Klikaři. Jinak ani nelze nazvat naše trio, kterému se ve středu prostě dařilo vše, na co sáhlo, i to, na co nemělo vliv. Vyrazili jsme brzy ráno a na místě srazu tří veteránů (resp. dvou veteránů a jednoho, který se tomuto termínu brání) jsme se potkali v průběhu dvou minut... Rychlá nakládka všeho nezbytného do jednoho přibližovadla a už jsme táhli k Jaroměři, kam jsme dorazili, bez jakýchkoliv větších zdržovaček na cestě, kolem půl jedné. S trochou obav jsme pak zamířili k akreditacím, ale i tam vše šlapalo jako na drátkách, o odbavení klasických i elektronických vstupenek nemluvě. Prostě žádné fronty, vše běželo perfktně, určitě palec nahoru, že se pořadatelé poučili z loňských i předloňských front. Podařilo se i rychlé předání věcí do jednoho distra a pak honem na ubytovnu, kde jsme zase nečekali ani vteřinu... Prostě to, co jsme měli stihnout za celé odpoledne, jsme odbavili během hodiny a tak zbyla spousta času na ležing. Jediné, co nás trochu otravovalo, bylo počasí, teploměr šplhal k nějakým 35 °C a tak jsme při naší lenosti do areálu vyrazili taxíkem. (Johan)
Příchod do areálu jsme měli naplánovaný na první kapelu, u turniketů jsme sice s naší hokejovou taškou způsobili menší zácpu (inu starší ročníky si s sebou do areálu vláčely náhradní boty, kalhoty, trička, mikiny, pláštěnky... co kdyby přišla zima, déšť nebo něco takového...), ale slečna se nakonec celou taškou prohrabala a pustila nás s úsměvem dovnitř. Na pódiu právě začínali BEAST WITHIN THE SOUND, kteří zatím na tuzemské scéně příliš výraznou stopu nezanechali, zejména kvůli častým personálním změnám i přerušení činnosti. Dosud jsem od kapely neslyšel ani notu a po vyslechnutí části setu se sám od sebe po nahrávkách pídit nebudu. BWTS jsou typickou moderně se jevící plus mínus metalcore partou, která osloví mladé publikum, ale po jejímž koncertu nám fosiliím nezůstane v hlavně lautr nic, ani ty thrashové elementy. Prostě to bylo precizně sehrané i zahrané, kapela valila, ale z mého pohledu odnikud nikam. (Johan)
O první pozitivní hudební dojem se postarali DYING PASSION. Nejenže to kapele moc pěkně hrálo, navíc na pódiu excelovala zpěvačka Zuzka. Ta totiž přitahovala všechny mužské oči jako magnet. V pěkných šatičkách rozdávala úsměvy na všechny strany a působila pozitivním dojmem, a hlavně... jí to opravdu moc slušelo. Nebylo pak vůbec nic složitého strhnout přihlížející na svou stranu, ostatně kvalitního materiálu na to šumperští mají dost. Milé vystoupení. (Coornelus)
DYING PASSION mám opravdu rád, líbí se mi všechno, co zatím nahráli, viděl jsem je mnohokrát, i na akci, kam na ně dorazilo 17 lidí... Tři z nich se pak sešli i na Brutalu a byli svědky kvalitního představení, jemuž samozřejmě dominovala zpěvandule Zuzka a její outfit. Dobrý dojem trochu kazil nevyrovnaný zvuk, který v druhé polovině setu místy vypadával. Ale i tak se DYING PASSION na Brutalu po devíti letech prezentovali jako sebevědomá kapela, která má jasno a která za těch 14 let, co vydává nahrávky, neklesla pod vysoko nastavenou laťku. (Johan)
JUNGLE ROT sice nepatří mezi profláklé kapely, ale na Brutalu si určitě rozšířili fanouškovskou základnu. Lidí na ně došlo víc než jsem čekal a Američany to asi nakoplo, protože odehráli energický set plný starého dobrého death metalu, který sice není kdovíjak objevný, ale na živo pořád zabírá. Neznal jsem dopředu ani notu, ale vydržel jsem déle, než jsem čekal... Pánové si koncert užili, asi nečekali takovou odezvu, a před plným hledištěm se z pódia víc než ochotně fotili... (Johan)
E.N.D. (Evil Never Dies) z Chorvatska mě nebavili ani minutu. Vydržel jsem tedy o něco déle, ale nic... Trio produkovalo podivný groove metal, rádoby moderní, rádoby zemitý, ale já se neměl čeho chytit... pro mě nejslabší položka prvního dne. (Johan)
MALIGNANT TUMOUR vlítli na plac tak, jak člověk očekával. Možná namítnete, že je to furt ta samá písnička, jenže když daj Malignanti vedle sebe jejich nejlepší pecky, přihoděj pár žhavých novinek, k tomu připočtete suverénní přednes, nezbývá než uznat jejich kvality, a koncert si užít. Tudíž za mě se jednalo o další příjemně strávený čas ve společnosti těchto chacharů, kteří neustále naivně věří, že by mohl Baník hrát ligu do desátého místa (úsměv). (Coornelus)
Ohledně vystoupení TESTAMENT jsem si od nejmenovaných kolegů vyslechl několik (zcestných) negativních názorů, ale z mojí strany naprostá spokojenost a potvrzení statutu klasiků žánru.Při vší úctě k předchozím vystupujícím, tohle byl jiný "level". Ať už došlo na klasiky (Into the pit, The preacher...), nebo věci novější (třeba skvělá Native blood), vše šlapalo naprosto skvěle. A pozorovat v akci mistra Skolnicka a Hoglana... Nádhera. Vyšší škola thrash metalu. Když pominu zvukové úlety na začátku, nemám co vytknout. (Goro)
To nejlepší na konec. Na HENTAI CORPORATION jsem se těšil z celého večera nejvíc. Trochu jsem se bál přijetí kapely ze strany fans, ale naštěstí se zkostnatělé metalové hrany začínají obrušovat, a tak vše proběhlo v naprostém pořádku. Jejich neobvyklý styl, plný energické muziky, nápaditě vystavěných skladeb, v čele s neuchopitelným zpěvákem, rozpumpoval všechny otevřené přihlížející. HC byli jediná kapela pátečního večera, kterou jsem vydržel sledovat až do konce jejich setu. Odměna byla výživná, dostal jsem za to zážitek, v pátek největší. Jestli na někoho v tuzemské scéně padnou slova, jako rock stars, potom na Hentaje. Škoda jen té tuny sprostých slov, ale i hvězdy mají své mouchy (úsměv). Nejlepší páteční kapela, suverénně. (Coornelus)
Rudé právo, 7.8.1988
Poslední skupinou středečního programu byli pražští HENTAI CORPORATION. Ti produkují hudbu, která se dnešním mladým lidem líbí. Nemůžeme kapele upřít instrumentální a kompoziční schopnosti, zpěvákovi určitou dávku hereckého talentu, ale na druhou stranu nemůžeme opomenout jeho nevhodné výroky, které se objevovaly během celého vystoupení. Často používané vulgární výrazy nemají ve slovníku naší mládeže co dělat, a když je mladí lidé slyší z úst umělce (který by měl jít příkladem...), přijmou je za své... Opravdu by to bez pánských a dámských přirození nešlo? Opravdu je nutné pořád souložit s kozlem? A urážky na úkor našich mnohem populárnějších interpretů, zejména miláčka mládeže Michala Davida, to už nemůžeme respektovat vůbec... to prostě pan Škarohlíd přehnal. A tak se ptáme, zda skupina tohoto typu na podobné přehlídky patří?
Zatímco TESTAMENT mě nedokázali pod pódiem udržet celý set, pražským výtržníkům se to povedlo. Jednoznačně nejzábavnější kapela celé středy, najednou ze mě spadla únava a se zájmem jsem sledoval rotyku, kterou pánové na pódiu rozjeli. Že je mistr Škarohlíd šoumen se ví, že se bez vulgarismů neobejde taky, ale nejdůležitější je muzika a ta je v podání HENTAI CORPORATION skvělá a originální. Navíc kapela na pódiu nevydrží chvilku v klidu, takhle má vypadat pódiová prezentace. A chtělo by to konečně desku. (Johan)
Fotky: Coornelus, Ignor
