A/ORATOS ze země galského kohouta (nezaměňovat s projektem AORATOS, za nímž stojí Amíci Naas Alcameth a Nox Corvus) se zformovali v roce 2016 kolem kytaristy a dvorního skladatele Wilhelma a zpěváka Aharona známého spíše z GRIFFON, se kterými nedávno vydal koncepční album „De Republica“, ve snaze vytvořit privátní cejch energického a dramaticky znějícího melodického black metalu s důrazem na vědění o existenci Boha a bezprostředního poznání jeho samotného (tzv. gnosticismus). Pařížané mají doposud na kontě zatím pouze EP „Epignosis“ (2020).
„Ecclesia Gnostica“ je album, které od začátku tvrdě udeří skladbou „Le hiérophante“ s houpavou melodikou, kytarovou vybrnkávačkou a agresivním temným feelingem. Musím uznat, že skladba má náboj. Pokud posloucháte na sluchátkách, ujistěte se, že máte dostatečně dlouhý kabel. Bohaté riffování všech stylů, od blackového tremolo pickingu až po údernější power či progresivní metalové sekvence, nabízí singlová „Daath“. Jediná skladba v latině „Deuteros“ (česky dva) sladila zčernalé vysokorychlostní riffování s elegantním vybrnkáváním akustické kytary, deklamacemi a klidnějšími pasážemi. Zaznívají sborové chorály s nebeskými refrény na způsob „Ktož jsú boží bojovníci“ a moje počáteční natěšenost dostává první políček. Skladbou „Disciplina Arcani“ opouštíme pasáž pro dramatické úseky mluveného slova a civilní zpěvy ve francouzštině a melodickými kytarovými aranžmá Wilhelmova rukopisu se vracíme k výbuchům vklíněným mezi pomalé pasáže. Náhled, co v posledních letech vzešlo z pařížského undergroundu, nabízí „Ô roi des eons“, která nepředstavuje jen ostré riffy, ale i emoce melodických frází. Zároveň se dostávám do bodu, kdy už mě tohle představení „neoklasicistního“ black metalu přestává bavit a zdá se, že i na okamžik nějakého vytření zraku je jaksi pozdě. Snad i ten Titanik se zdá být kratší. Předposlední „De la gnose éternelle“ zapadá do klasické melodické blackového krajiny, která je epická a snad i nihilistická zároveň a přidává nádech temnoty. Po několika vteřinách vyplněných orchestrací se v závěrečné „Le septième sceau“ vzpínají zběsile znějící bicí, na pozadí koketují tremolo vyhrávky se symfonickou majestátností a opus na téma gnosticismu vyprchal jako kořeněná vůně z kadidla.
S A/ORATOS Francie opět naplno ukazuje svůj potenciál, pokud jde o nekonečnou množinu stále odněkud se vynořujících kapel. S rytmikou proměnlivou jak dubnové počasí, k smrti uřvaným vokálem, vzletnými melodiemi a ultrarychlými pasážemi, a to vše ve francouzštině, se řadí tito Francouzi mezi kapely, které na oltář extrémní metalové scény nepokládají nic objevného nebo jinak než standardně zkomponovaného. Na druhou stranu jim jde k duhu, že se neschovávají za neprostupnou zeď syntezátorů a různých smyček. I tak jsem víceméně přesvědčený, že moje další zvýšená pozornost nebude nutná.
Seznam skladeb:
- Le hiérophante
- Daath
- Deuteros
- Disciplina Arcani
- Ô roi des eons
- De la gnose éternelle
- Le septième sceau
Čas: 42:42
Sestava:
- Aharon – zpěv
- Wilhem – kytary
- Léo Dieleman – basa
- Romain Gudet – bicí
