V posledních několika týdnech na nemocenské nebylo dne, kdy bych při zevlování internetem nedoufal v nějakou spřízněnou akci s rozumným obsahem, rozsahem a dosahem. Proto nabídku vyrazit s partou šifrovanou za písmena zvyšující tepovou frekvenci všem plátcům daně (DéPéHá) do Písku na jedinou zastávku brazilských OUTLAW a SEXTRASH v Česku jsem s díky přijal. Zmiňovaní Brazilci byli v Písku cca v polovině turné Funeral Carnage Over 2024, při kterém odehrají 23 vystoupení v patnácti zemích Evropy během jednoho měsíce. (Jindra)
Po listopadovém brazilském dvojbloku GRAVEDÄNCER & EVILCULT se na konci února konalo repete. Opět dvě kapely z jihoamerické země, v případě OUTLAW black metal služebně mladší, v druhém případě thrash metal služebně hodně starý – kořeny SEXTRASH zapustili v roce 1987, takže se v jejich případě dal čekat návrat v čase a metal podle tradiční old school šablony. Začít ale měli logicky OUTLAW, ve 20.00, ale už ani v Písku neplatí „co je psáno, to je dáno“, ale byl pátek, takže zas takový problém to nebyl. (Johan)
Úvodní gig OUTLAW (kteří fungují od roku 2015 a hlavními tahouny jsou zpěvák a kytarista Daniel Souza a bubeník původem z Finska Tummi Tuhkala, vydali před rokem u AOP Records celkově třetí album s názvem „Reaching Beyond Assiah“) začal s předem avizovaným 30minutovým zpožděním, které si kapela ospravedlnila únavou nebo něčím na ten způsob. Znáte to, když se vám nechce do rachoty. Prvně mě napadlo, že chlapci vyklusávají čtyřhodinový jet lag, ale nakonec jsem zjistil, že už se potulují po starém kontinentu nějakých čtrnáct dní, což by na srovnání barometru mělo stačit. Ale budiž. Stoicky klidní OUTLAW to valili melodičtějším směrem, podobným tomu MGLA nebo WATAIN, mezi které můžete vtěsnat třeba americké UADA. Souza maskovaný za hřívu bez ladu a skladu připomínajícího medvěda, jemuž byl odepřen zimní spánek, prostý jakýchkoliv ambicí pohonit si ego společně s druhým kytaristou vedl ansámbl od melodického riffu, přes tremolo k přesvědčivě generovaným melodiím. Alba jsem přesvědčivě naposlouchaná sice neměl, ale naživo to šlape. Nejedná se o žádný laciný experiment, je vidět vize, která na black metalu neparazituje. Souza se projevil nejen jako lídr kapely, ale i manuálně zručný v situaci, kdy měnil „za jízdy“ baterie ve svém portu. Jako amatérský fotograf bojující se zakládáním negativu do vyvolávacího tanku v naprosté tmě musím tento jeho počin ocenit. (Jindra)
OUTLAW fungují cca devět let, ale už stihli natočit demo, EP a tři alba. V Česku už nějaké koncerty odehráli, v Písku se představili v roce 2021 na Thrash Nightmare, kde mi tehdy do uší nelezli, ale druhé setkání dopadlo úplně jinak. Mnohem lépe. Nevím, jestli se kapela za ty dva roky posunula, nebo jim minule něco haprovalo, ale tentokrát to byl velmi dobrý koncert, během kterého zněl black metal řekl bych sofistikovaný. Se staroškolským chrastěním a primitivismem to nemělo vůbec nic společného, naopak, skladby vedené většinou ve středních tempech měly potemnělou atmosféru a proplétaly se jimi „zpívající“ kytarové melodie. Zahrané to bylo s přehledem, zazpívané rovněž – žádný jekot ani vysoko položený skřehot, ale zastřený hlas –, po všech směrech výborná práce, která mi místy připomněla např. SATYRICON. Za 45 minut stihli OUTLAW odhadem sedm relativně dlouhých věcí, což bylo přesně tak akorát, aby udrželi pozornost všech přihlížejících. (Johan)
Nevím proč, ale od SEXTRASH jsem čekal špinavý thrash metal a tlak, ale nic takového jsem nedostal. Asi bych měl zase jednou přiznat nulovou přípravu, od legendy jsem dosud neslyšel ani notu a napravil jsem to až po koncertu, abych se ujistil, jestli je mizerný materiál, nebo jeho živé provedení po více jak třiceti letech od nahrání – hrát se mělo převážně z alba „Sexual Carnage“ z roku 1990. A pokud tomu tak bylo, tak to aktuální sestava v čele s mizerným vokalistou odehrála prapodivně. Neříkám, že z alba zní nějaký učesaný thrash, ale rozhodně z něj zní vcelku srovnaná muzika, která samozřejmě nezapře jihoamerický feeling a styl. Na koncertu zněl z pódia bordel, ve kterém jsem se vůbec nevyznal a nedivil jsem se, když někteří kamarádi nevydrželi sledovat set do konce, ani když po koncertu nad SEXTRASH bědovali. Nutno uznat, že řadě přítomných (kterých dorazilo překvapivě slušné množství, odhadem přes šedesát hlav) se SEXTRASH líbili a že snad došlo i na přídavek, na který už jsem ale síly nenašel. (Johan)
Jako v OUTLAW, tak i v SEXTRASH jsou dva muzikanti, kteří si mohou připsat zásluhy za vznik kapely. Baskytarista Tommy Simmons Krueger a kytarista Rodrigo „Damned Sentry“, který sice v roce 1987 kapelu spoluzakládal, ale po několika letech se na dlouhých třicet let z kapely vypařil, aby se před třemi lety znovu vrátil. Pokud nepočítám dvě skladby na splitku s několika brazilskými sebrankami, tak SEXTRASH dělí od posledního studiového alba dlouhých osmnáct let. V hudebním stylu kapely je slyšet výčet základních thrashmetalových šablon. Sóla, jako byste se propadli do 80. let na gig extrémní undergroundové metalové kapely. Během setu gradovala vitalita rozjařených fanoušků, jimž se draly na světlo pleskáče potu a pokřivené obličeje se i ve střídmém světle povážlivě leskly. Neutuchající nápor thrashových riffů a krkolomných rytmů utnuli SEXTRASH coverem „Ace of Spades“ od MOTÖRHEAD. (Jindra)
Ne vždy platí, že během večera má kvalita kapel vzestupnou tendenci. Sobotní večer byl pro mě ukázkový příklad toho, jak zní kapela s jednou kytarou a jak se dvěma. Troufám si tvrdit, že SEXTRASH to hrálo tak, jako když D. Souza při setu OUTLAW měnil zmiňované akumulátory v portu. Fakt, že SEXTRASH 2/3 playlistu postavili na 34 let starém albu „Sexual Carnage“, mi jako moc geniální tah zrovna nepřipadá. (Jindra)
Není pokaždé posvícení a někdy se holt některý exotický band netrefí do mého vkusu, ale i tak jsem rád, že to aspoň v Písku žije, vždyť už je to široko daleko jediné místo, kde se dělají klubové koncerty. Takže příště jedu zase. Ono totiž kromě muziky vždycky dojde na nějaké příjemné setkání s kamarády – a i tom to je. (Johan)
Fotky: Jindra
