YELLOW EYES dosud nemají takový kredit jako jejich žánrově spříznění kolegové pocházející z Ameriky. Každý si jistě vzpomene na provařenější jména, než jsou oni; mezi nimi nebudou rozhodně chybět tvůrci novodobějšího black metalu WOLVES IN THE THRONE ROOM, KRALLICE nebo až přehnaně přeceňovaní DEAFHEAVEN. YELLOW EYES mají s těmito jmenovanými kapelami pochopitelně pár průnikových bodů, ale pocitově bych je spíš umístil po bok lo-fi black metalistů ASH BORER nebo FELL VOICES.
U YELLOW EYES hraje totiž důležitou roli zvuk. Jejich tvorba není záměrně „ušpiněná“ a stavěná tak do garážového zvuku, jako je tomu u výše zmíněných kapel… i když oproti běžnému standardu se taktéž vymyká. „Immersion Trench Reverie“ bylo totiž natáčeno v domácích podmínkách jakési chaty a vše, co se týká zvuku, je prací kapely. Podobný postup aplikovali YELLOW EYES už i u předešlého alba „Sick With Bloom“ z roku 2015. Novinka oproti minulé nahrávce přesto působí dotaženější formou. Album skutečně zní tak, jako byste se ocitli s kapelou na jednom místě a byli tak součástí živého nahrávání. Autentický a v podstatě nemoderní sound desky je jedna z věcí, která dokáže člověka pohltit a věnovat YELLOW EYES možná i trochu víc času, než si původně připouštěl.
YELLOW EYES totiž hrají black metal, který je z větší části proložen sypačkami a bubeník blast beaty nešetří. V pořádku, hraje se tu black metal, takže to není problém. Problémem nejsou ani kytary, které lze v určitých momentech označit oblíbeným slovem – disonanční. Zádrhel může nastat v tom, že kytaristé svými nástroji kouzlí tak, že po pár prvních posleších se těžko rozeznává track první od pátého a pátý zase od třetího atd. „Immersion Trench Reverie“ zní jako sbírka kytarových momentů, které se vznášejí éterem zdánlivě bez ladu a skladu. To jsou první dojmy, které možná odrazují od dalších poslechů, ale vyplatí se k desce vrátit. Postupem času začínají skladby rozkvétat, začnou vyplavávat na povrch odlišnosti a dokonce i něco, co by šlo při troše snahy nazvat líbivějšími pasážemi, pomalu aby se jeden bál říct, že až melodičtějšího charakteru. Když YELLOW EYES rozehrají svou zuřivou hru ve třetí „Shrillness in the Heated Grass“ a vloží mezi své pokroucené tóny melodické vyhrávky, které vkusně kontrastují s výbušným charakterem celé desky, zní to v tu chvíli úžasně. Podobně mocně dokáže zapůsobit titulní věc, která od začátku nastavuje vlídnější tvář, jen se k ní propracovat…
YELLOW EYES toho za dobu své krátké činnosti stihli dost. Od roku 2012, kdy vyšel jejich debut, už nahráli čtyři velké desky, dvě EP a spolupracovali na jednom splitku. Nápady a kreativita ústřední dvojici bratrů Skarstadů evidentně nechybí. Dokonce se dá tvrdit, že se YELLOW EYES na každé další nahrávce zlepšují, protože „Immersion Trench Reverie“ je jednoznačně vrcholem jejich kariéry. Album je plné atmosférického black metalu, který, jak to tak u US kapel bývá, je silně cítit přírodou. V tomto bodě sourozenecká dvojice použila pro dokreslení atmosféry zvuky, které zaslechla při jejich měsíčním putování po Sibiři. Mezi skladbami tak lze postřehnout autentické zvuky místních zvonů, lokálních zpěvů, štěkot divokých psů… a dalších x zvuků z této nehostinné části světa. I takovéto detaily, stejně tak jako působivá grafika, dávají poslechu další rozměr.
Zajímavostí pro našince je, že si YELLOW EYES za sebou nesou českou stopu. Základy kapely byly položeny v Praze, kde nějakou dobu oba bratři žili, a i se sem rádi vracejí, což bylo evidentní na jejich pražském koncertě začátkem listopadu.
Seznam skladeb:
- Old Alpine Pang
- Blue as Blue
- Shrillness in the Heated Grass
- Velvet on the Horns
- Immersion Trench Reverie
- Jubilat
Čas: 45:47
Sestava:
- Will Skarstad - kytara, zpěv
- Sam Skarstad - kytara
- M. Rekevics - bicí
- Alex DeMaria - basa
