BETHRAYER – Burning Scars

Poslouchal jsem tuhle desku v autě nepřetržitě snad 3 měsíce, samozřejmě nejen tu, ale i další, co mám na recenze (aby kapela nezpychla :)… celkem se mi nové CD BETHRAYER líbí, rozeberu to níže. Co chci ale napsat na začátek recenze, je fakt, že obrat, nebo chcete-li povýšení mého mínění, nastal až v okamžiku, kdy jsem si nahrávku pustil do sluchátek.

Vzpomínám, jak jsem kdysi před více jak deseti lety jezdil služebně do nějaké firmy, tuším do Vyškova a tam na dvoře stála dodávka BETHRAYER. Pak jsem se s kapelou setkal na pár akcích, kde jsme také hráli s F.O.B. a to bylo tak všechno. Kapelu jsem registroval, že existuje, ale na můj vkus a na to jak dlouho, tak aktivity kapely mi přišly nízké. Nějaké koncerty a nová deska vychází po pěti letech po předchozí „Love & Hate“. Celkově je BURNING SCARS v pořadí třetí řadovkou, jestli správně počítám. Kapela existuje velmi dlouho a balancovala tak jako mnohé jiné na poli thrash metalu, hard coru a mixu dalších stylů. Během existence BETHRAYER její členové také působili v jiných grupách jako třeba MINDLOCK, nebo hostování v DARK GAMBALLE apod. Muzikanti jsou to tedy zkušení.

Kdo má rád metalcore, takový ten pravý, dřevní, skoro bych použil slovo old-school, ten si přijde na své. To, co novinka prezentuje, je právě onen styl, který hrály kapely jako BLINDED COLONY nebo třeba CALIBAN či I KILLED THE PROM QUEEN na konci devadesátých a v letech 2000-20XX. Po zhruba minutu a půl dlouhém intru se rozjede v středním tempu první kousek „Fuck them All“, kde už je ihned patrné v jakém ranku pojede celá deska. Až skoro thrashující sloku střídá melodický refrén. Podobně je tomu i u druhé „Still alive“, zase pěkný melodický refrén, následuje sólo a kytary perfektně spolupracují. To jsou to momenty, které jsou dobře slyšet v klidu ve sluchátkách. BETHRAYER opravdu nevymysleli nic nového, a nepouští se ani do nějakých experimentů a rychlejších temp. „Drink my blood“ je také metalcore šablona jak vyšitá, ale musím faktu uznat, že melodie jsou pěkné. Deska mne bavila od začátku a nutno ještě podoktnout, že produkce je také na dobré úrovni. Není to prostě jen nahrané, ale má to hlavu a patu a je to propracované. 

Sedmička „No judge No pain“ je asi mojí nejoblíbenější skladbou, kde je ze všeho popsaného všechno dohromady. Perfektní rozjezd na začátek, super melodické kytary a hned ve sloce eskalující čistý vokál, kterého je v porovnání s předešlými skladbami v této více. Navíc v melodii pak kytary gradují a hrají unisono. Mezihra vás donutí skákat, dokážu si to i představit naživo. V předposlední „Redemption“ si to u mě trošku kluci pokazí, když v čase 5:25 kopírují jeden riff SEPULTURY ale co. Poslední kousek „Everlasting Memories“ je pomalá záležitost, která dobře desku uzavírá a je věnovaná v roce 2009 tragicky zesnulému kytaristovi Pegarovi.

Znovu se budu opakovat, není to žádná průkopnická muzika, ale je zahraná s přehledem, jistotou a má nápady. Pro mne nadprůměr.

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Fuck them all
3. Still alive
4. Pull the trigger
5. Drink my blood
6. Fire from the sky
7. No judge – no pain
8. Redemption
9. Everlasting Memories

Čas: 41:15

Sestava:

• Olaf – vocals, guitars
• Tommy – guitars
• Alek – bass, vocals
• Sadlo - drums

www.bethrayer.cz