Jestli mě paměť neklame, tak z Litvy moc kapel do světa neprorazilo. Já mám v hlavě akorát OBTEST, kteří si po Čechách rázovali několikrát a se svým pohanským heavy/black metalem sklízeli před časem docela slušné úspěchy. Teď se z Vilniusu o pozornost hlásí INQUISITOR. Ti se dali dohromady v roce 2002 a po nějakých neoficiálních pokusech vydali v roce 2005 první demo Prelude, které prý obsahovalo symfonický dark metal. V roce 2008 začali nahrávat plnohodnotný debut, v roce 2009 jej doladili a v roce 2010 vydali. A v roce 2011 dorazil k nám.
První pohled na lakovaný digipack, na kterém jsou vyvedeny nějaké strojní součástky a název alba znamenající cosi o kvantové teorii „Id“, naznačuje, že tady nepůjde o běžnou konzumní muziku. A listování vloženou knížečkou a studium přiloženého info-textu dává jistotu – tohle je projekt nějakých matematiků, fyziků nebo astronomů (nebo všech). Jde o „metafyzický smyšlený příběh“ o cestě „Travelera“, který na své pouti potkává další postavy (Zeritha A, Propyliona, „položenou osmičku“ – symbol nekonečna...) a vede s nimi dialogy. /Moje znalost angličtiny je žel mizerná, takže do celého příběhu bych pronikal asi týden (úsměv)./
Nahrávka se skládá z pěti tracků, přičemž úvodní tříminutové intro je plné umělých zvuků a pazvuků a zřejmě má navodit atmosféru chladu. Podíleli se na něm dva hosté – Matt Jarman z britské industriálně-metalové kapely VOID a Kiras z litevské grindoviny KARMA JAWLESS, přičemž Matt odrecitoval text a Kiras pomohl se samply. Následují čtyři zhruba desetiminutové songy (označené I – IV), každý rozdělený do tří částí – každá část má svůj podnázev a je označena písmenem řecké abecedy. Takže i tady fungují matematicko-fyzikální symboly.
Ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu – hudbě samotné. Termín avantgardní black metal je natolik všeobjímající, že si pod ním může každý představit něco jiného. A moje představy a realita – to je pokaždé jiná písnička. Podle mě INQUISITOR (to je zase název... kolik kapel se takhle jmenuje?) hrají spíše melody electro sympho dark black metal. Všechny tyhle záležitosti jsou z nahrávky slyšet, vedle metalových nářezů koexistují melodické pasáže, vedle kytarových ataků se objevují úseky klávesové, z nichž některé znějí jako zahrané na piano nebo klavír. Právě pasáže, ve kterých se objevují klávesy, mi přijdou nejsilnější, jejich melodie jsou povedené, místy i chytlavé, ale ne tak, že by zněly otravně a prvoplánovaně. Kytarová práce je řekněme standardní, ničím extra nepřekvapí, ale ani neotravuje (úsměv). Zpěvák (a autor celého příběhu) Lord se postaral o všechny hlasy a pohříchu mi jeho zpěv nepřijde úplně ideální – snaží se sice měnit výraz podle toho, jakou „postavu“ zpívá (jednou z postav je nejspíš počítač), ale víceméně jde o zastřené řevy, někde mířící k blackovému skřehotu, tu k chrchlotu a nechybí ani deathový výraz či škřehotošepot jako od nějakého šílence (úsměv).
Album rozhodně není na první poslech, mně trvalo snad týden příležitostních a několik soustředěných poslechů, abych si našel nějaké záchytné body a s deskou se sžil. Celkově mám ale trochu rozpačité dojmy – velkoryse pojatý počin mohl dopadnout lépe (samozřejmě i hůře), hlavně v oblasti vokálů bych doporučoval zapojit ještě jiné hlasivky a nebát se třeba čistého zpěvu. Hudba mi místy přijde taková lehce sterilní, ale tyhle momenty vyvažují pasáže překypující nápady, takže výsledný dojem je někde mezi 6 a 7 body. Přikloním se k vyššímu hodnocení, hlavně kvůli parádně zpracovanému obalu, který dokládá, že to Litevci myslí vážně. Třeba se od nich ještě dočkáme materiálu, který bude na úrovni první třetiny třetí kompozice Die Welt als Wille und Vorstellung – ta je nazvaná Wayfarer a opravdu „jede“; ostatně právě třetí položku považuji za nejzdařilejší, nejen díky Wayfarer, ale i dlouhé instrumentální pasáži obsahující spoustu parádních melodií.
Seznam skladeb:
Čas: 41:55
www.myspace.com/inquisitorlt
www.forgotten-path.lt
První pohled na lakovaný digipack, na kterém jsou vyvedeny nějaké strojní součástky a název alba znamenající cosi o kvantové teorii „Id“, naznačuje, že tady nepůjde o běžnou konzumní muziku. A listování vloženou knížečkou a studium přiloženého info-textu dává jistotu – tohle je projekt nějakých matematiků, fyziků nebo astronomů (nebo všech). Jde o „metafyzický smyšlený příběh“ o cestě „Travelera“, který na své pouti potkává další postavy (Zeritha A, Propyliona, „položenou osmičku“ – symbol nekonečna...) a vede s nimi dialogy. /Moje znalost angličtiny je žel mizerná, takže do celého příběhu bych pronikal asi týden (úsměv)./
Nahrávka se skládá z pěti tracků, přičemž úvodní tříminutové intro je plné umělých zvuků a pazvuků a zřejmě má navodit atmosféru chladu. Podíleli se na něm dva hosté – Matt Jarman z britské industriálně-metalové kapely VOID a Kiras z litevské grindoviny KARMA JAWLESS, přičemž Matt odrecitoval text a Kiras pomohl se samply. Následují čtyři zhruba desetiminutové songy (označené I – IV), každý rozdělený do tří částí – každá část má svůj podnázev a je označena písmenem řecké abecedy. Takže i tady fungují matematicko-fyzikální symboly.
Ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu – hudbě samotné. Termín avantgardní black metal je natolik všeobjímající, že si pod ním může každý představit něco jiného. A moje představy a realita – to je pokaždé jiná písnička. Podle mě INQUISITOR (to je zase název... kolik kapel se takhle jmenuje?) hrají spíše melody electro sympho dark black metal. Všechny tyhle záležitosti jsou z nahrávky slyšet, vedle metalových nářezů koexistují melodické pasáže, vedle kytarových ataků se objevují úseky klávesové, z nichž některé znějí jako zahrané na piano nebo klavír. Právě pasáže, ve kterých se objevují klávesy, mi přijdou nejsilnější, jejich melodie jsou povedené, místy i chytlavé, ale ne tak, že by zněly otravně a prvoplánovaně. Kytarová práce je řekněme standardní, ničím extra nepřekvapí, ale ani neotravuje (úsměv). Zpěvák (a autor celého příběhu) Lord se postaral o všechny hlasy a pohříchu mi jeho zpěv nepřijde úplně ideální – snaží se sice měnit výraz podle toho, jakou „postavu“ zpívá (jednou z postav je nejspíš počítač), ale víceméně jde o zastřené řevy, někde mířící k blackovému skřehotu, tu k chrchlotu a nechybí ani deathový výraz či škřehotošepot jako od nějakého šílence (úsměv).
Album rozhodně není na první poslech, mně trvalo snad týden příležitostních a několik soustředěných poslechů, abych si našel nějaké záchytné body a s deskou se sžil. Celkově mám ale trochu rozpačité dojmy – velkoryse pojatý počin mohl dopadnout lépe (samozřejmě i hůře), hlavně v oblasti vokálů bych doporučoval zapojit ještě jiné hlasivky a nebát se třeba čistého zpěvu. Hudba mi místy přijde taková lehce sterilní, ale tyhle momenty vyvažují pasáže překypující nápady, takže výsledný dojem je někde mezi 6 a 7 body. Přikloním se k vyššímu hodnocení, hlavně kvůli parádně zpracovanému obalu, který dokládá, že to Litevci myslí vážně. Třeba se od nich ještě dočkáme materiálu, který bude na úrovni první třetiny třetí kompozice Die Welt als Wille und Vorstellung – ta je nazvaná Wayfarer a opravdu „jede“; ostatně právě třetí položku považuji za nejzdařilejší, nejen díky Wayfarer, ale i dlouhé instrumentální pasáži obsahující spoustu parádních melodií.
Seznam skladeb:
- Infimum
- Principia Mathematica Philosophiae Naturalis
- Die Welt als Wille und Vorstellung
- Corpus Hermeticum
- The End of Certainty; Supremum
Čas: 41:55
www.myspace.com/inquisitorlt
www.forgotten-path.lt
