XIII. STOLETÍ, DARK ANGELS; České Budějovice 28.11.2009, Martys

Do Českých Budějovic zamířila kapela po dlouhých 10 letech. Kdo by ale čekal plný klub slečen v dlouhých sametových šatech a mládenců s bledými obličeji, asi by byl překvapen. V klubu to spíše vypadalo jako na metalové akci, byť podíl dívek byl možná o něco vyšší než obvykle. A že bylo plno, to nad ani není třeba dodávat, XIII. století stále táhne.

Ač plakáty anoncovaly pouze XIII. století, pořádající Damián u improvizovaného stánku sliboval předkapelu Dark Angels. Přiznám se, že jsem mu moc nevěřil a tušil nějakou kulišárnu, nicméně když totéž po chvíli tvrdil i Venca Votruba (kytarista Dark Angels), začínal jsem věřit. Krátce po 20. hodině skutečně DARK ANGELS vystoupali na pódium a spustili svůj mix hard rocku, heavy a doom metalu. Pominu-li fakt, že se stylově na sobotní večer domažličtí příliš nehodili, můžu se zamyslet nad vývojem a směřováním kapely. Dávné, nepříliš podařené, demo CD See You In Hell je již naštěstí zapomenuto – a když z něj zazní stejnojmenná skladba, tak v úplně jiné (pochopitelně lepší) podobě. Nové songy jsou samozřejmě vyzrálejší, přesto z nich nejsem nikterak unešený. Největší slabinu vidím (slyším) ve skutečnosti, že většině chybí nějaký nosný (zapamatovatelný, chytlavý) moment. Přitom kapela disponuje několika trumfy, z nichž zpěvačka a klávesistka patří k těm nejvyšším. Za nejlepší skladbu považuji tu nejpomalejší (jejíž název mi žel vypadl) a jsem přesvědčený, že právě zadoomaná poloha kapele svědčí nejlépe.

V půl desáté se všichni dočkali a uprostřed pódia se zjevil charismatický Petr Štěpán. Že s ním vlajku s magickým číslem XIII táhne 20 let jeho bratr Pavel je samozřejmé, dvě nové tváře naskočily po loňském reunionu. Tou přitažlivější je určitě klávesistka Jana Havlová, druhou pak baskytarista Mirek Paleček. Někoho možná překvapila absence kulis, ale současné XIII. STOLETÍ sází na civilní projev i oblečení, jen Jana se oděla do lehce stylizovaných šatů. Ale pánové a dáma nemají žádné extravagantní doplňky zapotřebí (i když kšiltovka na Paldově hlavě působila trochu nemístně), mluví za ně muzika. Začátek obstaralo krátké intro (tuším, že z Gotiky) a pak už následovaly jen samé hity. Na úvod Fatherland z přelomového alba Metropolis, pak Nevěsta temnot a poté už přišel čas novinky Dogma. Jak Kabarette Voltaire, tak Měsíc lovce patří k těm lepším z aktuálního počinu, nicméně největšího ohlasu se (samozřejmě) dočkala následující Elizabeth. Petr občas vynechal část refrénu a nechal zpívat jen publikum… mě ale lehce upravená verze této výborné skladby trochu zklamala… po slově Elizabeth je na albu uchu lahodící vyhrávka, která mi naživo citelně chyběla. Druhý exkurs Dogmy zahrnoval asi nejlepší skladbu Prokletí domu slunečnic a asi nejslabší skladbu Katakomby s nepatřičným slovním spojením týkajícím se MTV. Po ostřejších riffech následovalo zklidnění v podobě křehké Justiny (zpěvu se opět tu a tam ujali fanoušci) a následně přitvrzení a Nosferatu Is Dead věnované pořadateli Damiánovi z Nosferatu Shopu. Závěr řádné hrací doby obstaral opět vřele přijatý hit – Karneval. Po něm se kapela „na oko“ rozloučila, i když všem bylo jasné, že se musí vrátit. Přídavek pak k radosti všech přihlížejících obsahoval tři skladby, přičemž závěrečnou Růže a kříž odzpíval Petr bez kytary a bez černých brýlí.

Nová sestava funguje bezvadně – za hlavního tahouna již dlouho považuji „toho vzadu“, bicmena Pavla, který hraje razantně, přesně, pestře a s obrovskou chutí. Ale novicové také potěšili, Mirkovi přál zvukař, takže jeho nástroj byl moc pěkně slyšet; Jana na sebe strhávala pozornost nejen díky půvabům a své party přehrála s přehledem (i když asi měla některé pasáže v klávesách přeprogramované). A v minulosti nejednou kritizovaný Petrův zpěv snesl celé vystoupení ta nejpřísnější měřítka a byl opravdu znamenitý. Stejně jako celý koncert trvající skoro devadesát minut a obsahující, jak jinak, 13 skladeb.