Shodou okolností se ke mně dostává další z nahrávek kutnohorských black metalových mincovníků Koudelníkův Syn, kteří od roku 2002 spojují heavy metalové melodie s odlehčeným black/thrash metalem. Tedy, dá se říci, že se jedná o takový soft melodic black metal.
Vzhledem k tomu, že tenhle žánr poslouchám jen velmi sporadicky (Catamenia se nepočítá!), nemám až takovou možnost srovnání, takže nevím, jestli na tom jsou kluci vzhledem k zahraničí dobře nebo špatně. Co ovšem vím, je, že CD prozaicky nazvané Pekelný kočár (trochu rychta), respektive první skladba „Ďáblova lest“ kolem sviští o závod, k typickým black metalovým klišé (s naprosto standardním harshem Jindry) přidává kytarové nápady jak od RW, heavy metalová sóla a sem tam pěkně našlapaný thrash.
Kapela nad ničím nehloubá, ostatně, jak kdysi poznamenal jeden ze členů: „je pro mne podstatné, aby písnička, co hrajeme, měla jasnou kostru, nepostrádala melodii a sóla a vyvarovala se nadbytečných rytmických figur a riffů, což jsou věci, které subjektivně vnímám jako základní nedostatek velké většiny současné scény“.
A protože právě ony „nadbytečné“ figury a riffy jsou to, co mne na muzice přitahuje především, nemají to u mne Koudelníkův Syn právě růžové.
Banda má kvalitní zvuk (bicí zvučeny pěkně, brambory se jen sypou), normální nápady, normální sóla, normální provedení.
Nejvíce se mi asi líbí právě Lukášovy bicí, které, ač rozhodně nepůsobí dojmem totálně vyhraného profesora, jsou určitě zábavné a do žánru přinášejí něco nového – nemohu úplně popsat, co to je, ale je to tam. Bridge na sólo ve dvojce „Zazděná“ - o Rozině Ruthardové, která vlastním otcem zazděná byla (i když možná nebyla) - je například super a takových pasáží nahrávka přináší poměrně dost.
Přesto se nejedná o nic, co bychom v žánru mbm neměli tu možnost slyšet už minimálně na konci 90. let. To nevyčítám, koneckonců, formace se právě tímhle směrem vydává a jde jí víc o to přinést důstojnou porci retro blacku, než o progresi.
Tomu jsou přizpůsobeny i texty, věnující se středověkým legendám, mýtům, či husitství, tedy době slavného odporu proti cizácké politické a náboženské nadvládě. V době, kdy se bohužel musím zaobírat historií více, než by mi bylo milo, rozhodně textům tohoto typu mám sklon rozumět.
„Bitva na Sioně“, pojednávající o slavné obraně Jana Roháče z Dubé 6. září 1437 proti vlastnímu synovci na hrádku kousek od Kutné Hory mne pak dostala především rytmy, z nichž některé odkazují k bubnům vojenských pochodů husitských bitevních formací a právě zde se utváří atmosféra, tolik v žánru black metalu nezbytná.
To „Ztracený kostel“, vlivem čistých kytar na počátku dýchne odkazem na prastaré Törr, z čehož nás (naštěstí?) rychle vyvedou živelné thrash metalové riffy a dobré nasazení celého seskupení. Navíc tempové uvolňovačky s následnými zběsilými nájezdy silných riffů jsou super a velmi potěšily.
Smečka se očividně nebere až tak vážně, vyžívá se ve staromilských postupech a kromě ještě slabšího zpěvu (oproti minulému demu ovšem opravdové zlepšení) a absence čehokoliv navíc oproti konci 90. a počátku minulé desetiletky se jedná o veskrze příjemný melodický black/thrash sice bez atmosféry, ale s alespoň trochu schopně napsanými texty a veskrze zajímavými bicími pasážemi.
A pokud by někomu přeci jen v hlavě vrtal název, chytrému napověz:
Já jsem z Kutné Hory Koudelníkův Syn.
Čas: 30:06
Seznam skladeb:
Vzhledem k tomu, že tenhle žánr poslouchám jen velmi sporadicky (Catamenia se nepočítá!), nemám až takovou možnost srovnání, takže nevím, jestli na tom jsou kluci vzhledem k zahraničí dobře nebo špatně. Co ovšem vím, je, že CD prozaicky nazvané Pekelný kočár (trochu rychta), respektive první skladba „Ďáblova lest“ kolem sviští o závod, k typickým black metalovým klišé (s naprosto standardním harshem Jindry) přidává kytarové nápady jak od RW, heavy metalová sóla a sem tam pěkně našlapaný thrash.
Kapela nad ničím nehloubá, ostatně, jak kdysi poznamenal jeden ze členů: „je pro mne podstatné, aby písnička, co hrajeme, měla jasnou kostru, nepostrádala melodii a sóla a vyvarovala se nadbytečných rytmických figur a riffů, což jsou věci, které subjektivně vnímám jako základní nedostatek velké většiny současné scény“.
A protože právě ony „nadbytečné“ figury a riffy jsou to, co mne na muzice přitahuje především, nemají to u mne Koudelníkův Syn právě růžové.
Banda má kvalitní zvuk (bicí zvučeny pěkně, brambory se jen sypou), normální nápady, normální sóla, normální provedení.
Nejvíce se mi asi líbí právě Lukášovy bicí, které, ač rozhodně nepůsobí dojmem totálně vyhraného profesora, jsou určitě zábavné a do žánru přinášejí něco nového – nemohu úplně popsat, co to je, ale je to tam. Bridge na sólo ve dvojce „Zazděná“ - o Rozině Ruthardové, která vlastním otcem zazděná byla (i když možná nebyla) - je například super a takových pasáží nahrávka přináší poměrně dost.
Přesto se nejedná o nic, co bychom v žánru mbm neměli tu možnost slyšet už minimálně na konci 90. let. To nevyčítám, koneckonců, formace se právě tímhle směrem vydává a jde jí víc o to přinést důstojnou porci retro blacku, než o progresi.
Tomu jsou přizpůsobeny i texty, věnující se středověkým legendám, mýtům, či husitství, tedy době slavného odporu proti cizácké politické a náboženské nadvládě. V době, kdy se bohužel musím zaobírat historií více, než by mi bylo milo, rozhodně textům tohoto typu mám sklon rozumět.
„Bitva na Sioně“, pojednávající o slavné obraně Jana Roháče z Dubé 6. září 1437 proti vlastnímu synovci na hrádku kousek od Kutné Hory mne pak dostala především rytmy, z nichž některé odkazují k bubnům vojenských pochodů husitských bitevních formací a právě zde se utváří atmosféra, tolik v žánru black metalu nezbytná.
To „Ztracený kostel“, vlivem čistých kytar na počátku dýchne odkazem na prastaré Törr, z čehož nás (naštěstí?) rychle vyvedou živelné thrash metalové riffy a dobré nasazení celého seskupení. Navíc tempové uvolňovačky s následnými zběsilými nájezdy silných riffů jsou super a velmi potěšily.
Smečka se očividně nebere až tak vážně, vyžívá se ve staromilských postupech a kromě ještě slabšího zpěvu (oproti minulému demu ovšem opravdové zlepšení) a absence čehokoliv navíc oproti konci 90. a počátku minulé desetiletky se jedná o veskrze příjemný melodický black/thrash sice bez atmosféry, ale s alespoň trochu schopně napsanými texty a veskrze zajímavými bicími pasážemi.
A pokud by někomu přeci jen v hlavě vrtal název, chytrému napověz:
Já jsem z Kutné Hory Koudelníkův Syn.
Čas: 30:06
Seznam skladeb:
- Ďáblova lest
- Zazděná
- Bitva na Sioně
- Peklný Kočár
- Ztracený kostel
- Kutnohorský alchymista
- Jack (Bonus)
