Celkem už si nejspíš nevzpomenu, jestli jsem existenci Pana Lynxe poprvé zaregistroval skrze „našeho“ Coorneluse zde na Fobii, nebo mr. Bilose (MALIGNANT TUMOUR), který debut vynášel do nebes a vykřikoval cosi o desce roku. Je to jedno, dal jsem povrchní náťuk a celkem nezasažen si šel nezaujatě svojí cestou. Věci se začaly dít až s příchodem nového roku, kdy bylo potřeba dohnat odložené resty a doposlechnout potřebné kvůli blížícím se vyhlášením Top nahrávek posledních dvanácti měsíců. Tady už došlo k řádnému zavrtání – a proč to tak nenazvat, k objevu malého pokladu.
Není pravdou, že by člověk neužil poslech cédéčka, neponoří-li se pod povrch a nezjistí si všechna proč, jak, kdy a kde, ale když to udělá, je vše mnohem snazší, jednodušší, krásnější a podmanivější. Abych neznalému čtenáři pošetřil trochu drahocenného času, pokusím se v několika větách přiblížit co, lépe řečeno kdo, je Pan Lynx a kdo za celým projektem stojí. Onou osobou je zpěvák, muzikant, producent a režisér Michal Skořepa, dlouhodobě působící v dnes už zaniklé grungeové smečce STROY. Slýcháme-li, že dno je ideální odraziště k lepším zítřkům, pak Michal by vám toto rčení jistě bez váhání podepsal. Návštěva šamanky v časech nejtěžších a zjištění, že jeho vnitřním zvířetem je rys (Lynx), rozsvítilo nad hlavou pomyslnou žárovku a dál už se vše nabalovalo jak sníh na z kopce se valící kouli. Kompletní kontrolu do svých tlap přebírá sympatická kočkovitá šelma a nejen, že bez skrupulí zahájí okupaci těla a mysli svého hostitele, ale neváhá svůj příběh předložit na talíři široké veřejnosti, k čemuž mistrně využívá kouzel a krás lyriky mateřského jazyka (myšleno Michalova, ne rysova).
Od prvního momentu je jasné, že si ústřední dvojice tuze ráda hraje a zahrává. Nemocné klavírní preludování roztahuje oponu a Pan Lynx se představuje. Hodně těžko hledám slova, která by mi pomohla s přiblížením hudební produkce. V nadpisu mám sice nástřel jakýchsi škatulek, ale je to opravdu hodně obecné, protože tím nejdůležitějším faktorem je atmosféra a pro dosažení potřebného pocitu se autor neštítí v podstatě ničeho. S grácií kočkovité šelmy si nenápadně uždibuje z vaší přízně a než se nadějete, ocitáte se bezbranní v jeho moci a špičky uší ozdobí charakteristické štětinky. Nebo taky ne. To v případě, že vás úvodní „Cililynx“ zanechá zcela netečnými. Potom si ale troufnu tvrdit, že jen těžko naleznete pojící vlákno v dalších válech.
Jisté sexuální vibrace a trocha toho jiskření lze pocítit už v předchozí písni, ale s „Klidorys“ to přechází v nefalšované erotično. Měl jsem zpočátku mírné obavy, aby ve vcelku jednoznačném textu nebyl ukrytý zcela jiný význam a já se nemusel chtě nechtě smířit s cejchem povrchního zvrhlíka, ale ne. Klidná část skladby rozvíjí představu dokonalé předehry a to, co za filmy přehrává v mysli rytmická část a explozivní vyvrcholení, si s prominutím nechám pro sebe. Mám-li zvednout paži a nevychovaně ukázat prstem na píseň, se kterou jsme si do náruče zrovna nepadli, byla by to třetí „Na dně postele“. Na první dobrou by se dala zaškatulkovat pod obecně přijímaný pojem „balada“. Není to však patetický cukrkandl, jež mi brání do skladby proniknout. Tomu se Michalovi podařilo zkušeně vyhnout. Jen mi zkrátka v kontextu celého alba připadá tak nějak málo „švihlá“. Ale což, trocha odpočinku neuškodí a navíc se s následující „Výlety do temnoty“ dostávám znovu do nálady. Není to jen temnější atmosférou a ostřejším výrazem, baví mne i rozpustilé hrátky se slovíčky. Ty ale popravdě nejsou specialitou této písně, ale různé přesmyčky, novotvary a podobné legrácky představují husté hemžení po celé šíři desky.
Nemusím být fanouškem, abych nemohl v okamžiku a s naprostou jistotou identifikovat a přiřadit medový hlásek Matěje Homoly. Kytarové sólo obstaral jeho bratr Honza a pokud ještě pořád marně lovíte jméno spolku, tak vám značka WOHNOUT stejně asi málo řekne. Proto i to dvojité vé v názvu „Parawolizovanej. S každým poslechem kousku „Pan pyroman“ se vracím v čase do doby své povinné vojenské služby, kdy jedním s nejposlouchanějších nosičů bylo EP „Jar Of Flies“ od ALICE IN CHAINS, do něhož mi posmutněle naladěná věc Pana Lynxe pocitově skvěle zapadá. Klavír dostává na albu velice štědrý prostor, ale jeho party jsou pojaty poněkud netradičně. Jako by se nástroje zmocnil šílenstvím postižený virtuóz. Jeho chorá mysl se dostatečně projeví i v „Proč se máš“, avšak zavčasu se objevuje Michalův melodický zpěv, rozmlouvající šelmě její nespokojenost s výběrem hostitele.
Nebylo tomu tak vždy, ale když už se mi podařilo dorůst k pochopení tvorby PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, zahořel jsem láskou věčnou a nerozlučnou. Proto jakmile začíná pan Kocáb píseň „Kdo se bojí, musí do lesa“ slovy „… a znal jsem ještě jednoho takovýho chlápka“, září mi kukadla jako dvě lucerny. Znalcům samozřejmě nemohl uniknout odkaz na „Snaživce“ právě od VÝBĚRU. Svým dílem přispěje i další z legend Michal Pavlíček a krom obohacení obou hostů je to úderný refrén a skoro až muzikálové rozčísnutí, co nesou skladbu až k nejvyšším stupínkům oblíbenosti. Závěr patří kousku „Katedrála“, a třebaže se jedná o věc zdánlivě minimalistickou, kde si hlavní role usurpují zpěv a klavír, o dramatické momenty a elektrizující atmosféru není nouze. Výjimečně světlou mysl zažívá i vládce černobílých klapek a s naléhavým vokálem tak vytváří brilantní zakončení celého díla.
Jen namátkou jsem zmínil některá hostující jména, nýbrž a protože cítím, ze psát o instrumentální zručnosti pojmů jako Smetáček, Cimfe, Vícha atd. mi přijde jako čertupusté mrhání slovy.
Obal nosiče je jedním slovem parádní. Tvoří ho dřevěná uzavíratelná krabička, na jejíž celní straně nalezneme jméno a název alba, záda pak zdobí hlava Pana Lynxe. V útrobách je krom očekávatelné knížečky s texty a potřebnými informacemi stříbrný kotouček a flash disc ve tvaru hlavy autorovy hlavy. Na něm nalezneme album ve dvou formátech a oba skvěle udělané a vizuálně působivé videoklipy.
V závěru se ani nebudu snažit krotit nadšení, jež mne s poslechem „Kdo se bojí, musí do lesa“ postihlo a znovu a opakovaně postihuje. Takhle životem nabitá díla se nerodí každý týden a je řádným důvodem k oslavě, že můžeme být teď a tady přímo u toho.
Seznam skladeb:
- Cililynx
- Klidorys
- Na dně postele
- Výlety do temnoty
- Parawolizovanej
- Pan pyroman
- Proč se máš?
- Kdo se bojí, musí do lesa
- Katedrála
Čas: 41:03
Sestava:
- Michal Skořepa – zpěv, kytara, klavír, bicí… (zkrátka vše, s drbáním na vousy včetně)
Hosté:
- Štěpán Smetáček – bicí
- Adam Jánošík – bicí
- Roman Vícha – bicí
- Luboš Samek – bicí
- Michael Kocáb – zpěv
- Michal Pavlíček – kytara
- Matěj Homola – zpěv
- Honza Homola – kytara
- Jan Lichtenberg – kytara
- Milan Cimfe – bezpražcová basa
- Žanet – hlas
http://www.panlynx.cz/
Facebook
