SATYRICON, U.D.O., PINK CREAM 69, CRUCIFIED BARBARA, CITRON, SALAMANDRA, POWER 5
Původní plán, vidět SALAMANDRU, trochu hatilo počasí, takže jsem ze setu téhle speedmetalové skupiny stihl až samotný závěr. Tudíž těžko dělat po deseti minutách nějaké závěry. Lidí v areálu zatím příliš nebylo, ale začínali houfně přicházet. (Johan)
CITRON jsem neviděl několik let, utekly mi i letošní vzpomínkové koncerty, tak jsem se docela těšil na staré fláky. Očekávání trochu kalilo nedávné úmrtí Standy Hranického, s nímž mám kapelu spjatou především, ale zvěsti o výkonech jeho nástupce Fany Michalíka mluvily o důstojné náhradě. A bylo tomu tak, CITRON odehrál kvalitní a zábavný set, který hodnotím jako druhý nejlepší celého pátečního programu. Jasně, je to nostalgie jako hrom, na kapele jsem před drahnými léty začínal a desky “Plni energie“ a „Radegast“ dodnes řadím do tuzemského zlatého fondu. A právě skladby z uvedených dvou alb tvořily páteř setu, který jen lehce „narušily“ dvě novější věci, které ale měly mnohem slabší odezvu než letité fláky. Lidi prostě chtějí slyšet to, co znají nazpaměť a co si mohou zazpívat. Fany odvedl výborný výkon; aniž by se snažil přiblížit svým předchůdcům a kopírovat je. Prostě to vzal po svém a určitě udělal dobře, jeho hlas nerušil, naopak. „Valašský rok“ pak stejně kvalitně odzpíval kytarista Jura Šperl.
Playlist:
Radegast
Hon na bluda
Zase dál
Moravská děvčátka
Valašský rok
Jen se hýbnout
Rock´n´roll démon
Už víme svý
Dej mi s tím pokoj
Zahradní slavnost
Rock, rock, rock
Ocelové srdce
Jak vidno, playlist zahrnoval prověřené hity, z mého pohledu přebývaly obě nové skladby a nemastná „Dej mi s tím pokoj“, kterou jsem nemusel už v době vydání. Zato řadu rychlých fláků jsem si užil, i díky kvalitnímu zvuku a vlastně i výkonu celé kapely, která rozhodně nepůsobila nějakým unaveným dojmem; přesně naopak, energie jsou pánové pořád plni. (Johan)
Na švédské roštěnky, které svoji kapelu pojmenovaly CRUCIFIED BARBARA, jsem byla docela zvědavá. A jako rozjezd festivalu to nebylo vůbec špatné. Asi se mi na to lépe koukalo, než poslouchalo; jejich heavy metal nebo spíš rock´n´roll s chvílemi dost punkově znějícími bicími mě nevydržel bavit celou dobu. Ale zpěvačka měla příjemný hlasový projev, což rozhodně oceňuju, jelikož jsem alergická na ženské ječáky (úsměv). (Veronika)
Přeháňka nás vyhnala do sucha auta a „ukřižovanou Barboru“ jsme z větší části neviděli. Až závěr, a z mého pohledu to neznělo špatně. Dívčí skupiny CRUCIFIED BARBARA bylo plné pódium, holky nevydržely chvilku v klidu a navíc jim to celkem hrálo i zpívalo. (Johan)
PINK CREAM 69 jsem nikdy neposlouchal a hodlám v tom pokračovat. Čtvrt hodiny možná, ale hodinu a čtvrt? Z mého pohledu nuda a omílání pořád stejných postupů. Jistě, vše to bylo precizně zahrané a zazpívané, zvuk byl také výborný, ale prostě tenhle mix hard rocku a heavy metalu mě vůbec nebaví. Lidi ale reagovali poměrně vstřícně, asi jim zlepšilo náladu slunce, které začalo zprvu nesměle, ale později docela vytrvale svítit. (Johan)
Legendární německý zpěvák Udo Dirkschneider už táhne metalovou káru dlouhých 44 let a pořád mu to zpívá a má dost sil na osmdesátiminutové vystoupení. To jsem zprvu sledoval zpovzdálí, protože novější tvorbu vůbec neznám, neoslovuje mě z desek, ani na živo. Do hlediště jsem se vypravil až v závěru v očekávání hitovek z repertoáru ACCEPT, které opravdu zazněly a dojem z U.D.O. mi vylepšily, nejvíc moje oblíbená „Metal Heart“. (Johan)
Páteční program pro mě měl jasného lídra v podobě norské legendy SATYRICON. Ještě předtím jsem měl možnost zhlédnout vystoupení legendy Udo Dirkschneidera a jeho bandy. Uda jsem měl možnost vidět asi počtvrté, bylo tedy s čím porovnávat. Na Metalfestu se ukázal být ve výborné formě, zazněly jak důležité fláky ze sólových desek, tak Acceptovské klasické vypalovačky, mne to ovšem po několika skladbách trochu omrzelo. Hodina a dvacet minut mi prostě přišla trochu moc. Na druhou stranu mělo vystoupení určitě větší energii a náboj, než před dvěma lety na Benátské noci. (Opat)
PINK CREAM 69 jsem vydržela jen chvíli, stylově to opravdu není můj šálek čaje, a U.D.O. jsem si poslechla pouze jako kulisu k večeři. Letošní sestava kapel pro mě byla opravdu příliš heavy a power, a i vzhledem k nečasu jsem se snažila z programu vyzobávat jen to, co mě opravdu zajímalo. Z pátečního programu to byli SATYRICON. Po všem tom hevíku jsem si vážně oddychla, když spustili příjemné norské peklíčko. Ačkoli už jsem byla dost unavená, jejich vystoupení, v kterém nechyběly všechny zásadní skladby, jsem si užila. Co se mi na Metalfestu hodně líbí, je fakt, že umí pěkně nazvučit i black, což nebývá zas tak běžné. Jen taková perlička – nejdřív jsem se lekla, že Satyra vyměnili za nějakou cizí máničku. Možná by bylo dobré v médiích nepoužívat stále pět let staré promo fotky, kde má krátké vlasy… (úsměv) (Veronika)
SATYRICON dostali na své vystoupení dostatečný prostor a ten beze zbytku využili. Hned od začátku skvělý zvuk i světla a jak je u živých vystoupení těchto Norů zvykem, ani hudební produkci se nedá vcelku nic vytknout. Živě jim to hraje opravdu parádně. Potěšily především výlety do historie („Walk the Path of Sorrow“, „Hvite Krists Død“), překvapivě fungovaly i věci ze zatím posledního studiového záseku „The Age of Nero“ („Black Crow on a Tombstone“), kterému z drážek cedla nějak nemohu přijít na chuť, a samozřejmě nechyběly ani prověřené hity (titulní skladba z „Now, Diabolical“, „K.I.N.G.“, „To the Mountains“). Povinnost v podobě „Mother North“ samozřejmě také zazněla a to v samotném závěru. S ohledem na dostatečný hrací čas ale došlo i na skladby, které nemají pravidelně v jejich setlistu místo. Třeba pecka „Repined Bastard Nation“ z „Volcana“. Tahle věc SATYRICON patři k mým nejoblíbenějším a stala se pro mě jasným vrcholem už tak povedeného setu. Ta atmosféra, Satyrův vokál a Frostovy uhánějící bicí jsou prostě dokonalé. Měl jsem možnost vidět už několik koncertů SATYRICON a vždy to dopadlo stejně. Perfektně zvládnuté a do posledního detailu dotažené. Z mé strany naprostá spokojenost. Pro někoho bylo 90 minut ve společnosti SATYRICON příliš, pro mě to bylo naprosto vyhovující. (Goro)
SATYRICON je pro mne jednou z nejoblíbenějších kapel a několik dní před Metalfestem jsem se oddával téměř výhradně poslechu alb právě této norské dvojice (naživo šestice). Satyr a spol. na sebe nechali trochu déle čekat, pak ovšem nastoupili s majestátním intrem, Satyr, znovu již s dlouhými vlasy, se pro něj ujal pozice kytaristy, ale pro následující palbu „Hvite Krists Død“ se už chopil výhradně mikrofonu. Zpočátku jsem byl rozpačitý z ozvučení, které se však během úvodní skladby značně vylepšilo a po přechodu do lepší pozice mému nadšení nic nebránilo – zvuk byl totiž po chvíli naprosto ideální. Jak je zvykem, i tentokrát neskutečně zabíjel Frostův virbl, lepší zvuk rytmičáku nemá snad nikdo (úsměv). SATYRICON příliš neobměnili setlist od posledního vystoupení na Brutal Assaultu, měly v něm menší převahu skladby z posledních dvou desek. V jedné z přestávek mezi skladbami začal Satyr mluvit o novém albu, které právě s Frostem dokončují, očekávaná nová skladba však nakonec nezazněla. Satyr měl však pro fanoušky skvělou zprávu – SATYRICON se do České republiky vrátí v listopadu či prosinci v rámci turné k chystané desce! Norové se po nějaké hodině rozloučili, nenechali však na sebe znovu dlouho čekat a spustili klasické trháky svého playlistu – „K.I.N.G.“, „Fuel for Hatred“ a nakonec také „Mother North“. Odcházel jsem znovu, jako pokaždé, naprosto nadšený, energií nabitý a s pocitem, že nic lepšího nemůže na tomto festivalu přijít. (Opat)
Počasí a sestava úvodního dne MetalFestu mne zrovna nenalákala, takže bohužel nebylo co řešit. Na samotný festival jsem se tedy dostal až těsně před začátkem SATYRICON. První polovina setu norských klasiků mne ale nijak nenadchla. Kvituji s povděkem, že se hrály spíše klasické fláky a o trochu víc black metalu, než-li bigbítu. Po chvíli jsem se rozhodl projít za lepším zvukem a záhy začal slyšet i pravou kytaru. Od té chvíle mne SATYRICON začali bavit, možná to bylo ale i vlivem zvýšené spotřeby různých tekutin. „Fuel for Hatred“, „K.I.N.G“, „Pentagram Burns“ a zejména pak „Mother North“ byly skvělou sérií teček za prvním dnem. (Aleš)
Fotky: Ignor
Původní plán, vidět SALAMANDRU, trochu hatilo počasí, takže jsem ze setu téhle speedmetalové skupiny stihl až samotný závěr. Tudíž těžko dělat po deseti minutách nějaké závěry. Lidí v areálu zatím příliš nebylo, ale začínali houfně přicházet. (Johan)
CITRON jsem neviděl několik let, utekly mi i letošní vzpomínkové koncerty, tak jsem se docela těšil na staré fláky. Očekávání trochu kalilo nedávné úmrtí Standy Hranického, s nímž mám kapelu spjatou především, ale zvěsti o výkonech jeho nástupce Fany Michalíka mluvily o důstojné náhradě. A bylo tomu tak, CITRON odehrál kvalitní a zábavný set, který hodnotím jako druhý nejlepší celého pátečního programu. Jasně, je to nostalgie jako hrom, na kapele jsem před drahnými léty začínal a desky “Plni energie“ a „Radegast“ dodnes řadím do tuzemského zlatého fondu. A právě skladby z uvedených dvou alb tvořily páteř setu, který jen lehce „narušily“ dvě novější věci, které ale měly mnohem slabší odezvu než letité fláky. Lidi prostě chtějí slyšet to, co znají nazpaměť a co si mohou zazpívat. Fany odvedl výborný výkon; aniž by se snažil přiblížit svým předchůdcům a kopírovat je. Prostě to vzal po svém a určitě udělal dobře, jeho hlas nerušil, naopak. „Valašský rok“ pak stejně kvalitně odzpíval kytarista Jura Šperl.
Playlist:
Radegast
Hon na bluda
Zase dál
Moravská děvčátka
Valašský rok
Jen se hýbnout
Rock´n´roll démon
Už víme svý
Dej mi s tím pokoj
Zahradní slavnost
Rock, rock, rock
Ocelové srdce
Jak vidno, playlist zahrnoval prověřené hity, z mého pohledu přebývaly obě nové skladby a nemastná „Dej mi s tím pokoj“, kterou jsem nemusel už v době vydání. Zato řadu rychlých fláků jsem si užil, i díky kvalitnímu zvuku a vlastně i výkonu celé kapely, která rozhodně nepůsobila nějakým unaveným dojmem; přesně naopak, energie jsou pánové pořád plni. (Johan)
Na švédské roštěnky, které svoji kapelu pojmenovaly CRUCIFIED BARBARA, jsem byla docela zvědavá. A jako rozjezd festivalu to nebylo vůbec špatné. Asi se mi na to lépe koukalo, než poslouchalo; jejich heavy metal nebo spíš rock´n´roll s chvílemi dost punkově znějícími bicími mě nevydržel bavit celou dobu. Ale zpěvačka měla příjemný hlasový projev, což rozhodně oceňuju, jelikož jsem alergická na ženské ječáky (úsměv). (Veronika)
Přeháňka nás vyhnala do sucha auta a „ukřižovanou Barboru“ jsme z větší části neviděli. Až závěr, a z mého pohledu to neznělo špatně. Dívčí skupiny CRUCIFIED BARBARA bylo plné pódium, holky nevydržely chvilku v klidu a navíc jim to celkem hrálo i zpívalo. (Johan)
PINK CREAM 69 jsem nikdy neposlouchal a hodlám v tom pokračovat. Čtvrt hodiny možná, ale hodinu a čtvrt? Z mého pohledu nuda a omílání pořád stejných postupů. Jistě, vše to bylo precizně zahrané a zazpívané, zvuk byl také výborný, ale prostě tenhle mix hard rocku a heavy metalu mě vůbec nebaví. Lidi ale reagovali poměrně vstřícně, asi jim zlepšilo náladu slunce, které začalo zprvu nesměle, ale později docela vytrvale svítit. (Johan)
Legendární německý zpěvák Udo Dirkschneider už táhne metalovou káru dlouhých 44 let a pořád mu to zpívá a má dost sil na osmdesátiminutové vystoupení. To jsem zprvu sledoval zpovzdálí, protože novější tvorbu vůbec neznám, neoslovuje mě z desek, ani na živo. Do hlediště jsem se vypravil až v závěru v očekávání hitovek z repertoáru ACCEPT, které opravdu zazněly a dojem z U.D.O. mi vylepšily, nejvíc moje oblíbená „Metal Heart“. (Johan)
Páteční program pro mě měl jasného lídra v podobě norské legendy SATYRICON. Ještě předtím jsem měl možnost zhlédnout vystoupení legendy Udo Dirkschneidera a jeho bandy. Uda jsem měl možnost vidět asi počtvrté, bylo tedy s čím porovnávat. Na Metalfestu se ukázal být ve výborné formě, zazněly jak důležité fláky ze sólových desek, tak Acceptovské klasické vypalovačky, mne to ovšem po několika skladbách trochu omrzelo. Hodina a dvacet minut mi prostě přišla trochu moc. Na druhou stranu mělo vystoupení určitě větší energii a náboj, než před dvěma lety na Benátské noci. (Opat)
PINK CREAM 69 jsem vydržela jen chvíli, stylově to opravdu není můj šálek čaje, a U.D.O. jsem si poslechla pouze jako kulisu k večeři. Letošní sestava kapel pro mě byla opravdu příliš heavy a power, a i vzhledem k nečasu jsem se snažila z programu vyzobávat jen to, co mě opravdu zajímalo. Z pátečního programu to byli SATYRICON. Po všem tom hevíku jsem si vážně oddychla, když spustili příjemné norské peklíčko. Ačkoli už jsem byla dost unavená, jejich vystoupení, v kterém nechyběly všechny zásadní skladby, jsem si užila. Co se mi na Metalfestu hodně líbí, je fakt, že umí pěkně nazvučit i black, což nebývá zas tak běžné. Jen taková perlička – nejdřív jsem se lekla, že Satyra vyměnili za nějakou cizí máničku. Možná by bylo dobré v médiích nepoužívat stále pět let staré promo fotky, kde má krátké vlasy… (úsměv) (Veronika)
SATYRICON dostali na své vystoupení dostatečný prostor a ten beze zbytku využili. Hned od začátku skvělý zvuk i světla a jak je u živých vystoupení těchto Norů zvykem, ani hudební produkci se nedá vcelku nic vytknout. Živě jim to hraje opravdu parádně. Potěšily především výlety do historie („Walk the Path of Sorrow“, „Hvite Krists Død“), překvapivě fungovaly i věci ze zatím posledního studiového záseku „The Age of Nero“ („Black Crow on a Tombstone“), kterému z drážek cedla nějak nemohu přijít na chuť, a samozřejmě nechyběly ani prověřené hity (titulní skladba z „Now, Diabolical“, „K.I.N.G.“, „To the Mountains“). Povinnost v podobě „Mother North“ samozřejmě také zazněla a to v samotném závěru. S ohledem na dostatečný hrací čas ale došlo i na skladby, které nemají pravidelně v jejich setlistu místo. Třeba pecka „Repined Bastard Nation“ z „Volcana“. Tahle věc SATYRICON patři k mým nejoblíbenějším a stala se pro mě jasným vrcholem už tak povedeného setu. Ta atmosféra, Satyrův vokál a Frostovy uhánějící bicí jsou prostě dokonalé. Měl jsem možnost vidět už několik koncertů SATYRICON a vždy to dopadlo stejně. Perfektně zvládnuté a do posledního detailu dotažené. Z mé strany naprostá spokojenost. Pro někoho bylo 90 minut ve společnosti SATYRICON příliš, pro mě to bylo naprosto vyhovující. (Goro)
SATYRICON je pro mne jednou z nejoblíbenějších kapel a několik dní před Metalfestem jsem se oddával téměř výhradně poslechu alb právě této norské dvojice (naživo šestice). Satyr a spol. na sebe nechali trochu déle čekat, pak ovšem nastoupili s majestátním intrem, Satyr, znovu již s dlouhými vlasy, se pro něj ujal pozice kytaristy, ale pro následující palbu „Hvite Krists Død“ se už chopil výhradně mikrofonu. Zpočátku jsem byl rozpačitý z ozvučení, které se však během úvodní skladby značně vylepšilo a po přechodu do lepší pozice mému nadšení nic nebránilo – zvuk byl totiž po chvíli naprosto ideální. Jak je zvykem, i tentokrát neskutečně zabíjel Frostův virbl, lepší zvuk rytmičáku nemá snad nikdo (úsměv). SATYRICON příliš neobměnili setlist od posledního vystoupení na Brutal Assaultu, měly v něm menší převahu skladby z posledních dvou desek. V jedné z přestávek mezi skladbami začal Satyr mluvit o novém albu, které právě s Frostem dokončují, očekávaná nová skladba však nakonec nezazněla. Satyr měl však pro fanoušky skvělou zprávu – SATYRICON se do České republiky vrátí v listopadu či prosinci v rámci turné k chystané desce! Norové se po nějaké hodině rozloučili, nenechali však na sebe znovu dlouho čekat a spustili klasické trháky svého playlistu – „K.I.N.G.“, „Fuel for Hatred“ a nakonec také „Mother North“. Odcházel jsem znovu, jako pokaždé, naprosto nadšený, energií nabitý a s pocitem, že nic lepšího nemůže na tomto festivalu přijít. (Opat)
Počasí a sestava úvodního dne MetalFestu mne zrovna nenalákala, takže bohužel nebylo co řešit. Na samotný festival jsem se tedy dostal až těsně před začátkem SATYRICON. První polovina setu norských klasiků mne ale nijak nenadchla. Kvituji s povděkem, že se hrály spíše klasické fláky a o trochu víc black metalu, než-li bigbítu. Po chvíli jsem se rozhodl projít za lepším zvukem a záhy začal slyšet i pravou kytaru. Od té chvíle mne SATYRICON začali bavit, možná to bylo ale i vlivem zvýšené spotřeby různých tekutin. „Fuel for Hatred“, „K.I.N.G“, „Pentagram Burns“ a zejména pak „Mother North“ byly skvělou sérií teček za prvním dnem. (Aleš)
Fotky: Ignor
