METALFEST OPEN AIR PLZEŇ 2011 – den třetí

A: Srdce mi zaplesalo, když jsem před pár měsíci uzřel ALCEST na soupisce kapel. Trochu mne zarazilo jejich dramaturgické zařazení na festival, takže jsem se to raději nesnažil zakřiknout. Tato parta kolem jedinečného muzikanta, jenž Neige zove se, již přestává být nějakou undergroundovou záležitostí pro pár stovek posluchačů. Je jisté, že ať už ALCEST, či jeho další kapely budou zrát jako víno a já se budu těšit na jejich další vývoj. Ale zanechme plků.. Krátce před začátkem ALCEST se setkaly v popředí slabé tři řady fanoušků, pár plzeňských doomařů a několik náhodných kolemjdoucích v napjatém očekávání toho, co přijde. Byl jsem zvědav, jak si ALCEST poradí s akustickými party naživo a jak dopadne zvuk, který je u této kapely obzvlášť kritický. Nebudu dlouho napínat – pro mne se z toho vyklubal nejintenzivnější zážitek z celého festivalu. Perfektní nazvučení, čisté pasáže protkané nádherným zvukem pozvedly skladby zase trochu jinam, k tomu sekundoval Neigeho nesmělý hlas a jeho jistá nervozita mi přišla úsměvná. Vypadal, jako by se styděl za to, co hraje a jakožto doomař ho chápu, ale i po konverzacích s vyznavači žánrů odlišných jsme se shodli na tom, že koncert to byl opravdu pamětihodný. Začali prvotinou Souvenirs d'un Autre Monde, zahráli  z ní ty nejlepší skladby a mezi nimi nezapomněli zmínit ani desku aktuální, Écailles de Lune. Jen těžce jsem se loučil s ALCEST a bylo mi jasné, že vrchol celého Metalfestu mám za sebou.

V: Důvod, proč jsem v neděli vynechal dopolední kapely, je celkem nasnadě. Víc než tohle psaní mě přece jen víc baví pokec s partou dobrých kámošů, no a ten se jaksi zvrtl v chlastání (smích), takže jsem vstával až v pravé poledne.

V: Na lavičku v hledišti jsme s mojí  milovanou polovičkou usedli až na kapelu ALCEST. Upřímně řečeno nevím, do jaké škatulky Frantíky mrsknout. Je to tak trošku progres s občasným blackmetalovým zpěvem, ale hlavně krásně melodický tklivý doom metal. První polovina setu byla po mé malé kocovině uším velmi příjemná. Jak jste mohli vysledovat v mých článcích, docela si potrpím na nějaké to show na podiu. Ale u téhle řekněme tklivé pomalé hudby by to byl přece jen velmi rušivý element. Druhá polovina setu mě svým způsobem bavila, ale přiznám se, že i nudila. Na každý pád to bylo velmi milé zpestření a ALCEST si pořídím. Myslím si totiž, že pustit si je někde o samotě o půlnoci v klidu se sklenkou vína bude celkem fajn.

V: Na řadu přišla americká banda WHILE HEAVEN WEPT. Upřímně řečeno, o téhle formaci jsem nikdy neslyšel, i když už hraje přes dvacet let (ostuda co). A tak jsem se mylně domníval, že je to nějaká mladá death nebo blackmetalová kapela. Pár věcí jsem tedy sledoval hodně z povzdálí od stánku s plzeňským pivem (Géčko se už chlastat asi nedá), přesto na mě WHW docela zabrali. Progresivní heavy power metal zahraný s takovým přesvědčením, že nelze téhle kapele vytknout jedinou věc. Perfektně sehraná parta s opravdu vynikajícím zpěvákem. Budu se o ni muset začít zajímat podrobněji, na Lochotíně mě teda dostala.

A: Neměl jsem ani důvod k přesunu, za chvíli totiž měli začít WHILE HEAVEN WEPT, které mám velice rád. Z desky zní možná kýčovitě, ale nějaká esence v jejich hudbě mne přeci jen nutí k opětovnému poslechu. Byl jsem tedy opravdu zvědav, co kapela předvede. Klávesačka a backvokalistka měla trochu smůlu, poněvadž její instrument nebyl téměř slyšet. Po chvíli jsem zjistil, že jsem tomu vlastně rád, protože to ubralo kapele na pompéznosti a powermetalové epičnosti, která mi na deskách příliš nesedí. Odměnou mi byl tedy pořádný doom tradičního střihu s podivným frontmanem a jedním jamem navrch. Došlo na mojí oblíbenou Drowning Years, jen škoda absence kláves na začátku. Pokračovali Of Empires Forlorn z té samé desky, k té se ještě na konci vrátili, ale došlo i na skladby starší. Já si While Heaven Wept užil a i když jsem měl ke koncertu pár výtek, pro pivní substrát jsem odcházel spokojeným krokem.

A: Po zážitcích ze dvou posledních kapel jsem bohužel neměl nejmenší náladu na MISERY INDEX. Chápu, že je trochu problém sestavit rozumně kapely za sebe vzhledem k vytíženosti, ale udělat jeden den čistě heavy metalový a poslední střihnout po doomu death/grind je už dost i na mne. Dorazil jsem tedy až na PRIMORDIAL. Slyšel jsem je již na BA a zpěv Alana Averilla na loňském Metalfestu, věděl jsem tedy co čekat, ač jsem si až doposud žádnou jejich desku neposlechl. Kázat se začalo pěkně od začátku, Alan hrozil, seč mu síly stačily a kapela hrála jako o (střednětempý) závod. Na kapele mne ale přesto nejvíc zaujal bubeník. Používal vynikající rytmy, díky tomu pro mne zní PRIMORDIAL originálně, leč přec bych měl malou výtku. Kapela gradovat umí, o tom žádná, ale ke konci většiny skladeb jsem se skoro modlil, aby místo vysokého vokálu přišel pořádný blackový chrchel a bicí rozjely artilerii. To už jsou ale výtky k hudbě samotné a já píši report – a v tom si u mne PRIMORDIAL vysloužili palec nahoru.

V: PRIMORDIAL jsem ovšem sledoval i já. Ač nepříliš znalý téhle irské bandy, musím říct, že jejich vystoupením jsem byl velmi překvapen, lépe řečeno nadšen, a kdykoliv budu mít možnost je znovu vidět, tak to zcela jistě udělám. Výborná show se vším všudy.

V: Po tvrdším ražení měla přijít první hvězda nedělního dne – nizozemská star EPICA. Ta měla v hledišti spoustu příznivců, nejen náctileté fanynky, ale i chlapi se přišli podívat na krásnou rusovlásku se zlatem v hrdle Simone Simons. Já očekával dlouhé operní nebo gotic pasáže, něco nudného jako předvádí ex-Nightwiska Tarja. To se ale naštěstí nestalo. Set EPIKY měl spád a gradující tendenci. Simona je fakt nádherná děva a to, co předčí její krásu, je snad jen její nasazení na podiu. Místy jeli tak tvrdě, až jsem myslel, že je tam nějaká blacková banda, zvlášť když do toho začal kytarista Mark Jansen bručet svým growligem. EPICA projela křížem krážem svá alba a naservírovala nám asi to nejlepší, co mohla. A že to za to stálo, bylo vidět na spokojených tvářích všech lidí v hledišti.

V: Po EPICE se malinko změnilo publikum a zůstali jen ti, co se čerta nebo spíš čertice nebojí, a kteří by šli za svou vyvolenou až do pekla. Na scénu totiž vtrhla tygřice s dynamitem v hrdle – nádherná a divoká Angela se svojí skvadrou ARCH ENEMY, která vzala Metalfest útokem! ARCH ENEMY jsou na turné k novinkové desce Khaos Legions a tak není divu, že na úvod zazněly songy právě z tohoto alba.To, co tahle banda umí nejlépe, je dostat lidi v kotli až do bodu varu a tam je vařit tak dlouho, dokud to jde. A když je „odpadník“ přeplněn, tak místo aby ubrali, přiloží ještě víc a to hity Ravenous nebo My Apocalypse. Kdo to přežil až do konce, mohl si vychutnat „pochod pod černou vlajkou“ (Under Black Flags We March). Tím bylo řečeno vše, jenže hříšníkům v kotli to jaksi nestačilo a žebronili, že nechtějí být jen uvaření, ale i usmažení. Tak se stalo, že Michael Amott spustil jako přídavek pomalou skladbu Snow Bound a pak nastalo to pravé peklo na závěr. ARCH ENEMY přiložili ta největší polena a hříšníkům ukázali kdo to má pod kontrolou. We will Rise a Nemesis vyškvařily mozek z hlavy i těm nejzatvrzelejším.

A: ARCH ENEMY sice nejsou kapelou, kterou bych si doma pouštěl, naživo mne ale už jednou potěšili. Tentokrát mi ale přišli sterilní. Být v kotli, možná bych mluvil jinak, a mít více energie po našem slovutném vítězství v Guitar Hero na festivalu, vložil bych ji do přesunu dolů. Takhle jsem si akorát užil moji oblíbenou Ravenous v bezpečné vzdálenosti, vyslechl si je do konce a tak nějak bez názoru vyrazil domů.

V: ARCH ENEMY byli vrcholem pro mnohé tvrdší fans metalu, pro ty co holdují pravému heroickému poweru,  mělo být vystoupení švédské skupiny SABATON.  Ta se v posledních letech v naší zemi těší obrovské popularitě, a tak není divu, že se „amfík“ zaplnil a lidé očekávali parádní show. SABATON svojí roli závěrečných hvězd splnili nad mé očekávání. Viděl jsem je asi třikrát v rozmezí  5 let a je znát, že s každým vystoupením se krok po kroku blíží k tomu, aby dobyli i ty nejvyšší mety.  SABATON vtrhli na podium a spustili svůj bojový heavy metal s písní Ghost Division, na úvod skvělá pecka. Joakim Brodén sice nevládne žádným zlatým hrdlem, ale jeho hlas a charisma se k téhle muzice hodí dokonale. Joakim totiž není jen zpěvák, je to hlavně showman, který umí rozparádit dav. A ten mu to žere i podnosem.  A přitom k tomu, aby rozeřval dav, mu stačí v Čechách tak málo. Jen se naučit pár českých slov od své babičky a popěvek „skákal pes přes oves“ (smích). Koncert se dostal rychle do varu, a to tak, že v jednom momentě přilétla na podium i červená podprsenka, kterou si Brodén pověsil na stojan mikrofonu a odzpíval s ní zbytek vystoupení. A jestli čte ona slečna tyhle řádky, z dobrých zdrojů vím, že ona část spodního prádla odcestovala Sabatonským tourbusem. Výborné atmosféře vystoupení prospěl i fakt, že SABATON hráli za tmy a světelná a  pyrotechnická podpora udělala velký kus práce. Chlapci projeli samozřejmě celou svou diskografii. Bylo celkem logické, že lidi SABATON jen tak dolů z podia nepustí, a vynutí si přídavek. SABATON nejsou žádní troškaři a tak přidali hned čtyři věci, včetně nesmrtelné Primo Victoria a závěrečné Metal Machine. 

V: Na závěr bych přece jen jednu výtku měl. Ta se netýká kapel, ale těch s prominutím kreténů, co si říkají ochranka. Pánové nežerte furt steroidy, protože tím trpí moze(če)k. Chápu, že musíte dohlížet na to, aby se na podium nikdo nedostal. Když už se to přece jen stane, jako na vystoupení SABATON, a proběhne tam jeden fanoušek po podiu, máte dotyčného zpacifikovat tak, aby nepřišel k újmě na zdraví. I opilý fanoušek je přece jen člověk. Skočit na něj tři zezadu, strhnout ho na záda a vyvléct po betonu ven mi rozhodně nepřijde profesionální.

V: Pondělní ranní balení probíhalo s nostalgickou slzou v oku. Ono přece jen, když je někomu někde moc fajn, je loučení celkem těžké. Shrnutí závěrem by znělo asi takhle: Celkem slušná organizace, až na těch pár výjimek uvedených v článku. Ale jinak výborné kapely, skvělý zvuk a horké počasí připravilo všem návštěvníkům  krásný zážitek a každý si našel na festu to, po čem jeho metalová duše prahla.

V - Vladimír
A - Aleš

Fotky: Michal Honců, Pítrs, Vladimír