 |
 |
 |
RSS kanál
24. 6. 2012ALKEHOL – Někdy se i prognózy odborníků spletou...
O minulosti, současnosti a budoucnosti kapely jsem si povídal s kytaristou Petrem "Kunou" Bunešem a basákem Tondou Rauerem.
|
V letošním roce slavíte 20 let svojí existence, což se zdá takřka až neuvěřitelné číslo pro kapelu, které v jejích začátcích mnozí odborníci prorokovali maximálně tak 2 – 3 alba. Kuna: Někdy se i prognózy odborníků spletou a my jsme za to samozřejmě moc rádi (úsměv). Je v tom pochopitelně i kus štěstí, že jsme svojí hudbou dokázali zaujmout posluchače. Původně jste s Otou Alkehol založili vlastně pouze jako projekt, vedle vašeho působení v thrashmetalovém Kryptoru. Jak se vůbec tenhle nápad zrodil a co vás přimělo k jeho realizaci? Kuna: Chtěli jsme zkusit i něco jiného, než drtit jen thrash metal a tak jsme do toho šli. Byli jsme mladí, plní energie, a když jsme se pustili do realizace písní a za jeden den jich bylo hotovo pět, bylo rozhodnuto. Váš nástup na domácí scénu byl doslova raketový. Prakticky vzápětí po natočení prvního dema „Hospodo nalejvej“ jste podepsali smlouvu s vydavatelstvím Monitor. Jak se to tak semele, že se zcela nový projekt tak rychle uchytí? Myslíš, že to bylo i díky tehdejší době, která podobné muzice hodně přála? Kuna: Určitě, tehdy byl hlad po takový muzice, protože ta tady tenkrát tolik nebyla. Pomohl nám i zpěvák Kryptoru Pípa, který demo hned odnesl na Monitor. Nám by to asi trvalo déle, než bychom s Otou našli odvahu. Od dokončení dema, k podpisu smlouvy na album, to trvalo jen týden. Na světě se tak objevilo debutové, eponymní a pro většinu fans do dnes nepřekonané CD, na kterém se vyjma Tebe a Oty v roli hostů objevili třeba basák Filip Robovski nebo Lou Fanánek Hagen a možná trochu překvapivě jste při natáčení použili automatického bubeníka. Kuna: Basu jsme chtěli nahrát od basáka, tedy Filipa. Ale stejně jsme si jí nakonec kromě asi tří písní natočili s Otou sami. U Filipa je totiž velmi známá jeho i několika hodinová nedochvilnost a v době, kdy nebyly mobily, jsme si nemohli dovolit čekat a doufat, že vůbec do studia přijede. Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí přetvořit dosavadní projekt v regulérní kapelu a co bylo tím hlavním impulsem pro tento krok? Kuna: Vyšlo debutový album a jeho prodej neustále narůstal, koncerty byly narvaný, tak bylo logicky rozhodnuto, že se do toho vrhneme po hlavě. Sestavu jste následně doplnili Melmusem a Tondou Rauerem. Jakým stylem se k vám dostali zrovna tihle dva borci? Přece jenom, Tonda byl do té doby fandům znám pouze jako kytarista a Melmus předtím působil v daleko tvrdších formacích. Tonda: Slyšel jsem nahrávku Alkeholu na Monitoru a líbilo se mi to. Nejvíc písnička o tom, jak se politici usmívají do kamen (smích), večer jsme se s Otou a Kunou potkali na Barče, bavili se o muzice a já se jim do Alkeholu vetřel (smích). Bránili se, že kytaristi už tam jsou, tak jsem řekl, že se to naučím na basu. V tý době už byli domluvený s Melmusem. No a po pár letech jsem zjistil, že se ty politici vlastně usmívají do kamer (smích). Kuna: Jen pro pořádek, ten song o politicích se jmenuje „Všechno je jinak“. Nakonec to dopadlo tak, že se pro vás stal Alkehol tím hlavním zájmem a v Kryptoru jste s Otou po natočení alba „Greedpeace“ skončili. Kuna: Ano, u Alkeholu bylo jasný, že se rozjíždí a bude hodně koncertovat, tak si za nás kluci z Kryptoru našli náhradu. Celých 20 let fungujete v absolutně nezměněném složení, což je nejen na české, ale troufnu si říct, že i světové poměry opravdová rarita. Zdá se, že chemie mezi vámi je velmi silná. Kuna: Jo, s těma sráčema je celkem sranda a neměnil bych! Tonda: Asi jsme se fakt nějak šťastnou náhodou našli. Taková partička magorů….(smích) Vaše muzika se pro svou, řekněme, jednoduchost hodně často stává terčem kritiků, kteří si na každé vaší nové desce velice rádi smlsnou. Zajímalo by mě, jak to po těch letech berete, zda má pro vás takový názor ještě nějakou váhu nebo nad ním už pouze v klidu mávnete rukou? Má podle vás vůbec recenze, jako taková, nějaký význam pro prodej daného CD? Kuna: Myslím, že recenze nemá na prodej CD až tak velký dopad. V tom případě bychom totiž neprodali nikdy skoro nic. Samozřejmě, že záporná recenze zamrzí, ale já to házím za hlavu, protože stejně neovlivním, co kdo o nás napíše. Radši se soustředím, aby na našich koncertech byla sranda a fandové se dobře bavili. Tonda: Čtu hudební časopisy i různý netový fanziny, poslouchám dost muziky a dělám ve studiu, díky tomu vím, že hodně z lidí, který se rozhodnou psát kritiky na hudbu, dost často o tom, co píšou, nemají vůbec páru. Občas je to fakt až zábavný a proto si ze záporných recenzí nic nedělám. Zajímají mě názory lidí, kterých si můžu vážit, a kteří vědí, |
|
o čem mluví. A jen pro pořádek dodávám, že je mezi nima i dost hudebních kritiků. Alkehol nejen, že pravidelně vydává desky, ale je zároveň i silnou koncertní kapelou, vystupujete prakticky bez přestávky, navíc se v dnešní době jako jedni z mála můžete pochlubit i stabilně vysokou návštěvností. Kuna: V dnešní době je to ale stejně s návštěvností neustále boj a proto moc děkujeme fandům, že si najdou čas a peníze, aby nás na koncertech podpořili (úsměv). Tonda: To, že můžeme pořád hrát, považuju za ohromný štěstí, patří za to všem našim fanouškům veliký poděkování! Na konci února letošního roku vyšlo, k několikrát zde již zmíněnému výročí, výběrové 2CD nazvané příznačně „20 let na tahu“, které vyjma průřezu vaší dosavadní tvorbou obsahuje jako bonus i dvě nové skladby. Tonda: Na CD je 34 písniček, z toho dvě novinky. Zvukově jsou starší nahrávky trochu upravený, ale to jsou spíše kosmetický změny, šlo o tu dobovou autentičnost. 32 písniček jsme vybírali v kapele, napsali jsme svoje tipy, přeposílali si je a co se objevilo vícekrát, to prošlo sítem. Celkem jsme ale měli dost podobný seznamy (smích). Za sebou už máte i křest tohoto alba, který proběhl počátkem dubna v pražském Paláci Akropolis. Tonda: Bylo to prima. Průběh byl stejnej jako na ostatních výročních koncertech. Zhruba padesátiminutovej filmovej dokument o historii Alkeholu z našeho archivu a pak dvouhodinovej koncert. V Akropoli navíc ještě doplněný právě zmíněným křtem bestofky. Vzhledem k tomu, že všechno klaplo, tak nám CD pokřtil Fanánek a zahulákal si s náma „Dejvice“, který zpívá na prvním CD. Zajímavou podobu mají i vaše současné koncerty, na kterých vyjma svých největších pecek představujete fanouškům rovněž filmový dokument mapující dosavadní kariéru skupiny. Tonda: Jak už jsem říkal, jedná se o zhruba padesátiminutovej dokument a přes dvě hodiny živýho hraní. V tom dokumentu jsou většinou záběry, který nikdo nemůže znát, trochu jsme se prohrabali archivem a po autocenzuře vybrali pár scének, z pohnutýho života Alkeholu. Počítáte třeba i s pořízením nějakého oficiálního obrazového záznamu z letošního výročního turné? Tonda: To asi ne, nebudeme si nic nalhávat, je to otázka investice a návratnosti financí. Udělat DVD a udělat ho dobře, protože jinak to nemá cenu, je dost drahý a v dnešní době, kdy si lidi myslí, že je normální věci krást z netu, je pravděpodobnost návratnosti malá. Museli bychom najít hodně silnýho sponzora. Tím nechci moralizovat, je to jen odpověď na otázku. Věci kolem stahování hudby a filmů si musí vyřešit každej sám se sebou. O tom, že Alkehol jede stále naplno, svědčí i fakt, že vyjma výběrovky chystáte pro fanoušky na letošní rok rovněž vydání nového řadového alba. Můžeme si o něm už teď říct nějaké bližší informace? Tonda: Budeme se ho snažit dostat k lidem během podzimu a bude to určitě opět klasickej Alkehol, jinak to ani dělat nechceme. Pro lidi, kteří muziku sledují, jistě není žádným tajemstvím, že prodej fyzických nosičů neustále klesá. Rád bych se zeptal, jak si v tomto směru vedou vaše alba a můžeme – li pro představu, především mladších čtenářů, porovnat například prodej debutu z roku 1992 a zatím poslední řadovky z předloňska? Tonda: Porovnávat tyhle čísla nemá vůbec žádnou cenu. Hudební firmy svojí filozofií trh zničili a teď se všichni diví kam až se to dostalo. Osobně doufám, že se najde cesta, jak nastolit normální systém, kdy člověk za to co si bere, něco platí, ale asi to bude nějakou dobu trvat. Taky je jasný, že je blbý snažit se lidem prodávat hudbu na CD, protože je to médium, který už spousta posluchačů ani nechce. Všichni se budeme muset nějak přizpůsobit, jak muzikanti, tak posluchači. Řešit ale dneska nějaký čísla je fakt zbytečnost. Situace v hudební branži není v posledních letech zrovna ideální. Alkehol je sice v domácích poměrech velice úspěšnou partičkou, ale stačí to jeho členům na živobytí nebo se vyjma muziky musíte věnovat i dalším věcem? Kuna: Nějaký menší bokovky samozřejmě máme. Za sebou tedy máte již 20 let hraní, jak už jsem napsal na začátku, mnozí vám prorokovali velmi krátkou budoucnost, s tím, že zásoba vašich nápadů bude brzy vyčerpaná. Ale vy i po této dlouhé době máte svým fanouškům stále co nabídnout. Jak dlouho podle vás Alkehol ještě vydrží na scéně? Můžeme se těšit na další dvacítku (úsměv)? Kuna: Jestli seženeme finance na asistentky, které nás v případě kolapsu oživí, tak to budeme drtit i za dvacet, třicet let! Tonda: My se jen tak nedáme, budem tady, dokud to jen bude možný (smích). Závěrem se ještě tradičně zeptám, co kapelu v nejbližší době čeká? Kuna: Jelikož začíná léto, máme před sebou spoustu hraní na festivalech i svých samostatných koncertech a skládáme písně na nové album. www.alkehol.cz |
;)
Reklama
Partnerské weby
