Nadešel den poslední bitvy lidstva. Na jedné straně vyhladovělé armády přeživších příslušníků lidského rodu, na druhé krvelačné bestie jako z nestrašnějších dětských nočních můr. Potrhané prapory se třepetají v nelibě vonícím vzduchu, plném štiplavého pachu krve a usilovným deštěm rozmočeného masa. Nespočetné armády se vrhají do boje a vzápětí se do dáli rozléhá třeskot mečů o brnění a usilovné volání o pomoc zraněných. V tu chvíli se zvlní vzduch, na malý okamžik se rozestoupí mraky a jako božský zásah z mračen sjede obrovský výboj elektrické energie. Co to? Ale to nic, to si jen holandská ultra epická formace, originálně nazvaná Epica znovu brnká tu svou..
Po nedávno recenzovaném živáku, jež mnou ani náhodou nebyl zprzněn tak, jak jsem já sám čekal, se nebojácná (stále mírně churavějící) sex bomba Simone a její parťáci v čele s Markem Jansenem opět rozhodli nahrát desku plnou fantasy pomp metalu s masivními orchestracemi, válečnými samply a hlavně – chorály, které tentokrát ve tvorbě kapely hrají ještě větší roli, než kdy jindy. Pokud vás minulé album „The Divine Conspiracy“ povětšinou zklamalo, jste jistě zvědaví, jestli bude novinka, „Design Your Universe“ stejně plochá a na místě přešlapující, jako výše zmíněné.
Po ultra pompě ve formě intra „Samadhi“ (při jehož poslechu jsem si ihned vzpomněl na sto dalších totožných Interlude od této smečky), se na vás vybalí melodic death metalový riff ve stylu Dark Tranquillity, ale ti protentokrát opravdu nejsou hlavní inspirací. Pokud máte v živé paměti (pro mne nejlepší) album „With Villest of Worms to Dwell“ od Schirencovy party Hollenthon, je vám naprosto jasné, co bude nové album Epicy zač. A opravdu, odmyslíte – li si Simonin něžný hlásek a soustředíte se pouze na démonický harsh Marka, ve spojení s mohutnými orchestrálně-soundtrackovskými party a potemnělými, démonicky harmonickými riffy vám výsledek Rakušáky připomene až nápadně.
Možná osazenstvo Epicy po letech vytáhlo staré nahrávky a snaží se je trochu oprášit. Když jsme u toho melodického death metalu, z něj si Epica bere parádní sóla a osobně bych si tipl, že dost velký vliv na tvorbu kapely mělo i angažování kytaristy Isaaca Delahaye (God Dethroned), byť možná nepřímo. Rozhodně se mnohem více thrashuje, než dříve, málokdy máte tolik příležitostí k ničím nerušenému headbangu, jako v případě šest minut dlouhé úvodovky, která na vás ve druhé polovině sype jeden groove za druhým. Asi je Epica nakonec opravdu moje úchylka, ale po vysloveně slabých, či nevýrazných albech, je první track „Designu“ opravdu svěžím poslechem. Alespoň pro mé, kvantem muziky neustále oblažované (občas i nikolivěk) slechy.
Trojka, rychlejší „Unleashed“ opět představí masivní ženské sbory a okázalé orchestrace, trochu mne zaráží v mixu dosti upozaděná Simone, jejíž vokál je navíc rozmělňován všemožnými backing vokály sborů. Odmyslíte – li si všechny ty orchestrální vychytávky a fantaskní nálady, vyjde vám klasická přímá metalová skladba, kdy od sloky se jde k refrénu a naopak. Jsem velice rád, že právě této partě bubnuje Ariën Van Weesenbeek, bicí party se staly mnohem svižnějšími a dynamičtějšími, než v případě minulého bijce, Jeroena Simonse, nic proti němu. Je očividné, že po šedivějších kusech by se kapelka ráda vrátila někam ke svému, dodnes uznávanému veledílu „Consign to Oblivion“, a upřímně, bude – li album pokračovat tak, jako dosud, mohla by se k němu minimálně přiblížit.
„Martyr Of The Free Word“ rozhodně nikterak ze svého cíle nepolevuje, rychlým úvodem představí další melodický death metal, tentokrát naředěný masivními klávesami Coena Jansena, aby se posléze změnil v decentní refrén, tak, jak to známe ze všech dosud vydaných „Epických“ alb. Přiznám se, že vždy čekám, až Mark otevře pusu a vypustí z ní ten svůj neurvalý harsh/growl, čímž přeruší ženskou dominaci a dodá skladbě řádný říz. Přesně tak je tomu i v tomto „Martyriu“ a následné samply, sóla ze staré školy, thrashující melodické riffy, následný návrat zpět do náručí sladké Simone – to vše je na svém místě a já už se vidím, jak budu opět nařčen ze zamilovanosti do této rusovlasé dračice. Kdepak, holandsky neumím (a neříkejte, že k tomu není jazyk potřeba, to jsou kecy :)) a upřímně – jedna žena je na jednoho někdy až moc (však chlapi chápeme) .
Pětka „Our Destiny“ – toť polobaladička trochu ve stylu (nadrženého) Nočního přání, přiznám se, že melodie typické pro páně Holopainena tam slyším hodně a ne právě rád. Poprvé se podívám na tracklist a nestačím se divit.. Opět sedmdesát minut nahrávky? Proboha, Epica se očividně snaží své posluchače zaměstnat na patřičnou dobu, ovšem pro recenzenta to má jeden velký problém – dříve či později se jeho pozornost při takových hudebních masážích rozmělní. To se bohužel stává právě při páté skladbě, kdy mi poprvé přijde, že track trvá až nezdravě dlouho. „Nezdravě dlouho? Pouhých šest minut? Heh,“ zasměje se na mne holandská parta a s potlačovaným smíchem do mne naser(vírují) tentokrát třináct a půl minutový opus „Kingdom Of Heaven (A New Age Dawns - Part V“.
No, potěš, soundtrackovské melodie, masivní samply, orchestrace a vůbec vše, co dělá tuto pomp partu partou. Opět potěší orchestrální groove, jenž se na vás skrze kytary valí a vy při tak mohutných hudebních náložích opět máte čas trochu provětrat hřívu, či cokoliv se na vaší hlavě právě rozprostírá. A ptáte – li se, zda se Epica po celou dobu trvání skladby udrží? Pro mne nikoliv, pro pár fandů jistě jen tak tak, ale ano. Druhá polovina skladby, kdy si kapela vyzkouší nějaké ty progresivní postupy, vezmou do pořádné makanice také orchestr (od smyčců se jen kouří), aby následně zvolnili a klidným zlomem si posluchače připravili pro další spanilou jízdu mořem epic metalu – to je přesně šestá skladba nového alba.
Nerad bych vás unavoval, už takhle je toto pojednání rozvleklé jak Epica, ale nutno dodat, že kromě kvalitních, vkusně popových melodií a melodic death metalových riffů (v šestce mi připomněl „Summer Night City" cover Therion) a očividných vykrádaček od v závorce uvedených Švédů a hlavně Hollenthon na albu také vystoupí vzácný host (pro mne tedy ne, ale co naplat), ultra brutální metalista Tony Kakko z formace Sonata Arctica, kterou opravdu odmítám komentovat, nezlobte se na mne. Vybral si naštěstí naprosto šedivou skladbu, jež bohužel ve třetí čtvrtině nahrávky silně převažují.
I proto dávám osm. Fandové si přihodí jeden až dokonce dva body, jelikož nové album má od rozmělněnosti poslední „Konspirace“ hodně daleko. Sem tam sice kapela nasadí nechutný ripoff a pro fanoušky přímočarého metalu to příliš není (přímočaré to je, ale obalené ve strouhance, složené ze všeho možného), a navíc – není to ug. Inu, holt není, ale špatné také ne, a já protentokrát nebudu zatrpklý starý mrzout, jenž neumí ocenit vkusný pop metal. I ten je potřeba. Občas. Tak honem zpátky do pohádky!
P.S.: Slyším v bonus tracku "Incentive" Haggard („Per Aspera Ad Astra“) jenom já, či se najde někdo ještě podobně postižený?
Čas: 78:58
Po nedávno recenzovaném živáku, jež mnou ani náhodou nebyl zprzněn tak, jak jsem já sám čekal, se nebojácná (stále mírně churavějící) sex bomba Simone a její parťáci v čele s Markem Jansenem opět rozhodli nahrát desku plnou fantasy pomp metalu s masivními orchestracemi, válečnými samply a hlavně – chorály, které tentokrát ve tvorbě kapely hrají ještě větší roli, než kdy jindy. Pokud vás minulé album „The Divine Conspiracy“ povětšinou zklamalo, jste jistě zvědaví, jestli bude novinka, „Design Your Universe“ stejně plochá a na místě přešlapující, jako výše zmíněné.
Po ultra pompě ve formě intra „Samadhi“ (při jehož poslechu jsem si ihned vzpomněl na sto dalších totožných Interlude od této smečky), se na vás vybalí melodic death metalový riff ve stylu Dark Tranquillity, ale ti protentokrát opravdu nejsou hlavní inspirací. Pokud máte v živé paměti (pro mne nejlepší) album „With Villest of Worms to Dwell“ od Schirencovy party Hollenthon, je vám naprosto jasné, co bude nové album Epicy zač. A opravdu, odmyslíte – li si Simonin něžný hlásek a soustředíte se pouze na démonický harsh Marka, ve spojení s mohutnými orchestrálně-soundtrackovskými party a potemnělými, démonicky harmonickými riffy vám výsledek Rakušáky připomene až nápadně.
Možná osazenstvo Epicy po letech vytáhlo staré nahrávky a snaží se je trochu oprášit. Když jsme u toho melodického death metalu, z něj si Epica bere parádní sóla a osobně bych si tipl, že dost velký vliv na tvorbu kapely mělo i angažování kytaristy Isaaca Delahaye (God Dethroned), byť možná nepřímo. Rozhodně se mnohem více thrashuje, než dříve, málokdy máte tolik příležitostí k ničím nerušenému headbangu, jako v případě šest minut dlouhé úvodovky, která na vás ve druhé polovině sype jeden groove za druhým. Asi je Epica nakonec opravdu moje úchylka, ale po vysloveně slabých, či nevýrazných albech, je první track „Designu“ opravdu svěžím poslechem. Alespoň pro mé, kvantem muziky neustále oblažované (občas i nikolivěk) slechy.
Trojka, rychlejší „Unleashed“ opět představí masivní ženské sbory a okázalé orchestrace, trochu mne zaráží v mixu dosti upozaděná Simone, jejíž vokál je navíc rozmělňován všemožnými backing vokály sborů. Odmyslíte – li si všechny ty orchestrální vychytávky a fantaskní nálady, vyjde vám klasická přímá metalová skladba, kdy od sloky se jde k refrénu a naopak. Jsem velice rád, že právě této partě bubnuje Ariën Van Weesenbeek, bicí party se staly mnohem svižnějšími a dynamičtějšími, než v případě minulého bijce, Jeroena Simonse, nic proti němu. Je očividné, že po šedivějších kusech by se kapelka ráda vrátila někam ke svému, dodnes uznávanému veledílu „Consign to Oblivion“, a upřímně, bude – li album pokračovat tak, jako dosud, mohla by se k němu minimálně přiblížit.
„Martyr Of The Free Word“ rozhodně nikterak ze svého cíle nepolevuje, rychlým úvodem představí další melodický death metal, tentokrát naředěný masivními klávesami Coena Jansena, aby se posléze změnil v decentní refrén, tak, jak to známe ze všech dosud vydaných „Epických“ alb. Přiznám se, že vždy čekám, až Mark otevře pusu a vypustí z ní ten svůj neurvalý harsh/growl, čímž přeruší ženskou dominaci a dodá skladbě řádný říz. Přesně tak je tomu i v tomto „Martyriu“ a následné samply, sóla ze staré školy, thrashující melodické riffy, následný návrat zpět do náručí sladké Simone – to vše je na svém místě a já už se vidím, jak budu opět nařčen ze zamilovanosti do této rusovlasé dračice. Kdepak, holandsky neumím (a neříkejte, že k tomu není jazyk potřeba, to jsou kecy :)) a upřímně – jedna žena je na jednoho někdy až moc (však chlapi chápeme) .
Pětka „Our Destiny“ – toť polobaladička trochu ve stylu (nadrženého) Nočního přání, přiznám se, že melodie typické pro páně Holopainena tam slyším hodně a ne právě rád. Poprvé se podívám na tracklist a nestačím se divit.. Opět sedmdesát minut nahrávky? Proboha, Epica se očividně snaží své posluchače zaměstnat na patřičnou dobu, ovšem pro recenzenta to má jeden velký problém – dříve či později se jeho pozornost při takových hudebních masážích rozmělní. To se bohužel stává právě při páté skladbě, kdy mi poprvé přijde, že track trvá až nezdravě dlouho. „Nezdravě dlouho? Pouhých šest minut? Heh,“ zasměje se na mne holandská parta a s potlačovaným smíchem do mne naser(vírují) tentokrát třináct a půl minutový opus „Kingdom Of Heaven (A New Age Dawns - Part V“.
No, potěš, soundtrackovské melodie, masivní samply, orchestrace a vůbec vše, co dělá tuto pomp partu partou. Opět potěší orchestrální groove, jenž se na vás skrze kytary valí a vy při tak mohutných hudebních náložích opět máte čas trochu provětrat hřívu, či cokoliv se na vaší hlavě právě rozprostírá. A ptáte – li se, zda se Epica po celou dobu trvání skladby udrží? Pro mne nikoliv, pro pár fandů jistě jen tak tak, ale ano. Druhá polovina skladby, kdy si kapela vyzkouší nějaké ty progresivní postupy, vezmou do pořádné makanice také orchestr (od smyčců se jen kouří), aby následně zvolnili a klidným zlomem si posluchače připravili pro další spanilou jízdu mořem epic metalu – to je přesně šestá skladba nového alba.
Nerad bych vás unavoval, už takhle je toto pojednání rozvleklé jak Epica, ale nutno dodat, že kromě kvalitních, vkusně popových melodií a melodic death metalových riffů (v šestce mi připomněl „Summer Night City" cover Therion) a očividných vykrádaček od v závorce uvedených Švédů a hlavně Hollenthon na albu také vystoupí vzácný host (pro mne tedy ne, ale co naplat), ultra brutální metalista Tony Kakko z formace Sonata Arctica, kterou opravdu odmítám komentovat, nezlobte se na mne. Vybral si naštěstí naprosto šedivou skladbu, jež bohužel ve třetí čtvrtině nahrávky silně převažují.
I proto dávám osm. Fandové si přihodí jeden až dokonce dva body, jelikož nové album má od rozmělněnosti poslední „Konspirace“ hodně daleko. Sem tam sice kapela nasadí nechutný ripoff a pro fanoušky přímočarého metalu to příliš není (přímočaré to je, ale obalené ve strouhance, složené ze všeho možného), a navíc – není to ug. Inu, holt není, ale špatné také ne, a já protentokrát nebudu zatrpklý starý mrzout, jenž neumí ocenit vkusný pop metal. I ten je potřeba. Občas. Tak honem zpátky do pohádky!
P.S.: Slyším v bonus tracku "Incentive" Haggard („Per Aspera Ad Astra“) jenom já, či se najde někdo ještě podobně postižený?
Čas: 78:58
Seznam skladeb:
- Samadhi (Prelude)
- Resign to Surrender (A New Age Dawns Part IV)
- Unleashed
- Martyr of the Free Word
- Our Destiny
- Kingdom of Heaven (A New Age Dawns Part V)
- The Price of Freedom (Interlude)
- Burn to a Cinder
- Tides of Time
- Deconstruct
- Semblance of Liberty
- White Waters (feat. Tony Kakko)
- Design Your Universe (A New Age Dawns Part VI)
- Incentive (bonus track)
http://www.myspace.com/epica
