Historie vaší kapely sahá až do doby před více než 20 lety, což z vás vlastně v současnosti dělá jednu z nejdéle hrajících punkrockových formací na naší scéně. Můžete alespoň ve stručnosti povědět pár vět o vaší historii, kdy a na čí popud jste se dali dohromady, proč jste se rozhodli právě pro punkovou muziku apod.?
Tak tedy ve stručnosti: Kdy? V červnu 1990 na koncertu skupiny Cotopaxi (= Čedok - basa a PBM - bicí), na popud PBM a Kašpara (pak zpěv), který přišel na koncert a přivedl s sebou Matyho (kytara). A proč? Muzika, pivo a bolševici.
Vaše aktuální album vyšlo po dlouhých sedmi letech od předchozí řadovky, takže se nemůžu nezeptat, co bylo hlavní příčinou tak dlouhé prodlevy, zvláště vezmu li v potaz, že v minulosti jste nosiče vydávali vcelku pravidelně a za těch cca 20 let máte na svém kontě odpovídající množství nahrávek.
Hlavní příčinou byly bezesporu opakované personální změny na všech postech kromě basy. Ve skutečnosti byly ¾ muziky hotové již v r. 2006, ale bylo potřeba je několikrát znova nazkoušet s měnícími se hudebníky, dotextovat a počkat, až se sestava ustálí na Čedok – basa, Kuláč – zpěv, Kuřski – kytara, Kafka – kytara a Hein Rich – bicí. Zbytek materiálu pak vznikl na soustředění ve vísce Finkendorf na Silvestra 2010.
Právě zmíněné, ve druhé polovině loňského roku vydané CD, nese název „Neposlušní tenisti“. Pojďme si o něm teď říci nějaké podrobnosti.
Na třech stranách našeho nového nosiče je 13 skladeb, natočili jsme ho ve studiu Hostivař u Zdeňka Šikýře. Zdeňka i jeho studio dobře známe, v minulosti už jsme tam leccos natočili, a je třeba říct, že volba to byla i-de-ál-ní!
S cover verzí Havaj pade to bylo tak: tu melodii jsme všichni znali, ale nikdo z nás nevěděl, co a od koho to je a jak se to jmenuje. Tak jsme použili takové chytré zařízení, do kterého jsme zahvízdali úryvek, a ono nám to vyplivlo, že se jedná o úvodní znělku k 30 let starému seriálu z Ú eS Á. Tak jsme ji nazkoušeli a během asi čtvrt roku začali v televizi vysílat novou verzi toho seriálu, což nám trochu zkalilo radost. Na takové věci jsme ale již přivykli, protože se s nimi potýkáme celou naší existenci.
Co na první pohled asi nejvíce upoutá, je název a zároveň grafická podoba obalu. Jaký význam pro vás obě věci vlastně mají a proč jste si vzali na mušku právě tenisty (smích)?
O obalu lze říct totéž, co o zvuku – konečně se nám po všech těch letech povedl k všeobecné spokojenosti. Tenisti k tomu přišli jak slepí k houslím. Nemají s námi nic společného, a my s nimi také ne. Jednomu nejmenovanému zpěvákovi naší skupiny se dokonce většina športů včetně tenisu hnusí. Název je jeden z mnoha výstupů tvůrčí atmosféry z výše jmenovaného kapelního soustředění. Takhle my se zkrátka bavíme.
Vy sami vaší muziku označujete jako punk rock, ale evidentně se při skládání nebráníte ani dalším vlivům, o čemž svědčí třeba zařazení banja nebo některé hardcorové či metalové vsuvky.
No, „punk rock“ máme, pravda, napsáno na našem bandzone profilu, protože omezený systém těchto stránek neumožňuje příliš mnoho variant. Škatulky moc neřešíme, nebaví nás nechat se svazovat klišé některého ortodoxního stylu. Ale pestrost hudebních vlivů taky není nějaký náš „program“. My prostě jen děláme, co musíme.
Velice zajímavé jsou vaše texty, ze kterých přímo čiší humor a nadhled, namátkou bych zmínil píseň „Brno“, ve které stěhujete vládu z Prahy právě do Brna.Ano, humor a nadhled, to jsme celí my. Nemáme v úmyslu lidi poučovat a mistrovat. Na druhou stranu je ale pravda, že naše písničky jsou vlastně … smutné (pláč). Co se týče vlády, tu bychom klidně odstěhovali až na Kafkaz, nebo do Kulala Lumpůru, případně jim koupili jednosměrný zajezd s Čedokem do Kuřimi či do Richmondu.
Některé songy mají místy opravdu velkou rychlost, sem tam jsem měl skoro pocit, že mi CD v přehrávači snad přeskakuje, jelikož moje uši takřka nebyly schopny ten úprk absorbovat (smích).
Ano, to je možné. Ale vždy existují ještě skryté rezervy. Slibujeme, že na příští desce budeme hrát o něco rychleji. Jinak dobrý servis audioelektroniky je na Praze 6, v ulici Bělohorská.
Nové album vyšlo pod hlavičkou Papagáje (PHR), který je, dá se říci, dvorním vydavatelem pro domácí punkové smečky. Dá se říci, že to pro vás byla jasná volba nebo jste nahrávku nabízeli i u jiných vydavatelství?
Volba byla jasná, na Papagáje jsme měli jen pozitivní reference. Rádi bychom na tomto místě uvedli, jak moc si po předchozích neblahých zkušenostech užíváme, že náš vydavatel funguje, desku nabízí, propaguje, distribuuje a prodává! Přes pokročilý věk nejsme na takovou péči zvyklí.
V jakém nákladu vaše placka vyšla a počítáte i s dnes, především právě punkovými skupinami, hojně využívaným vinylem?
Tak placek bylo potřeba udělat docela hodně. Přeci jen, třeba Kuláč jich spořádá až šest a Kafka je ještě ve vývinu, ten i devět (ale není to pěkný pohled). Při určování objemu nákladu CD jsme se drželi při zemi a první náklad čítal 400ks. Zásoby se ale tenčí, a tak věříme, že dojde i na dotisk, vlastně dolis.
Nejsme si jisti, jak moc právě punkové skupiny využívají vinyly, jistou módní vlnu comebacku tohoto média jsme, pravda, zaznamenali. Zatím se ale nijak zvlášť netoužíme připojit.
„Tenisty“ jste pokřtili den před Vánoci v pražském klubu 007 Strahov, předpokládám, že to musela být vydařená akce?
To si piš! Naše Weihnachtskonzerten, které pořádáme vždy 23. prosince na strahovské Sedmičce, už mají slušnou tradici. Chodí na ně nejlepší publikum, které ví, že k Vánocům vždy nabídneme kromě dvouhodinového programu i něco navíc – tombolu, koledy a nebo třeba novou desku, jako tomu bylo loni.
Jak často a ve kterých lokalitách nejčastěji a nejraději koncertujete? Vyjíždíte například i za hranice ČR nebo se spokojujete s rodnou hroudou?
Nejraději koncertujeme v jakýchkoliv lokalitách, kde jsou dobří lidé. Všude je chleba o dvou kůrkách. Doma jez, co máš, a v cizině, co ti dají. Ovšem všude dobře, doma – kde není nikdo prorokem – nejlépe. V cizině jsme zatím hráli jen v Martině, ale uvidíme, co bude dál. Protože tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…
Předpokládám, že nejpočetnější fanouškovskou základnu máte na domácí půdě, tedy v Praze. Troufáte si odhadnout, jak si stojíte u posluchačů v ostatních koutech republiky?
Stojíme si někde na škále od „v 15 jste byli mou oblíbenou kapelou“ přes „ste dobří, skama ste?“ po „co to je? chceš přes držku?“. Až na bubeníka, který sedí.
Můžete jmenovat nějaké vaše spřízněné kapely? Jaké jsou vlastně vztahy mezi skupinami na domácí punkové scéně, je to spíše o kamarádství nebo o konkureci?
Hrajeme tak dlouho, že řada našich spřízněných kapel už neexistuje. Mezi ty žijící počítáme Sex Deviants, In Public Ill, S.N.A.D., Brmbolce, Českou Disharmonii, P.S., Alaverdi, A Crash, Třetí stupeň Tortury, Vyčůrat a spát, jistě by se našly i další. Domácí punková scéna je podle našeho názoru spíš rozdrobená na jednotlivé domácí scénky.
A na závěr obligátní otázka, a to co plánujete pro fans pro nejbližší období, čeho všeho se od vás mohou dočkat?
Holenku, naši fans se od nás mohou dočkat v podstatě čehokoli! Plánujeme nějaké ty koncerty, z těch významnějších bych jmenoval třeba ty v klubu 007 Strahov – v červnu, kdy se Sex Deviants oslavíme několikery narozeniny (včetně kapelních), a pak v prosinci Vánoční. Nejlepší bude, budou-li naši fans bedlivě sledovat náš bandzoun. A v neposlední řadě máme v plánu hrát o něco rychleji.
Díky za rozhovor!
Služebníček.
