S myšlenkou navštívit tuhle akci jsem koketoval někdy od doby tuhé zimy. Lákalo mě vidět po dlouhé době kluky z MÖRKHIMMEL a ještě po delší době navštívit klub Cross, v kterém jsem do této chvíle ocitl pouze jednou a rád na to vzpomínám. Když se blížil čas data koncertu, začalo se to hemžit v tomto období zajímavými akcemi, které by také stály za návštěvu. Namátkou ten samý den se v Chapeau Rouge odehrával koncert kapel DOWNFALL OF GAIA, NIC, NOD NOD atd. V pátek byli na Strahově Amíci ASH BORER a FELL VOICES. Normální člověk by se musel rozkrájet, aby stihl být všude. Ale minimálně jeden člen naší redakce se poslední dobou zřejmě nechal rozkrájet a své koncertní ataky momentálně rozjíždí ve velkém stylu. Johan se na poslední chvíli rozhodl, že mu den předtím osm kapel na Žižkovi bylo málo a k mé velké radosti vyrazil se mnou. Nasedli jsme do auta a vyrazili směr Praha v obložení pražských chatařů, vracejících se ze svých víkendových radovánek strávených na zahrádkách. Kupodivu snadno průjezdná Praha nám šla na ruku a v klubu jsme se ocitli dřív, než byl avizovaný začátek. Za chvíli za námi doráží náš redakční kolega Peťan a všichni tři jsme svědky organizačních problémů, kdy nikdo neví, kdy se začne, a ani jedna kapela v uvedený začátek není na místě kompletní. Tady platí naše oblíbené a často užívané rčení: „to je prostě punk“. Aby toho punku nebylo málo, dozvídáme se, že na akci nedorazí avizovaní KAOSQUAD, ale i tak nás čeká dlouhý večer. Mají vystoupit další čtyři kapely a v devět se ještě nehraje. Podotýkám, že je neděle. My jsme vesničani, domů z Prahy daleko, a v pondělí chodí přece každý slušný člověk do roboty. (úsměv) My teda jo. (Coornelus)
Dlouho dopředu avizovaná akce v holešovickém klubu Cross se v polovině dubna přihlásila o slovo a já váhal, jestli se o nedělním večeru vůbec vypravím. Po domluvě s Coornelusem jsem se rozhodl, že vyrazím. Navíc odpoledne před akcí zvoní telefon, volá Johan, že také dorazí. Není co řešit (úsměv). Start celé akce je plánován na osmou hodinu večer. Po příchodu do klubu je všude kolem téměř liduprázdno. Dáváme pivko, řeč… vše se protahuje. Konečně přijíždí hlavní kapela EWIG FROST. Jsou tu již MÖRKHIMMEL. Naopak se dozvídáme, že odpadají blatenští KAOSQUAD… (Peťan)
Hlavním účelem mé cesty do Prahy byla igelitka s kamizolou sklerotického zpěváka skupiny VEKSLAN. (smích) Slávek si na posledním Pekle zapomněl svůj ohoz, tak jsem se slitoval a odvezl mu ho... A že jsem při té příležitosti potkal kamarády a dokonce viděl tři kapely bylo jen příjemným bonusem. (Johan)
Někdy kolem deváté se začíná konečně něco dít. Večer odstartovali Norové AMPMANDENS DØTRE v sestavě, která byla ohlodána až na kost. Bicí, kytara a vokál. A mně se to oproti mým kolegům líbilo. Mám rád takovéto exoty, kteří do toho jdou po hlavě. A to trojice sympatických Norů šla. Netvrdím, že jejich variace na téma HC, stoner a bůhví ještě čeho, byla originální záležitost, ale v kombinaci s jejich divokou show mě bavili. O zábavu se staral hlavně zpěvák, který se pohyboval po celém sále, takže jednou se válel na zemi, za chvíli byl někde na pomezí zvukaře a motal se mezi přihlížejícími. Potom zase skákal z pódia mezi lid, aby se následně omlouval těm, kterým drcnul do piva. (úsměv) Problém, který se u mě po čase dostavil, byl pocit jistého opakování se. A to, co mě prvních deset minut bavilo, dalších deset už tolik nebralo, ke konci začínalo lehce nudit. (Coornelus)
Po dlouhém čekání konečně okolo deváté hodiny začíná první kapela. Tou jsou norští AMPMANDENS DØTRE. Pro mě a asi i pro většinu přítomných neznámá kapela. Popravdě nevím, co o jejich vystoupení v Crossu napsat. Jejich mix rocku, punku, slugde, hardcoru a stoneru na mě osobně působil zmateně a po chvíli jsem raději s rozpačitými pocity odešel. Dvě věci se ale těmto Norům upřít nedaly – energie a nasazení, se kterými ze sebe vymáčkli maximum. Zejména zpěvák, který se válel po zemi, skákal, zpíval na druhém konci klubu nebo lezl po bednách u pódia. Už jsem pouze čekal, kdy se začne věšet za ocelovou konstrukci nad pódiem… (Peťan)
Ač Norové sršeli energií, mě příliš nezaujali. Nelze jim upřít nasazení ale muzika postavená na kytaře a bicích mě brzy přestala bavit, i když zpěvák se stojanem na mikrofon prozkoumal prostory klubu poctivě. Raději bych si poslechl KAOSQUAD, kteří žel odpadli... (Johan)
Jako druzí na to vlétli domácí MÖRKHIMMEL. Kdo někdy viděl, tak dobře ví, že tahle sebranka se s ničím nemazlí. Špinavý, chrastivý a dřevní zvuk se valil do celkem slušně zaplněného klubu. Zpěvák Slávek svým chorobným vokálem chroptěl texty, které rozhodně nemají žádné slitování. Ono také co byste chtěli po týpkovi, který má triko Benediction že? (úsměv). MÖRKHIMMEL sázeli jeden vál za druhým. Starší, aktuální i nově připravované. Směsice staré školy black metalu, švédského crust/punku a špetkou třeba ENTOMBED musela bavit. Několik válů, které by se měly objevit na nadcházející desce kapely, potvrdilo, že celá banda jde správným směrem a rozhodně se máme nač těšit. Nejlepší kapela večera! (Peťan)
Jak se ukázalo, nejen pro mě, byli domácí MÖRKHIMMEL hlavním tahákem večera. Klub se parádně zaplnil a v prostoru před pódiem se i vydatně pařilo. Poprvé a naposled jsem viděl kluky v listopadu na Pekle ve Strakonicích, a pochopitelně mě tenkrát bavili. Z nastavené laťky neuhnuli ani v Crossu. Slušně se povedl naladit zvuk, kdy mi Davidova kytara zněla o malinko víc „švédsky“, než z desky, a mělo to něco do sebe. Kluci mi přišli pěkně sehraní, ještě aby ne, koncertně jsou poměrně aktivní, mají před evropským turné, a tak mi jejich sebevědomé vystoupení uteklo až nápadně rychle. Zazněly ty nejlepší pecky ze „Zloskřivce“, nemohly chybět hity, jako „Zítřek beze mě“, nebo „Insomnia“, a byly představeny dvě nové věci. Obě novinky, pojmenované vysoce poeticky „Nepřítomný nepřítel“ a „Z cizího krev poteče“, ve mně vyvolaly, po jejich vyslechnutí, pozitivní dojem a zvýšily tak očekávání na novou nahrávku, které se nějak nechce ven mezi lidi. (Coornelus)
MÖRKHIMMEL máme rádi a pro mě byli hlavním tahákem večera. K mé radosti zahráli jak několik podařených songů z poslední desky, tak ochutnávky z desky následující, která prý vyjde, až vyjde, buď letos, nebo za rok. (úsměv) Slávek opět freneticky řval a navíc nešetřil vyděšenými pohledy, kytary zle řezaly a bicí s basou poctivě duněly a brněly. Pro mě vrchol večírku, pro většinu přítomných nejspíš taky, protože prostor klubu byl velmi slušně zaplněn. (Johan)
O EWIG FROST z Vídně jsem neměl do nedělního večera ponětí, nicméně hned po prvních tónech bylo jasné, odkud vítra vane. MOTÖRHEAD, nebo chcete-li českou verzi, tak MALIGNANT TUMOUR. Prostě řízný rock´n´roll, navíc podpořený zpěvákovou image, kterou odkoukal... hádejte kde. Za jediné překvapení lze považovat zařazení instrumentální skladby. Občas pánové sklouzli snad až k country (pravda silně přitvrzenému), občas zařadili nějakou schizo pasáž, ale celkově nic víc, nic míň, než ten rokec. Slušně to šlapalo, ale po páté skladbě, která jako kdyby z oka vypadla té druhé (i třetí), jsme nabyli přesvědčení, že víc už nedostaneme. Tak jsme zaveleli k odchodu. (Johan)
O rakouských EWIG FROST jsem měl zafixováno, že hrají starý black metal hodně říznutý punkem. Starší nahrávky kapely mi to potvrdily a když se na pódiu objevil frontman kapely, nečekal jsem nic jiného. Ten měl totiž vestu pošitou nášivkami HELLHAMMER, BATHORY, SARCÓFAGO atd. Vše ale bylo jinak. Trojice začala ihned sypat skladby, které byly rock´n´rollovými vypalovačkami s příměsí punku a crustu. Rakušané moc nekecali a svým koncertem strhli několik přítomných na svou stranu. Po chvíli mě však koncert EWIG FROST začal nudit. Jedna skladba stejná jako druhá a poté, co jich kapela hrála více a více, můj zájem začal klesat. Nechyběla kytarová sóla, vyhrávky nebo instrumentální skladba. Rakouská odpověď na naše MALIGNANT TUMOUR však byla minimálně o level níže… (Peťan)
MALIGNANT TUMOUR pro chudé, tak na mě působila trojice našich jižních sousedů. EWIG FROST spustili rock´n´roll říznutý metalem ve stylu nejlepší kapely na světě, pocházející z Ostravy. Bohužel mi jejich projev přišel, oproti Baníkovcům, méně nápaditější a postrádal jsem chytlavější refrény. Ve finále na mě jejich vystoupení působilo monotónně. Bicí tepaly neustále stejným úprkem vpřed v rytmu rock´n´rollu, kytarista a zároveň zpěvák v koních na nohou a v klobouku na hlavě se snažil, zato basák vypadal poněkud znuděně, nebo spíš unaveně. I když to z výše napsaného může působit dojmem, že EWIG FROST nestáli za nic, nemůžu tvrdit, že by mě jejich koncert zklamal anebo otrávil. Těch zhruba dvacet minut, které jsem je sledoval, bylo v pohodě, ale zároveň mi dostatečně stačily a neměl jsem potřebu slyšet víc. Možná to bylo neznalostí materiálu, protože EWIG FROST v podstatě vůbec neznám a slyšel jsem od nich dosud pouhé dvě skladby. Před akcí jsem očekával štiplavější řež, trochu špíny za nehtama a drsnější výraz. Toho se mi nedostalo. (Coornelus)
Již během setu EWIG FROST opouštíme Cross klub a vynecháváme tak závěrečnou pražskou thrashovku BSöD. Překvapila mě celkem slušná návštěvnost, i když pravda – vstupné zdarma přilákalo i několik pochybných existencí, které celkový dojem koncertu kazily. Po hudební stránce večer ovládli MÖRKHIMMEL. (Peťan)
Během setu EWIG FROST to všichni tři balíme, a tím pádem přicházíme o poslední vystupující pražské BSÖD. Tak snad někdy příště. (Coornelus)
Fotky: Coornelus
Dlouho dopředu avizovaná akce v holešovickém klubu Cross se v polovině dubna přihlásila o slovo a já váhal, jestli se o nedělním večeru vůbec vypravím. Po domluvě s Coornelusem jsem se rozhodl, že vyrazím. Navíc odpoledne před akcí zvoní telefon, volá Johan, že také dorazí. Není co řešit (úsměv). Start celé akce je plánován na osmou hodinu večer. Po příchodu do klubu je všude kolem téměř liduprázdno. Dáváme pivko, řeč… vše se protahuje. Konečně přijíždí hlavní kapela EWIG FROST. Jsou tu již MÖRKHIMMEL. Naopak se dozvídáme, že odpadají blatenští KAOSQUAD… (Peťan)
Hlavním účelem mé cesty do Prahy byla igelitka s kamizolou sklerotického zpěváka skupiny VEKSLAN. (smích) Slávek si na posledním Pekle zapomněl svůj ohoz, tak jsem se slitoval a odvezl mu ho... A že jsem při té příležitosti potkal kamarády a dokonce viděl tři kapely bylo jen příjemným bonusem. (Johan)
Někdy kolem deváté se začíná konečně něco dít. Večer odstartovali Norové AMPMANDENS DØTRE v sestavě, která byla ohlodána až na kost. Bicí, kytara a vokál. A mně se to oproti mým kolegům líbilo. Mám rád takovéto exoty, kteří do toho jdou po hlavě. A to trojice sympatických Norů šla. Netvrdím, že jejich variace na téma HC, stoner a bůhví ještě čeho, byla originální záležitost, ale v kombinaci s jejich divokou show mě bavili. O zábavu se staral hlavně zpěvák, který se pohyboval po celém sále, takže jednou se válel na zemi, za chvíli byl někde na pomezí zvukaře a motal se mezi přihlížejícími. Potom zase skákal z pódia mezi lid, aby se následně omlouval těm, kterým drcnul do piva. (úsměv) Problém, který se u mě po čase dostavil, byl pocit jistého opakování se. A to, co mě prvních deset minut bavilo, dalších deset už tolik nebralo, ke konci začínalo lehce nudit. (Coornelus)
Po dlouhém čekání konečně okolo deváté hodiny začíná první kapela. Tou jsou norští AMPMANDENS DØTRE. Pro mě a asi i pro většinu přítomných neznámá kapela. Popravdě nevím, co o jejich vystoupení v Crossu napsat. Jejich mix rocku, punku, slugde, hardcoru a stoneru na mě osobně působil zmateně a po chvíli jsem raději s rozpačitými pocity odešel. Dvě věci se ale těmto Norům upřít nedaly – energie a nasazení, se kterými ze sebe vymáčkli maximum. Zejména zpěvák, který se válel po zemi, skákal, zpíval na druhém konci klubu nebo lezl po bednách u pódia. Už jsem pouze čekal, kdy se začne věšet za ocelovou konstrukci nad pódiem… (Peťan)
Ač Norové sršeli energií, mě příliš nezaujali. Nelze jim upřít nasazení ale muzika postavená na kytaře a bicích mě brzy přestala bavit, i když zpěvák se stojanem na mikrofon prozkoumal prostory klubu poctivě. Raději bych si poslechl KAOSQUAD, kteří žel odpadli... (Johan)
Jako druzí na to vlétli domácí MÖRKHIMMEL. Kdo někdy viděl, tak dobře ví, že tahle sebranka se s ničím nemazlí. Špinavý, chrastivý a dřevní zvuk se valil do celkem slušně zaplněného klubu. Zpěvák Slávek svým chorobným vokálem chroptěl texty, které rozhodně nemají žádné slitování. Ono také co byste chtěli po týpkovi, který má triko Benediction že? (úsměv). MÖRKHIMMEL sázeli jeden vál za druhým. Starší, aktuální i nově připravované. Směsice staré školy black metalu, švédského crust/punku a špetkou třeba ENTOMBED musela bavit. Několik válů, které by se měly objevit na nadcházející desce kapely, potvrdilo, že celá banda jde správným směrem a rozhodně se máme nač těšit. Nejlepší kapela večera! (Peťan)
Jak se ukázalo, nejen pro mě, byli domácí MÖRKHIMMEL hlavním tahákem večera. Klub se parádně zaplnil a v prostoru před pódiem se i vydatně pařilo. Poprvé a naposled jsem viděl kluky v listopadu na Pekle ve Strakonicích, a pochopitelně mě tenkrát bavili. Z nastavené laťky neuhnuli ani v Crossu. Slušně se povedl naladit zvuk, kdy mi Davidova kytara zněla o malinko víc „švédsky“, než z desky, a mělo to něco do sebe. Kluci mi přišli pěkně sehraní, ještě aby ne, koncertně jsou poměrně aktivní, mají před evropským turné, a tak mi jejich sebevědomé vystoupení uteklo až nápadně rychle. Zazněly ty nejlepší pecky ze „Zloskřivce“, nemohly chybět hity, jako „Zítřek beze mě“, nebo „Insomnia“, a byly představeny dvě nové věci. Obě novinky, pojmenované vysoce poeticky „Nepřítomný nepřítel“ a „Z cizího krev poteče“, ve mně vyvolaly, po jejich vyslechnutí, pozitivní dojem a zvýšily tak očekávání na novou nahrávku, které se nějak nechce ven mezi lidi. (Coornelus)
MÖRKHIMMEL máme rádi a pro mě byli hlavním tahákem večera. K mé radosti zahráli jak několik podařených songů z poslední desky, tak ochutnávky z desky následující, která prý vyjde, až vyjde, buď letos, nebo za rok. (úsměv) Slávek opět freneticky řval a navíc nešetřil vyděšenými pohledy, kytary zle řezaly a bicí s basou poctivě duněly a brněly. Pro mě vrchol večírku, pro většinu přítomných nejspíš taky, protože prostor klubu byl velmi slušně zaplněn. (Johan)
O EWIG FROST z Vídně jsem neměl do nedělního večera ponětí, nicméně hned po prvních tónech bylo jasné, odkud vítra vane. MOTÖRHEAD, nebo chcete-li českou verzi, tak MALIGNANT TUMOUR. Prostě řízný rock´n´roll, navíc podpořený zpěvákovou image, kterou odkoukal... hádejte kde. Za jediné překvapení lze považovat zařazení instrumentální skladby. Občas pánové sklouzli snad až k country (pravda silně přitvrzenému), občas zařadili nějakou schizo pasáž, ale celkově nic víc, nic míň, než ten rokec. Slušně to šlapalo, ale po páté skladbě, která jako kdyby z oka vypadla té druhé (i třetí), jsme nabyli přesvědčení, že víc už nedostaneme. Tak jsme zaveleli k odchodu. (Johan)
O rakouských EWIG FROST jsem měl zafixováno, že hrají starý black metal hodně říznutý punkem. Starší nahrávky kapely mi to potvrdily a když se na pódiu objevil frontman kapely, nečekal jsem nic jiného. Ten měl totiž vestu pošitou nášivkami HELLHAMMER, BATHORY, SARCÓFAGO atd. Vše ale bylo jinak. Trojice začala ihned sypat skladby, které byly rock´n´rollovými vypalovačkami s příměsí punku a crustu. Rakušané moc nekecali a svým koncertem strhli několik přítomných na svou stranu. Po chvíli mě však koncert EWIG FROST začal nudit. Jedna skladba stejná jako druhá a poté, co jich kapela hrála více a více, můj zájem začal klesat. Nechyběla kytarová sóla, vyhrávky nebo instrumentální skladba. Rakouská odpověď na naše MALIGNANT TUMOUR však byla minimálně o level níže… (Peťan)
MALIGNANT TUMOUR pro chudé, tak na mě působila trojice našich jižních sousedů. EWIG FROST spustili rock´n´roll říznutý metalem ve stylu nejlepší kapely na světě, pocházející z Ostravy. Bohužel mi jejich projev přišel, oproti Baníkovcům, méně nápaditější a postrádal jsem chytlavější refrény. Ve finále na mě jejich vystoupení působilo monotónně. Bicí tepaly neustále stejným úprkem vpřed v rytmu rock´n´rollu, kytarista a zároveň zpěvák v koních na nohou a v klobouku na hlavě se snažil, zato basák vypadal poněkud znuděně, nebo spíš unaveně. I když to z výše napsaného může působit dojmem, že EWIG FROST nestáli za nic, nemůžu tvrdit, že by mě jejich koncert zklamal anebo otrávil. Těch zhruba dvacet minut, které jsem je sledoval, bylo v pohodě, ale zároveň mi dostatečně stačily a neměl jsem potřebu slyšet víc. Možná to bylo neznalostí materiálu, protože EWIG FROST v podstatě vůbec neznám a slyšel jsem od nich dosud pouhé dvě skladby. Před akcí jsem očekával štiplavější řež, trochu špíny za nehtama a drsnější výraz. Toho se mi nedostalo. (Coornelus)
Již během setu EWIG FROST opouštíme Cross klub a vynecháváme tak závěrečnou pražskou thrashovku BSöD. Překvapila mě celkem slušná návštěvnost, i když pravda – vstupné zdarma přilákalo i několik pochybných existencí, které celkový dojem koncertu kazily. Po hudební stránce večer ovládli MÖRKHIMMEL. (Peťan)
Během setu EWIG FROST to všichni tři balíme, a tím pádem přicházíme o poslední vystupující pražské BSÖD. Tak snad někdy příště. (Coornelus)
Fotky: Coornelus
