Na Bandzone máte celkem vtipně zpracovanou historii kapely, vyprávěnou slovy bubeníka Chrisse, která je prý jednou z mnoha verzí. Existuje verze, na které se shodnete všichni tři? (úsměv)
Chriss: No comment. :-)
Jan: Já s ní souhlasím, můžu jen dodat, co se dělo před ní. Asi v roce 2016 jsme s Patrikem dospěli k názoru, že bychom mohli dát dohromady nějakou kapelu, co bude hrát tvrdší hudbu. Kapelu, co bude mít opravdového bubeníka! A lidi na ní budou pařit pod pódiem, jakoby to bylo naposled! Bylo to tenkrát hlavně díky Patrikovi, který se do toho vložil a začal po útulcích bubeníka hledat. Já hrál v tu dobu víc na akustickou kytaru, ale po večerech jsem snil o metalové kapele. Když se nikdo nedíval, tasil jsem svou mocnou sedmistrunku a hrál na ní riffy, co neměl nikdy nikdo slyšet. No a pak se nám ozval Chriss a praštili jsme do toho.
Patrik: Ony jsou další verze?
DŮSTOJNÁ SEBEVRAŽDA. Proč jste pro váš spolek zvolili právě tento název a jak podle vás taková sebevražda vypadá?
Chriss: K tomu bude mít hlavní slovo Honza. Za mě je důstojná sebevražda sebevražda životem. Jako že žiješ intenzivně, dokud to jde. Jinak je pro mě téma sebevražd dost citlivé a osobní. Docela mi trvalo, než jsem se s tím názvem kapely sžil.
Jan: Když mě tenkrát napadl název DŮSTOJNÁ SEBEVRAŽDA, říkal jsem si, že to je přesně pojem, kterému budou sice všichni rozumět, ale nikdo nebude přesně vědět, co si pod tím představit. Pro mě to tenkrát znamenalo jít do toho, co v životě chceš, po hlavě, i kdyby tě to mělo stát život. Zároveň mi to přišlo krásně kontroverzní pro metalovou kapelu. V angličtině mi to taky znělo dobře a tak jsem DIGNIFIED SUICIDE vypustil mezi kluky z kapely. Už tenkrát si to každý vykládal trochu jinak. Takže je to dost o člověku samotném, co si pod tím představí.
Patrik: Když s tím Honza přišel, tak mi to přišlo jako cool název pro kapelu. Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Význam slov jsem začal řešit, až když jsme vymýšleli logo. Začal jsem filosofovat nad tím, co to vlastně je sebevražda. Že to je akt, kterým se člověk sám cíleně usmrtí, je jasné. Ale musí se stát okamžitě? Může ten akt trvat dny, roky? Není život ve své podstatě taková ultra pomalá sebevražda? Všichni se zabíjíme tím, že žijeme. V tomhle kontextu je pro mě důstojná sebevražda hodnotně prožitým životem.
Jestli se nepletu, dvoupísňové EP „Why?“ je vaší studiovou prvotinou. Není to i přes různá úskalí málo? Neexistuje více materiálu z minulosti, třeba i s původním zpěvákem, který by stál za oprášení?
Patrik: Je to tak. „Why“ je první studiová zkušenost naší kapely. Pro mě to bylo i první nahrávání ve studiu vůbec. Takže dvě skladby pro mě byly tak akorát na to, abych zjistil, co to obnáší. Navíc jsem chtěl vědět, jak se nám bude spolupracovat se studiem Barn. Teď už víme, že parádně. Máme představu, jak dlouho potřebujeme na nahrání jedné skladby. Taky víme, co funguje a co je potřeba ještě dořešit. No a teď, když jsme zmapovali terén, tak se můžeme do studia vrátit s větší náloží skladeb.
Chriss: První „demo“ ze zkušebny jsem jako „technik“ nahrával já a ty písničky jsou pořád v repertoáru. I když v pozměněných aranžích, protože na koncertě by se nedalo hrát a zpívat najednou. Materiálu na nahrání máme možná na celé CD, protože koncertní program je asi 45 minut a teď doděláváme další skladbu. Chtěli jsme hlavně vědět, jaký bude mít naše hudba ohlas, až ji uslyší co nejvíc lidí.
Jan: Určitě ještě stojí za poslech dvě demo nahrávky, co máme na našem Bandzone nebo YouTube „Gravity Switch“ a „Chaos“. Na ty se snad ve studiu taky jednou dostane.
Následující otázka úzce souvisí s tou předchozí, jsou obě skladby na „Why?“ čerstvými novinkami?
Chriss: Ne, jsou to věci, které jsme nenahráli na to původní „demo“ a přišly nám dost dobrý. Chtěli jsme se taky trochu zvukově posunout, tak jsme potřebovali profi studio, abychom to vymazlili.
Patrik: A taky jsme se poprvé slyšeli na nahrávce v naší aktuální sestavě. „WAYW“ i „BTW“ jsou v podstatě šest let staré skladby. Jenže tehdy nás bývalo v kapele pět. Teď jsme tři a to skladby hodně proměnilo.
Jan: Hráli jsme je tisíckrát, tisíckrát v nich něco upravili nebo změnili a dolaďovali jsme je vlastně ještě těsně před nahráváním. Takže já bych je prohlásil za novinky.
O čem vypravují texty zmíněných písní?
Patrik: Text „Why are you waiting?“ má komplikovanou historii s ohledem na to, že se na něm podílel snad každý člen kapely. S původním textem přišel náš bývalý zpěvák. Pak text ladili Kryštof i Honza.
Jakmile jsem ale převzal zpěv v refrénu, tak jsem si to musel znova upravit, abych to udýchal a byl schopný k tomu hrát na kytaru. Takže je možné, že se význam ještě posunul. Na první dobrou je to takový vnitřní dialog o tom, jestli si neprohnat kulku hlavou (nebo hlavou kulku?). Ale pro mě je ten song na rezignaci nad životem moc energický. Pro mě osobně provokuje k životu. Na konci se tě skladba neptá, proč to neskončíš, ale proč si sakra na živu. Tak na co čekáš? Člověk může text skládat s nějakým účelem, ale jak to pak k člověku promlouvá, to je jiná otázka.
Jan: Píseň „Breaking the Waltz“ je vlastně zpráva pro někoho, kdo vás utlačuje a svůj úspěch staví jen na vašem neúspěchu. Ať už si pod tím představíte šikanu ve škole, nebo třeba vojenskou invazi do cizí země. Prostě všichni tančíme dokola pořád ten jeden stejný tanec (život), ale bohužel ne všichni ho tančí spolu. Najdou se hajzlové, kteří vám budou schválně šlapat na nohy.
Patrik: Ale né… ten song je o dysfunkčním vztahu, kde jeden utlačuje druhého. Proto jsem tam dal ty části o růži od krve a o nevinném úsměvu…
Chriss: Přesně tak, hlavně že to nejsou křídla z mýdla. To by bylo sice česky, ale stejně by to nebylo moc jasný. (úsměv)
Co za sebou mají DIGNIFIED SUICIDE po stránce živého vystupování? Na jaký koncert vzpomínáte nejraději?
Chriss: Já vzpomínám nejvíc na koncert v Modrý Vopici, měl super atmosféru a do tří dnů všichni lehli s covidem. (smích)
Patrik: Všichni zas né, já ho třeba nedostal. Ale onemocnělo hodně lidí, to je fakt. A to jsme ještě dovnitř pouštěli jen ty očkované. Modrá Vopice byla jinak super, ale nejlepší pro mě bylo Rock Café, kde jsme hráli teď v prosinci. Přišlo hodně lidí a bylo vidět, že si nás užívali.
Jan: Jo, v Rock Café a Modré Vopici byly naše nejlepší koncerty, s tím můžu jedině souhlasit.
Jak se vám nahrávalo v Barnu? Kolik času jste k nahrání EP „Why?“ potřebovali?
Chriss: Dobře!
Jan: Protože jsme nevěděli, jak dlouho nám může takové nahrávání trvat, dali jsme si pro jistotu tři dny. Teď už víme, že bychom asi ještě jeden song navíc stihli, ale takhle na začátek mi ty dva úplně stačily. Aspoň byl čas i relaxovat u piva a probrat název EP a obal. To samotné nahrávání byla super zkušenost a moc jsem si to užil. Dan Friml je bůh. Trochu nás při nahrávání nástrojů potrápil, za což mu moc děkuju. Dostal z nás podle mě maximum a výsledek je super. Už se moc těším, až se k němu do Stodoly zase jednou vrátíme.
Patrik: Na nahrávání jsem hrozně chtěl vypadnout někam pryč z Prahy. Chtěl jsem se izolovat a soustředit jen na naši hudbu, takže Barn se mi trefil v tomhle do noty. Prostředí je moc fajn. Dan Friml má očividně silný vztah k metalu a navíc je to profík. Takže nahrávka zní parádně a my už se těšíme, až nahrajeme další skladby.
O kousek výš naťukáváme téma první plnohodnotné desky. Máte v tomto ohledu už konkrétní plány? Je třeba jasné, kdy album spatří světlo světa a že nahrávat se půjde do znovu Barnu?
Jan: Myslím, že to je všechno ještě otevřené, já se třeba ještě nevzpamatoval z vydání „Why?“.
Patrik: No je otázka, jestli formát desky je dneska ještě relevantní. Přeci jen dnes každý poslouchá hudbu na streamovacích platformách. Určitě se chystáme nahrát více věcí, ale jestli z toho vznikne plnohodnotná deska o třeba deseti skladbách, nebo jestli skladby spojíme tématicky do menších formátů, to se ještě uvidí.
Chriss: Já jsem ten staromilec a idealista, takže jsem ještě nevzdal naději, že na základě EP se může objevit producent nebo nahrávací společnost, která bude pro kapelu akceptovatelná, ale trochu zamíchá kartami. Pokud bychom si všechno měli zainvestovat sami, tak asi půjdeme do Barnu.
Oprátka na obálce, vázající se oprátka jako vizuální doprovod hudební produkce na Spotify. Jednoduché, ale naprosto výstižné a jaksi zvráceně přitažlivé. Kdo je autorem nápadu a následné realizace?
Patrik: Ten super nápad na oprátku s oblekem, co máme v logu, vymyslel Honza. A od toho se vše stylově dál odvíjí (doslova). Já jsem přišel s tím, že EP můžeme pojmenovat „Why?“ podle prvního slova v „BTW“ a posledního slova ve „WAYW“. A z toho mi nějak i vyplynulo, že bychom mohli zkroutit oprátku do tvaru otazníku a nafotit to na cover. Bylo to zábavné odpoledne…
Jan: Obrácená oprátka je zároveň i takový náš talisman. Při koncertech je máme rozvěšeny všude možně okolo sebe, když né zrovna na krku.
Chriss: (Mlčí a spokojeně se usmívá)
Co chystají DIGNIFIED SUICIDE pro rok 2024?
Patrik: Plánujeme videoklip a rádi bychom dali i pár koncertů.
Chriss: Máme určité plány, ale taky se necháme překvapit. Donedávna jsme neměli naplánované ani koncerty, ale najednou nás pozvali kluci z HOLLOW PLANET, abychom si s nimi zahráli v Modré Vopici. Další, tentokrát nepříjemné překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat a zjistil jsem, že pojedu od půlky dubna mapovat do Řecka. Tak jsme to museli zase odřeknout. Byl bych docela rád, kdyby se ozval ještě někdo další, protože jinak se budeme soustředit na ten klip a následné promo.
Jan: Nebojím se, že bychom léto proflákali, od jara máme rozdělané dvě nové skladby.
