Zvědavost i volný večer. To byly hlavní důvody proč jsem vyrazil na koncert do Píseckých hor. Chata Živec má nového majitele a po cca třech týdnech kontroverzního znovuotevření došlo i na metal. Kontroverzního proto, že byl do této části přírody povolen vjezd aut, což je naprostý nesmysl ze strany města a lidi jsou právem nasraní. Na místo jsem dorazil kolem půl osmé večer a překvapilo mě, kolik je tu lidí. Celková návštěva koncertu čítala odhadem sto a více lidí, což bylo na nezajímavou (pro mě) sestavu kapel, odlehlé místo a mizernou propagaci fakt parádní číslo. Celý večer nesl název “Předvečer Valpružin”. Ano, čtete správě, pořadatelé ten překlep měli jak na plagoších, tak i v názvu akce. Holt pružina je nejvíc, haha! Ok, stane se…
Hrací prostory chaty Živec byly jedním slovem na hovno. Na vyklizené restaurační zařízení od stolů a židlí jsme samozřejmě zvyklí z největších undergroundových akcí, absence podia taky nevadí, ale sloupy v prostoru jsou zkrátka průser i v mnohem slavnějších klubech, natož pak tady. Výsledkem pak byl celovečerní zvukový maglajz a pro menší vzrůstem i nulový výhled na účinkující.
Večer odpálili písečtí blackeři RUNA MORIONU. Zvuková koule nedala příliš šancí na soustředěný poslech, nicméně se jednalo o stereotypní dřevní black, ve kterém se nebylo čeho chytit. Jak kapela na začátku nasadila, tak skončila. Žádná změna rytmu nebo pokus o zaujmutí posluchače. Škoda, protože pódiovku s kozlí hlavou neměli pánové špatnou.
Hlavním lákadlem večera byla nová písecká kapela MEGELNYK, pořadatelé akce. Kdo se vyzná ve zdejších krajích, pozná, že se jedná o variaci názvu hory (no spíš kopce) Mehelník. Čtveřice starších muzikantů, známých z místních kapel, oprášila nástroje a po roce zkoušení vylezla před lidi. A bylo to sakra příjemné setkání. Škatulkovat MEGELNYK moc nejde. Byl to prostě ryzí metal, který měl nejblíž ke starému deathu. Songy v první půlce setu byly na můj vkus trochu rozhárané, poslední čtyři pět skladeb nabídly hodně zajímavé melodie, trochu švédského kolovrátku a větší nátlak do palice. Frontman Míra předvedl prvotřídní diktát i s baskytarou v rukou. Výborný hluboký hlas, který by při lepším ozvučení byl snadno srozumitelný, parádní “evil feeling” a sakra uhrančivé nekompromisní grimasy v obličeji. Když k tomu přidáte originální uvádění skladeb a texty motající se kolem mytologie (snad jsem pochopil správně) různých míst píseckých hor, dostanete kapelu, která je na náš region originální. Sál byl narvanej a atmosféra velmi dobrá! Snad kluci vydrží!
Pražští KOLOSS sice od začátku působili nejprofesionálnějším dojmem, zejména pak při zvukovce, ovšem skutek utek. Co naplat, že má kytarista dvě kytary a střídá je jak ponožky, když to nikoho moc nebaví? KOLOSS hrají moderní thrash metal, který koketuje s metalcorem nebo deathem. Ačkoliv je to zahrané kvalitně a kapela se snaží, tenhle materiál prostě nemá šanci oslovit víc než pár jedinců. Věděl jsem, že budu trpět, a tak se taky stalo. Snad jinde mají KOLOSS víc pochopení…
Pak se strhla bitka, agresivní kokot, týpek v bezvědomí, záchranka, benga, nic pěknýho. Tohle jsem na metalu ještě nezažil. Možná proto bych příště doporučil dát vyšší vstup než těch 120 Kč. To většinou funguje jako filtr od podobných idiotů a na akci pak máte lidi, které to skutečně zajímá. No nic, poslední kapelou byli milevští mládežníci FLAME OF GRAVE. V Milevsku se rodily vždycky fajn kapely na pomezí thrashe a hardcoru a přesně tuhle kombinaci kluci vyznávají. Vzhledem k věku muzikantů to bylo dobrý. Mělo to tlak, energii a hlavu i patu. Uvidíme, jakým směrem se kapela bude vyvíjet dál. Pro fanoušky thrashcoru určitě zajímavé jméno na tuzemské scéně.
Kolem půlnoci byl konec této fajn akce, která mi přinesla příjemné překvapení v podobě nové formace MEGELNYK a hlavně kvalitně strávený čas s kamarády z naší domácí scény.
