Juno = kytarista. Desed = zpěvák DARK GAMBALLE, TRNŮ & ŽILETEK, dříve taky HELLYUM nebo CALES. Juno + Desed = APLAUS PRO DVA. APLAUS PRO DVA = akustický indie folk.
Juno, zatímco Desedova hudební dráha je v tuzemsku dobře zmapována, o tobě se toho příliš neví, alespoň já jsem se s tvým jménem setkal poprvé až s APLAUSEM. Můžeš svou dosavadní cestu trochu uvést? Případné hudební vzdělání, oblíbené hudební žánry/kapely, projekty/skupiny před AP2.
Juno: Ahoj, děkuji za možnost rozhovoru, velmi si toho cením.
Po příjezdu do České republiky, předtím jsem 14 let žil v zahraničí, jsem hrál se skupinou ZYLWAR (velmi děkuji dané kapele za úžasné roky) a následně po ukončení činnosti v kapele jsem byl spíše šuplíkový hráč, kdy jsem mnoho písní napsal, a buď je někdy použil sám, nebo mnoho z nich rozdal různým kapelám, přátelům, aniž bych chtěl, aby se o mně zmiňovali.
Vystudoval jsem konzervatoř na fortepiano a fagot, avšak nikdy jsem neměl v rodině hudební podporu.
Později jsem vystudoval ještě další školu a teď se živím jinak, nehudebně.
Z hudebních žánrů a kapel nemám jednoznačného oblíbence, ale největšími srdcovkami jsou pro mě desky Eminem „Marshal Mathers“, OFFSPRING „Americana“, Yngwie Malmsteen „Facing the Animal“, SINNER „Drowning Pool“, DARK GAMBALLE „Superstar“, poněvadž dané desky mě provázely v nejtěžších etapách mého pubertálního života, a tak se nesmazatelně zapsaly do mé duše.
Jak jste vy dva vlastně dali dohromady? Měli jste hned na začátku jasno, že půjdete cestou dua a akustické tvorby? A proč jste se pojmenovali APLAUS PRO DVA?
Juno: Znali jsme se již delší dobu z koncertování, avšak společné setkání bylo náhodné.
Po letech jsme se potkali u vyškovské pošty, hodili řeč, sešli se u skleničky červeného, něco si zahráli a přeskočila hudební jiskra.
Desed: Měl jsem už dlouhou dobu v hlavě chuť dělat hudbu, řekněme klidného, šansonovitého, akustického typu, kde nebude mnoho nástrojů.
Juna jsem znal jako geniálního kytaristu a velmi slušného zpěváka.
Když mi řekl, že hraje doma na akustiku, byl jsem zvědavý.
Věděl jsem, že jeho tvorba bude určitě jiná, než jak je běžně zvykem, bude totiž nezaměnitelná.
Hrajeme ve dvou a tak se název APLAUS PRO DVA zdál být dobrým fórkem a názvem současně.
Mě prostě baví hledat zajímavé hudební lidi a cesty, které pravděpodobně nikdy nebudou v hlavním proudu zájmu, protože já neumím hudebně zaujmout v masovém měřítku.
Dost možná nejsem já, nebo hudba, na které se podílím, dost dobrá.
Chci si Pattonovat (Mike Patton), pracovat na hudbě, která mě baví a neohlížet se na žánrové omezení.
O tvorbu jste se podělili tak, že Juno napsal hudbu a Desed texty. Bylo to tak, že Juno poslal hotovou muziku, kterou Desed otextoval a bylo hotovo, nebo měl Jirka k muzice připomínky, něco se předělávalo, a totéž se pak dělo u textů?
Juno: Základní píseň vždy píší předem s eventuálním nápěvem, když Desed řekne, že se motiv líbí, tak se snažím ji rozumně dopsat jako celek, dále hudbu měníme dle textu, zpěvu či nálady dané písně a nechám Jiřího zpěv a text rozvinout tak, jak si přeje on.
Spíše se snažím být cíleně ten méně dominantní článek.
Spolupráce s Jiřím je extrémně jednoduchá, protože se naše osobnosti i cit pro píseň přirozeně nebijí.
Desed: Jsem zvyklý skládat do hotové, nebo rozdělané písně.
Dokážu reagovat na většinu nabízených nápadů, ale stane se mi, že mi náladou, nebo nedostatkem harmonie píseň nesedne, někdy není v mých silách propojit jednotlivé nápady, riffy a pak se s písní bohužel musím rozloučit.
Dělám to ale velmi nerad.
U AP2 jsem chtěl pouze některou pasáž zahrát vícekrát, nebo změnit ladění písně, aby se mi líp zpívala.
Stále mě fascinuje Junův hudební rukopis, připadá mi, jako bychom byli propojeni už desítky let.
Materiál vznikal v poměrně dlouhém časovém úseku, od roku 2015 do roku 2022. Pracovali jste na písničkách průběžně, nebo nárazově?
Juno: Extrémně nárazově, dokonce jsme přerušili na několik let projekt, protože jsem byl časově vytížen a nechtěl jsem mrhat Jiřího časem. Písně v celku byly napsány jako komplet v řádu měsíců.
Desed: Pracovat na tomhle albu mě vytrénovalo k trpělivosti, vlastnosti, kterou v běžném životě příliš neoplývám.
Věnovat se něčemu sedm let a nemít stále hotovo opravdu není můj styl.
Potřebuju mít věci hotové a vyřešené.
Možná mám v sobě kapku autismu v tomhle směru.
Upřímně jsem se mnohokrát skoro vzdával myšlenky na dokončení alba.
Jednu dobu jsem se bál, že jsem Juna svou hyperaktivitou a pílí vylekal, ale on si potřeboval uspořádat svůj rodinný a profesní život, a tak šla hudba stranou.
Nakonec se album podařilo dokončit.
Je díky Junovi a s velkou pomocí Stanislava Valáška přesně takové, jako jsem na začátku chtěl, syrové, nepřekombinované, dynamické a svojské.
„Vlastně ani nevím, kam kytaru zařadit, protože Juno hraje svojsky, poměrně agresivně a málokdy z něj vypadne nějaká delší melodická linka. Spíš je to sled rychle navazujících tónů, většinou celkem ostrých, vyrývajících do sluchového ústrojí výrazné jizvy, ale pak jsou tu i menší milejší detaily, jež ty jizvy hojí.“ To jsem si dovolil uvést v recenzi – a navážu otázkou: Šlo vám o to, aby nebyla muzika líbivá, jak se říká chytlavá na první dobrou, protože hudba, která okamžitě zabere, se rychle oposlouchá?
Juno: Napsali jsme písně, které se líbily nám, kterým jsme věřili a věříme, nebyl v tom žádný kalkul.
Tvořili jsme je čistě pro naši radost a pokud se líbí i posluchačům, pak je to úžasný pocit.
Vymyslet a realizovat netuctový podklad pro zpěv akusticky je větší výzvou, než se zdá.
Desed: Jak už psal Juno, my řešíme, jestli se hudba líbí nám a vůbec nejsme schopni určit, jestli bude líbivá, nebo ne, tohle přemýšlení jsem už dávno vzdal.
Momentálně jsem ve stadiu, že nemám rád, když jede několik harmonií nástrojů do sebe a ty spolu v určitých místech soupeří, vyhovuje mi jednodušší a čistější forma.
V AP2 je výhodou, že jsme dva, a tak starost s mnoha harmoniemi odpadá, nicméně je Junova kytarová hra velmi bohatá a inspirativní.
Už dle hudebních stop, které jsme za sebou zanechali, je jasné, že naše hudba nebude úplně standardní, jinak řečeno jsme divní, nebo slovy jedné moudré paní jsme exklusivní, což zní mnohem líp. Že bychom vkládali záměrně pasáže, aby byla píseň méně líbivá, nám připadá absurdní. Skládáme čistě instinktivně.
Budeme samozřejmě rádi, když se hudba bude líbit co nejvíce lidem, o tom žádná, ale to už bude bonus. U písní AP2 a samotného projektu jsem měl neodbytný pocit, že je pro mě velmi důležité tohle album dodělat. To jsem si splnil, vše další bude příjemné něco navíc.
Juno hraje na barytonovou akustickou kytaru. Proč právě tahle kytara a jak se liší od běžné akustické kytary?
Juno: Hluboké basové spodky na slapy. Sytější rozložené akordy. Od běžné kytary se liší laděním do H (o 4 tóny níž než standard), delší menzurou a tloušťkou strun, která u mě je 18-76.
Desed: Mě ti nějak nedělá normálně laděná kytara dobře na uši, mám rád hluboké tóny a zatěžkanou baladickou atmosféru.
No a tady se musím opět zmínit o barytonovém guru Hyeníkovi, na jehož popud jsem barytonovou kytaru Furch pořídil.
Nelitoval jsem nikdy ani vteřinu, kytara hraje naprosto úžasně.
Pro lajky je barytonka kytara, která má mnohem delší krk a tím pádem může být naladěna velmi hluboko.
Krásně drží tón, ale nadřeš se na výsledek, protože jsou na ni obvykle mnohem tlustší struny než u standardních kytar, to je dobré na rovinu uvést taky.
S posluchači si hrajete trochu na schovávanou – myslím, co se aranží týká. V sestavě je jedna kytara a jeden hlas, ale objevují se i zdvojené kytarové linky a perkuse. Byly tyhle detaily připravené předem, nebo vznikaly až ve studiu?
Juno: Zdvojené linky jsou ve dvou pro mě nepodstatných sólech, kterými jsem chtěl dodat jemnosti k… cituji: „Spíš je to sled rychle navazujících tónů, většinou celkem ostrých, vyrývajících do sluchového ústrojí výrazné jizvy, ale pak jsou tu i menší milejší detaily, jež ty jizvy hojí.“ Perkuse (beat) jsou součásti skladeb, hraji je při hrání tonů palcem, dlaní, prostě v danou chvílí volným údem. Ve studiu se někde přidal hall, delay, flanger, to plánované nebylo.
Desed: Já tohle po Junovi zase přeložím.
Zjednodušeně hraje v reálném čase kytaru, perkusivně bouchá dlaněmi, prsty, palcem rytmus, ještě hraje basovou linku a to vše SOUČASNĚ!!!
Žádná studiová kouzla, pouze dvě nebo tři vyhrávky jsou podpořeny druhou kytarou.
Až tohle uvidíš, tak pochopíš, proč jsem byl a nadále jsem fascinován Junovou hrou.
U zpěvu je použito několik druhých hlasů, které naživo obstará Juno.
Celé album můžeme hrát kdekoliv, u táboráku, v klubu nebo v hale, to je obrovská výhoda a svoboda.
Jsem přesvědčen, že písně v živém provedení obstojí.
Ke skladbě „Tajemství“ jste pořídili pěkný klip natočený v poli kukuřice i na okraji města, ale ta kukuřice asi hraje důležitější roli, protože je prostě vizuálně hezká. Čí nápad to byl, že se procházíte mezi těmito rostlinami? Pořizovali jste klip vlastními silami?
Juno: Klip pořízen vlastními silami v blátě, dešti a zimě. :D Za vším stoji Desed.
Desed: Kukuřice, nebo cokoliv rostlinného živého zasazené do geometrických tvarů na mě působí tajemně, skoro jako mimozemský labyrint.
Pokud se píseň jmenuje „Tajemství“, musíš v kukuřici zákonitě skončit.
Potřeboval jsem do klipu mladé a hezké lidi, tak jsem použil bubeníka DG Sannyho, jeho přítelkyni Ninku a jejího bráchu Filipa, taky petrolejovou lampu, která sama o sobě udělá vizuální kouzla a hlavně kameru Michala Štefloviče.
Já si musím v hlavě vytvořit hrubou skicu toho, co chci, ale velmi často se nechám unést okamžikem.
Mám rád i klipy s příběhem, ale raději mám, když si musím ke klipu, textu i hudbě domýšlet vlastní interpretace.
U klipů, na kterých pracuju, je mnoho zachycených okamžiků dílem kouzla a náhody.
Jirko, hledal jsi dlouho polohy hlasu do Junovy hudby, která se samozřejmě liší od DARK GAMBALLE, TRNŮ & ŽILETEK nebo HELLYUM? Dá se srovnat náročnost partů v ostřeji hrajících kapelách a v akustickém projektu? Je zpěv v akustické hudbě více „na uších“?
Desed: Vůbec ne, do Junovi hudby se mi zpívá nejsnadněji, mnohem lépe než do DG, T&Ž, nebo čehokoliv jiného.
Juno má krásně nastudovaný můj hlas a ví v jaké tónině mi nápad podat, aby se mi dobře zpíval.
Jeho hudební vzdělání a sluch jsou v tomhle nedocenitelné.
Co se týká náročnosti, tak je pro mě nejtěžší zpívat do DG, kde je občas nesnadné číst tóny, jak je nás tam hodně, pak asi T&Ž, kde musím hlas dva dny demolovat, aby získal dobře odpornou barvu, do AP2 se mi prostě zpívá nejlíp, jednoduše tu mám mnoho místa, harmonií a svobody.
Ptám se na to často, hlavně muzikantů, kteří vydají hudební nosič s pěkným velkoryse pojatým obalem. U vás jde v případě CD o parádní digipack s hezkou grafikou a mnohastránkovým bookletem, což je vydavatelův (Magick Disk Musick) standard. Řešili jste podobu s Berrym, nebo má vaši plnou důvěru a nechali jste to na něm a jeho dvorním grafikovi?
Desed: Berry má už dlouho důvěru, já mu obyčejné pošlu fotky, které jsem v průběhu let pořídil, a pak už je to na něm a Michalu Fornousovi.
Berry je ultrapuntičkář a nedělá blbosti.
Myslím si, že jsme se s Berrym jednou museli zákonitě potkat, trvalo nám to jenom cirka 40 let, ale už jedeme na stejné vlně. (smích)
Velice si vážím jeho přátelství.
Na titulní straně obalu máte streetartovou kresbu. Kde jste k ní přišli? Čím vás tak zaujala, že jste ji použili?
Desed: Fotku jsem získal z jednoho krásného starého domu ve Florencii, zakrývala totiž plechová dvířka pojistkové skříně dole na fasádě.
Nepamatuju se, jestli jsem ji zahlédl já, nebo moje žena, pravděpodobnější je druhá možnost.
Naprosto okamžitě jsem věděl, že je jako stvořená pro APLAUS PRO DVA.
Později jsem sháněl autora kresby, který si říká Blub, kvůli autorským právům.
Dozvěděl jsem se, že je to takový fantom, nikdo neví, o koho jde a on si nepřeje vystoupit ze stínu.
A tak jsme ho po neúspěšných pokusech o kontakt alespoň uvedli na bookletu alba.
Tady je pár slov o street artu a Blubovi.
Kresba mě zaujala tím, jak z ní doslova zářil nápis APLAUS PRO DVA, byla a je dokonalá.
Našel jsem ve Florencii, nebo i jinde v Itálii, ještě několik Blubových prací.
Přidávají městu na kráse, to je myslím jeho hlavní záměr.
Vyšla i kazeta, která zažívá jakousi renesanci, kterou na jednu stranu chápu, lidi mají rádi nostalgii, na druhou stranu nechápu, protože poslech kazet je dost nepohodlný. Pro váš projekt je myslím kazeta takový fajn bonus, ale asi se lépe bude prodávat CD, ostatně náklad CD je logicky mnohem vyšší. Ale k té kazetě – co na jejich návrat říkáte a těší vás, že vaše hudba na kazetě vyšla? Kolik jste jich vy dostali mezi lidi?
Desed: Udělat AP2 i na kazetě byl Berryho nápad, který jsem podpořil.
Kazety nesbírám, ani neposlouchám, ale na půdě jich budu mít stovky.
Většinou to jsou nahrané kazety z různých černých burz z období komára, ale určitě i mnoho originálů.
Sám jsem prodal zatím 10 kousků kazet AP2, CD jdou skutečně lépe.
Předpokládám, že zbytek rychle zmizí, jakmile začneme hrát live s DG.
Určitě jsem šťastný za možnost mít album i na kazetě.
Je moc hezká.
Chystáte se mezi lidi i vy dva, samozřejmě myslím na koncerty? Na jakých akcích byste si sami sebe dovedli představit? A máte představy o pokračování studiovém?
Juno: Budu-li zdravotně v pořádku, pak live bude příjemný bonus. Komorní koncert by byl fantastický.
Čtyři nové písně jsou napsané a zase pojaté trochu jinak, budou-li nám dávat koncepčně smysl, tak je nahrajeme jako singly a následně dokončíme kompletně album, ale zda jej vydáme, ukáže pouze čas.
Děkuji moc za Vaši pozornost. Juno
Desed: Byla by opravdu škoda tyhle písně neprezentovat živě.
Vlastně kromě dvou mikrofonů nepotřebujeme nic, což je kouzelné.
Stejně jako u Juna, pokud budu zdravej a že mi tělo v posledním půlroce neslouží úplně optimálně, když sladíme termíny koncertů DG a Junovu doktořinu, tak si moc rád zahraju.
Mám takovou romantickou představu na stáří hrát v nějaké útulné kavárničce, třeba mi to bude umožněno.
Jenom hudba, káva, víno a aplaus pro dva.
Drahý Johane, moc díky za vše.
