Prachatičtí výtržníci, pankáčové a hardcoristi Ucházím tak nějak akorát po dvou letech přicházejí s novinkovým albem. A zároveň slaví 15 let existence, tudíž radost (pro kapelu) dvojnásobná. Ale aby tahle věta nebyla zavádějící – radost můžou mít i příznivci řízného HC punku. Minulá nahrávka Geprüft vole se mi celkem líbila a o tomhle matroši můžu v podstatě tvrdit totéž. Navíc si myslím, že se pánové neopakují, a zajímavé je, že s přibývajícím věkem neměknou, ale spíše naopak. Jestliže o hudbě na Geprüft by se dalo mluvit jako o polohrubé, tak Edice je hrubá (smích). Ucházím výrazně přitvrdili a dokonce koketují snad i s thrash metalem. Asi to neslyší rádi, ale já tam ten nasranej metal místy opravdu slyším (smích).
Tak trochu infantilní úvod by mohl s kapelou neobeznámeného jedince od dalšího poslechu možná i odradit. Veršíky „já se do prdele nejmenuju hele“ jsou naštěstí nejslabší textařovou chvilkou, pak už se najede na sociálně kritickou notu (v prvním štychu). Když už jsem nakousl texty, tak se u nich krátce zastavím. Asi nejzávažněji vyznívá GNWP – jadnoznačný antifašistický a antirasistický manifest s obraty “fašouni neprojdou“, „nelidská zloba vztyčených pravic kazí vzduch“ či titulním „good night white pride“. Texty jsou obecně poměrně zdařilé – svým způsobem takové revoltující, rezignující či odsuzující – ať už je tématem posedlost armádou, touha po svobodě, anonymita davu, obhajoba oblíbené hudby nebo hledání smyslu života. Legrácka s čerty nejsou žerty nemá se stejnojmennou pohádkou nic společného, je to spíše vzkaz babičce, aby neplakala nad nezdárným vnukem, který poslouchá „paly a hárdkór“. A možná jsem ani všechno správně nepochopil, slova na sebe často navazují bez nějaké jasné souvislosti, jako by místy platilo známé rčení klasika „neschopnost myšlenku udržet“ (smích).
Hned úvodní song jede v řádně rychlém tempu, řev hlavního vokálníka se střídá s řevem sborovým a jako třešnička na dortu se servíruje klasické kytarové sólo – překvapení, ale nikoliv první. On je totiž překvapivý celý materiál. Pánové rezignovali na klasickou punk – HC šablonu a nahráli nečekaně variabilní album. Takřka všechny skladby nabízí kromě očekávaného skočného rytmu i nejedno zvolnění – důkaz podává třeba hned dvojka, kde vedle depresivního rambajzu koexistuje odlehčená pasáž, která jako by vypadla z repertoáru nějaké alternativní partičky. Číslo tři a první hitovka – hlavně chytlavý refrén o fašounech, kteří neprojdou, se bleskově usazuje v podvědomí. Druhou do party na stupně vítězů jsou Běžci uhánějící v thrashovém tempu jen tak dlouho, jak se bubeníkovi chce (smích), protože i tady se objevuje již několikrát omílaná druhá tvář, ta pomalejší a pocitovější a taky trochu estrádní (smích). Ta poslední poloha mi pravda přijde trochu navíc, ale když se to pánům líbí... alespoň je to pestré a nenudící. Třetí výraznou peckou jsou Děti větru, kde zaujme melodický zpěv, který tam padne parádně a možná je škoda, že tahle poloha nenachází v tvorbě kapely větší prostor. Zato dostávají prostor hned tři hlasy (a navíc i sbory) a je to určitě další kladný jev, který zajišťuje proměnlivost nahrávky. Po deseti řádných skladbách přichází oddíl označený „Věci odjinud“. Tou první je pomalá písnička vybočující z předchozí tvorby a tou druhou, stejně jako minule, chvilka poezie. Nikoliv nedělní, ale Bodzovy. Tři krátkě básničky si asi recituje sám autor. Coby extra bonus ještě nmásleduje klípek na starší píseň Slečna se psíkem.
Netradiční námět vnitřku obalu také zaujme (průhledy z oken polorozpadlého baráku je vidět samá krása – moře, pláže, stromy), totéž ale nemohu říct o titulním coveru, který sice s vnitřkem drží ideovou spojitost, ale je příliš obyčejný a „šedivý“. Texty jsou uvedeny komplet, ale na některých místech jsou obtížně čitelné. Chybí fotka pánů muzikantů, tak si je alespoň vyjmenujeme: Paaya (kytara, hlas 1, sbor), Willie (bicí), Pöpö (kytara, hlas 2, sbor) a Bodza (basa, hlas 3, sbor). A jestli je někomu jméno Paaya povědomé, tak se neplete, opravdu jde o člena další prachatické úderky Gride.
Ucházím nahráli nadprůměrné osobité album, plné energie, s velmi dobrými instrumentálními výkony a s podařeným zvukem jak pro ctitele staré punkové scény, tak pro hledače něčeho nového, ale stále řádně tvrdého. Po dlouhé době originální míchanina punku a HC, která mě potěšila. Ale chce to čas a více poslechů! A to je konec téhle veselé recenzičky (smích).
Seznam skladeb:
- Deset vět
- Chvilka nostalgie
- GNWP
- Na co teď asi myslíš
- Běžci
- Nutný zlo
- Děti větru
- S čerty nejsou žerty
- Hrajeme hru rychlá smrt
- Haló stvořitel? S.O.S.!
Věci odjinud
- Chabý světlo
- Stručná poezie
CD extra
- Klip Slečna se psíkem
Čas: 31:48
