 |
 |
 |
RSS kanál
10. 6. 2010BLACK HILL – Kakadu
BLACK HILL – Kakadu
CD 2010, Srajt Rekordz
|
Berounská veselá chasa má ráda pořádek. Co dva roky (sudé berou) se hlásí o slovo novinkovým materiálem, který je pokaždé stejný (smích). Všech pět dosud vydaných nosičů hraje cca 20 minut, na všech se míchá bigbít s metalem i HC, čistý zpěv s hrubším a vtipné texty s trapnými. Stylu pánové s prapodivnými přezdívkami říkají agrocore či aerobeat, vizuálně se stylizují do maškar, aviatiků nebo aktuálně do kýčovitě oblečených hazardních hráčů z nějaké banánové republiky (smích). No nic, teď trochu vážněji, byť vše výše uvedené je pravda pravdoucí (úsměv). Kvartet Don Simon Simon (zpěv), Hellpatrol (zpěv, kytara), Buraque (kytara, sbor), UB (baskytara, sbor) a Lady (bicí) má kromě vysokých karet v rukou i pár plív. Takže to nevypadá ani na durcha, ani na betla. Mezi ty vyšší karty určitě patří instrumentální schopnosti a zvuk nahrávky – písničky jsou zahrány s přehledem a sound ze studií RAM resp. Carlstone je podařený – postaral se o něj Pavel Marcel, kumpán Necrococka a dalších výtečníků. Lehké rozpaky budí kompoziční postupy, některé přemety uvnitř skladeb jsou trochu násilné – třeba ve třetí Lefty se z ničeho nic objevuje dlouhé kytarové sólo, které nějak do okolního střednětempého bigbítu nezapadá. Podstatně lepší je úvodní vypalovačka Kakadu, hlavně její nakažlivý snadno zapamatovatelný refrén, v němž kraluje pečlivě artikulované slůvko „šarm“. V pochodovém tempu odehraný Hateman nepřekvapí, snad jen kvílivé kytarové výjezdy zaslouží pozornost, zato skoro hardcoreový Doktor Plastyk skvěle odsýpá a skrývá pár drobných vychytávek. Ty ostatně nechybí v žádné skladbě, až se vkrádá otázka, zda není škoda, že kapela bazíruje na zábavnosti za každou cenu a |
|
nezkusí něco vážnějšího. Pak by nemohla natočit takou ptákovinu, jako je laciný cajdák Roksana, jako dělaný na pivní dostihy, na kterých může každý opilec hulákat: Roksano, Roksano, Roksi Roksano, Roksano, hopsej Roksano, sejdem se v Roxy Roksano, Roksano, hopsej. Oni hulákají i Blackhillové, kromě bicmena, takže vokálně je deska hodně pestrá, ve všech skladbách se střídají dva hlasy a často je podporují mohutné sbory. Ne, že by zpěvy (a řevy) byly špatné, ale nejsou ani výjimečné, hlavní devízou je právě zmiňovaná barevnost. Texty jsou jako minule a předminule a před... plné prapodivných slovních spojení zdánlivě nedávajících smysl, no, většinou nedávajících smysl. Ale kapela to takhle mastí od začátku, tentokrát se vyvarovala zbytečných vulgarismů a když to Buraquemu (Buraqueovi?), který je autorem všech slov, přijde vtipné a ostatní se taky baví, co s tím. V zelenočernobílém obalu nechybí vše podstatné, grafika je jednoduchá, titulka se siluetou papouškovy hlavy by se spíše hodila na punkové CD, ale to by tam místo kapradí (nebo co to je) muselo být použito konopí. I když vše nasvědčuje tomu, že materiál vyprodukovaný berounskými vtipálky vznikl po požití menšího než malého množství... (smích!). Seznam skladeb:
Čas: 21:50 www.blackhill.biz http://bandzone.cz/blackhill |
;)
Reklama
Partnerské weby
