Letošní Basinfirefest sliboval dva nevšední zážitky – historicky první vystoupení VENOM v České republice a návrat TESTAMENT, kteří loni na Brutal Assaultu patřili k nejlepším kapelám. A vymyslel to dramaturg chytře – Venom v pátek, Testament až na samotný závěr v neděli v noci. Sám bych nepostupoval jinak (smích) a také bych se snažil udržet lidi na festivalu celé tři dny. Jenže v mém případě tahle taktika selhala... sobotní program jsem neshledal natolik přitažlivým, abych v areálu setrval. Kolega Bubu naštěstí neměl zaječí úmysly, takže sobotní report chybět nebude. Ale pojďme k pátku, jehož začátek jsme nestihli. (Johan)
První kapelou, kterou jsem na letošním Basinfire viděl, byli TITANIC, další znovuzrozená legenda českého metalu. Z původní sestavy, která natočila jejich zásadní album Metal Celebration, je dnes v kapele aktivní pouze baskytarista Milan Hanák, který v ní v současné době i zpívá. Staré fláky, jako Simulant, Ďábelská mumie nebo závěrečný Metalový svátek, sice potěšily, ale celkově jsem měl z vystoupení spíše rozpačitý pocit, kapela působila unaveným dojmem. (Bubu)
Koncerty Radima Hladíka s BLUE EFFECTEM většinou nezklamou a nebylo tomu jinak ani tentokrát. I přes horší zvuk kapela sázela hit za hitem a když kapela zahrála Sluneční hrob, bylo vidět, že ho zná snad každý. Spolupráce s mladšími spoluhráči Radimu Hladíkovi svědčí a kapela opravdu šlape. Jen toho rozezpívávání publika možná mohlo být méně... (Bubu)
Muzika Radima Hladíka (až na ten Sluneční hrob, který jsem ale nestihl) mě vždy nechávala vcelku chladným, takže jsem jen zpovzdálí pokukoval, ocenil mistrovo umění a zanadával na zvukaře, který (asi z úcty) nesmyslně vytáhl kytaru nad ostatní nástroje. (Johan)
Maďarská AURORA přitáhla před GS jen pár zvědavců, kteří sledovali celkem obstojné vystoupení pánů v letech, jimž vévodil šikovný bubeník. Stylově něco mezi punkem, metalem a bigbítem. (Johan)
PLEXIS jsou na Basinu jako doma a každé jejich vystoupení je punkovými fanoušky velmi vřele přijato. Petr Sid Hošek měl rozvernou náladu, „vyhrožoval“, že se vožere, ale předtím stihl odzpívat klasické plexisovské vystoupení namíchané z novějších (neznal jsem) a starých skladeb. Půlnoční rebel, Televize, Svět jsou bary... pohoda. (Johan)
Na velkém placu pod PSS se na ARAKAIN srotili skoro všichni návštěvníci festivalu a byli svědky klasického, precizního, parádního, rutinního... dosadit si každý může dle svého přesvědčení a všichni budou mít pravdu. Arakain za hodinu přehráli best off své tvorby – samozřejmě nejvíce zabíraly letité hitovky jako Proč? nebo Apage Satanas, z novějších skladeb nejspíš Paganini. Když už jsem nakousl Proč?, přidám jednu perličku. Honza z Avengeru nějak nemohl skladbě přijít na chuť, až mu došlo, že s Radiolokátorem ji hrají o dva rychlostní stupně rychleji (smích). (Johan)
ARAKAIN pojímají své koncerty tradičně velkolepě a mají oddané publikum. To dokumentovalo i to, že měli větší publikum než Venom (!). Přiznám se, že mě novější tvorba spíše míjí a na staré kusy zpívané Honzou Toužimským jako třeba Proč? si stále nějak nemůžu zvyknout. Což nic nemění na tom, že atmosféra koncertu byla podle reakcí diváků skvělá. (Bubu)
První vystoupení legendárních VENOM v České republice přineslo velká očekávání a bylo vidět, že přitáhlo spoustu návštěvníků, kteří přijeli právě a jen na ně. Ač se názory na jejich vystoupení, které jsem vyslechl po koncertě, se značně lišily, myslím, že Venom fanoušky nezklamali. Zazněly téměř všechny kultovní fláky, nějaké ty ohně a čmoudíky taky nechyběly a Cronos skřehotal jak za starých časů. Tahle kapela psala dějiny metalu a nikdo jí to už nevezme. Kdo čekal brilantní zvuk, byl asi zklamán, ale o tom tahle kapela vždycky tak trochu byla... Navíc si troufnu tvrdit, že právě na Basinfirefestu si člověk může velké kapely skvěle užít, na rozdíl od větších festivalů není problém se rozumně pohybovat a dostat se bez problémů do blízkosti pódia téměř kdykoli. (Bubu)
Po pravdě řečeno, od VENOM jsem nečekal takřka nic, přesto jsem tuhle legendu, která na začátku osmdesátých let nakreslila obrysy extrémnějšího metalového stylu, vidět chtěl. Dnes už sice působí staré skladby úsměvně, ale pořád jsou to VENOM... Cronos a jeho dva mladší spoluhráči překvapivě vystříleli největší trumfy v první polovině setu – Black Metal, Welcome To Hell nebo Countess Bathory; jenže zvuk byl právě v úvodu hodně špatný – bicí přehlušovaly kytaru, která takřka nebyla slyšet, a když začala být slyšet, měla podivný zvuk nehodný velikosti kapely. Postupně se hrály i novější skladby, třeba Antechrist nebo Resurrection, postupně také ubýval počet přihlížejících (ve srovnání s Arakainem jich zůstala tak polovina), kteří ale stejně nechtěli své oblíbence pustit z pódia. Takže se přidávalo a časový harmonogram poprvé nabral citelný skluz. (Johan)
O zakončení prvního dne se na PSS postarali AVENGER a musím říct, že po Venom tento dramaturgický tah sedl jako prdel na hrnec. Kapela si vystoupení viditelně užívala, stát na jednom pódiu s Venom se přece jen nepodaří každý den. Kromě písní z posledního alba Feast of Anger - Joy of Despair, jako třeba Rituál hněvu, Zrození múzy nebo Radost z beznaděje, zazněla mimo jiné i letitá Zlo, nenávist, válka. Vidět Avenger na velkém pódiu rozhodně nebylo zklamáním, pěkná ukolébavka na zlou noc... (Bubu)
- PSS = Poštovní Spořitelna Stage
- GS = Gambrinus Stage
- Normal - Bubu
- Kurzíva - Johan
- Pokračování...
