 |
 |
 |
9. 6. 2009VNITŘNÍ FAKTOR – Slzy paní Poldi … aneb komerční neúspěch
|
Kladenští punkeři Vnitřní Faktor jsou příkladnými patrioty. Svou náklonnost k rodnému městu a hlavně ke „Spojeným ocelárnám, n. p.“ dávají najevo na každém kroku. Jubilejní album vydávají nejen k 10 letům kapely, ale i ke 120 letům kladenských oceláren Poldi. Znak podniku mají i na titulní straně obalu, uvnitř pak fotografie současného (neutěšeného) stavu bývalé chlouby socialistického průmyslu a hned úvodní song se nazývá Poldovácká. V děkovačce a pozdravovačce pak letí slova (krom jiných) i ke kladenským hokejistům a fotbalistům. Některé kapely vydávají k vlastním narozeninám výběry největších hitů, některé si nadělí album nových skladeb, ale Vnitřní Faktor to udělali ještě jinak. 5 znovu nahraných skladeb ze starších demáčů a 5 zbrusu nových songů – tedy střední cesta. A když tak srovnávám nejstarší tvorbu (Poldovácká) s novější (3, 5, 7, 9) a nejnovější (všechny sudé stopy), docházím k závěru, že kapela se výrazně zlepšuje. Zatímco již 2x zmíněná Poldovácká je po všech směrech průměrnou punkovou sociálně kritickou vyřvávačkou s hloupým závěrem okopčeným od Yo Yo Bandu, v novějších skladbách už se začínají dít zajímavější věci a v nejnovějších už jde o špičku tuzemského punku (s mírnými přesahy k HC a možná i metalu). Ve čtyřech 4 roky starých skladbách ještě trochu haprují texty, Blanka nalévá pivo, Nadějné vyhlídky jsou myšleny čistě parodicky („Tak už máme to, co jsme chtěli, násilí, zlost a hněv, asi už jsme v prdeli.“), Vyšší princip přináší zamyšlení nad neutěšeným stavem společnosti a Svědek je povrchní sondou do náboženských sekt, v tomto případě do Svědků Jehovových. Hudebně jsou starší fláky taky o poznání jednodušší, řekněme punkrocková klasika, která ničím extrovním nepřekvapí, ale díky solidním instrumentálním i skladatelským schopnostem ani neurazí. Zato všechny nové skladby jsou mnohem povedenější. Při komponování pánové decentně zapojili i prvky dalších žánrů a ve spojení s mnohem závažnějšími texty zní songy hodně naléhavě. Svůj podíl na téhle naléhavosti má i |
|
hostující zpěvačka Katka, jejíž (na slečnu) extrémní hlasový projev k muzice Vnitřního Faktoru pasuje naprosto dokonale! Katka se poprvé představuje v Životě nazmar, skvělé nihilistické a bezvýchodné post hardcorem načichlé tryzně. Ještě větší depkou je Kroužek pojednávající o dívce, která se cestou z kroužku stala obětí devianta (druhou rovinou je vina nezodpovědného otce, který děvče zapomněl vyzvednout kvůli alkoholickému dýchánku). Schizo úvod Zvláštního dne se záhy překlopí v minimalistický HC, ale s nástupem refrénu žel přichází tak trochu prvoplánovitá hitovost, zde sice s poměrně zajímavým hudebním doprovodem, ale z nových skladeb asi nejméně podařený kus. Čekárna snů je vynikající. Tohle už nemá s punkovou jednoduchostí nic společného. Zase zneklidňující text, zase pestrá muzika a k ní výborně pasující zpěv. Ne, že by měl Vojta v krku nějaké zlato, ale do téhle muziky padne jeho neškolený hlas dokonale. Takřka metalová kytarová práce uvozuje závěrečnou melodickou pecku Reklamní blok. Zase ten naléhavý zpěv, k tomu Katčin frenetický řev, svižné tempo – podařený závěr nesourodé kolekce.
Jak hodnotit? Jsem rozpolcen… nové skladby nemají s „faktory punkem“ (tak se kapela zařazuje) prakticky nic společného (spíše bych použil škatulku „post punk core“) a lze v nich najít spoustu zajímavých motivů. Naproti tomu starší věci až tak interesantní nejsou, v podstatě jde o stylový standard. Vysoko hodnotím nové texty – pánové se vyhýbají žánrovým klišé a sahají k závažnějším tématům. Takže starý kusy za 5, novější za 7, průměr 6. Seznam skladeb:
Čas: 30:00 |
;)
RSS kanál
