V. T. MARVIN – Neposlušní tenisti

Nestoři naší scény, pražští punkeři s názvem V. T. Marvin (jestli se nepletu a mám dobrou paměť, tak zkratka V. T. značila spojení „Velký Tvrdý“), působící na hudebním poli již od roku 1990, se bez pochyby řadí mezi domácí legendy zmíněného žánru. Pro někoho možná trochu nenápadná formace, ale pro opravdové znalce punk rocku špičková partička, přichází po dlouhých a věřím, že pro mnohé i nekonečných 7 letech, s novou nahrávkou s velmi netradičním názvem „Neposlušní tenisti“ (ve stejném duchu je vyvedený i kompletní obal, jehož základem je antuková barva a spousta postaviček tenistů), kterou koncem roku 2011 uvedlo do oběhu na stříbrném kotoučku, pro punkovou muziku takřka výhradní, vydavatelství PHR.

CD samotné otevírá vypalovačka „Sado/maso“, kterou následuje ještě o něco málo rychlejší věc „Není to rebel“, ve které najdeme i zajímavou, i když krátkou, tempo zpomalující kytarovou mezihru, po níž skladba opět startuje a je dokončena v předtím započatém svižném běhu. Zpestřením je v pořadí čtvrtý song „Prodáváme vozidlo Trabant 601“, který díky zařazení banja dostává zajímavý countryový nádech (což by po tom úvodu s techno rytmem bicích asi čekal jen málokdo). Hitový potenciál v tom dobrém smyslu mají hned dvě následující písně - „Noční můra“ a „Problém“. Zajímavostí je, že CD je fiktivně rozděleno na 2 části (podle bookletu vlastně na tři, jelikož závěrečná instrumentálka je označena jako „strana C“), tak, jako tomu je u klasických elpíček, takže před úvodním songem, po skladbě č. 6 a na konci můžete slyšet charakteristické praskání, které se line z reproduktorů, když desku položíte na talíř gramofonu. Tu „druhou“ stranu otevírá, ve spíše metalovém duchu pojatá, skladba s dalším úsměvným názvem „Gottodlak III: Pomsta gottodlaka“, v jejímž závěru zazní i část tvorby zmíněného mistra. Zpět do punkového světa nás uvedou songy „Co se sere z TV“ a rovněž všeříkajícím názvem opatřená devítka „Calvera“ (kdo by nevěděl, jedná se o postavu z filmu Sedm statečných, jíž je text věnován), určitě bych pak ještě též rád zmínil pecku „Brno“, ve které kapela s humorem sobě vlastním, stěhuje vládu v čele s prezidentem Klausem z Prahy do Brna. Celou placku uzavírá již zmíněná „strana C“, což je instrumentálka „Havaj pade“ a jedná se o cover verzi písně z jednoho amerického TV seriálu. Velkou devizou této nahrávky je vynikající zvuk, který kapela upekla ve spolupráci s již mnohokrát osvědčeným Zdeňkem Šikýřem ve studiu Hostivař.

Ač jsem v úvodu článku představil skupinu především, jako punkovou, tak je určitě třeba uvést, že „Márvini“ do své tvorby zařazují a písničky obohacují i o spoustu dalších prvků a vlivů, takže vyjma už dříve mnou zmíněných country či metalových jevů, zde můžeme zaznamenat například i prvky hard coru, velkým kladem jsou zpěvné melodie a kvalitní sborové vokály. V písních pochopitelně nechybí humor a nadhled a nebojím se říct, že v podstatě celá textová stránka doslova srší vtipem.

Závěrem bych už jen dodal, že přesto, že pro některé posluchače může být tato partička tak trochu nenápadně skrytá v ústraní, tak dle mého názoru se jedná o více než zdatnou konkurenci pro mou osobní domácí punkovou jedničku, další pražáky Plexis. A i z tohoto důvodu hodnotím stejným počtem bodů jako „Vohul to“, tedy 8.