Nemám zrovna v oblibě otázku na začátky kapely, ale ve vašem případě se to nedá jen tak obejít. Na svých profilech máte uvedeno, že TUMMO tvoří lidé, kteří hráli v kapelách jako GOSPEL OF THE FUTURE, SEE YOU IN HELL, EMA CAMELIA atd. Mohli byste mi v tom udělat jasno? Kdo, kde, kdy?
Jiří (kytara): Já zastupuji „emo“ element. Nicméně EMA CAMELIA letos v květnu ukončila po cca deseti letech své bytí. Ještě máme v plánu si udělat radost a nahrát poslední dva nevydané vály jako rekviem. Snad by to mohlo vyjít jako 7“ EP.
Pepa (zpěv): Ahoj, zdravím všechny. Předem bych chtěl říct, že spojitost s minulými kapelami nemá s TUMMO nic společného, nerad potom slýchávám debilní kecy o tom… jó, to jsou ti týpci z těch známých kapel, tak abyste se z nich neposrali, to musí být vždy super, oni mají kamarády apod. Díky. Moje první kontakty s kapelou se tradují někdy kolem roku 2002 a byla to banda s názvem SPACE TO BEING. Úžasná doba, naprosto bez starostí a plná nadšených lidí plných energie a chuť něco dělat, cestovat na koncerty vlakem třeba přes půl republiky nebo na Slovensko. Zájem lidí o hc/punk byl dle mě daleko větší než je teď a taky si dokázali vážit toho, že někdo v okolí udělal koncert. Sám jsem v té době dělal koncerty v Bozaku v klubu Sklepy, kde se v té době scházela spousta lidí z širšího okolí (mimochodem v tomto klubu se také odehrál první koncert legendární kapely MRTVÁ BUDOUCNOST). Ale to jsem trochu odbočil, s kapelou jsme tehdy nahráli materiál, který vyšel jako split EP s TASTE OF FLASH (kapela z Depoku, Indonésie) – mladí borci podobně nadšení pro powerviolence/fast hc jako my. Další songy vyšly na Štěbyho kompilaci SEKEC MAZEC 3 (obal s foto Adama Bernaua) – doporučuji sehnat všechny kompilační singly, stojí to fakt za to a v té době perfektní práce. Na kompilaci DYING ALIVE... LIVING DEAD LP vyšly další skladby, kompilace s kapelami DREAD 101, SEE YOU IN HELL, SPACE TO BEING, INNOXIA CORPORA, GRIDE, HOMO CONSUMENS, UNDERFIRE, MASS GENOCIDE PROCESS, FRIENDSHIP FOREVER, SICHERHATESYSTEM a NOT a bookletem o historii hc/punku u nás, díky Filipovi. Některé z našich skladeb vyšly také na benefičních kompilacích v USA a Indonésii. V době, kdy kapela udělala nový materiál (nikdy nebyl nahrán, což mě dodnes mrzí), který byl dle mě o dost lepší než původní nahrávka, skončila v propadlišti dějin. Nedávno jsem se dost pobavil, když jsem narazil na video z tehdejšího koncertu SPACE TO BEING na Obscene Extreme 2003, kde kytarista (Vodník) sedí na židli, jelikož hrál se zlomenou klíční kostí, kdo z kytaristů by dneska tohle dal?? Kurva to byly časy. Po nějaké době, kdy v okolí nebyl nikdo, kdo by rozjel něco dalšího, jsem se dostal k naprosto odlišnému hudebnímu stylu a začal jsem zpívat v kapele GOSPEL OF THE FUTURE. Naprosto nová zkušenost, pomalé vokály, cestování na zkoušky hodinu a půl tam a to stejné zpět, docela mazec, ale musím říct, že to stálo za to a dostal jsem se i na koncerty, kde se potkával hc s metalem a poznal jsem i řadu nových lidí. S kapelou jsem nahrál první desku. Poté, co jsem z kapely odešel, ještě nahráli další desku, vyrazili na tour do Finska a potom se rozpadli. Nějakou dobu jsem nic nedělal a už jsem si říkal, že asi v žádné kapele fungovat nebudu, až do té doby, kdy jsem se vracel z výletu do hor a volal mi Martin, jestli bych to s nimi nezkusil v Brně. Tak jsem nakonec do toho šel a musím říct, že jsem potkal lidi, se kterýma se dá na rovinu jednat a jedině tak se dá dělat pořádná kapela, i když nás to všechny někdy stojí hodně sil.
Jirka (basa): Jestli Jiřík zastupuje emo element, tak já jsem v kapele esence undergroundu. Všechny skvadry, kde jsem hrál, byly vyložený hipísárny. Jejich názvy proto nikde na profilech a pozvánkách nenajdete. Evidentně by totiž snížily zlounskej ranking naší kapely. Vypíchl bych například Draků industrial, kde jsem střídal basu, rozbrušovačku a kango. Do světa metalu mě přivedla moje přítelkyně Alenka, když mně dohodila krátkej šolich u jejich GOSPEL OF THE FUTURE. Seznámení s Ultrazvukem mi dočista obrátilo život naruby a batikovaný trika vystřídaly obrácený kříže.
Martin (bicí): S Filipem jsme zakládali SEE YOU IN HELL, pak po několika letech jsme se s tehdejším druhým kytaristou postupně oddělili a vznikli MORE BAD NEWS (temný hardcore, mix CATHARSIS/CHILDREN OF FALL). S přistěhovalcem ze Seattlu jsem krátce hrál v THE LOUDEST SILENCE NEVER HEARD (jeden bič je zaznamenanej na kompilačce SPALTE BRNO NA PRACH) a pak v TUMMO. Kromě něj rozezníváme hromy s ostatními staršími brněnskými hard-covníky v projektu PROKLÍNÁM, jehož největší úspěch je pravděpodobně to, že se měl ocitnout na brněnské kompilačce dřív než kdy měl zkoušku. To bylo před rokem a zkouška pořád nebyla, zato jsme vykročili ke grafickému zpracování loga. To zabere čas a několik dalších let. A kromě hraní děláme koncerty v rámci STORM IN THE TEMPLE (www.storminthetemple.blogspot.cz) a prsty máme i v dalších aktivitách v Brně (www.protestfest.cz atd.). Jinak v SEE YOU IN HELL pak ještě vypomáhal na kytaru David, než se odstěhoval do Prahy.
Jak dlouho jako TUMMO vlastně hrajete? Kdo dával kapelu dohromady? A ještě podotázka. V začátku se u vás v kapele mihnul David (THEMA ELEVEN, MOTHER, MORKHIMMEL), jakou on měl v kapele roli?
Jiří: TUMMO funguje zhruba od roku 2007. Potkávali jsme se celkem často s Martinem a Davidem na brněnských koncertech. V té době už myslím nefungovali MORE BAD NEWS a Martin měl k dispozici zkušebnu, tak jsme se domluvili, že si někdy můžeme zahrát nějaký brajgl. Začali jsme se scházet častěji a přidal se k nám Michal na basu (ex- MORE BAD NEWS), který vlastně vymyslel i název TUMMO. Později jsme oslovili Pepu, který v té době už nezpíval s GOSPEL OF THE FUTURE a žije kousek za Brnem. Po nějakém čase nás v důsledku časové indispozice opustil Michal a nahradil jej na basu Petr alias Vodník (ex- SPACE TO BEING). V létě 2009 pak odešel David do Prahy, Petr měl také méně času, tak jsme se nakonec domluvili s Jirkou. Tahle sestava se poměrně rychle usadila a fungujeme tak k mé plné spokojenosti dodnes.
Pepa: David je hodně dobrý a kreativní kytarista, ale myslím že pro muziku, kterou dnes děláme je daleko lepší jeden kytarista na dva aparáty, což je na koncertě fakt hodně znát, tah na branku je daleko větší a celkově je to mnohem více syrovější a nasranější, bez kudrlinek. Druhá kytara se dodělá ve studiu na nahrávku, a tak je to podle mě ideální, koncerty mám radši syrové, oheň musí hořet.
Jirka: Já jsem přišel už k hotovýmu. Nicméně za tu dobu, co s klukama jsem, cítím určitý přerod. Jiříkovi tutově pomohl odchod Davida z kapely. Musel se vyrovnat s tím, že teď stojí vše na něm a už se nemůže schovat za první kytaru. Počáteční potíže se vymanit z Davidového vlivu při tvorbě songů, jsou definitivně pryč a teď to solí neuvěřitelným štýlem.
Jiří: Neuvěřitelně solím maximálně tak polévku...
Martin: Hlavně, že to je nahlas. Nevím, jestli hůř slyším, ale zatím se to projevuje ponejvíc v reakcích zvukařů stěžujících si na nadměrný hluk a příliš hlasitou kapelu.
V našich končinách hrajete hudbu, které se moc kapel nevěnuje. Bylo vaším prvotním záměrem znít tak, jak zníte, nebo to prostě jen tak vyplynulo ze společného zkoušení?
Jiří: Abych byl upřímný, tak jsem zpočátku čekal, že to bude spíše hudba podobná kapelám, ve kterých jsme hráli, nějaký temný hardcore, což i částečně odpovídalo během prvních pokusů o sehrávání. Nicméně David začal přinášet riffy, které se tomuto začaly trochu vzdalovat. Docela hardrock, trochu metal a shuffle rytmy. Myslím, že se to všem zalíbilo po všech těch letech emociálního bahna, i když já měl relativně potíž to dostat do ruky. V každém případě to byla nová výzva a bavilo mě to, protože to mělo pořád punkový drive. Takže odpověď na tvou otázku je, že do značné míry se na tom podepsal David a pak už to nějak vyplynulo ze společného hraní.
Martin: Vlastně první věc, na které jsme se sehrávali, byli AMEBIX „Nobody´s Driving.“ Takže osobně myslím, že ani úmysl hrát tak, jak zní TUMMO teď, tam nebyl. Spíš to z mého pohledu byl výsledek souhry elementů, který každej přinesl odtud, kde hrál.
Vyšla vám jedna samostatná deska, jeden split a podíleli jste se na jedné kompilaci. Vše vyšlo na LP. Je jasné, že preferujete vinyl. CD formát odmítáte úplně, i soukromě, tím mám na mysli, že si kupujete jenom desky? A co pro vás vlastně LP představuje?
Jiří: Kupovat si hudbu už je dnes pro mnohé asi přežitek. Pokud tedy vůbec vydávat nějaký nosič, tak asi jedině vinyl, který má svou tradici a jako jeden z mála nosičů si stále najde cestu k lidem. Byť na tom má zásluhu převážně sběratelská fetiš. Pro mě je to také fetiš, i když nejsem žádný sběratel. Většinou poslouchám hudbu v MP3 přehrávači při cestách odněkud nikam, a gramofon si zapínám doma už méně často. CD nekupuji, ale pokud na koncertě narazím na zajímavou kapelu, která nemá vinyl, tak si jej koupím a převedu do MP3.
Pepa: Vinyly mám hodně rád, ale nejsem sběračským fanatikem každé nahrávky, co vyjde na vinylu. Je to tak, že většinou si kupuju vinyly na koncertech kapel, které mě zajímají nebo mě na koncertě oslovily. Nebo druhá varianta kapely, co se mi fakt líbí a nová nahrávka mě zajímá automaticky. Je pravda, že dnes se roztrhl pytel s kapelami na vinylu a mnohdy by se dalo říct, že je to škoda vinylu. Z druhé stránky věci je fakt, že spousta kvalitních kapel vychází i na kazetových páskách a boom kazet se pomalu vrací v podobě demo nahrávek, je znatelné např. v USA a Kanadě, ale je to spojené i s příchodem krize, s čímž souvisí i cena vinylů a kazeta je přece jen levnější formát nosiče. Pokud jde o CD, tento nosič moc nepodporuji, spíše je to tak, jak píše Jirka, když není dostupný jiný nosič tak CD koupím, ale u mě je to spíše hodně velká náhoda. Podporujeme vinyl a jako bonus máme i v deskách download kód pro digitální verzi, což znamená, že když koupíš desku, máš oboje. Vinyl je nestárnoucí legenda.
Jirka: Vinyl je propojení specifickýho zvuku a zároveň výtvarnýho umění. Nabízí Ti prostor, který cédéčko prostě poskytnout nemůže.
Martin: Neodmítám CD formát, ale pravda je, že CD jsem si nekoupil, když nepočítám dárky a instalační CD, hodně dlouho. Vinyl, ještě když do toho zahrnu asi největší možnost grafickýho vyjádření a zpracování v případě, je pro mě nejlepší možnost. A myslím, že optimální kombinací je dnes download/MP3 + vinyl. Předražený CD jsou už mrtvý. Na druhou stranu, v rámci DIY přístupu nerozlišuju moc mezi formátem nosiče, a z tohoto pohledu nemám vůbec nic proti cédéčkům, pokud se dostanou přímo mezi lidi bez zbytečných zdražení, třeba když kapela vydá demo nebo desku na vlastním páleným či lisovaným CD.
Zvukově dnes vychází na vinylu docela dost průserů, a rozhodně se nedá tvrdit, že LP vždy představuje lepší zvuk. Někdo je rád, že má v ruce velký formát, a co založit do sbírky, a výsledný zvuk až tolik neřeší. Naopak někdo jde zas vyloženě po něm. Jaký vy máte na tohle pohled?
Jiří: Součástí všech našich desek (s výjimkou kompilace) byl odkaz na stažení hudby ve formátu MP3. Kdyby měl někdo zájem, tak bychom mu asi poslali i WAV, ale myslím, že 320kBit MP3 je dostačující a měla by uspokojit i náročnější posluchače na kvalitu zvuku. Další formáty jako např. FLAC jsme nikdy neřešili a řešit nebudeme. Beru to dnes jako nezbytnou součást desky. V době kdy většina kapel nahrává digitálně, tak se výhody vinuly asi úplně neodrazí na konečném zvuku. Nicméně myslím, že i dnes mají některé kapely lepší zvuk z vinylové desky, vlastně mě docela baví ten charakter zvuku. Asi je to záležitost masteru, ale moc tomu nerozumím.
Pepa: Už jsem trochu nakousl v předchozí otázce. Podle mě je to tak, že pro spoustu hc/punk kapel, co dnes hrají, je vinyl kult a chtějí mít svoje nahrávky na vinylu, protože vinyl pro ně něco znamená a představuje, ale je fakt, že je taky spousta kapel, hlavně metalových, které vychází více na CD, asi je to hodně spojené i s tím, co požadují fanoušci. Pro mě je zásadní vystoupení kapely na koncertě a celkový dojem z té kapely. Je fakt, že zvuk je také otázka vkusu, soundově jsme na tom podstatně jinde než třeba japonské kapely, které mají specifický zvuk. Je nutné také dodat, že spousta kapel je ochotna dát za master nahrávky spoustu peněz, aby byl výsledek fakt na úrovni, podobné je to např. s obaly desek a drahými renomovanými kreslíři - je to celkově složité, je to hodně individuální. Za mě jednoznačně celkový dojem z vystoupení kapely, nelpím na špičkovém zvuku ani obalu.
Jirka: Pro mě je finální sound zásadní. Upřímně, naše songy jsou v podstatě hrozně primitivní. Žádnej super heavy, ale pár jednoduchých rifů. Takových kapel jsou tisíce. Jak říká s oblibou Pepík, nejdůležitější je to do nich pořádně nasypat. Prostě aby lidi porazil hned první tón a urvalo jim to uši. Tímto posílám pusu většině zvukařů, kteří se pořád s naším záměrem nemohou ztotožnit. VOLUME 11
Martin: Když si kupuju desku, tak často nevím, jakej bude mít zvuk a rozhoduju se podle jiných věcí – jak kapela hraje na koncertě, podle předchozí zkušenosti, často i textů atd. Zvuk asi není to, co bych u ostatních kapel hodnotil jako nejdůležitější. Nicméně pokud bych viděl na pódiu špinavou punkovou kapelu, které se to dá věřit, dře krev a měla drive, nezáleží mi na tom, jestli je zvuk na desce profi nebo ne. Špína se taky počítá a často je to přesně to, co sterilně čistým metalovým nahrávkám chybí – atmosféra. Jinak ale samozřejmě v případě TUMMO nebo každé kapely kde hraju, chci, aby byl co nejlepší, a záleží mi na něm stejně jako na grafice nebo textech. A třeba v případě TUMMO se mi z vinylu zdá zvuk lepší než digitál.
Zmiňovali jsme vaši účast na kompilaci „Brno stále v plamenech“, kam jste přispěli skladbou „Hlídač“. To je zatím jediná skladba od vás s textem v češtině. Neuvažovali jste do budoucna o větším zařazení češtiny? A jaký máte názor na užití češtiny a angličtiny? Váš případ to není, ale někdy mám pocit, že se dost kapel za angličtinu schovává. V cizině nikoho nezajímaj, a Češi to nějak skousnou, ve větším případě ani nepoznaj, že ty texty nemají velkého smyslu.
Jiří: Otázku výběru jazyka jsme nechali na Pepovi. Prý se lépe řve angličtina. Mně angličtina nevadí, ale raději mám češtinu u českých kapel. Hlídač byl v češtině, jelikož se jednak jednalo o brněnskou kompilaci, na které jsme chtěli náš příspěvek nějak ozvláštnit a za druhé všem se nám ten český text líbil. Psát dobré české texty není jednoduché.
Pepa: Je to první skladba, u které jsme udělali obě jazykové verze zpěvu a nakonec jsme pro kompilaci použili tu českou, zdála se nám vhodnější z hlediska celkového pojetí skladby a finálně vyznívala dobře, a jak píše Jirka, chtěli jsme pro tuhle kompilaci udělat něco navíc. Mě osobně se zpívají lépe anglické texty než ty české, ale na druhou stranu je fakt, že s češtinou jsem se narodil a vyjádření v textech je zase jednodušší, navíc s tím potom není tolik práce, aby byl překlad autentický a dobře se zpíval. Napsat kvalitní český text taky není žádná prdel a myslím, že můžu říct za všechny, že s tím také dost bojujeme, aby vzešel finální výsledek, na který nakonec kývnou všichni. Co bude dál, ukáže asi čas. Nech se překvapit hehe. Myslím, že pokud jde o texty ať už v cizině nebo zde, je to hlavně o lidech. Někoho texty zajímají, někdo jde převážně po muzice, nemyslím si, že texty v cizině nikoho nezajímají.
Jirka: Taky mám radši češtinu u českých kapel. Všechny texty jsou skládaný primárně v češtině, takže je i zkoušíme v songu. Anglická verze, ale většinou ve finálním srovnání dopadne lépe.
Martin: Já se teda přiznám, že lobuju za češtinu. A taky, všechny texty TUMMO jsou nejdřív česky a pak je teprve podle frázování překládáme do angličtiny. Nicméně čeština mi přijde údernější. Myslím, že díky tomu, že je to mateřský jazyk, v něm dokážu přesněji vystihnout podstatu tématu textu. Proto, ačkoliv nemám nic proti angličtině a nemyslím si, že by to u českých kapel muselo být nutně o tom odsudku „že každá pičovina zní anglicky dobře,“ budu radši za dobře znějící českej text. Taky bych asi ale nechtěl desku, kde půlka songů je česky a druhá půlka anglicky. Měl by to být ucelenej koncept. Ale finální rozhodnutí nechávám na Pepovi, který je zpívá. A zmíněný debaty v kapele o textech než se veřejně použijí, možná i díky tomu, že se tam sešli tři doktoři, jsou spíš o obsahu, metaforách, konotacích – což by tak mělo být, důležitej je obsah, ne jazyk.
Jste plus mínus z Brna. Podíleli jste se na kompilaci „Brno stále v plamenech“. Jak vy celou kompilaci vnímáte líbí/nelíbí? Lze ji brát jako ideální na HC scénu v Brně? Já mám jen pohled zvenčí, bez nějakých kamarádských vazeb, a musím říct, že minimálně půlka kapel zde zastoupených, se mi zatím jeví jako slabé úrovně.
Jiří: Myslím, že je skvělé, že takové věci vycházejí a cením si Filipova (SEE YOU IN HELL, HLUBOKÁ ORBA) elánu, který se postaral o oba díly. Vzhledem k tomu, že je součástí desky i „malá orba“ s texty, rozhovory a referátem o brněnském podzemí, může to spoustu lidem umožnit poznat i méně známé kapely. I když nutno dodat, že některé kapely jsou spíše z okolí Brna a některé brněnské tam naopak chybí. Nemyslím si, že kapela si musí nějak „zasloužit“ vinyl nebo účast na nějaké kompilaci.
Pepa: Myslím, že deska jako celek je skvělá. Za mě je pohled jasný a myslím, že je hrozně důležité, že kompilace vycházejí (i když mám smutný pocit, že desku si koupili hlavně lidé, co mají zájem o dění a v tomto případě kapelách z Brna a okolí ví již z jiných zdrojů, to jsou právě lidé, kteří po informacích prahnou a sami si dělají vlastní pohled na kapely a lokální dění, díky za ně), ale podle mě byla deska spíše určena dalším lidem, co informace buď nemají nebo je hledají, či si rozšiřují přehled, a to je obrovská šance přínosu informací. Navíc je v bookletu spousta dalšího infa a rozhovory se všemi kapelami – bomba, co chceš víc??? Je jasné, že některé kapely jsou na tom líp než druhé (někdo začíná s kapelou, někdo hraje třeba 10 let, ale můžu s klidem říct, že ani jedna kapela není z těch, co by si nezasloužila být na tomto vinylu), ale tohle má být hlavně aktuální pohled na věc, dění, kapely v dané lokalitě a ne přehlídka top kapel. Myslím, že za tyto počiny bychom měli děkovat. Když jsme hráli v zahraničí, cizinci si desku kupovali, jelikož je zajímá dění u nás – což je super. I z těch méně známých kapel může být za pár let kapela, z které nebudeme srát jen my, ale třeba i půlka Evropy.
Martin: Nechce se mi asi dostat do polohy, kdy budu hodnotit kapely pouze z hlediska toho, kolik zahrajou tónů, což otázka může naznačovat. Neumím bohužel moc oddělit lidi, který znám, od kapel, ve kterých hrajou – teprve dohromady to dává ksicht dané kapely. Ani nemám mustr na to, co je dobrá a co špatná kapela. Takže mně se kompilačka líbí a jsem za ni rád. Podle mě je udělaná výborně, booklet vládne a deska vystihuje DIY punk/hc scénu v Brně. FESTA DESPERATO, MACGYVER, V DOBĚ MORU, RISPOSTA, SEE YOU IN HELL a MORSA mě asi dostali nejvíc. Navíc, za tu dobu jednoho roku od vydání zase začaly hrát nový kapely (některý kapely z téhle kompilačky už zase naopak nehrajou) jako ALIUSTERRA nebo BRÜNNER TODESMARSCH, takže výčet kapel potenciálního příštího dílu by byl logicky zase trošku jinej, ale hořet bude Brno stejně.
Vaše hudba spojuje prvky HC, metalu, sludge určitě i stoneru. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že to co posloucháte bude různorodá směska. Jaké kapely byste jmenovali, jakožto zásadní pro vaši tvorbu?
Jiří: Je to přesně tak. Poslouchám všechno možné. Nevím, co přesně je zásadní pro tvorbu TUMMO, u mě to asi bude starý švédský death metal, starší a retro thrash metal nebo třeba „bubácké“ kapely vycházející na labelech jako NEUROT, RELAPSE, SOUTHERN LORD, HALO OF FLIES, PER KORO a samozřejmě punk v různých podobách.
Pepa: Obecně, těchto kapel je mnohem více v zahraničí a proto si myslím, že i naše tvorba může daleko více zaujmout posluchače v zahraničí, tento druh muziky se dle mě u nás spíše rozvíjí a poslouchá ho jen hrstka lidí. Myslím, že nás ovlivňuje hlavně temný hc říznutý metalem, ale jsou zde cítit i vlivy starých kapel ala BLACK SABBATH. Já poslouchám většinou naprosto jiný druh muziky, ale kapely co mám fakt rád pro inspiraci jsou např. THE SAVIOURS, THE SWORD, HIGH ON HIRE, DOOMRIDERS, DYSTOPIA, ALL PIGS MUST DIE, EYEHATEGOD, BLACK BREATH a další, ale byl jsem např. v poslední době na koncertě PENTAGRAM heavy/doom metal ze států (kapela ze 70. let, která stála po boku BLACK SABBATH), nad vystoupením Bobbyho Lieblinga fakt smekám klobouk. Starej fotr, kterej by strčil do kapsy spoustu dnešních zpěváků a to i po svých ultra příbězích s fetem.
Jirka: Pepík tady jakoby opsal můj playlist v přehrávači. Takže nemá smysl nic doplňovat.
Martin: AMEBIX, CATHARSIS, NAUSEA (ta stará americká). Ale od raného mládí na základní škole jsem poslouchal postupem času dost třeba i BLACK SABBATH, SONIC YOUTH, SOUNDGARDEN, MUDHONEY, RESIST, OI POLLOI, NAPAL DEATH, FROM ASHES RISE, ARTYMUS PYLE, ENTOMBED, stejně jako potom BOLT THROWER, CHURCH OF MISERY, EYEHATEGOD, SATYRICON a fůru dalších včetně těch, co psal výše Pepa.
Novinka obsahuje tři věci, a osobně cítím, že jste zase o krůček, vůči debutu, popošli dál. Jaký vy máte z aktuálního materiálu pocit, je nějaký čas po vydání, jste s ním stále spokojeni, tak jako jste byli po natáčení?
Jiří: Mně je ten vývoj sympatický. Asi bych nic neměnil ani s odstupem času. Druhou kytaru většinou vymýšlím přímo ve studiu, možná kdybych si to více promyslel a připravil dopředu...
Pepa: Nahrávka se mi líbí fakt hodně, myslím, že se nakonec vyplatilo nic neuspěchat a udělat desku pořádně a to platí i o obalu, aby byl celkový dojem ve spojení s parťáky TOMORROW‘S HELL, takový jaký jsme chtěli. Neřekl bych, že je to posun někam dopředu, ale spíše bych řekl, že jsme zapojili více metalu a trochu zrychlili, první deska je více atmosférické divadlo s výstupy a pády, což u nové desky moc není a tím se zdá být rychlejší, agresivnější.
Jirka: Já jsem to slyšel naposledy ve studiu. Takže Ti už ani nevím. Reakce lidí jsou ale vesměs pozitivní, takže se to asi povedlo. Vlastně jsem to jednou na Vánoce pouštěl prababičce, protože je pyšná, že vnuk hraje v kapele a chtěla to slyšet. Vypravuje pak svejm kámoškám, jak objíždíme svět. Fakt to chtěla a nedala si nic vymluvit. Skončili jsme hned u intra, kde je nahraný autentický vymítání ďábla. Do gramce se pak vrátily koledy.
Otázka na Pepu. Tvůj vokál je upravovanej přes nějaký efekt, nebo se jedná o tvůj hrdelní řev? Ptám se proto, že mi tvůj styl přijde dost náročný, a že se musí jednat o pořádný nápor na hlasivky. Kdybych takhle zařval minutu já, tak týden nebudu mluvit:-). Jak se cítíš po koncertech?
Pepa: Na tuhle otázku je jednoduchá odpověď – přijď na koncert a udělej si obrázek sám. Ano je to náročné, ale musí tě to bavit a musíš se na to dívat z pohledu, že chceš určitým způsobem vyjádřit něco lidem, TUMMO znamená oheň, proto se snažím být i takový na koncertech a navíc jsem časem pochopil, že je třeba se na to dívat tak, jako bys to sděloval vždy poprvé, tzn. nasypat… Po koncertech se cítím dost debilně, jelikož většinou řídím ještě domů, ale když jedeme na více dní tak si to dokážu užít – pokud neodcházím na vlak do Bozaka odkudkoliv.
Martin: Ano, to si pamatuji, Pepa zvlášť v pokročilejší náladě vždycky odchází na vlak do Boskovic, ať hrajeme na Slovensku, Polsku, Čechách nebo Hrdlořezích. Často ho druhý den hledáme. Zvlášť na turné. Ale Skulda ze SHEEVA YOGA je horší. Ten zmizí a na nádraží ho nenajdeš. ;-)
Máte na kontě dvě desky a obě jsou graficky perfektně zpracované. Nemůžu se rozhodnout, který obal se mi líbí víc :-) Dokonce i samotná deska vždy vyšla v barvě. Debut bílý, aktuální split je fialovo červený. Je evidentní, že grafice přikládáte velkou váhu. Kdo ji pro vás tvoří? A kdo chodí s nápady?
Pepa: Obal první desky nakreslil Peter Mokrý ze Slovenska a tímto bych mu rád ještě jednou poděkoval za skvělou práci a jen dodávám, ten obal není obráceně ani nepovedený (přední + zadní strana) jak jsem někde četl, je tak schválně, stačí se podívat na samolepku, která zobrazuje celý pohled motivu, a pochopíte vše. Druhý obal je o spolupráci kamarádky Pavly s Martinem. Ona nakreslila základní motivy podle našich představ a Martin graficky doladil a zpracoval obal jako celek po konzultaci s TOMORROW‘S HELL. Tímto zdravím Pavlu, díky za super práci.
Jirka: Pavla je hrozně šikovná a moc jí děkujem. V poslední době dělá i většinu výborný grafiky pro STORM IN THE TEMPLE crew pořádající koncerty.
Martin: Obal první desky vlastně vycházel z plakátu, kterej Peter nakreslil k našemu prvnímu turné na Slovensku a nám se sakra líbil. V případě splitka s TOMORROW´S HELL se s Pavlou známe dlouho, děláme spolu koncerty a byla to nejlepší možná volba. Celej proces pak většinou probíhá tak, že jakmile se dohodne koncept, vezmem původní kresby a dodělám DTP a grafiku desek. U toho DTP je to občas složitý, protože málokdy jsem spokojenej s tím, co jsem udělal a jak to ve finále vypadá. Neustále pak zkouším různý varianty a protahuje se to. ;-) Stejně tak i na splitku bych graficky ještě do pár věcí šáhl. Nápady se pak většinou rodí situačně, obal na první desku vycházel z názvu „tummo“ jakožto vnitřního ohně, téma na druhej obal jsme ladili s TOMORROW´S HELL, tak aby vyhovoval všem, a pro mě osobně trochu nadneseně je popisem přechodu a zároveň duality společnosti a přírody, života a smrti, symbolů lidí a vlků, kdy jejich symbolika je paradoxně opakem jejich reálných projevů.
Vydání desky se o dost zpozdilo, pokud se nepletu bylo to vaší vinou. Co bylo hlavní příčinou zdržení a jak na to reagovali kluci z druhé strany TOMMOROWS HELL? Byli na vás třeba naštvaní?
Jiří: Přesně tak. Už ani nevím, o kolik jsme se opozdili. Rok? Vydali jsme první desku až po pár letech, což bylo způsobeno do značné míry obměnou složení a hned na to jsme se domluvili na další v podobě split LP s TOMORROW’S HELL. Trochu jsme se pak prali s časem a tvorbou nového materiálu. Samotný proces nahrávání, mixu a masteru taky zabral nějaký čas. Snažili jsme se pak závdavkem velkou část dokončovacích prací včetně obalu vzít na sebe.
Pepa: Myslím, že kluci asi byli v první fázi trochu naštvaní, než se staly plány skutečností zabralo to více času, než jsme čekali, a za to se jim ještě jednou dodatečně omlouvám, ale později to vyřešili šalamounsky vydáním split EP s MARCH OF THE HORDES a myslím, že oni jsou také nakonec rádi, že se udělala pořádná věc.
Jirka: Kluci z TOMORROW’S HELL jsou nihilisti. Nasraný nebyli.
Martin: Já myslím, že jim to bylo ve finále jedno. Všichni pijou.
Co jsem pozoroval, tak vaše koncertní aktivity se odehrávají většinou na Moravě. Do Čech se vám nechce, nebo je to všechno otázka nabídky - poptávky. A co zahraničí, vyjíždíte někdy za hranice, kde jste byli nejdál? Nějaké evropské turné neplánujete, nebo to není nic pro vás?
Jiří: V naší kapele chybí klasický kronikář, takže si nikdo nezapisuje a tudíž ani přesně nepamatuje, kde a kdy jsme všude hráli. Co se týká Čech, ale i Moravy v průběhu roku je to spíše na té bázi nabídky-poptávky. Když se domluvíme na delším turné, tak to poskládáme sami. Tak třeba na přelomu letošního května a června jsme byli na turné se SHEEVA YOGA po ČR, Slovensku a na konci června s AD ACTA v Rakousku. Předtím jsme byli párkrát na Slovensku a jednou v Polsku. Občas si na prodloužený víkend vyjedeme i s dalšími vyděděnci např. INNOXIA CORPORA, RISPOSTA. Na příští rok plánujeme vyrazit do Velké Británie. Rád bych se v budoucnu ještě někdy vrátil na Balkán a hodně mě láká Pobaltí, takže plánů je asi dost.
Pepa: Asi vše Jirka už popsal, jen já osobně bych si přál více koncertů v Čechách, je pravda, že tam moc nehráváme a ani nevím, čím to je, nemyslím si, že by naše muzika tamní nezajímala, navíc vozíme vlastní aparát, což je pro organizátora koncertů o starost míň, takže tímto způsobem bych rád oslovil lidi, co dělají koncerty v Čechách, kdyby nám někdo chtěl udělat koncert ve svým okolí, stačí se ozvat. Předem dík.
Jirka: Je to tak. V rámci ČR hrajeme spíše na Moravě. Je to škoda.
Martin: Jak naznačil Jirka, rádi bychom na přelomu května a června asi společně zase s kumpány ze SHEEVA YOGA do Anglie/Skotska přes Německo a Francii. Pevně doufám, že nám tentokrát neukradnou nástroje jako minule na turné se SHEEVA YOGA.
Deska vyšla nedávno, ale určitě už máte plány co dál. Chystáte do budoucna samostatnou desku, nebo se bude zase jednat o něco na bázi spolupráce?
Jiří: Postupujeme obráceně. Velkou LP desku jsme vydali jako první, split LP nyní, takže další plán je EP, pak demo ze zkušebny a konec.
Pepa: Čas ukáže, co bude dál…
Martin: Dál bude jen smrt. A teď teda ještě možná singl, který bychom si rádi vydali a udělali DIY sami, a další samostatná deska na konci příštího roku…
Díky za váš čas a zájem.
Jiří: Díky za rozhovor a recenzi!
Pepa: Díky a měj se fajn.
Jirka: Díky moc.
Martin: Měj se pěkně a díky moc za všechno! HAIL TUMMO!
http://bandzone.cz/tummo
http://tummo.bandcamp.com
Jiří (kytara): Já zastupuji „emo“ element. Nicméně EMA CAMELIA letos v květnu ukončila po cca deseti letech své bytí. Ještě máme v plánu si udělat radost a nahrát poslední dva nevydané vály jako rekviem. Snad by to mohlo vyjít jako 7“ EP.
Pepa (zpěv): Ahoj, zdravím všechny. Předem bych chtěl říct, že spojitost s minulými kapelami nemá s TUMMO nic společného, nerad potom slýchávám debilní kecy o tom… jó, to jsou ti týpci z těch známých kapel, tak abyste se z nich neposrali, to musí být vždy super, oni mají kamarády apod. Díky. Moje první kontakty s kapelou se tradují někdy kolem roku 2002 a byla to banda s názvem SPACE TO BEING. Úžasná doba, naprosto bez starostí a plná nadšených lidí plných energie a chuť něco dělat, cestovat na koncerty vlakem třeba přes půl republiky nebo na Slovensko. Zájem lidí o hc/punk byl dle mě daleko větší než je teď a taky si dokázali vážit toho, že někdo v okolí udělal koncert. Sám jsem v té době dělal koncerty v Bozaku v klubu Sklepy, kde se v té době scházela spousta lidí z širšího okolí (mimochodem v tomto klubu se také odehrál první koncert legendární kapely MRTVÁ BUDOUCNOST). Ale to jsem trochu odbočil, s kapelou jsme tehdy nahráli materiál, který vyšel jako split EP s TASTE OF FLASH (kapela z Depoku, Indonésie) – mladí borci podobně nadšení pro powerviolence/fast hc jako my. Další songy vyšly na Štěbyho kompilaci SEKEC MAZEC 3 (obal s foto Adama Bernaua) – doporučuji sehnat všechny kompilační singly, stojí to fakt za to a v té době perfektní práce. Na kompilaci DYING ALIVE... LIVING DEAD LP vyšly další skladby, kompilace s kapelami DREAD 101, SEE YOU IN HELL, SPACE TO BEING, INNOXIA CORPORA, GRIDE, HOMO CONSUMENS, UNDERFIRE, MASS GENOCIDE PROCESS, FRIENDSHIP FOREVER, SICHERHATESYSTEM a NOT a bookletem o historii hc/punku u nás, díky Filipovi. Některé z našich skladeb vyšly také na benefičních kompilacích v USA a Indonésii. V době, kdy kapela udělala nový materiál (nikdy nebyl nahrán, což mě dodnes mrzí), který byl dle mě o dost lepší než původní nahrávka, skončila v propadlišti dějin. Nedávno jsem se dost pobavil, když jsem narazil na video z tehdejšího koncertu SPACE TO BEING na Obscene Extreme 2003, kde kytarista (Vodník) sedí na židli, jelikož hrál se zlomenou klíční kostí, kdo z kytaristů by dneska tohle dal?? Kurva to byly časy. Po nějaké době, kdy v okolí nebyl nikdo, kdo by rozjel něco dalšího, jsem se dostal k naprosto odlišnému hudebnímu stylu a začal jsem zpívat v kapele GOSPEL OF THE FUTURE. Naprosto nová zkušenost, pomalé vokály, cestování na zkoušky hodinu a půl tam a to stejné zpět, docela mazec, ale musím říct, že to stálo za to a dostal jsem se i na koncerty, kde se potkával hc s metalem a poznal jsem i řadu nových lidí. S kapelou jsem nahrál první desku. Poté, co jsem z kapely odešel, ještě nahráli další desku, vyrazili na tour do Finska a potom se rozpadli. Nějakou dobu jsem nic nedělal a už jsem si říkal, že asi v žádné kapele fungovat nebudu, až do té doby, kdy jsem se vracel z výletu do hor a volal mi Martin, jestli bych to s nimi nezkusil v Brně. Tak jsem nakonec do toho šel a musím říct, že jsem potkal lidi, se kterýma se dá na rovinu jednat a jedině tak se dá dělat pořádná kapela, i když nás to všechny někdy stojí hodně sil.
Jirka (basa): Jestli Jiřík zastupuje emo element, tak já jsem v kapele esence undergroundu. Všechny skvadry, kde jsem hrál, byly vyložený hipísárny. Jejich názvy proto nikde na profilech a pozvánkách nenajdete. Evidentně by totiž snížily zlounskej ranking naší kapely. Vypíchl bych například Draků industrial, kde jsem střídal basu, rozbrušovačku a kango. Do světa metalu mě přivedla moje přítelkyně Alenka, když mně dohodila krátkej šolich u jejich GOSPEL OF THE FUTURE. Seznámení s Ultrazvukem mi dočista obrátilo život naruby a batikovaný trika vystřídaly obrácený kříže.
Martin (bicí): S Filipem jsme zakládali SEE YOU IN HELL, pak po několika letech jsme se s tehdejším druhým kytaristou postupně oddělili a vznikli MORE BAD NEWS (temný hardcore, mix CATHARSIS/CHILDREN OF FALL). S přistěhovalcem ze Seattlu jsem krátce hrál v THE LOUDEST SILENCE NEVER HEARD (jeden bič je zaznamenanej na kompilačce SPALTE BRNO NA PRACH) a pak v TUMMO. Kromě něj rozezníváme hromy s ostatními staršími brněnskými hard-covníky v projektu PROKLÍNÁM, jehož největší úspěch je pravděpodobně to, že se měl ocitnout na brněnské kompilačce dřív než kdy měl zkoušku. To bylo před rokem a zkouška pořád nebyla, zato jsme vykročili ke grafickému zpracování loga. To zabere čas a několik dalších let. A kromě hraní děláme koncerty v rámci STORM IN THE TEMPLE (www.storminthetemple.blogspot.cz) a prsty máme i v dalších aktivitách v Brně (www.protestfest.cz atd.). Jinak v SEE YOU IN HELL pak ještě vypomáhal na kytaru David, než se odstěhoval do Prahy.
Jak dlouho jako TUMMO vlastně hrajete? Kdo dával kapelu dohromady? A ještě podotázka. V začátku se u vás v kapele mihnul David (THEMA ELEVEN, MOTHER, MORKHIMMEL), jakou on měl v kapele roli?
Jiří: TUMMO funguje zhruba od roku 2007. Potkávali jsme se celkem často s Martinem a Davidem na brněnských koncertech. V té době už myslím nefungovali MORE BAD NEWS a Martin měl k dispozici zkušebnu, tak jsme se domluvili, že si někdy můžeme zahrát nějaký brajgl. Začali jsme se scházet častěji a přidal se k nám Michal na basu (ex- MORE BAD NEWS), který vlastně vymyslel i název TUMMO. Později jsme oslovili Pepu, který v té době už nezpíval s GOSPEL OF THE FUTURE a žije kousek za Brnem. Po nějakém čase nás v důsledku časové indispozice opustil Michal a nahradil jej na basu Petr alias Vodník (ex- SPACE TO BEING). V létě 2009 pak odešel David do Prahy, Petr měl také méně času, tak jsme se nakonec domluvili s Jirkou. Tahle sestava se poměrně rychle usadila a fungujeme tak k mé plné spokojenosti dodnes.
Pepa: David je hodně dobrý a kreativní kytarista, ale myslím že pro muziku, kterou dnes děláme je daleko lepší jeden kytarista na dva aparáty, což je na koncertě fakt hodně znát, tah na branku je daleko větší a celkově je to mnohem více syrovější a nasranější, bez kudrlinek. Druhá kytara se dodělá ve studiu na nahrávku, a tak je to podle mě ideální, koncerty mám radši syrové, oheň musí hořet.
Jirka: Já jsem přišel už k hotovýmu. Nicméně za tu dobu, co s klukama jsem, cítím určitý přerod. Jiříkovi tutově pomohl odchod Davida z kapely. Musel se vyrovnat s tím, že teď stojí vše na něm a už se nemůže schovat za první kytaru. Počáteční potíže se vymanit z Davidového vlivu při tvorbě songů, jsou definitivně pryč a teď to solí neuvěřitelným štýlem.
Jiří: Neuvěřitelně solím maximálně tak polévku...
Martin: Hlavně, že to je nahlas. Nevím, jestli hůř slyším, ale zatím se to projevuje ponejvíc v reakcích zvukařů stěžujících si na nadměrný hluk a příliš hlasitou kapelu.
V našich končinách hrajete hudbu, které se moc kapel nevěnuje. Bylo vaším prvotním záměrem znít tak, jak zníte, nebo to prostě jen tak vyplynulo ze společného zkoušení?
Jiří: Abych byl upřímný, tak jsem zpočátku čekal, že to bude spíše hudba podobná kapelám, ve kterých jsme hráli, nějaký temný hardcore, což i částečně odpovídalo během prvních pokusů o sehrávání. Nicméně David začal přinášet riffy, které se tomuto začaly trochu vzdalovat. Docela hardrock, trochu metal a shuffle rytmy. Myslím, že se to všem zalíbilo po všech těch letech emociálního bahna, i když já měl relativně potíž to dostat do ruky. V každém případě to byla nová výzva a bavilo mě to, protože to mělo pořád punkový drive. Takže odpověď na tvou otázku je, že do značné míry se na tom podepsal David a pak už to nějak vyplynulo ze společného hraní.
Martin: Vlastně první věc, na které jsme se sehrávali, byli AMEBIX „Nobody´s Driving.“ Takže osobně myslím, že ani úmysl hrát tak, jak zní TUMMO teď, tam nebyl. Spíš to z mého pohledu byl výsledek souhry elementů, který každej přinesl odtud, kde hrál.
Vyšla vám jedna samostatná deska, jeden split a podíleli jste se na jedné kompilaci. Vše vyšlo na LP. Je jasné, že preferujete vinyl. CD formát odmítáte úplně, i soukromě, tím mám na mysli, že si kupujete jenom desky? A co pro vás vlastně LP představuje?
Jiří: Kupovat si hudbu už je dnes pro mnohé asi přežitek. Pokud tedy vůbec vydávat nějaký nosič, tak asi jedině vinyl, který má svou tradici a jako jeden z mála nosičů si stále najde cestu k lidem. Byť na tom má zásluhu převážně sběratelská fetiš. Pro mě je to také fetiš, i když nejsem žádný sběratel. Většinou poslouchám hudbu v MP3 přehrávači při cestách odněkud nikam, a gramofon si zapínám doma už méně často. CD nekupuji, ale pokud na koncertě narazím na zajímavou kapelu, která nemá vinyl, tak si jej koupím a převedu do MP3.
Pepa: Vinyly mám hodně rád, ale nejsem sběračským fanatikem každé nahrávky, co vyjde na vinylu. Je to tak, že většinou si kupuju vinyly na koncertech kapel, které mě zajímají nebo mě na koncertě oslovily. Nebo druhá varianta kapely, co se mi fakt líbí a nová nahrávka mě zajímá automaticky. Je pravda, že dnes se roztrhl pytel s kapelami na vinylu a mnohdy by se dalo říct, že je to škoda vinylu. Z druhé stránky věci je fakt, že spousta kvalitních kapel vychází i na kazetových páskách a boom kazet se pomalu vrací v podobě demo nahrávek, je znatelné např. v USA a Kanadě, ale je to spojené i s příchodem krize, s čímž souvisí i cena vinylů a kazeta je přece jen levnější formát nosiče. Pokud jde o CD, tento nosič moc nepodporuji, spíše je to tak, jak píše Jirka, když není dostupný jiný nosič tak CD koupím, ale u mě je to spíše hodně velká náhoda. Podporujeme vinyl a jako bonus máme i v deskách download kód pro digitální verzi, což znamená, že když koupíš desku, máš oboje. Vinyl je nestárnoucí legenda.
Jirka: Vinyl je propojení specifickýho zvuku a zároveň výtvarnýho umění. Nabízí Ti prostor, který cédéčko prostě poskytnout nemůže.
Martin: Neodmítám CD formát, ale pravda je, že CD jsem si nekoupil, když nepočítám dárky a instalační CD, hodně dlouho. Vinyl, ještě když do toho zahrnu asi největší možnost grafickýho vyjádření a zpracování v případě, je pro mě nejlepší možnost. A myslím, že optimální kombinací je dnes download/MP3 + vinyl. Předražený CD jsou už mrtvý. Na druhou stranu, v rámci DIY přístupu nerozlišuju moc mezi formátem nosiče, a z tohoto pohledu nemám vůbec nic proti cédéčkům, pokud se dostanou přímo mezi lidi bez zbytečných zdražení, třeba když kapela vydá demo nebo desku na vlastním páleným či lisovaným CD.
Zvukově dnes vychází na vinylu docela dost průserů, a rozhodně se nedá tvrdit, že LP vždy představuje lepší zvuk. Někdo je rád, že má v ruce velký formát, a co založit do sbírky, a výsledný zvuk až tolik neřeší. Naopak někdo jde zas vyloženě po něm. Jaký vy máte na tohle pohled?
Jiří: Součástí všech našich desek (s výjimkou kompilace) byl odkaz na stažení hudby ve formátu MP3. Kdyby měl někdo zájem, tak bychom mu asi poslali i WAV, ale myslím, že 320kBit MP3 je dostačující a měla by uspokojit i náročnější posluchače na kvalitu zvuku. Další formáty jako např. FLAC jsme nikdy neřešili a řešit nebudeme. Beru to dnes jako nezbytnou součást desky. V době kdy většina kapel nahrává digitálně, tak se výhody vinuly asi úplně neodrazí na konečném zvuku. Nicméně myslím, že i dnes mají některé kapely lepší zvuk z vinylové desky, vlastně mě docela baví ten charakter zvuku. Asi je to záležitost masteru, ale moc tomu nerozumím.
Pepa: Už jsem trochu nakousl v předchozí otázce. Podle mě je to tak, že pro spoustu hc/punk kapel, co dnes hrají, je vinyl kult a chtějí mít svoje nahrávky na vinylu, protože vinyl pro ně něco znamená a představuje, ale je fakt, že je taky spousta kapel, hlavně metalových, které vychází více na CD, asi je to hodně spojené i s tím, co požadují fanoušci. Pro mě je zásadní vystoupení kapely na koncertě a celkový dojem z té kapely. Je fakt, že zvuk je také otázka vkusu, soundově jsme na tom podstatně jinde než třeba japonské kapely, které mají specifický zvuk. Je nutné také dodat, že spousta kapel je ochotna dát za master nahrávky spoustu peněz, aby byl výsledek fakt na úrovni, podobné je to např. s obaly desek a drahými renomovanými kreslíři - je to celkově složité, je to hodně individuální. Za mě jednoznačně celkový dojem z vystoupení kapely, nelpím na špičkovém zvuku ani obalu.
Jirka: Pro mě je finální sound zásadní. Upřímně, naše songy jsou v podstatě hrozně primitivní. Žádnej super heavy, ale pár jednoduchých rifů. Takových kapel jsou tisíce. Jak říká s oblibou Pepík, nejdůležitější je to do nich pořádně nasypat. Prostě aby lidi porazil hned první tón a urvalo jim to uši. Tímto posílám pusu většině zvukařů, kteří se pořád s naším záměrem nemohou ztotožnit. VOLUME 11
Martin: Když si kupuju desku, tak často nevím, jakej bude mít zvuk a rozhoduju se podle jiných věcí – jak kapela hraje na koncertě, podle předchozí zkušenosti, často i textů atd. Zvuk asi není to, co bych u ostatních kapel hodnotil jako nejdůležitější. Nicméně pokud bych viděl na pódiu špinavou punkovou kapelu, které se to dá věřit, dře krev a měla drive, nezáleží mi na tom, jestli je zvuk na desce profi nebo ne. Špína se taky počítá a často je to přesně to, co sterilně čistým metalovým nahrávkám chybí – atmosféra. Jinak ale samozřejmě v případě TUMMO nebo každé kapely kde hraju, chci, aby byl co nejlepší, a záleží mi na něm stejně jako na grafice nebo textech. A třeba v případě TUMMO se mi z vinylu zdá zvuk lepší než digitál.
Zmiňovali jsme vaši účast na kompilaci „Brno stále v plamenech“, kam jste přispěli skladbou „Hlídač“. To je zatím jediná skladba od vás s textem v češtině. Neuvažovali jste do budoucna o větším zařazení češtiny? A jaký máte názor na užití češtiny a angličtiny? Váš případ to není, ale někdy mám pocit, že se dost kapel za angličtinu schovává. V cizině nikoho nezajímaj, a Češi to nějak skousnou, ve větším případě ani nepoznaj, že ty texty nemají velkého smyslu.
Jiří: Otázku výběru jazyka jsme nechali na Pepovi. Prý se lépe řve angličtina. Mně angličtina nevadí, ale raději mám češtinu u českých kapel. Hlídač byl v češtině, jelikož se jednak jednalo o brněnskou kompilaci, na které jsme chtěli náš příspěvek nějak ozvláštnit a za druhé všem se nám ten český text líbil. Psát dobré české texty není jednoduché.
Pepa: Je to první skladba, u které jsme udělali obě jazykové verze zpěvu a nakonec jsme pro kompilaci použili tu českou, zdála se nám vhodnější z hlediska celkového pojetí skladby a finálně vyznívala dobře, a jak píše Jirka, chtěli jsme pro tuhle kompilaci udělat něco navíc. Mě osobně se zpívají lépe anglické texty než ty české, ale na druhou stranu je fakt, že s češtinou jsem se narodil a vyjádření v textech je zase jednodušší, navíc s tím potom není tolik práce, aby byl překlad autentický a dobře se zpíval. Napsat kvalitní český text taky není žádná prdel a myslím, že můžu říct za všechny, že s tím také dost bojujeme, aby vzešel finální výsledek, na který nakonec kývnou všichni. Co bude dál, ukáže asi čas. Nech se překvapit hehe. Myslím, že pokud jde o texty ať už v cizině nebo zde, je to hlavně o lidech. Někoho texty zajímají, někdo jde převážně po muzice, nemyslím si, že texty v cizině nikoho nezajímají.
Jirka: Taky mám radši češtinu u českých kapel. Všechny texty jsou skládaný primárně v češtině, takže je i zkoušíme v songu. Anglická verze, ale většinou ve finálním srovnání dopadne lépe.
Martin: Já se teda přiznám, že lobuju za češtinu. A taky, všechny texty TUMMO jsou nejdřív česky a pak je teprve podle frázování překládáme do angličtiny. Nicméně čeština mi přijde údernější. Myslím, že díky tomu, že je to mateřský jazyk, v něm dokážu přesněji vystihnout podstatu tématu textu. Proto, ačkoliv nemám nic proti angličtině a nemyslím si, že by to u českých kapel muselo být nutně o tom odsudku „že každá pičovina zní anglicky dobře,“ budu radši za dobře znějící českej text. Taky bych asi ale nechtěl desku, kde půlka songů je česky a druhá půlka anglicky. Měl by to být ucelenej koncept. Ale finální rozhodnutí nechávám na Pepovi, který je zpívá. A zmíněný debaty v kapele o textech než se veřejně použijí, možná i díky tomu, že se tam sešli tři doktoři, jsou spíš o obsahu, metaforách, konotacích – což by tak mělo být, důležitej je obsah, ne jazyk.
Jste plus mínus z Brna. Podíleli jste se na kompilaci „Brno stále v plamenech“. Jak vy celou kompilaci vnímáte líbí/nelíbí? Lze ji brát jako ideální na HC scénu v Brně? Já mám jen pohled zvenčí, bez nějakých kamarádských vazeb, a musím říct, že minimálně půlka kapel zde zastoupených, se mi zatím jeví jako slabé úrovně.
Jiří: Myslím, že je skvělé, že takové věci vycházejí a cením si Filipova (SEE YOU IN HELL, HLUBOKÁ ORBA) elánu, který se postaral o oba díly. Vzhledem k tomu, že je součástí desky i „malá orba“ s texty, rozhovory a referátem o brněnském podzemí, může to spoustu lidem umožnit poznat i méně známé kapely. I když nutno dodat, že některé kapely jsou spíše z okolí Brna a některé brněnské tam naopak chybí. Nemyslím si, že kapela si musí nějak „zasloužit“ vinyl nebo účast na nějaké kompilaci.
Pepa: Myslím, že deska jako celek je skvělá. Za mě je pohled jasný a myslím, že je hrozně důležité, že kompilace vycházejí (i když mám smutný pocit, že desku si koupili hlavně lidé, co mají zájem o dění a v tomto případě kapelách z Brna a okolí ví již z jiných zdrojů, to jsou právě lidé, kteří po informacích prahnou a sami si dělají vlastní pohled na kapely a lokální dění, díky za ně), ale podle mě byla deska spíše určena dalším lidem, co informace buď nemají nebo je hledají, či si rozšiřují přehled, a to je obrovská šance přínosu informací. Navíc je v bookletu spousta dalšího infa a rozhovory se všemi kapelami – bomba, co chceš víc??? Je jasné, že některé kapely jsou na tom líp než druhé (někdo začíná s kapelou, někdo hraje třeba 10 let, ale můžu s klidem říct, že ani jedna kapela není z těch, co by si nezasloužila být na tomto vinylu), ale tohle má být hlavně aktuální pohled na věc, dění, kapely v dané lokalitě a ne přehlídka top kapel. Myslím, že za tyto počiny bychom měli děkovat. Když jsme hráli v zahraničí, cizinci si desku kupovali, jelikož je zajímá dění u nás – což je super. I z těch méně známých kapel může být za pár let kapela, z které nebudeme srát jen my, ale třeba i půlka Evropy.
Martin: Nechce se mi asi dostat do polohy, kdy budu hodnotit kapely pouze z hlediska toho, kolik zahrajou tónů, což otázka může naznačovat. Neumím bohužel moc oddělit lidi, který znám, od kapel, ve kterých hrajou – teprve dohromady to dává ksicht dané kapely. Ani nemám mustr na to, co je dobrá a co špatná kapela. Takže mně se kompilačka líbí a jsem za ni rád. Podle mě je udělaná výborně, booklet vládne a deska vystihuje DIY punk/hc scénu v Brně. FESTA DESPERATO, MACGYVER, V DOBĚ MORU, RISPOSTA, SEE YOU IN HELL a MORSA mě asi dostali nejvíc. Navíc, za tu dobu jednoho roku od vydání zase začaly hrát nový kapely (některý kapely z téhle kompilačky už zase naopak nehrajou) jako ALIUSTERRA nebo BRÜNNER TODESMARSCH, takže výčet kapel potenciálního příštího dílu by byl logicky zase trošku jinej, ale hořet bude Brno stejně.
Vaše hudba spojuje prvky HC, metalu, sludge určitě i stoneru. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že to co posloucháte bude různorodá směska. Jaké kapely byste jmenovali, jakožto zásadní pro vaši tvorbu?
Jiří: Je to přesně tak. Poslouchám všechno možné. Nevím, co přesně je zásadní pro tvorbu TUMMO, u mě to asi bude starý švédský death metal, starší a retro thrash metal nebo třeba „bubácké“ kapely vycházející na labelech jako NEUROT, RELAPSE, SOUTHERN LORD, HALO OF FLIES, PER KORO a samozřejmě punk v různých podobách.
Pepa: Obecně, těchto kapel je mnohem více v zahraničí a proto si myslím, že i naše tvorba může daleko více zaujmout posluchače v zahraničí, tento druh muziky se dle mě u nás spíše rozvíjí a poslouchá ho jen hrstka lidí. Myslím, že nás ovlivňuje hlavně temný hc říznutý metalem, ale jsou zde cítit i vlivy starých kapel ala BLACK SABBATH. Já poslouchám většinou naprosto jiný druh muziky, ale kapely co mám fakt rád pro inspiraci jsou např. THE SAVIOURS, THE SWORD, HIGH ON HIRE, DOOMRIDERS, DYSTOPIA, ALL PIGS MUST DIE, EYEHATEGOD, BLACK BREATH a další, ale byl jsem např. v poslední době na koncertě PENTAGRAM heavy/doom metal ze států (kapela ze 70. let, která stála po boku BLACK SABBATH), nad vystoupením Bobbyho Lieblinga fakt smekám klobouk. Starej fotr, kterej by strčil do kapsy spoustu dnešních zpěváků a to i po svých ultra příbězích s fetem.
Jirka: Pepík tady jakoby opsal můj playlist v přehrávači. Takže nemá smysl nic doplňovat.
Martin: AMEBIX, CATHARSIS, NAUSEA (ta stará americká). Ale od raného mládí na základní škole jsem poslouchal postupem času dost třeba i BLACK SABBATH, SONIC YOUTH, SOUNDGARDEN, MUDHONEY, RESIST, OI POLLOI, NAPAL DEATH, FROM ASHES RISE, ARTYMUS PYLE, ENTOMBED, stejně jako potom BOLT THROWER, CHURCH OF MISERY, EYEHATEGOD, SATYRICON a fůru dalších včetně těch, co psal výše Pepa.
Novinka obsahuje tři věci, a osobně cítím, že jste zase o krůček, vůči debutu, popošli dál. Jaký vy máte z aktuálního materiálu pocit, je nějaký čas po vydání, jste s ním stále spokojeni, tak jako jste byli po natáčení?
Jiří: Mně je ten vývoj sympatický. Asi bych nic neměnil ani s odstupem času. Druhou kytaru většinou vymýšlím přímo ve studiu, možná kdybych si to více promyslel a připravil dopředu...
Pepa: Nahrávka se mi líbí fakt hodně, myslím, že se nakonec vyplatilo nic neuspěchat a udělat desku pořádně a to platí i o obalu, aby byl celkový dojem ve spojení s parťáky TOMORROW‘S HELL, takový jaký jsme chtěli. Neřekl bych, že je to posun někam dopředu, ale spíše bych řekl, že jsme zapojili více metalu a trochu zrychlili, první deska je více atmosférické divadlo s výstupy a pády, což u nové desky moc není a tím se zdá být rychlejší, agresivnější.
Jirka: Já jsem to slyšel naposledy ve studiu. Takže Ti už ani nevím. Reakce lidí jsou ale vesměs pozitivní, takže se to asi povedlo. Vlastně jsem to jednou na Vánoce pouštěl prababičce, protože je pyšná, že vnuk hraje v kapele a chtěla to slyšet. Vypravuje pak svejm kámoškám, jak objíždíme svět. Fakt to chtěla a nedala si nic vymluvit. Skončili jsme hned u intra, kde je nahraný autentický vymítání ďábla. Do gramce se pak vrátily koledy.
Otázka na Pepu. Tvůj vokál je upravovanej přes nějaký efekt, nebo se jedná o tvůj hrdelní řev? Ptám se proto, že mi tvůj styl přijde dost náročný, a že se musí jednat o pořádný nápor na hlasivky. Kdybych takhle zařval minutu já, tak týden nebudu mluvit:-). Jak se cítíš po koncertech?
Pepa: Na tuhle otázku je jednoduchá odpověď – přijď na koncert a udělej si obrázek sám. Ano je to náročné, ale musí tě to bavit a musíš se na to dívat z pohledu, že chceš určitým způsobem vyjádřit něco lidem, TUMMO znamená oheň, proto se snažím být i takový na koncertech a navíc jsem časem pochopil, že je třeba se na to dívat tak, jako bys to sděloval vždy poprvé, tzn. nasypat… Po koncertech se cítím dost debilně, jelikož většinou řídím ještě domů, ale když jedeme na více dní tak si to dokážu užít – pokud neodcházím na vlak do Bozaka odkudkoliv.
Martin: Ano, to si pamatuji, Pepa zvlášť v pokročilejší náladě vždycky odchází na vlak do Boskovic, ať hrajeme na Slovensku, Polsku, Čechách nebo Hrdlořezích. Často ho druhý den hledáme. Zvlášť na turné. Ale Skulda ze SHEEVA YOGA je horší. Ten zmizí a na nádraží ho nenajdeš. ;-)
Máte na kontě dvě desky a obě jsou graficky perfektně zpracované. Nemůžu se rozhodnout, který obal se mi líbí víc :-) Dokonce i samotná deska vždy vyšla v barvě. Debut bílý, aktuální split je fialovo červený. Je evidentní, že grafice přikládáte velkou váhu. Kdo ji pro vás tvoří? A kdo chodí s nápady?
Pepa: Obal první desky nakreslil Peter Mokrý ze Slovenska a tímto bych mu rád ještě jednou poděkoval za skvělou práci a jen dodávám, ten obal není obráceně ani nepovedený (přední + zadní strana) jak jsem někde četl, je tak schválně, stačí se podívat na samolepku, která zobrazuje celý pohled motivu, a pochopíte vše. Druhý obal je o spolupráci kamarádky Pavly s Martinem. Ona nakreslila základní motivy podle našich představ a Martin graficky doladil a zpracoval obal jako celek po konzultaci s TOMORROW‘S HELL. Tímto zdravím Pavlu, díky za super práci.
Jirka: Pavla je hrozně šikovná a moc jí děkujem. V poslední době dělá i většinu výborný grafiky pro STORM IN THE TEMPLE crew pořádající koncerty.
Martin: Obal první desky vlastně vycházel z plakátu, kterej Peter nakreslil k našemu prvnímu turné na Slovensku a nám se sakra líbil. V případě splitka s TOMORROW´S HELL se s Pavlou známe dlouho, děláme spolu koncerty a byla to nejlepší možná volba. Celej proces pak většinou probíhá tak, že jakmile se dohodne koncept, vezmem původní kresby a dodělám DTP a grafiku desek. U toho DTP je to občas složitý, protože málokdy jsem spokojenej s tím, co jsem udělal a jak to ve finále vypadá. Neustále pak zkouším různý varianty a protahuje se to. ;-) Stejně tak i na splitku bych graficky ještě do pár věcí šáhl. Nápady se pak většinou rodí situačně, obal na první desku vycházel z názvu „tummo“ jakožto vnitřního ohně, téma na druhej obal jsme ladili s TOMORROW´S HELL, tak aby vyhovoval všem, a pro mě osobně trochu nadneseně je popisem přechodu a zároveň duality společnosti a přírody, života a smrti, symbolů lidí a vlků, kdy jejich symbolika je paradoxně opakem jejich reálných projevů.
Vydání desky se o dost zpozdilo, pokud se nepletu bylo to vaší vinou. Co bylo hlavní příčinou zdržení a jak na to reagovali kluci z druhé strany TOMMOROWS HELL? Byli na vás třeba naštvaní?
Jiří: Přesně tak. Už ani nevím, o kolik jsme se opozdili. Rok? Vydali jsme první desku až po pár letech, což bylo způsobeno do značné míry obměnou složení a hned na to jsme se domluvili na další v podobě split LP s TOMORROW’S HELL. Trochu jsme se pak prali s časem a tvorbou nového materiálu. Samotný proces nahrávání, mixu a masteru taky zabral nějaký čas. Snažili jsme se pak závdavkem velkou část dokončovacích prací včetně obalu vzít na sebe.
Pepa: Myslím, že kluci asi byli v první fázi trochu naštvaní, než se staly plány skutečností zabralo to více času, než jsme čekali, a za to se jim ještě jednou dodatečně omlouvám, ale později to vyřešili šalamounsky vydáním split EP s MARCH OF THE HORDES a myslím, že oni jsou také nakonec rádi, že se udělala pořádná věc.
Jirka: Kluci z TOMORROW’S HELL jsou nihilisti. Nasraný nebyli.
Martin: Já myslím, že jim to bylo ve finále jedno. Všichni pijou.
Co jsem pozoroval, tak vaše koncertní aktivity se odehrávají většinou na Moravě. Do Čech se vám nechce, nebo je to všechno otázka nabídky - poptávky. A co zahraničí, vyjíždíte někdy za hranice, kde jste byli nejdál? Nějaké evropské turné neplánujete, nebo to není nic pro vás?
Jiří: V naší kapele chybí klasický kronikář, takže si nikdo nezapisuje a tudíž ani přesně nepamatuje, kde a kdy jsme všude hráli. Co se týká Čech, ale i Moravy v průběhu roku je to spíše na té bázi nabídky-poptávky. Když se domluvíme na delším turné, tak to poskládáme sami. Tak třeba na přelomu letošního května a června jsme byli na turné se SHEEVA YOGA po ČR, Slovensku a na konci června s AD ACTA v Rakousku. Předtím jsme byli párkrát na Slovensku a jednou v Polsku. Občas si na prodloužený víkend vyjedeme i s dalšími vyděděnci např. INNOXIA CORPORA, RISPOSTA. Na příští rok plánujeme vyrazit do Velké Británie. Rád bych se v budoucnu ještě někdy vrátil na Balkán a hodně mě láká Pobaltí, takže plánů je asi dost.
Pepa: Asi vše Jirka už popsal, jen já osobně bych si přál více koncertů v Čechách, je pravda, že tam moc nehráváme a ani nevím, čím to je, nemyslím si, že by naše muzika tamní nezajímala, navíc vozíme vlastní aparát, což je pro organizátora koncertů o starost míň, takže tímto způsobem bych rád oslovil lidi, co dělají koncerty v Čechách, kdyby nám někdo chtěl udělat koncert ve svým okolí, stačí se ozvat. Předem dík.
Jirka: Je to tak. V rámci ČR hrajeme spíše na Moravě. Je to škoda.
Martin: Jak naznačil Jirka, rádi bychom na přelomu května a června asi společně zase s kumpány ze SHEEVA YOGA do Anglie/Skotska přes Německo a Francii. Pevně doufám, že nám tentokrát neukradnou nástroje jako minule na turné se SHEEVA YOGA.
Deska vyšla nedávno, ale určitě už máte plány co dál. Chystáte do budoucna samostatnou desku, nebo se bude zase jednat o něco na bázi spolupráce?
Jiří: Postupujeme obráceně. Velkou LP desku jsme vydali jako první, split LP nyní, takže další plán je EP, pak demo ze zkušebny a konec.
Pepa: Čas ukáže, co bude dál…
Martin: Dál bude jen smrt. A teď teda ještě možná singl, který bychom si rádi vydali a udělali DIY sami, a další samostatná deska na konci příštího roku…
Díky za váš čas a zájem.
Jiří: Díky za rozhovor a recenzi!
Pepa: Díky a měj se fajn.
Jirka: Díky moc.
Martin: Měj se pěkně a díky moc za všechno! HAIL TUMMO!
http://bandzone.cz/tummo
http://tummo.bandcamp.com
RECENZE:
Brno stále v plamenech
TUMMO/TOMORROW´S HELL
