Slovenští WASTAGE jsou pracovití jako pověstný mraveneček. Za dva roky existence stihli čtyřskladbové EP, padesátku koncertů a na sklonku roku 2015 i plnohodnotný debut a to rovnou u americké firmy Sliptrick Records. Nad tou sice může člověk neznalý věci ohrnovat nos s tím, že o ní v životě neslyšel, ale důležitější je určitě fakt, že se nahrávka prakticky neznámé kapely dostane k mnohem většímu množství lidí a nějaké jméno si WASTAGE udělají i v zahraničí, kam ostatně vyráží i koncertovat.
Ale pojďme na „Slave to the system“, album, které shrnuje veškerou dosavadní tvorbu košické kapely. Kromě sedmi nových songů se v drážkách kompaktního disku nachází i čtyři starší skladby z EP „Right Now“ (2014), ale nově nahrané – aspoň myslím, protože celé album má konzistentní zvuk. Ten se pořizoval v Shaarku (náběry) a v polském studiu Zed (mix, mastering) a k předkládané muzice asi pasuje tak akorát, byť si neodpustím klasický povzdech: „Proč je to zase sakra práce tak příšerně nahlas? Proč mám zesilovač na asi pěti procentech rozsahu a lehounký dotyk regulátoru hlasitosti dělá paseku, buď není slyšet nic, nebo to řve...“ No nějaký střed mezi 4,5 a 4,6 % rozsahu mi tak akorát vyhovuje. (lehká nadsázka a úsměv)
Album otevírá nabušená jízda, která asi nejvíc připomíná to, co dělá ve svých projektech Max Cavalera, takže něco mezi létající duší a konspirací s bráchou, je to zahuštěné, houpavé, agresivní, leč chybí nějaký moment, který by uvízl v paměti, jen to valí a valí, může se u toho skákat a tak. Nic proti, nic pro. Titulní kompozice jede podle obdobných not, je trochu pestřejší, ale zpočátku to na mě zase nezabírá. Chápu, že to spoustu lidí bude bavit, nechybí ostře řezané kytary ani dusot bicích, a když dojde na sólo, byť krátké, taky se probírám z počátečního nechutenství. S třetí „Game“ se muzika přece jen trochu mění, skladba je ponurá, pomalejší, ale za první zásah do černého považuju až čtvrtou položku „No way out“, která se z thrashcorových sfér posouvá blíž hardcoru klasického NY střihu – je jednodušší, přímočará, ale o to chytlavější a na koncertech určitě bude s lidmi dělat divy. Navíc není monotónní, ale celkem barevná, hodně prostoru dostává pěkně chrastivá baskytara a vůbec je vidět, že tady chalani přemýšleli.
Celkem dlouhé sólo se objevuje v lehce přejmenovaném kralevici dánském („Ham-let“), zohýbaná „You can´t stop“ se odkopává až při několikátém poslechu, děje se toho v ní asi vůbec nejvíc, a kdybych měl někomu pustit jen jeden song, abych WASTAGE představil, zvolil bych tuhle řezničinu se spoustou stylových přemetů a vychytávek. Nejlepší věc, nikoliv ale nejsilnější co do hitového potenciálu, protože v tomhle směru asi vyhrává „Right now“, která nabízí i změnu výrazu vokalisty. Ten dosud řval jako tur, tady zkouší i zkreslené čistější polohy a hned je to zajímavější, stejně tak zasluhuje pozornost další povedené sólíčko. Pak ale zase jedeme z kopce, návrat k muzice ze začátku nahrávky mi nešmakuje, „I walk alone“ řadím níže než předchozí tři čtyři songy. V „Nobody“ mě vrací do hry thrashmetalové pasáže, to okolo mně zase přijde stejné a „stejnější“ jako již několikrát zmiňovaná cavalerovská thrash-core-husto-hopsa rotyka. Mnohem milejší mi je, sice trochu prostší, klasická thrash-metal-core divočina „Let me go“ a stejně tak závěrečná „Cofidence“ – v obou případech jde o starší songy, takže se dá říci, že vývoj kapely mi není po chuti a víc se mi líbí model 2014. Ale to je můj problém, ona ta starší muzika je evidentně méně nápaditá, méně propracovaná, ale pro staromilce asi lépe stravitelná.
Celkově na mě nahrávka působí vcelku příznivým dojmem, dá se říci průměrně co do nápadů, kvalitně co do provedení – je jasné, že chlapi mají něco za sebou a hrát umí.
Co ale nepůsobí zrovna výstavním dojmem, je obal, který mi přijde ušitý horkou jehlou. Titulka se svázanýma rukama se s mým vkusem zcela míjí, možná naznačuje, o čem kapela zpívá, ale to těžko z bookletu vyčíst, protože chybí texty. Zato jsou k dispozici samé fotky, ne zrovna kvalitní, navíc nevím, proč bych se měl koukat na pět podobných obrázků každého muzikanta. Korunu grafické bídě nasazuje použitý nehezký font.
Seznam skladeb:
Čas: 37:29
Sestava:
www.bandzone.cz/wastage
www.facebook.com/wastagesk
www.sliptrickrecords.com
Ale pojďme na „Slave to the system“, album, které shrnuje veškerou dosavadní tvorbu košické kapely. Kromě sedmi nových songů se v drážkách kompaktního disku nachází i čtyři starší skladby z EP „Right Now“ (2014), ale nově nahrané – aspoň myslím, protože celé album má konzistentní zvuk. Ten se pořizoval v Shaarku (náběry) a v polském studiu Zed (mix, mastering) a k předkládané muzice asi pasuje tak akorát, byť si neodpustím klasický povzdech: „Proč je to zase sakra práce tak příšerně nahlas? Proč mám zesilovač na asi pěti procentech rozsahu a lehounký dotyk regulátoru hlasitosti dělá paseku, buď není slyšet nic, nebo to řve...“ No nějaký střed mezi 4,5 a 4,6 % rozsahu mi tak akorát vyhovuje. (lehká nadsázka a úsměv)
Album otevírá nabušená jízda, která asi nejvíc připomíná to, co dělá ve svých projektech Max Cavalera, takže něco mezi létající duší a konspirací s bráchou, je to zahuštěné, houpavé, agresivní, leč chybí nějaký moment, který by uvízl v paměti, jen to valí a valí, může se u toho skákat a tak. Nic proti, nic pro. Titulní kompozice jede podle obdobných not, je trochu pestřejší, ale zpočátku to na mě zase nezabírá. Chápu, že to spoustu lidí bude bavit, nechybí ostře řezané kytary ani dusot bicích, a když dojde na sólo, byť krátké, taky se probírám z počátečního nechutenství. S třetí „Game“ se muzika přece jen trochu mění, skladba je ponurá, pomalejší, ale za první zásah do černého považuju až čtvrtou položku „No way out“, která se z thrashcorových sfér posouvá blíž hardcoru klasického NY střihu – je jednodušší, přímočará, ale o to chytlavější a na koncertech určitě bude s lidmi dělat divy. Navíc není monotónní, ale celkem barevná, hodně prostoru dostává pěkně chrastivá baskytara a vůbec je vidět, že tady chalani přemýšleli.
Celkem dlouhé sólo se objevuje v lehce přejmenovaném kralevici dánském („Ham-let“), zohýbaná „You can´t stop“ se odkopává až při několikátém poslechu, děje se toho v ní asi vůbec nejvíc, a kdybych měl někomu pustit jen jeden song, abych WASTAGE představil, zvolil bych tuhle řezničinu se spoustou stylových přemetů a vychytávek. Nejlepší věc, nikoliv ale nejsilnější co do hitového potenciálu, protože v tomhle směru asi vyhrává „Right now“, která nabízí i změnu výrazu vokalisty. Ten dosud řval jako tur, tady zkouší i zkreslené čistější polohy a hned je to zajímavější, stejně tak zasluhuje pozornost další povedené sólíčko. Pak ale zase jedeme z kopce, návrat k muzice ze začátku nahrávky mi nešmakuje, „I walk alone“ řadím níže než předchozí tři čtyři songy. V „Nobody“ mě vrací do hry thrashmetalové pasáže, to okolo mně zase přijde stejné a „stejnější“ jako již několikrát zmiňovaná cavalerovská thrash-core-husto-hopsa rotyka. Mnohem milejší mi je, sice trochu prostší, klasická thrash-metal-core divočina „Let me go“ a stejně tak závěrečná „Cofidence“ – v obou případech jde o starší songy, takže se dá říci, že vývoj kapely mi není po chuti a víc se mi líbí model 2014. Ale to je můj problém, ona ta starší muzika je evidentně méně nápaditá, méně propracovaná, ale pro staromilce asi lépe stravitelná.
Celkově na mě nahrávka působí vcelku příznivým dojmem, dá se říci průměrně co do nápadů, kvalitně co do provedení – je jasné, že chlapi mají něco za sebou a hrát umí.
Co ale nepůsobí zrovna výstavním dojmem, je obal, který mi přijde ušitý horkou jehlou. Titulka se svázanýma rukama se s mým vkusem zcela míjí, možná naznačuje, o čem kapela zpívá, ale to těžko z bookletu vyčíst, protože chybí texty. Zato jsou k dispozici samé fotky, ne zrovna kvalitní, navíc nevím, proč bych se měl koukat na pět podobných obrázků každého muzikanta. Korunu grafické bídě nasazuje použitý nehezký font.
Seznam skladeb:
- Away from darkness
- Slave to the system
- Game
- No way out
- Ham-let
- You can´t stop
- Right now
- I walk alone
- Nobody
- Let me go
- Cofidence
Čas: 37:29
Sestava:
- Ferry Sarközi - bass
- Bohuš Michalko - vocals
- Jozef Daraš - guitar
- Roman Madej - guitar
- Miroslav Szeman - drums
www.bandzone.cz/wastage
www.facebook.com/wastagesk
www.sliptrickrecords.com
