KAPYBARA – D.evil is back

Moje první setkání s KAPYBAROU bylo v roce 1998, kdy jsem, tehdy ještě do papírové verze Fobie, recenzoval jejich první demo/MC „Enola Gay“. Tehdy mne pozitivně překvapily řezavé kytary a nadupaný thrash metal ovlivněný PANTEROU, SEPULTUROU a dalšími tehdy populárními spolky. S kapelou jsem se pak potkal několikrát na koncertech. Doteď jsem ale nevěděl, že KAPYBARA existuje již od roku 1993, a když bych nepočítal pauzy, kdy kluci prostě nehráli, tak má za sebou již hodně dlouhou, především koncertní historii a to až dodnes téměř v původní sestavě.

Nové album je třetí nahrávkou v pořadí, což na tak dlouhou existenci kapely není mnoho, ale na druhou stranu zde bylo v součtu téměř 8 let pauz, kdy kluci buď jen koncertovali anebo nehráli vůbec. Novinka vyšla oficiálně samonákladem v září, nicméně vlivem posunu křestu alba se pak dostala do propagace až v lednu. Obal na CD má na svědomí Radek Popel, zpěvák kapely DARK ANGELS. Album bylo natočené ve studiu Hellsound Honzy Kapáka a musím napsat, že mne zvuk příjemně překvapil.

Stejně jako před xx lety se mi muzika KAPYBARY líbila, tak musím přiznat, že s odstupem času a s novou deskou je to stejné. Vůbec jsem nevěděl, co mám čekat po tak dlouhé existenci kapely a to, co se na mne vyvalilo, byla pozitivní směs hutného, středně-tempého metalu, určitě z části spadajícího do ranku thrash a HC. Ale je v tom i něco dalšího, co mi chvílemi připomíná švédské kapely, třeba ENTOMBED, nebo i jiné, díky melodickým vyhrávkám například i EDGE OF SANITY. Určitě by se mnou třeba někdo nesouhlasil, ale tak to prostě vidím já. Muzika je především hodně valivá, někde bych skoro řekl groove metal, ale na druhou stranu bych pak zase křivdil jiným pasážím. O hudbu se v kapele stará a skládá především kytarista Haťa, texty píše zpěvák Honza a pojednávají především o zlu jako takovém (taková ta HC klasika): politika, světová situace, utrpení, sebevraždy a duševní poruchy, týrání dětí; pouze skladba „Dance Of Pain“ je výjimkou a pojednává o skvělých pocitech, které členové zažívají na pódiu a prý i při sexu. :-) Poslední a titulní skladbou „Devil is back“, která je vlastně takovým outrem desky, pro KAPYBARU složili dva členové z francouzské kapely RHESUS NEGATIF.

Pokud projdeme celou desku, tak ke konkrétním skladbám mohu jen poznamenat, že každá má něco do sebe a při každém dalším poslechu objevuji cosi nového. Například první „This is now“ je ve slokách rychlá a řezavá a pak před refrénem překvapí pěknou melodickou vyhrávkou.  Podobně je na tom i druhá „Back II back“. Za jednu z hitovek považuji rozhodně „Dance of pain“, která je více melodická. V „One voice“ mě dostane pěkné melodické sólo. A jako druhá hitovka je pro mne „Destroy“, kde je dokonce i trochu úleva od jinak téměř monotónního vokálu – změna na melodický projev. Nová deska KAPYBARY na mne tak celkově působí pozitivně a hodnotím jako lehký nadprůměr.