Tak se nám po třech letech punkoví divousové dokopali k dalšímu vinylu. Čtvrté album „Slibuji za všechny“ je nejnovější várka písniček bez keců a skrupulí nahraných ve studiu Golden Hive a vydaných u Day After Records. Na rozdíl od dosavadních alb, která vyšla u pardubických Stoned To Death, tedy přestup k plzeňskému labelu Míry Pátého.
Ať už jste fanoušky VOLE, nebo vám tahle kapela zatím nic neříká, čeká vás osm skladeb, které jako obvykle vybízejí ke stínovému boxu a navazují na syrový zvuk posledního alba „Tohle není prdel“ (2021). Připravte se na nenasytně drásající basu, bicí breaky, pevnou rukou zkreslené kytarové linky, chuligánský vokál – nárazově také v melodických polohách –, a v poslední skladbě na hostující zpěvačku Meggie z dívčího tria BIBIONE, se kterými se VOLE dělí o zkušebnu.
Hned úvodní skladba „Zvířecí oči“, ve které se spojuje noiserocková pošetilost se řvoucím vokálem, vzbuzuje touhu mlátit hlavou do zdi. Kytarový frenetismus Davida Vály, který se nebojí kdykoli přibrzdit tempo elegantním násilím své kytary, se projevuje ve skladbě „Strážce“. S několika hardcore/punkovými odbočkami nastupuje v „Pandemonium“ vláda démonů. Svižná tempa působí až heavy, kvílivé kytarové výstřelky se zároveň skvěle hodí ke zpěvu Tomáše Mitury, který se sestřihem přiblížil Davidu Válovi. Prachařova zdravě přebuzená basa ve skladbě „Palác“ musela při náběru svítit jako tlačítko AZ-5 černobylské elektrárny. Nespoutaný punkový zvuk s jakousi orientální kytarovou linkou mění zuřivost ve strašidelnost a vytváří žánrovým kořenům věrný hardcore/punkový zvuk.
Kombinace neandrtálské síly, kytarových riffů, hutného zvuku, maniakálního vokálu a smrtících středně rychlých pasáží ve skladbě „Stín růže ze zadnice mládí“, ke které kapela vypustila low-budget obrozenecky ochotnický klip evokující polistopadové formování vizuálního kumštu, patří k tomu lepšímu, co na albu najdete. V klipu si roli mocného upíra ukrývajícího rakvičku střihnul Vojta Jasanský (SNĚŤ, BAHRATAL). Těžké a hlavně chytlavé riffy saturované nervní kytarou vyluzující „protivné“ melodie dělají ze skladby „Manifest“ pro mě nejzajímavější položku novinky. Spojení navztekanosti a rychlosti v předposlední „Mírem se neopíjím“ disponuje energií vystřelit vás z ponožek. Kytara s basou zde drhnou hrubé riffy, bez kterých se musíme obejít v závěrečné „Bohemian tragedy“, se kterou pěvecky vypomohla zmiňovaná Meggie. Písničkářsky povedená skladba dokazuje, že Tomáš Mitura nemá vždy kolem krku utažený ostnatý drát.
VOLE fúzují prvky hardcoru, bezuzdného punku a kvílivě mučivou kytaru se špetkou undergroundového metalu. Kytaru Davida Vály, která servíruje halucinační poetiku v rozumném množství, ohýbá z tvaru rytmická sekce. Zejména basa se stará o vysokou rozpoznávací hodnotu zvuku a dodává hutného punkového ducha. VOLE byli vždy velmi společenskou kapelou, což dokazují jejich živá intenzivní vystoupení (která by mohla být četnější) spočívající v dělání bordelu. Nová deska je skvělým následovníkem předposledního alba „Tohle není prdel“. VOLE jsou rozhodně jednou z nejzajímavějších kapel sídlící pod zemí na území, které si poslední desetiletí tak nehorázně plundrujeme.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Zvířecí oči
- Strážce
- Pandemonium
- Palác
- Strana B
- Stín růže ze zadnice mládí
- Manifest
- Mírem se neopíjím
- Bohemian tragedy
Čas: 23:24
Sestava:
- Tomáš Mitura – zpěv
- David Vála – kytara
- Ondřej Filípek – bicí
- Emil Prachař – basa
