Během letních prázdnin budeme servírovat ve formě osmi otázek anketu, na kterou budou odpovídat redaktoři tohoto webu.
Odpovídají: Johan, Mikael, Coornelus, Kubina, Bury, Horaguru, Jindra, 4horsemen, Berry, Peťan a Opat.
2. Jaké žánry preferuješ a proč?
Johan: Před lety bych napsal doom metal, před mnoha lety thrash metal a black metal, dnes nemám vyloženého favorita, pluju napříč žánry a vyzobávám si to, co mě baví. V podstatě jsem rezignoval na zahraničí, jedu domácí tvorbu, víc nestíhám, samozřejmě kromě koncertních setkání. Občas mě zasáhne nějaká módní vlna, takže začnu poslouchat post-něco, sludge, divný black metal, ale nakonec se vracím ke klasice-neklasice. Protože to, co považuju za klasiku, může kdekdo označit jako neklasiku. (úsměv) Jsem prostě rozkročený od rocku typu ZUBY NEHTY, UŽ JSME DOMA přes punk, hardcore, všechny metalové subžánry po grindcore, v každém žánru mám letité oblíbence, od kterých mě baví staré i aktuální nahrávky, stále objevuju nové kapely, které mě taky oslovují.
Mikael: Já preferuju především dobrou muziku, samozřejmě, že dle mého gusta, protože každý může mít odlišný názor. Ale abych byl více konkrétní, tak uvedu, že se jde především o melodičtější žánry. A je jedno, zda se jedná o melodeath, heavy nebo speed metal, různé formy rockové muziky nebo melodický punk rock… (dalo by se toho uvést i více). Vždy jsem měl hodně široký hudební záběr v rámci rock/metalové scény a až na několik málo výjimek jsem víceméně s ničím neměl problém.
Coornelus: Nikdy jsem nepreferoval žádné žánry. Nikdy jsem nebyl ortodoxní, bral jsem tzv. téměř vše, ale s přibývajícím věkem jsem čím dál tím větší protiva a jen tak mi něco nechutná. Zjednodušeně řečeno mě poslední dobou víc baví klasická forma písničky. Přijde mi, že se kruh začíná pomalu uzavírat a vracím se k tomu, na čem jsem vyrůstal, což je pěkná a jednoduchá rocková písnička. Jako u každého se ty žánrové preference mění i u mě. Poslední dekádu mě nejvíc bavil asi doom metal, před tím to byl stoner, v devadesátkách grunge a crossover, nad tím vším se prolíná black metal, je to těžké říct. Víc jasno mám v tom, co mě opravdu nebaví.
Kubina: Každý, kdo mě zná, ví, že poslouchám thrash metal, ale rozhodně se tím nenechávám nijak omezovat a jsem trochu hudební dobrodruh. Nestydím se za to, že si někdy poslechnu pop, klasiku, rock, avantgardu a elektroniku. Všechny žánry podléhají jasně daným fyzikálním zákonům. Musí mít rytmus, do něhož se různě kombinuje sedm základních tónů. Thrash metal mám nejraději, protože na koncertě může letět jako střela a přesto být čitelný. Logicky pak mám největší živé zážitky spojené s tímto undergroundovým fenoménem. Zdravím kapely SODOM, KREATOR, FORBIDDEN, EXODUS, HAVOK, VEKTOR, DEMOLITION HAMMER, VIOLATOR, HIRAX a VOIVOD. To neznamená, že nemám rád death, black, doom a heavy metal.
Bury: Vstřebávám v podstatě cokoliv. Základ bude, dejme tomu, v hardcore/punku a grindcore, ale pak je tady i metal, crust, noise, alternativa… Takže v podstatě cokoliv. Hlavně mě to musí bavit.
Horaguru: Už v redakční kartotéce mám uvedeno, že si od PINK FLOYD až po MARDUK vyberu téměř ze všeho a to platí, ale co mne spolehlivě uzemňuje, těší a při každém poslechu vynáší do nadpozemských výšek, je progresivní rock, respektive metal. A proč? Mám rád to postupné rozplétání a pronikání do na první dojem nepropustných zákoutí hudebníky vysázené džungle, kdy nikdy zcela netušíš, kde je cíl cesty a co tě tam čeká.
Jindra: Paradoxně s postupujícím věkem, kdy by se dalo předpokládat, že člověk bude, jak se říká zklidňovat hormony, tak naopak u mě všelijaké prasárny ať už grind, crust, gore nebo z druhý strany black metal s příchutí francouzský avantgardy nebo ukrajinského národopisectví bez problémů poráží třeba prog metal, thrash, heavy metal. Na druhou stranu rád se vrátím do historie, když někdo jako nedávno Coornelus v reportu vykopne mrtvolku jako je PANTERA. A proč? Když pominu různý aktivistický projevy, tak je tam energie a nasranost, kterou já cítím k dnešní nenažraný společnosti se všema zvrácenostma kolem.
4horsemen: Nic kloudného mě nenapadá, co odpovědět na otázku proč ten a onen žánr preferuji. Jen, že se mi líbí. Líbí se mi toho hodně a pluji mezi žánry od obyčejnější rockové hudby a klidně až po nějaké brutální skupiny. Tak, jak mě to chytne.
Berry: Triumvirát alternative – hardcore – metal, tedy s trochou fantazie všechny, ha ha. Popravdě mě v hudbě oficiální a zažité žánry až tak nezajímají, preferuju kapely, které stojí mimo ortodoxní styl, případně ten svůj hrají trochu jinak, a to třeba i tím, že jsou – na rozdíl od zástupu jiných – přirozeně muzikální. Mám rád absolutní svobodu projevu, nesvázanost domnělými konvencemi.
Peťan: Old school metal nejrůznějších žánrů. Baví mě autenticita zvuku nahrávek, jejich přirozenost a neschovávání se za nejrůznější studiové vychytávky. Velká většina kapel toto navíc umí přenést i do živého hraní, což je element, který vnímám jako naprosto zásadní. Kromě heavy, thrash, speed, black či doom/stoner metalu mám hodně rád 60s/70s rock, psychedelii a nejrůznější úniky mimo vytyčené mantinely. Starej metal ale vládne a se současnou renesancí, kdy si šikovné kapely berou to nejlepší od vlastních idolů a vlijí tomu novou krev, je nesmrtelnej…
Opat: Nejvíce jsem vnořen samozřejmě do black metalu, na kterém mě baví, že má mnoho různých podob. Ať máš chuť na totální vyhlazovák, depresivnější záležitost, výlet do vesmíru, všechno v tom žánru najdeš. Druhým nejoblíbenějším je rozhodně death metal, ale poslední dobou se víc a víc vracím ke starým heavymetalovým legendám. Mimo metal mě baví některé rockové záležitosti, electronic body music (EBM), poslechnu si i pořádný pop (ne novodobé sračky), na co je v danou chvíli nálada. Ale výraznou většinu mého playlistu tvoří metal.
Anketa mezi redaktory Fobia zine 2023 – část I.
