Začnu rýpnutím, jednu věc nepochopím a to proč na tenhle koncert, který bych se zatím nebál nazvat thrashovou událostí sezóny, dorazilo tak málo lidí. Kapely, které málem zbouraly Chmelnici, sice nepatří k nejznámějším jménům na scéně, ale myslím, že se to může velice brzy změnit.
Před osmou koncert zahíjila španělská Angelus Apatrida. Parta chlápků v úzkých džínách a kotníkových teniskách už vizáží evokovala až příliš přesně zlatou éru thrash metalu někdy z let 85-88 a když hrábli do strun, ten propad časem byl až hmatatelný. Kreator, Testament, Angel Dust… zapomněl jsem něco? Ne náhodou jejich aktuální album Clockwork sklízí téměř výhradně pozitivní kritiky.
#?-:nbsp;
Po malé přestávce se na pódiu zjevují další vyvolávači starých časů, kalifornští Warbringer, kteří bouchli do stolu snad ještě s větší silou. Jejich agresivní rifování ve stylu Slayer a Exodus stačilo k pobláznění přítomných fanoušků víc než dost. John Kevill za mikrofonem neustále vybízel publikum k akci a to se nedalo příliš přemlouvat.
Jelikož jsem Skeletonwitch příliš neznal, když Warbringer skončili, říkal jsem si, co po těchto dvou kapelách může přijít ještě lepšího. Jenže když na pódium nakráčel frontman Chance Garnett a kapela spustila, začal jsem mít intenzivní pocit, že se mě někdo pokouší zabít… Na pódiu vám řve okovanej divobij v posledním tažení, k čemuž mu vyhrává zdivočelej funerální marš těžkotonážní drtič strun vážící tak 150 kilo, neskutečná záležitost. Bordel na pódiu i pod ním, těžko říct kde větší... Pro jistotu jsem se s foťákem uklidil kousek bokem, přece jenom s ním chtěl chci ještě nějakou dobu fotit…
Podtrženo a sečteno, těch odhadem 100 fanoušků, kteří na Chmelnici dorazili, hledalo mozek podle mě ještě v úterý, ti co si koncert nechali ujít – na další průplach podobného kalibru si budete muset asi chvíli počkat.
