Celá akce měla původně vypuknout v sedm hodin večer leč organizátoři se rozhodli pro malou změnu a posunuli koncert o hodinu dopředu. Začal tak už v šest večer, o čemž zdaleka nebyli informováni všichni majitelé vstupenek. Jaké tedy bylo jejich rozčarování, když na místo dorazili v sedm a mohli vidět už jen jak se upravuje pódium pro Metallicu. Ano, jednalo se o jakýsi pokus zprostředkovat hudebním fanouškům a zároveň fotbalovým vlastencům semifinálové utkání našich s Řeckem. Domnívám se, že pokud má někdo zájem dát přednost fotbalu, nebude si kupovat lístek na koncert a zůstane doma u televize?
Další drobná výtka je nejspíš na místě v souvislosti s organizací a úpravou koncertního areálu: pouze dva úzké vstupy, přes něž se musí provalit několik tisíc, mnohdy i desítek tisíc hudebních fanoušků, spousta prachu a ostrého kamení také není to nejpříjemnější pro koncertní křepčení.
Pojďme k muzice. Tedy jako první spustili Slipknot přibližně třičtvrtěhodinový nu-metal-hardcoreový nářez. Představili se v nově propracovaných maskách a černých overalech. Subjektivně můžu říct, že jejich výzor je mnohem efektnější, než na jaký jsme byli zvyklí dříve. Na promítací tabuli svítila typická Slipknotovská eska ? možná na nich spíš mohl být promítán celý koncert kapely neboť pařmeni v zadních řadách z těchhle drsných Iowanů z De Moindes asi vizuálně nic moc neměli. Nehledě na to, že zvuk byl nastaven slaběji než následně pro hlavní kapelu. Zazněly hitovky ze starších alb jako Confessions a nechyběla ani singlová klipovka Duality z nového alba Vol. 3 (The Subliminal Verses) či moment, kdy Correy vyzval fanoušky k podřepu a následnému ?jump da faka?? Závěrem popřál za celou kapelu úspěch českému fotbalovému týmu a Slipknot uvolnili místo přípravám pódiovky pro hlavní hvězdu večera. Výkony zbytku kapely byly jistě také kvalitní leč slabší (nemyslím kvalitativně ale intenzitou) zvuk a to, že např. věhlasného muže nevelkého vzrůstu Joeyho Jordisona za bicími jsem zahlídla jen pokud se mi podařilo vyskočit, nemohu je nijak detailně rozebírat.
Pro Slipknot byl pražský koncert poslední zastávkou evropského turné.
A Metallica? Zvučení a příprava pódia byly možná příliš časově natažené. Kapela začala hrát v osm večer a velmi příjemně překvapila více než dvěma naprosto našlápnutými hodinami muziky. Zvuk byl velmi kvalitní, silný. Určitě už teď čtveřice Hetfield, Trujillo, Hammett, Ulrich může být za živá vystoupení jen a jen opěvována ? nikdo nemůže lát na jejich slabé živé podání hitových vypalovaček způsobené nejrůznějšími závislostmi, zejm. na alkoholu apod. Metallica už na rozdíl od předkapely samozřejmě byla přenášena na plátno dvou velkoplošných obrazovek. Dav přibližně pětadvacetitisíc lidí deklamoval minimálně refrény všech písní. Při počátečních tónech songů zazníval šum reflektující potěšení z toho, že právě daná skladba zazní. Průběžná komunikace s publikem byla nenucená a příjemná?
Zazněl prakticky průřez kariérou Metallica ? skladby z Master of Puppets, Kill´em All a samozřejmě z nového alba St. Anger, k jehož propagaci tour směřovalo. Koncert začal za světla, jak se začínalo stmívat, bylo nutno přidávat osvětlení ? nejprve světla fialovočervená, která se časem se střídáním songů proměnila na zelenomodrá.
V průběhu koncertu byl prostor pro sólo na Kirkovu kytaru a Trujillovo bassové jam session, při němž celé publikum společně s basou vytleskávalo místy až jazzové rytmy a do nich se vlnilo. Basák s hardcoreovým výzorem a stejným zápalem do hry byl pro doplnění stávající trojky osazenstva kapely jistě velmi dobrou volbou.
Zazněly Enter Sandman, Frantic, St. Anger, Wherever I May Roam, Sad But True, nesmrtelná balada Nothing Else Matters a další. V jeden okamžik kapela odešla a zdálo se, že koncert končí. Samozřejmě se vrátila a koncert se přehoupnul do druhé půle. Před ní byli fanoušci probuzeni petardami s prskajícím ohněm a ohňostrojem. Zazněla skladba One a koncert jel dál. Po necelých dvou hodinách koncertu chlapi opět odešli a vrátili se na konečný přídavek, v němž zazněla i Kill´em All. Pak už se jen rozhazovala do davu trsátka, bubenické paličky a propocené ručníky, házely se ksichty a děkovalo výbornému publiku. Úplně na závěr se vrátil Lars, aby sdělil průběžný výsledek fotbalového utkání a informoval, že druhá polovina bude promítána na obrazovky.
Nastal čas odebrat se někam do hospůdky a pět ódy na dokonalý hudební zážitek, jímž jistě koncert Metallica v Praze byl?
