Den první: středa 23.4.2014, Šumperk/Milovice
Sraz na zkušebně s Mikym, Jendou, Zuzkou, kuframa a váhou. Doladíme co vzít, co se vleze a nevleze. Rozloučíme se s Eliškou a vyrazíme směr Milovice, kde se potkáme s Honzou (mistr zvuku) a Filipem. Evelínka (Fildova dcerka) se nás už nemohla dočkat a tak šla spát později než obvykle, aspoň si maminka Helenka ráno přispí. Kluci jdou na večeři do hospůdky a my se Zuzkou dojíme řízky z neděle a makrelu z pondělí. Balíme, vážíme a zjišťujeme, že čas se krátí a na spánek nám zbývají 3 hodiny. Tak rychlo ještě vytiskneme playlisty, pojištění a jdeme spát.
Den druhý: čtvrtek 24.4.2014, Milovice/Praha/Helsinki
Budík je nekompromisní, v tu chvíli probudivší s mimózními pohledy srkají vynikající Filipovo kafíčko. Nakládáme do auta kufry a razíme směr letiště Václava Havla. Při odbavení mi na rentgenu najdou kleštičky na struny, loučím se s nimi statečně. Mě jako jediného proberou od hlavy k patě, pán zašmátral i na gulách, na dutiny naštěstí nedošlo. Vše v pořádku, nasedáme do letadla, pro Jendu a mě to je premiéra, ale zmákli jsme to s úžasem. Amsterdam, kde jsme měli mezipřistání, trval pár minut přes jednu hodinku. Výhodou bylo, že jsme měli kytary stále na palubě u sebe, což se už při druhem odletu na Helsinki nestalo. Kytary nám šoupli do zavazadlového prostoru. Mám o svého miláčka strach, snad mi tam z něj neudělají třísky na otop. V HELLsinkách na nás bude čekat Jussi a odveze nás na hotel. Let z Amsterdamu do Helsink zvládá kytarová sekce snadno také díky pravidelnému přísunu Heinekenu.
Tak a jsme tady. Kytary jsou celé a harampáky v kufrech taky. Vycházíme z letiště a tam nás čeká Jussi s cedulkou DYING PASSION. Nasedáme do dodávky a jedeme směr klub Liberté. Klub je ještě zavřený, tak dáváme naproti v hospodě místní pivo Korhu - nemělo žádnou pěnu, ale chutnalo skvěle. Sotva dopijeme a už se klub otvírá, tam nás přivítá paní majitelka a objasní nám průběh celého večera. Pak nás veze Jussi na ubytování. Krásný luxusní byteček s výhledem na přístav. Dáváme krátký relax, spršku a jedeme zpět na klub, kde se vítáme s EMBASSY OF SILENCE. Nazvučíme, doladíme pár technických vychytávek, které se později zdály ne tolik zdařilé, ale na další zastávce věřím, že to bude v cajku. Po zvukovce dáme večeři ve vedlejší asijské restauraci. Z repráků na nás valil Bon Jovi (proslýchá se, že majitel restaurace vařil Bon Jovimu v 80. letech na turné rýži). Ale myslím, že si všichni moc pochutnali, už jen proto, že to nebylo typické rádoby čínské jídlo, které známe v našich bistrech. Koncert proběhl bez nějakých výraznějších komplikací. Jen nás malinko trápí rýmička, zalehlé ucho z letadla, brutální únava, protože toho spánku bylo opravdu málo. Takže dáme pár piv a panáky s EMBASSY, pokřikujeme „Kippis perkele“ neboli „Na zdraví“ a po sléze nás klávesák Harri odveze na byt. Ještě menší diskuze ohledně studia, budoucna a vůbec a jdeme spát.
Den třetí: pátek 25.4.2014, Hyvinkää
Ráno bylo příjemné, sluníčko, bohatá snídaně a procházka po pobřeží, kde pózujeme před fotografy. Balíme a jedeme k Jarnovi, kde dnes budeme bydlet. Na přemístění je velice pozitivní, že máme v dodávce ledničku s pivem. Je konec dubna, ale květena ve Finsku zatím žádná, ani sněženka. Čím víc se vzdalujeme od Helsink, tak příroda začíná být typicky skandinávská, borovičky, břízky, skalky a všude voní lesy. Přijíždíme k Jarnovi a nestačíme se divit - luxusní palác v přírodě. Stylový design, černý nábytek, pekelná suna, vířivka, úžasná terasa, kde jsme strávili většinu času. Slunce nabývalo na síle a mě se spálil nos. Jarnova manželka Sini nachystala vynikající oběd, po kterém jsme odpadli... příjemné zevlování. Takhle bych klidně strávil zbytek života. (úsměv) Jdeme s Filipem na procházku omrknout, jak to vypadá v místních lesích. Snad tu nejsou medvědi. Ale Jarno mě ujišťuje, že jak se sem nastěhoval, tak medvědi utekli. Přidává se i Jenda a Honza. Po cestě nás zdejší lesy inspirovaly natolik, že jsme se rozhodli založit nový projekt, lesní black metal PERKELE. A po cestě jsme stihli už i nějaká promo fota.
Když jsme se vrátili zpět, tak už na nás čekal Harri s Anne, kteří nás převezli do klubu v Hyvinkää. Klub Jalostamo vypadal moc hezky, solidně vybavený zvukovým systémem, zdejší zvukař prý zvučil i METALLIKU. Dáme zvukovku, pár piv, večeři a chystáme se na koncert. Dnes je to v rámci Chaotic Carnival a tak nás Ines líčí do strašidelných, upírských, gothic krás. Docela jsem se v tom našel a připadlo mi to vzrušující. (úsměv) Začínají EMBASSY OF SILENCE a opět mě strhli, navíc ta gothic image jim perfekně pasuje. My jsme si koncert taky moc užili - bylo to poprvé s takovou vizáží. (smích)
Po přesunu k Jarnovi se konala parádní after párty. Jarnova žena Sini nachystala mexické nachos, které mi protáhly trubky, některým z něj zmizla rýma a ucho už taky odlehlo. Otevřel se i jesenický absinth a pařilo se až do rána.
Den čtvrtý: sobota 26.4.2014, Riihimaki
Vstáváme až někdy v poledne, Sini opět okouzlí úžasnou snídaní. A jdeme se detoxikovat do Jarnovy pravé finské sauny, kde jsou zabudovány i repráky a tak neustále paříme i v sauně. (úsměv) Pak vířivka, naše kůžičky jsou jako dětské prdelky a cítíme se jakoby ani neproběhla nějaká after párty, tedy svěží. Na Jarnově grilu už něco voní, ano žebra na grilu, sakra, já tu ještě přiberu. (smích) Jarno a Sini jsou velice pohostinní a milí lidé.
A pomalu se chystáme přejet do Riihimaki, ani se nám moc z Jarnova paláce nechtělo. Jedeme se prvně ubytovat, tentokrát k Terovi (kytarista a mozek kapely). Jeli jsme ještě pár kilometrů na sever a dojeli jsme na opravdovou samotu u lesa.
Kdyby mi někdo řekl, že se tu točil kultovní horor Lesní duch, tak bych tomu věřil. Ovšem vešli jsme dovnitř a takový dům je muzikantův sen. Nahrávací studio, zkušebna, několik pokojů a obývací místnost s krbem. Tero má nespočet kytar, které hned koštuji. Dáme večeři a jedeme do Riihimaki do klubu Escape. Dnes budou hrát s námi i TEARDOWN, smutný melancholický metal s klávesami a zpěvačkou, příjemné. V backstage opět spousta piv a jídla. Dnes je to náš poslední koncert, tak si to náležitě užíváme. Myslím, že se opravdu vydařil, jak zvukově, atmosférou, ale i odezvou. Musím poděkovat Terovi, který mě při songu „Surveillance“ překvapil a vyběhl za námi na podium v převleku za krávu a zapařil i se svou kytarou. Neskutečná dávka energie. Loučíme se a jedeme k Terovi na Ghost House, kde se opět zvrhla pekelná after párty. Zuzka s Jarnem hráli na kytary a všichni zpívali, no masaker. Když jsem si dal s Terem suchý drink z Terovi zahrádky, tak jsem do rána nevěděl o světě. Což mě trošku mrzí, protože všichni se báječně bavili.
Den pátý: neděle 27.4.2014, Riihimaki/Praha
Ještě ráno v 8 hodin, kdy jsem se probral z kómatu, vidím Zuzku u ohně, jak debatují s Jussim a dámou v červeném (vypadlo mi jméno, Tinna?) o místních jezerech, kde se vydali ještě nafotit pár snímků.
A přichází ta smutnější část, loučení. Bude se nám opravdu stýskat, zažili jsme čtyři krásné dny s našimi finskými přáteli a jejich bohatou pohostinností. Harri s Anne nás odvezou na letiště a máváme ještě z letadla. Do Prahy se vracíme až pozdě večer a ráno nás čeká těžká realita. Příště na viděnou přátelé.
Sepsal Standa (DYING PASSION)
Fotky
Sraz na zkušebně s Mikym, Jendou, Zuzkou, kuframa a váhou. Doladíme co vzít, co se vleze a nevleze. Rozloučíme se s Eliškou a vyrazíme směr Milovice, kde se potkáme s Honzou (mistr zvuku) a Filipem. Evelínka (Fildova dcerka) se nás už nemohla dočkat a tak šla spát později než obvykle, aspoň si maminka Helenka ráno přispí. Kluci jdou na večeři do hospůdky a my se Zuzkou dojíme řízky z neděle a makrelu z pondělí. Balíme, vážíme a zjišťujeme, že čas se krátí a na spánek nám zbývají 3 hodiny. Tak rychlo ještě vytiskneme playlisty, pojištění a jdeme spát.
Den druhý: čtvrtek 24.4.2014, Milovice/Praha/Helsinki
Budík je nekompromisní, v tu chvíli probudivší s mimózními pohledy srkají vynikající Filipovo kafíčko. Nakládáme do auta kufry a razíme směr letiště Václava Havla. Při odbavení mi na rentgenu najdou kleštičky na struny, loučím se s nimi statečně. Mě jako jediného proberou od hlavy k patě, pán zašmátral i na gulách, na dutiny naštěstí nedošlo. Vše v pořádku, nasedáme do letadla, pro Jendu a mě to je premiéra, ale zmákli jsme to s úžasem. Amsterdam, kde jsme měli mezipřistání, trval pár minut přes jednu hodinku. Výhodou bylo, že jsme měli kytary stále na palubě u sebe, což se už při druhem odletu na Helsinki nestalo. Kytary nám šoupli do zavazadlového prostoru. Mám o svého miláčka strach, snad mi tam z něj neudělají třísky na otop. V HELLsinkách na nás bude čekat Jussi a odveze nás na hotel. Let z Amsterdamu do Helsink zvládá kytarová sekce snadno také díky pravidelnému přísunu Heinekenu.
Tak a jsme tady. Kytary jsou celé a harampáky v kufrech taky. Vycházíme z letiště a tam nás čeká Jussi s cedulkou DYING PASSION. Nasedáme do dodávky a jedeme směr klub Liberté. Klub je ještě zavřený, tak dáváme naproti v hospodě místní pivo Korhu - nemělo žádnou pěnu, ale chutnalo skvěle. Sotva dopijeme a už se klub otvírá, tam nás přivítá paní majitelka a objasní nám průběh celého večera. Pak nás veze Jussi na ubytování. Krásný luxusní byteček s výhledem na přístav. Dáváme krátký relax, spršku a jedeme zpět na klub, kde se vítáme s EMBASSY OF SILENCE. Nazvučíme, doladíme pár technických vychytávek, které se později zdály ne tolik zdařilé, ale na další zastávce věřím, že to bude v cajku. Po zvukovce dáme večeři ve vedlejší asijské restauraci. Z repráků na nás valil Bon Jovi (proslýchá se, že majitel restaurace vařil Bon Jovimu v 80. letech na turné rýži). Ale myslím, že si všichni moc pochutnali, už jen proto, že to nebylo typické rádoby čínské jídlo, které známe v našich bistrech. Koncert proběhl bez nějakých výraznějších komplikací. Jen nás malinko trápí rýmička, zalehlé ucho z letadla, brutální únava, protože toho spánku bylo opravdu málo. Takže dáme pár piv a panáky s EMBASSY, pokřikujeme „Kippis perkele“ neboli „Na zdraví“ a po sléze nás klávesák Harri odveze na byt. Ještě menší diskuze ohledně studia, budoucna a vůbec a jdeme spát.
Den třetí: pátek 25.4.2014, Hyvinkää
Ráno bylo příjemné, sluníčko, bohatá snídaně a procházka po pobřeží, kde pózujeme před fotografy. Balíme a jedeme k Jarnovi, kde dnes budeme bydlet. Na přemístění je velice pozitivní, že máme v dodávce ledničku s pivem. Je konec dubna, ale květena ve Finsku zatím žádná, ani sněženka. Čím víc se vzdalujeme od Helsink, tak příroda začíná být typicky skandinávská, borovičky, břízky, skalky a všude voní lesy. Přijíždíme k Jarnovi a nestačíme se divit - luxusní palác v přírodě. Stylový design, černý nábytek, pekelná suna, vířivka, úžasná terasa, kde jsme strávili většinu času. Slunce nabývalo na síle a mě se spálil nos. Jarnova manželka Sini nachystala vynikající oběd, po kterém jsme odpadli... příjemné zevlování. Takhle bych klidně strávil zbytek života. (úsměv) Jdeme s Filipem na procházku omrknout, jak to vypadá v místních lesích. Snad tu nejsou medvědi. Ale Jarno mě ujišťuje, že jak se sem nastěhoval, tak medvědi utekli. Přidává se i Jenda a Honza. Po cestě nás zdejší lesy inspirovaly natolik, že jsme se rozhodli založit nový projekt, lesní black metal PERKELE. A po cestě jsme stihli už i nějaká promo fota.
Když jsme se vrátili zpět, tak už na nás čekal Harri s Anne, kteří nás převezli do klubu v Hyvinkää. Klub Jalostamo vypadal moc hezky, solidně vybavený zvukovým systémem, zdejší zvukař prý zvučil i METALLIKU. Dáme zvukovku, pár piv, večeři a chystáme se na koncert. Dnes je to v rámci Chaotic Carnival a tak nás Ines líčí do strašidelných, upírských, gothic krás. Docela jsem se v tom našel a připadlo mi to vzrušující. (úsměv) Začínají EMBASSY OF SILENCE a opět mě strhli, navíc ta gothic image jim perfekně pasuje. My jsme si koncert taky moc užili - bylo to poprvé s takovou vizáží. (smích)
Po přesunu k Jarnovi se konala parádní after párty. Jarnova žena Sini nachystala mexické nachos, které mi protáhly trubky, některým z něj zmizla rýma a ucho už taky odlehlo. Otevřel se i jesenický absinth a pařilo se až do rána.
Den čtvrtý: sobota 26.4.2014, Riihimaki
Vstáváme až někdy v poledne, Sini opět okouzlí úžasnou snídaní. A jdeme se detoxikovat do Jarnovy pravé finské sauny, kde jsou zabudovány i repráky a tak neustále paříme i v sauně. (úsměv) Pak vířivka, naše kůžičky jsou jako dětské prdelky a cítíme se jakoby ani neproběhla nějaká after párty, tedy svěží. Na Jarnově grilu už něco voní, ano žebra na grilu, sakra, já tu ještě přiberu. (smích) Jarno a Sini jsou velice pohostinní a milí lidé.
A pomalu se chystáme přejet do Riihimaki, ani se nám moc z Jarnova paláce nechtělo. Jedeme se prvně ubytovat, tentokrát k Terovi (kytarista a mozek kapely). Jeli jsme ještě pár kilometrů na sever a dojeli jsme na opravdovou samotu u lesa.
Kdyby mi někdo řekl, že se tu točil kultovní horor Lesní duch, tak bych tomu věřil. Ovšem vešli jsme dovnitř a takový dům je muzikantův sen. Nahrávací studio, zkušebna, několik pokojů a obývací místnost s krbem. Tero má nespočet kytar, které hned koštuji. Dáme večeři a jedeme do Riihimaki do klubu Escape. Dnes budou hrát s námi i TEARDOWN, smutný melancholický metal s klávesami a zpěvačkou, příjemné. V backstage opět spousta piv a jídla. Dnes je to náš poslední koncert, tak si to náležitě užíváme. Myslím, že se opravdu vydařil, jak zvukově, atmosférou, ale i odezvou. Musím poděkovat Terovi, který mě při songu „Surveillance“ překvapil a vyběhl za námi na podium v převleku za krávu a zapařil i se svou kytarou. Neskutečná dávka energie. Loučíme se a jedeme k Terovi na Ghost House, kde se opět zvrhla pekelná after párty. Zuzka s Jarnem hráli na kytary a všichni zpívali, no masaker. Když jsem si dal s Terem suchý drink z Terovi zahrádky, tak jsem do rána nevěděl o světě. Což mě trošku mrzí, protože všichni se báječně bavili.
Den pátý: neděle 27.4.2014, Riihimaki/Praha
Ještě ráno v 8 hodin, kdy jsem se probral z kómatu, vidím Zuzku u ohně, jak debatují s Jussim a dámou v červeném (vypadlo mi jméno, Tinna?) o místních jezerech, kde se vydali ještě nafotit pár snímků.
A přichází ta smutnější část, loučení. Bude se nám opravdu stýskat, zažili jsme čtyři krásné dny s našimi finskými přáteli a jejich bohatou pohostinností. Harri s Anne nás odvezou na letiště a máváme ještě z letadla. Do Prahy se vracíme až pozdě večer a ráno nás čeká těžká realita. Příště na viděnou přátelé.
Sepsal Standa (DYING PASSION)
Fotky
