Každoročně se asi poslední vícedenní festival roku koná v Plzni v sále Hospody Pod Kopcem. Tamní „Phantoms“ už mají za deset let jméno nejen mezi tuzemskými nadšenci, ale stále více návštěvníků se na Božkovské náměstí vydávalo z okolních zemí. A najdete zde i fanoušky z Austrálie.
Z těch deseti ročníků jsem navštívil osm a asi poprvé se mi letos stalo, že jsem na místě nebyl hned na začátku pátečního programu (když nepočítám předcházející warm-up, který mi také nevyšel). Povinnosti univerzitního charakteru musely dostat přednost a tak jsem na místo konání dorazil kolem šesté hodiny, kdy dohrávali italští KULT. Deska „Unleashed from Dismal Light“ je solidní, ač spíše standardní black, a to se mi potvrdilo i z těch několika minut, které jsem slyšel v Plzni.
FIDES INVERSA na ten satanský black metal jdou trochu jinak, mnohem více kladou důraz na atmosféru, disharmonie a další, v poslední době pro výraznější zaujetí nezbytné aspekty. Vystoupili v podstatě v totožné sestavě jako předcházející KULT, vokály si ale ve FIDES INVERSA na svá bedra bere bubeník Gionata Potenti (zde vystupující pod nickem Omega A. D., v KULT zase jakožto Thorns… jinak jej můžete znát z nespočtu dalších často kvalitních spolků, jako BLUT AUS NORD, DARVAZA, MARTRÖÐ nebo FROSTMOON ECLIPSE). Vystoupení FIDES INVERSA znělo opravdu zle, stejně působil i kytarista Void A. D., který měl po celou dobu správně maniakální výraz ve tváři. Mám pro ty kytarové vybrnkávky slabost a Římané mě naživo uchvátili. Italům se ale příliš nechtělo z pódia a tak přetahovali a přetahovali, dokud už se pořadatelé opravdu nenasrali a rázně nezakročili. Hudba skvělá, ale disrespekt vůči organizátorům a dalším kapelám neomluvitelný.
U následujících ALBEZ DUZ jsem vůbec netušil, do čeho jdu, doom metal s příměsemi blacku mě ale od německé skupiny poměrně bavil. I když, německé… z tří stálých členů je zpěvák původem z Mexika, kytaristka z Ameriky a akorát zakladatel a bubeník Impurus pochází z Berlína. Sami o sobě ALBEZ DUZ tvrdí, že hrají „occult doom rock“, na to mi ale jejich hudba přeci jen přišla trochu ráznější, zároveň ale byly kompozice plny podmanivých a příjemných melodií či sól, jež měla většinou na starosti pohledná Julia. Desku bych si asi nepustil, naživo šlo ale o fajn záležitost.
PENTACLE se všude prezentují jako death metal. Nizozemsko v tomto žánru vypustilo do světa mnohé formace, které se staly pojmy, ať už mluvíme třeba o ASPHYX, HAIL OF BULLETS, brutálnějších SEVERE TORTURE nebo blackem načichlých GOD DETHRONED. Očekávání tedy byla veliká, ne však naplněná. Spíše než death metal jsem v hudbě PENTACLE slyšel takový heavík s hrubším vokálem, navíc ne příliš zajímavý. Vůbec se z pódia nelinul tlak, ve který jsem doufal, spíše to tak proplouvalo kolem a po pár skladbách jsem se začal nudit.
VULTURE INDUSTRIES počtvrté na Phantoms of Pilsen. Že se Norům na západě Čech líbí, o tom asi není pochyb, navíc mezitím vystoupili také v rámci samostatného koncertu Pod Lampou. Poprvé na „fantomech“ zahráli už na druhém ročníku (2008) a stále to pro mě je nejlepší koncert VULTURE INDUSTRIES. V té době měli na kontě jen debutovku „The Dystopia Journals“, která je mým osobním topem i po dalších dvou počinech, takže je to i logické. VI samozřejmě umí publikum zaujmout, a to nejen hudbou, ale i jistou divadelností (v dobrém slova smyslu). Nechyběl samozřejmě pověstný „vláček“, který třeba poprvé byl zajímavým a nečekaným zpestřením, teď už je to maličko ohrané. Co mě trochu mrzí, že asi naposled v tom roce 2008 Bjørnar bez problémů vyzpíval náročné party, kterými kapela disponuje. Na začátku letošního setu to bylo v pohodě, postupem koncertu se ale hlas opotřebovává a už je to pak spíše trochu vyřvávané. Zase ale nechci, aby to vyznělo, že bylo vystoupení špatné – to rozhodně ne, jinak bylo všechno z objektivního hlediska v naprostém pořádku, jen už to celé prostě postrádá ten punc spontánnosti.
Když mluvím o spontánnosti, tak přesně to je vlastnost přisouditelná Mortiisovi. Začínal jako basák a textař u EMPEROR, následně se už pod svým vlastním pseudonymem přesunul do ambientních vod, aby na začátku nového milénia vydal darkwave/synthpop desku „The Smell of Rain“ a překlenul až k industriálnímu rocku. Už to není pán s ohavnou maskou, jako tomu bylo ještě donedávna zvykem, ale vystupuje s obličejem pokrytým bílou barvou a černým pruhem lehce evokujícím Jokera.
Standardně MORTIIS působí jako čtveřice, na Phantoms ale vystoupili pouze ve třech bez basy, navíc asi s jiným než stálým kytaristou (nebo některý z nich hodně zkrátil účes). I tak to byla pořádná rychta. Divočina jak hudebně, tak vystupováním přední dvojice, která se ani na chvíli nezastavila a pařila jak zběsilá. Podobné industriální záležitosti jsou živě mnohem větší zábava než alba a MORTIIS měli na Božkově nesmírnou energii a bavili mě. Do dramaturgie festivalu však příliš nezapadali a vidět to bylo na poměrně masivním odlivu lidí během hodinového vystoupení Norů. V závěru už se v sále nacházela spíše hrstka zaujatých, osobně jsem byl ale za podobné oživení rád, neboť elektroniku si čas od času dám. Kytara mohla o něco víc řezat, byla lehce utopena ve vlně samplů, ale pořád se dalo mluvit o naprosto přijatelném zvuku. Což byla ostatně devíza celých Phantoms, ale o tom více až v závěrečné sumarizaci.
