápadů dokázaly nahrát i nosič s dvojnásobnou délkou poslechu. Dalším příjemným faktem je i to, jak na sebe jednotlivé skladby navazují.  Jeden by i řekl, že se jedná o jedinou stopu rozdělenou pouhým vazbením kytary, nebo jinými zvuky. Možná to vypadá jako nepodstatná věc, ale kolikrát stačí, aby jednotlivé skladby byly na CD řazeny bez ladu a skladu a kvůli tomu nemusí celkový dojem působit tak sevřeně.

Pokud bych měl z tohoto malého balíčku písniček vybrat pouze jednu skladbu, kterou můžu oželet, tak by to určitě byla úvodní „Invocation of the One in Despair“. Ne snad proto, že by tato skladba byla méně kvalitní než ty ostatní. Spíše proto, že se mi mezi ty další hodí úplně nejméně. Na tuhle kapelu je až moc „experimentální“. Nicméně posluchač, který se s touto demo nahrávkou setkal poprvé a jen párkrát ji prohnal ušima z důvodu zvědavosti, si tohoto faktu všimne jen stěží. Naopak nejlepší štych je pro mě jednoznačně hned druhá „The Pathfinder“. Ta je naopak oproti předešlé plná temných nálad a plíživého strachu. Takovéto songy, ve kterých je slyšet i něco navíc, se nedají složit podle jakékoli příručky. Tohle musí mít vždy muzikanti v sobě.

I přesto, že to tak na první pohled nevypadá, tak i „Ominous Darkness“ má své mouchy. Tou úplně nejvíc zásadní je zvuk. Ten je přesně takový, jako u pravých demo nahrávek. Zastřený, špinavý a nevýrazný. Při prvních tónech se vždy docela leknu a mám nutkavou chuť ihned utéct, nebo přerušit přehrávání. Možná právě proto tak dlouho trvalo, než jsem se do tohoto materiálu pustil s větší vervou. Nicméně pokaždé, než skončí první skladba, se mé uši dokážou naladit na tyto frekvence a tím se i zbytek přehrávání stává stravitelnějším. Dokonce i přesto, že mnohokrát postrádám tóny baskytary. Ty bývají často utopené ve zvuku kytar, bicích, nebo zpěvu. Několikrát se mi dokonce i stalo, že kytary a bicí splývaly v jeden nic neříkající celek.

Nicméně i přes veškeré tyto okolnosti jde poznat, že kapelu tvoří ne jenom fanoušci extrémní muziky, kteří se snaží přetavit ji do něčeho, co by dokázali i hrát, ale především muzikanti, kteří mají jasnou vizi svého počínání. Jaká však bude jejich další štace, je jen a pouze na nich. Jak už bylo napsáno v úvodu, mnoho uskupení (i těch s dobrým potenciálem) končí mnohdy až příliš brzy.

Seznam skladeb:

  1. Invocation of the One in Despair
  2. The Pathfinder
  3. Elder Blood
  4. Ominous Darkness

Čas: 18:01

Sestava:

  • Daniel Thanay Tanajewski – baskytara
  • Łukasz Szpak – bicí
  • Wojciech Szpak – kytara
  • Mateusz Palasz – zpěv

https://soulmaggot.bandcamp.com/
YouTube kanál

 

 


Zveřejněno: 25. 03. 2017
Přečteno:
2818 x
Hodnocení autora:
6 / 10

Autor: Luma | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář