Byl pátek třináctého a to se ještě v datu objevily třináctky dvě (dost divné je už jen to, že si toho nikdo nikde na žádné bulvární televizi nevšiml!). Už když jsem vstával, moje obavy byly někde na bodu varu. Cestou do práce mi přeběhla přes cestu černá kočka, která následně málem zemřela pod koly právě projíždějící tmavě šedé dodávky. Kočky sice sídlí v nedaleké škole, ale to ráno bylo všechno nějak jiné. Pokračovalo to v pracovním procesu, během kterého mě náš šéf ani jednou neseřval. Inu, děly se hodně podivné věci. Když jsem pak jel z práce a procházel přes plzeňské náměstí, měl jsem pocit, že se tentokrát ani jeden andílek v kostele neobrátil prdelkou nahoru. Zato okolojdoucí bezdomovec po mě chtěl peníze a sliboval mi boží lásku. Trávil jsem tedy raději večer doma poslechem death metalových klasiků a přemýšlel, co mě ještě tento „prokletý“ den bude čekat. Jedl jsem jen samá netučná jídla a zapíjel to pramenitou vodou z místního vodovodu. Je dobré se mít před zlem na pozoru! Magické datum na kalendáři zářilo rudě do tmy.
Na jednom televizním kanále promlouval ke svým ovečkám současný papež František. Jeho tvář se tentokrát vůbec neusmívala. Asi mu taky nebylo v pátek třináctého zrovna lehko na duši!
I když se mi z vyhřátého bytu vůbec nechtělo, moc jsem se těšil na mé oblíbené pardubické deathové old schooláky DYSANGELIUM, že jsem silou vůle překonal veškeré nástrahy ponurého velkoměsta a nakonec vyrazil. Pro jistotu jsem si na koncert oblékl zbrusu nové tričko MASTER, kde jakýsi démon svírá obrácený kříž. Jak říkám, jistota je jistota. V plzeňském klubu Parlament jsem nebyl od doby svých vysokoškolských studií. Byl jsem tedy na tenhle večírek dvojnásob zvědavý.
Vstupuji a dávám si dobře natočené pivo značky Kozel. Prostředí je opravdu komorní, přesně jak to mám poslední dobou nejraději.
MERESIEW – hard core a metal z Tábora. Abych pravdu řekl, nemám tento styl ve velké oblibě. Spíše by se dalo říct, že se mu víceméně vyhýbám. Jenže tenhle večer bylo všechno tak nějak obráceně. Ne že bych si hned druhý den běžel koupit novou kšiltovku a zahodil všechna svá death metalová trička, ale takhle naživo to nebylo špatné. V dnešní době se každý vyjadřuje ke všemu, i když tomu nerozumí a tak to po mě nechtějte. Abych vám tady popisoval, jak MERESIEW umí hrát hard core a metal, musel bych se tomuto stylu více věnovat. Já tedy přiznávám, nevím! Můžu jen prozradit, že mě jejich vystoupení neurazilo, jejich set se mi vcelku líbil a takhle na začátek to nebylo špatné. Nebudu si sice kapelu za půl roku asi pamatovat (přeci jen, jsem zcela jinak zaměřen), ale i tak jsem si jejich vystoupení užil. Bylo to energické a našlapané. Tak to má být a tak je to asi správně.
Přemýšlel jsem, co by se stalo, kdybych vypil 13 piv?!
DYSANGELIUM – pardubická death metalové smršť. Tenhle v jejich muzice obsažený deathový základ proložený thrashem, ale chvílemi i blackem, na mě působí dobře jak z CD, tak naživo. Mám tuhle smečku už hodně „prověřenou“ a stává se mojí soukromou koncertní jistotou. Líbí se mi, že kluci přistupují ke hraní velmi přirozeně, pohodově a z jejich vystoupení to bývá hodně cítit. Mám rád, když se s tím kapely nepárají. Od koncertů očekávám, že budu stát dole pod pódiem a nasaji (jasně že i pivo) pořádnou energetickou smršť, která mě pak „nabije“ do dalších dní. A to se mi páteční večer opět splnilo. Zářil jsem chvílemi jako právě rozšířený požár a hned od prvního songu jsem se nechal strhnout. Hrálo se z alba „Maniachrist“ a jelikož znám zmíněnou desku zpaměti, měl jsem konečně také možnost si pořádně zařvat (smích). Zkrátka, bylo to totální tsunami. V Plzni vypuklo deathové inferno. DYSANGELIUM přišli, nasypali to do nás a odešli. Musela se přidávat má oblíbená skladba „Agent Orange“ od SODOM, která byla parádní tečkou za velmi dynamickým vystoupením. Posílám do Pardubic plný počet bodů a palec nahoru. Přesně takhle si představuji dobrý death/thrashový koncert. Masakr!
Kdo jste propásl páteční večer, budete mít možnost tuhle smečku znovu vidět v Plzni na již tradičním festivalu DEADLY STORM v březnu 2014.
Když jsem šel tam, kam všichni po mnoha pivech často musíme, někdo na záchodě třináctkrát spláchnul! Zvláštní bylo, že když jsem se otočil, dveře byly otevřené a mísa zářila prázdnotou!
NEUROTIC MACHINERY jsou progresivní a hráli poslední. Z jejich CD se mi líbí jen některé songy. Jsem spíše konzervativnější posluchač a tak jsem byl hodně zvědavý, co se mnou muzika NEUROTIC MACHINERY udělá. Jestli jsem to dobře pochopil, tak kapela je v současnosti bez zpěváka a tak zaskočil vokalista z LLYR (Kaťas). A jak na mě jejich techničtěji pojatý melodický death se směsí thrashe, heavy a dokonce snad i rockových postupů působil? Abych pravdu řekl, tak jak kdy. Když se řezalo pořádně pilou, byl jsem spokojen. Jenže pak následovaly poklidnější pasáže a to jsem se jednoduše ztrácel. Asi jsem udělal tu chybu, že jsem si jejich muziku lépe před koncertem nenastudoval, ale pátek třináctého se holt děly šílené věci a nebyl čas (smích). Bohužel jsem viděl jen cca třetinu setu. Byl jsem totiž odvolán do „fernetového království“ (smích). Každopádně to, co jsem měl možnost slyšet se mi vcelku líbilo (i když nejsem cílová skupin posluchačů – na mě to bylo někdy až moc sladko-bolné). Dokonce bych řekl, že mě songy bavily víc než z desky. Tři kytaristé stáli na pódiu jako Tři králové a songy byly zajímavé, propracované a NEUROTIC MACHINERY jsou jako kapela velmi dobře sehraní. Dle odezvy publika se jednalo rozhodně o dobré vystoupení.
Zvuk byl během celého večera slušný (i přes absenci zvukaře), i když u prvních MERESIEW jsem zpočátku moc neslyšel kytaru. Co se týká návštěvnosti, tak byl tento malý klub poměrně zaplněn. Organizace byla dobrá, pořadatelům patří velký dík, parádní akce!
Před odchodem jsem se raději obrácené pokřižoval. Čert přece nikdy nespí! A protože tento „prokletý“ den pokračoval, byl jsem překvapen, že mě tentokrát neotravoval cestou domů nikde žádný opilec, nikdo mě nežádal o cigaretu a ani po mě nechtěl peněženku.
V nočním autobuse jsem se nemohl dopočítat svých prstů na rukách. Bylo jich pořád 13!
Dobrou muziku jsem si sice užil vrchovatě, ale jinak mě celý den pronásledovala jen samá podivná znamení, náznaky a symboly. Alespoň, že ta třináctka se mi ráno neobjevila vyrytá krví na čele, ale zase na druhou stranu, neměl jsem na dlaních žádná stigmata, která se mi po podobných akcích obvykle pořád ukazují. Jak říkám, bylo pátek třináctého!
Fotky: Ignor
