O tom, že se v Polsku temné muzice, převážně na poli death a black metalu, daří, nemá cenu spekulovat. Vzniklo zde nespočet kvalitních desek a o pozici, jakou si vydobyly některé spolky, si můžeme u nás nechat jenom zdát. Jelikož sousední scéna je velice pestrá, vzniká zde i velké množství kapel hrajících tak trochu jinak. Mezi ně je nutno počítat FURII.
FURIA je považovaná za black metal a asi je to tak správně. Svůj styl pilují a neustále přetvářejí v něco, co by šlo nazvat blackmetalová avantgarda, což vyvrcholilo na jejich posledním albu „Księżyc milczy luty“. K tomuto faktu je na místě dodat, že pouhý měsíc před ním vyšlo ještě půlhodinové EP „Guido“, což svědčí o tom, že v kapele je zřejmě momentálně umělecký přetlak. Ale zpátky k poslední řadovce „Księżyc milczy luty“, ta nabízí porci hudby, díky které se FURIA ani náhodou nezařadí po bok dalších polských hvězdiček, ale ucho posluchačů zajímajících se hlouběji musí svým neortodoxním pojetím potěšit.
Ono hned od prvních tónů je jasné, že tady něco vyloženě neklape. Něco je jinak. Album otevírají bicí, které svým rytmem a zvukem připomínají spíš nějaký bigbítový undergroundový spolek než běžnou metalovou kapelu. To samé platí z počátku pro kytaru, která se až po čase přiostří. Pomalejší tempo skladby vydrží skoro celou věc „Za ćmą, w dym“ a dá tak člověku příležitost se srovnat s tím, co slyší. Velkou pozornost na sebe strhává zpěvák Nihil, který většinu času „vypráví“, ale přehoupne se i do klasické blackové polohy. A musím říct, že v obou rolích se mu daří zaujmout a mít charisma. Plusové body na Nihilovo konto přičítám i za použití polštiny, která dodává celé nahrávce další rozměr a rozhodně nepůsobí rušivým dojmem, právě naopak.
Nedílnou součástí, a lze ji vnímat jako tu nejdominantnější složku alba, je Sarsova basa. Ta je pro hudbu FURIE vyloženě stěžejní a myslím si, že tenhle chlapík musí mít na komponování songů velký podíl. Jeho nástroj je v mixu na dnešní poměry až brutálně vytažen, ale já jen tleskám. Jeho tóny svou intenzitou podlamují kolena a jsou tak poznávacím elementem těchto experimentálních Poláků.
Na „Księżyc milczy luty“ převládá pomalejší a střední tempo, ve kterém má FURIA silný psychedelický náboj a silný odér avantgardy. Do hutného spodku prostupují kytarové, a často opravdu velmi chytře, chytlavě zahrané pasáže. Naštěstí dojde i na klepací části, v kterých se kormidlo otáčí směrem ke klasičtějšímu black metalu, který jde kapele evidentně zahrát s lehkostí. Ale i když se pár rychlejších momentů najde, nejsou pro nahrávku dominantní a slouží spíš jen jako osvěžující chvíle. To snad abychom nezapadli až do takového bahna. Krásným případem je třetí „Tam jest tu“, která se ve svých osmi minutách přehoupne z vyloženě barového tempa pro sebevrahy do pořádného blackmetalového plenění, ale co je důležité, nepůsobí to nijak násilně.
Ačkoliv to zpočátku nevypadá, a je pravdou, že je potřeba se „Księżyc milczy luty“ prokousat a sžít se s ní, po několika posleších se začínají objevovat další netušené pasáže a detaily, kterých je na desce plno. Líbí se mi stavba kompozic, které mají poměrně málo slyšenou atmosféru a v tomto směru lze FURII považovat za originální spolek, který baví hlavně tím, že svou hudbu pojímá neortodoxním způsobem, přesto nepůsobí jako nějaký laciný experiment. Na „Księżyc milczy luty“ lze zaslechnout staré pořádky, ale i vlivy novější podoby nejen black metalu, o čemž svědčí i závěrečná „Zwykłe czary wieją“, jejíž úvodní rif je vyloženě stoner doomová jízda.
Seznam skladeb:
- Za ćmą, w dym
- Ciało
- Tam jest tu
- Grzej
- Zabieraj łapska
- Zwykłe czary wieją
Čas: 43:39
Sestava:
- Nihil – kytara, zpěv
- Sars – basa
- Namtar – bicí
- A – kytara
