Bubu:
Pražská koncertní zastávka kanadských progresivních thrasherů Voivod zapadla do koncertně velmi vydatného období, jen během týdne před nimi se Prahou prohnala turné Marduk, Therion, Overkill a Waltari. Kdo si ale našel cestu na Novou Chmelnici, nelitoval.
Něco málo po sedmé koncert otevírá trutnovská EXORCIZPHOBIA. Živě jsem ještě neměl tu čest, ale zpěvák mě pobavil hned svým úvodním proslovem, přibližně něco ve stylu. „Ahoj, zdraví vás čůráci z Krkonoš, jsme hrozně rádi, že si můžeme zahrát před Voivod a další věc je bla bla bla… Prostě žádný velký štráchy, ostatně, k thrash metalu se květnaté promluvy stejně moc nehodí (smích). Jinak kapela valí osmdesátkový old school thrash, má na kontě zatím první album Something Is Wrong a živě to klukům šlapalo výborně. Hudebně se nejedná se sice o žádnou stylotvornou bombu, ale jejich moshing se poslouchá setsakra dobře. Našláplo má kapela slušně, jsem zvědavý, jestli se jí energii živého hraní podaří dostat na avizovaný split s Lahar.
Jako další v pořadí na pódium nastoupili italští ENDOVEIN. Retro thrashová vlna pokračuje, tentokrát i vizuálně dotažená k téměř dokonalosti, osmdesátkový thrash non plus ultra. Kapela měla svým výrazem nejblíž asi k ranným Megadeth, ale řekl bych, že Alex Panza má svůj ječák posazený ještě výš než Dave Mustaine. Sál se pomalu zaplňoval a Endovein si své publikum určitě našli, za sebe se ale přiznám, že mi kapela po chvíli přišla dost stereotypní a navíc mě tento typ zpěvu nikdy až na výjimky moc nebral. Exorcizphobia mě bavila určitě víc.
Po krátké pauze a přestavbě stage na scénu nakráčeli Snake a spol. Zní povědomé intro, burácí tradiční otvírák VOIVOD a publikum (odhadem do sto padesáti hlav) začíná šílet. Na pravé straně pódia prožívá svůj epileptický zápas s basou Blacky (nechápu, jak ten chlap mezi tím vším ještě zahraje to, co zahraje), nalevo s klidným výrazem, kytarou a mohutnou hřívou Chewy, mezi nimi s potměšilým úšklebkem chovance léčebny pobíhá s mikrofonem hromotluk Snake a vzadu se strojovou přesností buší do bicích Away s výrazem, že paličky drží v ruce podruhé v životě. Co tahle sebranka pacientů dokáže zahrát a vytvořit za atmosféru, se moc popisovat nedá, to se prostě musí vidět. Že Kanaďané mají prasečí očka a odklápěcí hlavy, ví každý fanda South Parku. Voivod jim ale můžeme jen závidět. Po Ripping Headaches Snake uvádí první novinku z avizovaného alba. Myslím, že Voivod hráli během koncertu novinky tři a je bez debat, že je na co se těšit.
„Are you ready for this? It is seventeen minutes long!“ šklebí se Snake a sálem se nesou první tóny opusu Jack Luminous z Outer Limits. Těch téměř dvacet minut psychotropního stavu koncert vůbec nezbrzdilo, atmosféra spíš ještě víc vygradovala. Snake je velký šaman. Před přídavkem Voivod volají na pódium svou „merchgirl“. Jestli jsem dobře rozuměl, jméno znělo Elka nebo tak nějak podobně. Právě telefonovala. „She is on phone too much“ řehtá se Snake a tahá ji na pódium. Když Elka konečně stojí na pódiu, Snake jí děkuje, že je s nimi na turné, že si toho váží a tak, zatímco zezadu se přitočí Blacky a leje na ni vodu. No nekupte to. Elka se snaží zpacifikovat Blackyho, potom se rozbíhá, skáče do publika a na rukou plave kotlem. Blacky si samozřejmě neodpustí ji trošku komplikovat návrat na stage, ale za chvíli je merchgirl nahoře, všem děkuje a loučí se.
Poslední dva fláky a loučí se i VOIVOD. Přemýšlím, jestli jsem někdy viděl, jak celá kapela v řadě za sebou obchází celou první řadu a s každým v pořadí si podává ruce. Zase mě dostali. Blackymu jsem odpustil i to tričko s velkým „cool“ revolucionářem Che Guevarou. „See you soon Prague!“. Taky doufám. (Bubu)
Peťan:
V rozmezí pouhých čtyř dnů se v Praze objevily dvě legendy světového thrash metalu. V pondělí k nám zavítali američtí Overkill, ve čtvrtek pak kanadská ikona VOIVOD. Když se řekne VOIVOD, vždy si vybavím větu, kterou jsem četl v jednom starém rozhovoru – „VOIVOD buď miluješ nebo nenávidíš“. Něco na tom bude, protože hudba téhle bandy je skutečně výjimečná a jedinečná. Když jsem prvně VOIVOD slyšel, mávnul jsem nad tím chaosem rukou. Postupem času jsem si však většinu desek vryl do paměti a vymazat zkrátka nejdou. Nejsem moc fanouškem technických metalových kapel, ale kapely jako VOIVOD, Coroner, Toxik a jim podobné tvoří výjimku a mají nezastupitelné místo v mé diskografii. Ve zrekonstruovaném klubu Exit Chmelnice tak měli VOIVOD zopakovat nezapomenutelný zážitek, jakým byl jejich poslední koncert v Česku (právě v Exitu) v roce 2011. V roli předkapel se pak objevili dvě mladé thrashovky – Endovein a Exorcizphobia.
Po příchodu do klubu mě trochu vyděsila návštěvnost, která o půl osmé byla skutečně tristní. Kluci z EXORCIZPHOBIE tak začali hrát do prázdného sálu. Tak trochu jako veřejná zkouška (úsměv). Nicméně pouze opticky. Leč kapela mladá, pánové si už počínají jako staří mazáci. EXORCIZPHOBIA zvyšuje frekvenci svých koncertů a s každým dalším odehraným je vidět, že kapela zraje jako víno. Zazněly skladby z letos vydaného alba „Something is wrong“ nebo třeba starší věc „Nuclear war“. Zvukově byl sice tento koncert trochu přehulený, ale čert to vem. Skořiho kytara se všem alespoň pořádně zařezávala do uší (úsměv). Opět výborný set této trutnovské mlátičky. Škoda jen, že divácká kulisa byla o dost slabší….
Přiznávám se, že druhou partu ENDOVEIN z Itálie jsem vůbec neznal. Když se tihle kluci chystali na stage, říkal jsem kámošovi – „podívej, ten zpěvák vypadá jako Belladonna za mlada“. A pak to ENDOVEIN spustili. Bum, prásk, pár riffů, první sloka... a přede mnou jsou Anthrax v dobách svých začátků. ENDOVEIN jako by jim z oka vypadli. Nechyběla typická osmdesátková hára, kotníkáče, džíny nebo kraťasy (lidi nakupující v Nosferatu by asi zažili šok, haha). Old school jak má být. Hudebně se pak strhla lavina riffů, vyhrávek a poctivého speed/thrashe. Pravda, nic nového. Ale zatraceně dobrého! ENDOVEIN všem ukázali, jakou že to kapelu milují nejvíc a chytili to za správný konec. Koncert plný energie a zábavy vyvrcholil coverem skladby „Caught in a Mosh“ od již zmíněných velikánů. ENDOVEIN mě opravdu potěšili. Tak čerstvý průvan jsem při čtvrtečním večeru v Exitu nečekal.
Chvíle čekání se chýlí ke konci společně se všemi dobře známými zvuky z debutového alba „War and Pain“. VOIVOD vsadili hned ze začátku na své roky prověřené vypalovačky z rané tvorby. Otvírákem se stala kultovní věc „Voivod“. Rychlý thrash načichlý punkem okamžitě rozhýbal celý Exit. Ten se těsně před VOIVOD nakonec solidně zaplnil. Smršť riffů pak pokračovala i v druhém válu „Ripping Headaches“. Headbanging, mosh, vlna energie. Poté však VOIVOD rozjeli koncert zcela jiných rozměrů. Společně s kapelou jsme se vydali na nekonečné putování vesmírem a na cesty za hvězdami. Psychedelická atmosféra promíchaná s neurvalým a dřevním thrash metalem mě vždy na VOIVOD fascinovala. Přesně to je argument, který udělal z VOIVOD jedinečnou kapelu. Nemá smysl se rozepisovat o jednotlivých skladbách, protože koncert VOIVOD nikdy nemá mnoho hitovek, ale funguje především jako dokonalý celek. Tentokrát podpořený kvalitním zvukem, neuvěřitelnou energií a procítěním. Snake odvedl za mikrofonem skutečně výborný výkon. To samé lze říci o zakládajícím členovi Awayovi, který svou bicí soupravu rozhodně nešetřil. Navíc svými úsměvy rozléval pozitivní náladu a energii kolem sebe. Daniel Mongrain, který ve VOIVOD drhne kytaru teprve pátým rokem je pro kapelu zřejmě nejlepší možnou náhradou za nenahraditelného Piggyho. Neskutečná podívaná. Asi největší zážitek mě osobně připravil basák Blacky. Možná je to tím, že tentokrát jsem stál blízko něj (v mých předešlých koncertech VOIVOD jsem byl vždy na druhé straně pódia). Radost se dívat na jeho hru. Sledovat jeho prsty, které kouzlí po hmatníku. Jak každým svým pohybem prožívá hudbu. Opravdový srdcař a pan hráč! VOIVOD vystřihli ze své bohaté historie například „The Prow“, „Forgotten in Space“, „Nothingface“ nebo k mému velkému překvapení i sedmnáctiminutovou „Jack Luminous“. Zde jsem se přesvědčil, jak moc je hudba VOIVOD pestrá. Nechyběl ani nový singl „Mechanical Mind“. Závěr obstarala „Tribal Convictions“ a známý cover „Astronomy Domine“ od Pink Floyd. Ten již tradičně VOIVOD věnovali svému zesnulému kamarádovi a mozku starých VOIVOD - kytaristovi PIGGYMU. Při hromadném skandování „Piggy, Piggy“ mi běhal mráz po zádech… VOIVOD se definitivně odebrali do backstage. Výborný koncert tak trochu z jiné dimenze. VOIVOD jsou na scéně pojmem a kapelou, kterou nelze přehlédnout. Tak trochu z jiného hudebního světa a jen pro své posluchače. Ten, kdo je nemá najeté, nemá mnoho šancí jejich koncert vstřebat. Ještě cestou domů tramvají mi v hlavě dohrává to galapředstavení. Toho večera totiž hráli na Chmelnici VOIVOD! (Peťan)
Kurzíva: Bubu
Normal: Peťan
